Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
551.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Čuříka a soudruhů (tisk č. 135)
o porušení občanské i náboženské svobody kněží a příslušníků katolické církve v Michálkovicích ve Slezsku.
V době příprav k vykonání plebiscitu na Těšínsku, kdy obyvatelstvo se mělo rozhodnouti o příslušnosti buď k československému nebo polskému státu, vyhrotil se národnostní spor mezi příslušníky obou národností k nebývalé ostrosti a zasáhl všechny složky veřejného života. V Michálkovicích, obci to v plebiscitním území, byl katolický farář Tagliafero podezříván z protičeských styků s vedoucími kruhy polskými na Těšínsku. Veřejné mínění mu vytýkalo národní a státoobčanskou nespolehlivost a přičítalo mu za vinu pronásledování českého živlu v Michálkovicích. Odpor tento se průběhem doby souběžně s vývojem českopolského sporu o Těšínsko vzmáhal a dosáhl svého vrcholu, když Poláci počali proti českému lidu pracovati akty teroru a násilí.
Za takových okolností našla v Michálkovicích a okolí mezi obyvatelstvem národnostně vzrušeným příznivou půdu církev československá. V té době byl i farář Tagliaferi pod tlakem veřejného mínění donucen opustiti dne 13. března 1920 Michálkovice.
Po odchodu faráře Tagliafera zůstal v Michálkovicích jeho kaplan Kaniok. V sobotu dne 5. června 1920 byl kaplan Kaniok v Těšíně, odkudž se vracel k 8. hodině večerní do Michálkovic. Bylo to v době, kdy české obyvatelstvo v pohraničních obcích žilo ve stálém strachu před přepadnutím polských teroristických tlup. Proto nařídil obecní úřad v Michálkovicích tamním strážníkům, aby každého z Těšína jdoucího prohledali, nenese-li snad s sebou zbraně, třaskaviny nebo protičeské letáky. Dle tohoto rozkazu byl i kaplan Kaniok zadržen a doprovozen obecním strážníkem na četnické stanoviště v Michálkovicích. U Kanioka sice ničeho závadného nalezeno nebylo, ale dvěma místními občany byla mu dána rada, aby vzhledem k svým stykům s Těšínem, jež u obyvatelstva jisté podezření vzbuzovaly, v zájmu své osobní bezpečnosti opustil Michálkovice. Na přání Kaniokovo byl sepsán protokol, který Kaniok podepsal ze své vlastní dobré vůle, nebyv k tomu naprosto žádnými vyhrůžkami donucen. Po té byl četnickou asistencí doprovozen do Slezské Ostravy.
Po odchodu kaplana Kanioka nebylo v Michálkovicích katolického kněze vůbec. Proto byl pozván z Moravské Ostravy kaplan Leopold Bureš, aby v neděli dne 6. června 1920 v Michálkovicích sloužil mši. Kaplan Bureš pozvání vyhověl. Bohoslužba katolická nebyla nikterak rušena. Po bohoslužbách odebral se kaplan Bureš v průvodu několika zástupců katolické církve na faru. Tam však shromáždil se větší počet příslušníků českosl. církve, kteří se dopustili proti průvodčím Burešovým násilností. Místní četnictvo, které ku přání kaplana Bureše stálo pohotově ve vzdálenosti asi 30 kroků od farní budovy, zasáhlo ihned, vyprostilo ohrožené z davu a zajistilo jim volný odchod.
Kaplanu Burešovi nebylo nijak ublíženo a bezpečnost jeho zajištěna i na zpáteční cestě do Moravské Ostravy doprovodem četnictva. Konaným šetřením nebylo zjištěno, že by správce českosl. církve v Michálkovicích Jan Fajkos na těchto výtržnostech měl přímou nebo nepřímou účast. Proti zjištěným pachatelům bylo učiněno trestní udání. K zatčení jich scházely předpoklady trestního řádu.
K tomu se podotýká, že obec Michálkovice ležela v obvodu plebiscitním, který vyňat byl ze suverenní moci českosl. státu a byl tehdy podřízen mezinárodní dohodové komisi v Těšíně.
V Praze dne 29. září 1920.
Ministr vnitra: