Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
544.
Odpověď
ministerského předsedy
na interpelaci poslanců H. Jokla, Th. Hackenberga, V. Häuslera a soudruhů (číslo tisku 246)
o jednání revírní správy v Zigharticích ve Slezsku, jsoucí pod státní vnucenou správou, s malopachtýři.
Dle nařízení ministerstva zemědělství ze dne 24. září 1919, č. j. 29.771/19 bylo úředním správám zakázáno dohodovati se o své újmě s dlouhodobými pachtýři a jednotlivé úřední správy byly poukázány, by tyto záležitosti předkládaly přímo majitelům velkostatků k dalšímu opatření.
Tento poukaz ministerstva zemědělství, které tehdy před ustavením pozemkového úřadu správu zabraného majetku vedlo, odpovídal přesně znění zákona ze dne 27. května 1919, č. 318 sb. zák. a nař. Nařízení toto úřední správa v Javorníku zachovávala a předkládala všechny tyto záležitosti plnomocníku uživatele velkostatku dru Pohlovi.
Vyskytly-li se nějaké diference mezi zmocněncem uživatele a malopachtýři, tu všechny stížnosti v tomto směru podané vyřizovala úřední správa vždy k oboustranné spokojenosti, tedy i k spokojenosti dlouhodobých pachtýřů.
Případ, o kterém interpelace jedná, udál se zcela jinak, než je v této vylíčeno.
Okresní soud ve Vidnavě předložil bezvědomí úřední správy ředitelství velkostatků biskupství vratislavského všechny došlé přihlášky dlouhodobých pachtýřů s vyzváním, aby se o nich vyjádřilo a eventuelně se žadateli o ceně přejímací a jiných diferencí dohodlo.
Ředitelství velkostatků nařídilo revírní správě v Zigharticích, by potřebné s dlouholetými pachtýři vyjednala a výsledek ředitelství k dalšímu opatření oznámila.
Lesní příručí Hosper v zastoupení onemocnělého vedoucího úředníka zavolal všechny zájemníky - dlouhodobé pachtýře do revírní kanceláře, tam je seznámil se všemi zákonnými ustanoveními zákona o zajištění půdy dlouhodobým pachtýřům, při čemž se jich také tázal, zda by nedali přednost trvalému nájmu před výkupem, při čemž by jim vyhraženo bylo právo předkupní k pozemkům, které mají v pachtu.
Po různých dotazech, které jednotlivcům byly vysvětleny, rozhodla se největší část žadatelů pro trvalý nájem a podepsala ujednání ve formě protokolu.
Protokol všem byl předčítán a vysvětlován, takže všichni věděli, co podpisují.
Ředitelství velkostatku nečinilo tedy nátlak na revírní správu Zighartickou, by dlouhodobé pachtýře přemlouvala k podobnému ujednání a stejně také lesní příručí Hosper nikoho z přítomných nepřemlouval a k podobnému prohlášení nenutil.
Sepsaný protokol předložen pak ředitelství velkostatku, které spis zaslalo okresnímu soudu ve Vidnavě.
Za nějaký čas vyvinulo se však mezi malopachtýři hnuti v tom směru, by všichni trvali na odprodeji půdy.
Celá řada dlouhodobých pachtýřů obrátila se na okresní soud ve Vidnavě, žádajíc, aby jejich prohlášení uznáno bylo za neplatné, ježto prý nevěděli, co podpisují a obsahu protokolu nerozuměli.
Okresní soud všechny tyto žádost postoupil ředitelství velkostatku a ředitelství referovalo o tom úřední správě. Tato prohlásila ihned protokoly o ujednání za neplatné a nařídila ředitelství, aby toto rozhodnutí okresnímu soudu Vidnavskému sdělilo.
Tím celá záležitost zakročením úřední správy urovnána.
V Praze, dne 17. září 1920.
Ministerský předseda:
Dr. Černý, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
544.
Antwort
des Ministepräsidenten
auf die Interpellation der Abgeordneten H. Jokl, Th. Hackenberg, V. Häusler und Genosasen (Druck-Nro. 246),
betreffend das Vorgehen der unter staatlicher Zwangsverwaltung stehenden Revierverwaltung von Setzdorf in Schlesien gegenüber den Kleipächtern.
Gemäß Verordnung des Ackerbauministeriums vom 24. September 1919 Z. 29.771/19 wurde den Amtsverwaltungen verboten, mit den Iangfristigen Pächtern auf eigene Faust zu verhandeln und den einzelnen Amtsverwaltungen wurde aufgetragen, diese Angelegenheiten direkt den Großgrundbesitzern zur weiteren Behandlung vorzulegen.
Dieser Auftrag des Ackerbauministeriums, welches damals vor Konstituierung des Bodenamtes die Verwaltung des beschlagnahmten Bodens inne hatte, entsprach völlig dem Wortlaut des Gesetzes vom 27. Mai 1919 Slg. d. G. und V. Z. 318.
Die Amtsverwaltung in Jauernig befolgte diese Anordnung und legte alle diese Angelegenheiten dem Bevollmächtigten des Großgrundbesitznutznießers Dr. Pohl vor. Haben sich irgendwelche Differenzen zwischen dem Bevollmächtigten des Nutznießers und den Kleinpächtern ergeben, so hat die Amtsverwaltung alle die in dieser Hinsicht eingebrachten Beschwerden jederzeit zur bei derseitigen Zufriedenheit erledigt, daher auch zur Zufriedenheit der langfristigen Pächter.
Der in der Interpellation behandelte Fall ereignete sich ganz anders, als in derselben geschildert wird.
Das Bezirksgericht in Weidenau hat ohne Wissen der Amtsverwaltung alle eingelaufenen Anmeldungen der langfristigen Pächter der Güterdirektion des - Bistums Breslau mit der Aufforderung vorgelegt, sich über dieselben zu äußern und eventuell mit den Gesuchstellern betreffs des Übernahmspreises und anderer Differenzen sich zu einigen.
Die Güterdirektion beauftragte die Revierverwaltung in Setzdorf mit den langfristigen Pächtern das Nötige zu vereinbaren und das Resultat der Direktion behufs weiterer Veranlassung bekanntzugeben.
Der Forstgehilfe Hosper hat in Vertretung des erkrankten leitenden Beamten alle Interessenten - langjährige Pächter - in die Revierkanzlei rufen lassen, wo er sie mit allen gesetzlichen Bestimmungen über die Sicherstellung des Grundes für langfristige Pächter vertraut machte, wobei er sie auch fragte, ob sie nicht den Dauerpacht der käuflichen Übernahme vorziehen, wobei ihnen das Vorverkaufsrecht der in ihrem Pacht befindlichen Grundstücke gesichert bliebe.
Nach verschiedenen Anfragen, die den Einzelnen erklärt wurden, entschied sich die Mehrzahl der Gesuchstelter für den Dauerpacht und unterschrieb die Abmachung in Form eines Protokolles.
Das Protokoll wurde allen vorgelesen und erklärt, sodaß alle wußten, was sie unterschreiben.
Die Güterdirektion hat daher auf die Revierverwaltung keinen Zwang ausgeübt, um die langfristigen Pächter zu derartiger Abmachung zu bewegen und der Forstgehilfe Hosper hat ebenfalls niemanden von den Anwesenden überredet und zu solcher Erklärung gezwungen.
Das verfaßte Protokoll wurde sodann der Güterdirektion vorgelegt, welche den Akt dem Bezirksgerichte in Weidenau einsandte.
In einiger Zeit entstand jedoch unter den Kleinpächtern eine Bewegung in der Richtung, daß alle auf der käuflichen Übernahme des Bodens beharren.
Eine ganze Reihe von langfristigen Pächtern wandte sich an das Bezirksgericht in Weidenau mit dem Ersuchen, daß ihre Erklärung als ungültig erkannt werde, da sie nicht wußten, was sie unterschreiben und den Inhalt des Protokolles nicht verstanden.
Das Bezirksgericht hat alle diese Gesuche der Güterdirektion abgetreten und diese hat der Amtsverwaltung darüber Bericht erstattet. Letztere hat sogleich die Protokolle über die Abmachung für ungültig erklärt und die Direktion aufgefordert, diese Entscheidung dem Bezirksgerichte in Weidenau bekanntzugeben.
Dadurch ist die ganze Angelegenheit durch das Einschreiten der Amtsverwaltung beigelegt.
Prag, am 17. September 1920.
Der Ministerpräsident:
Dr. Černý m. p.