Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
606.
Interpelace
poslance Skaláka a soudruhů
na ministra vnitra
o zakročování pražské policie při veřejných projevech.
Při projevech pražského dělnictva, pořádaných v pondělí dne 19. října proti ohromnému zdražení cukru, bylo hned při počátcích projevů pozorovati, že policie vyslána je do ulic ve zcela mimořádném počtu s příkazy zcela mimořádnými. Velké oddíly policistů, pěších i jízdních nejdříve hromadily se na určitých místech a pak procházely ulicemi se zjevně nařízenou okázalostí.
Dělníci a chudí lidé, protestující proti zdražení cukru, pociťovali toto demonstrativní okázalé opatření tím trpčeji, že bohatí zaháleči promenující na chodnících a sedící v oknech ozářených restaurantu i kaváren, čerpali z nich zřejmě sebevědomí a zástupy dělníků pošklebky, posuňky, v některých případech také výkřiky provokovali.
Na většině policejního mužstva, komandovaného v této službě, bylo viděti, že plní nařízený úkol s rozmrzelostí. Ale přece se našly jednotlivé oddíly, podle všeho zvláště složené a zpracované, které, když se davy rozcházely, vrhly se na ně, začaly do dělníků tlouci obušky, vjížděti do nich koňmi a pod. Za těchto scén, které vyvolaly mezi dělnictvem pobouření, bylo několik dělníků raněno.
Bylo-li však snad možno i tyto scény pochopiti jakožto ojedinělé přehmaty jednotlivých strážníků, kteří v dnešních poměrech také hladoví, žijí ve starostech, jež jim přerůstají přes hlavu, nutno souditi, z další okolnosti, že opravdu se jednalo o příkaz nadřízených činitelů, mužstvu předem vydaný, aby vůči dělníkům, demonstrujícím proti ohromnému zdražení cukru, bylo postupováno co nejbrutálněji.
Jest totiž naprosto zjištěno poslancem Skalákem a redaktorem "Rudého Práva" spisovatelem Horou, že policejní orgány byly tloukly a týraly i osoby zatčené, dokonce již odvedené na policejní strážnici a sice tajní agenti tam přítomní, kteří službu na policii nekonali a proto ani na "nervosu" vzešlou ze styku se zástupy nemohou se odvolávati.
Také v sobotu dne 23. října při projevu legionářů proti reakci byla učiněna policejní opatření takového rozsahu a takové okázalé formy, že to neobyčejně posilovalo sebevědomí keťasů a boháčů, ale současně působilo velmi trapně na chudé lidi, kteří na projev přišli. Okolí Staroměstského náměstí se jen hemžilo policisty a rovněž na Václavském náměstí byly celé desítky policistů poschovány v domech a postraních ulicích, aby na povel mohli vyraziti. V Jindřišské ulici stála četa jízdní policie, ošavlovaná a připravená jako k útoku na nepřítele. Když už projev dávno byl skončen bez jediné násilnosti se strany lidu, došlo ke srážce na Karlově mostě vinou policie, při čemž do krvavá zraněna mladá dívka.
Ještě jeden případ, třetí v období jednoho týdne, nutno považovati za doklad že pražské policie má býti užíváno se zvláštní důtklivostí na potlačení projevů dělnictva a k povzbuzení boháčů, keťasů a reakce. Ve středu večeř konala se v Lidovém domě schůze dělnické mládeže Velké Prahy. Schůze měla úplně klidný a věcný průběh. Také při této schůzi byla však učiněna policejní opatření vyzývavé okázalosti.
Případy tuto uvedené ostře odrážejí se od chování pražské policie při středeční demonstraci reakčních živlů pod vedením pseudomajora Čeřenského. Ačkoli tyto demonstrace nabyly takového rázu, že byl při nich kapitán Meisner raněn, a ač hrozily se vyvinouti přímo v pogromový průběh, strážníci konající službu v počtu jen málo větším než ve dnech normálních měli zřejmý rozkaz ponechati starost o ulici družinám pseudomajora Čeřenského a událostem volný průběh. Pachatel krvavého činu při těchto reakčních projevech nebyl vůbec ani zatčen, za to celá řada osob zatčená při dělnických projevech, byla dopravena na Pankrác.
Vláda pouští se na šikmou plochu, domnívá-li se, že podobné methody jsou právě nyní proti projevům proti drahotě a reakci přiměřené. Upozorňujíce vážně na tuto okolnost, ptáme se pana ministra vnitra:
Jste ochoten sděliti sněmovně, jaké pokyny jste vydal pražské policii pro případy veřejných projevů a jste ochoten k událostem svrchu uvedeným zaujmouti stanovisko?
V Praze 26. října 1920.
Skalák,
Houser, Kučera, Dr. Šmeral, Haken, Skaunicová, Malá, Rouček, Burian, Svetlík, Surányi Darula, Krejčí, Blažek, Merta, Teska, Toužil, Koutný, Borovszký, Mikulíček, Tausik.