Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
626.
Interpelace
poslance Tučného, Hrizbyla a společníků
na ministra spravedlnosti
o vzpouře trestanců v ilavské trestnici.
Dne 16. října vypukla vzpoura trestanců v ilavské trestnici. Celkem uprchlo 78 vězňů, z nichž polovice byla držána ve vyšetřovací vazbě. 44 z nich bylo během dvou hodin dopadeno a dopraveno zpět, další během příštího dne, až na 13 osob, z nichž prý se některé utopily ve Váhu. Dozorci bránili útěku trestanců střelbou. 8 bylo raněno, z nich 3 těžce.
Událost se sběhla o 2. hodině odpolední při návratu trestanců z obvyklé procházky do pracoven. Když již někteří dozorci s předními skupinami vcházeli do pracoven, srotila se větší část trestanců mezi vraty a dozorcům bylo tak znemožněno je uzavříti. Dříve, než-li mohla přispěchati posila, vyrazili trestanci slabá a chatrná vrata vedoucí do zahrady, přeskákali sotva 3 m vysokou zeď a dali se na útěk.
Vzpoura byla osnována několika trestanci podezřelé minulosti. Hlavním osnovatelem byl trestanec Vojtěch Drobnicza, který se vydává za maďarského nadporučíka z doby Kunový vlády. Spolustrůjcem byl Bedřich Mastný ze Žižkova, který si již dříve v trestnici na Pankráci odpykával delší trest. Mezi Maďarskými trestanci šířeno bylo tendenční mínění, jakoby byli v republice neprávem vězněni. Zvláště ale využito bylo ku vzpouře špatného stravování vězňů, zaviněného nedostatečným zásobováním, proti němuž agitováno nejpustšími demagogickými frázemi a hesly.
To jsou sice hlavní příčiny vzpoury, ale stejnou část viny má na ní onen za éry Rakouska pověstný ťšpársystémŤ. Před válkou bylo v trestnici ilavské 117 dozorců, naproti tomu dnes jest jich tam pouze 87, a sice při zvýšeném počtu vězňů oproti letům dřívějším. Ke konání služby jest jich pouze 60. Z těch skorem třetina jsou staří lidé neduživí, jimž by spíše sloužil odpočinek. Těmto dozorcům nebyl dosud dán ani služební oděv, každý je jinak oblečen a to do chatrných starých uniforem maďarských. Plat dostává se jim ještě podle starých norem maďarských. Rozdíl mezi těmito a úpravou jejich platů podle zákona ze dne 7. října 1919 vyrovnává se poskytovanou zálohou. K tomu všemu i zásobování jest velmi nedostatečné. Místo chleba přiznán jim byl obnos, stanovený jako maximální cena za mouku, za ten však mouku koupiti nemohou, protože se za ní platí 7 až 10 Kč. Takovýto všeobecně neuspokojený dozorčí personál nevykonává službu tak svědomitě, jakoby ji měl konati za plného uspokojení. Nemůže však býti přes to, že o úpravu jejich materielních poměrů nikdo se nestará, nijakých řečí o nesvědomitosti, až na nepatrné výjimky, které odstraniti může ministr spravedlnosti sám. Také trestanci mají dosti příčin k stížnostem. Ponechávají se dlouhou dobu bez prádla a v době vzpoury byli již z velké části zavšivení. Slamníky jsou bez slámy, protože jest nemožno ji opatřiti. Trestanci nemají svrchního oděvu a visí z nich jen cáry. Po nápravě bylo však dosud marně voláno.
Trestnici samu pak spravuje jeden úředník, a sice ředitel. Ostatní úřednický aparát jest nespolehlivý a veškerá tíha zodpovědnosti leží na řediteli a inspektorovi. Úřednický aparát této trestnice musí býti vyměněn lidmi spolehlivými a svědomitými. Mimo toho jest trestnice ilavská přeplněna, poněvadž se sem převážejí trestanci z trestnice leopoldovské, která má býti zrušena a přeměněna v arsenál. Zůstalo v ní asi 70 vězňů a 72 dozorců, jinak jest již vyprázdněna. Pokud jejich místností nebylo použito za skladiště munice, bylo v ní ubytováno vojsko z německých a maďarských důstojníků.
Vedle přírůstku z leopoldovské trestnice bylo do ilavské dopraveno v měsíci srpnu sta polských uprchlíků, většinou israelitů, tak že trestnice nejen byla přeplněna, ale zejména chatrní a sestárlí, špatným zásobováním sesláblí dozorci byli prací a službou přetíženi.
Za takových poměrů nemůže překvapovati, že mohla býti vzpoura vznícena a provedena. Aby se však těmto zjevům do budoucna předešlo, třeba trestnici ilavské věnovati větší pozornost, vyšetřiti poměry v trestnici leopoldovské a též v ústavě Komenského v Košici. Do těchto mísí třeba vystáti zvláštní vyšetřovací komisi. Vedle toho musí býti lépe postaráno o spokojenost službu konajícího personálu, a přiznáno jim ihned alespoň to, co jim po zákonném právu náleží.
S ohledem na předložené stížnosti táží se podepsaní:
Jsou panu ministru spravedlnosti vylíčené poměry v trestnici na Slovensku známy, jest ochoten náležitě je vyšetřiti a neodkladně zjednati nutnou nápravu?
V Praze dne 27. října 1920.
Tučný, Hrizbyl,
Zeminová, Hrušovský, Dr. Bartošek, Špatný, Dr. Franke, Netolický, Buříval, Sajdl, Dr. Uhlíř, Drobný, Langr, Sladký, Pechmanová, Draxl, Dr. Vrbenský, Landová-Štychová, Laube, Slavíček, Trnobranský.