Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

Za hlavní příčinu nedostatku drobných peněz, pociťovaného zvláště v okresích průmyslových, mohu označiti jen nerozumnou thesauraci u obecenstva. Jest ovšem pravda, že k tomu přistoupil i podloudný vývoz drobných mincí, zejména niklových, to však jest příčina jen podružná, neboť vývoz ten vyrovnán jest zase značným přílivem drobných minci z Rakouska a Uherska, který jest hlášen zejména ve zprávách pohraničních úřadů na jihu Čech a Slovenska. Příliv ten vysvětluje dostatečně veliký rozdíl mezi valutou naší a valutou sukcesních států, s nimiž máme dosud společnou minci drobnou. Příliv počal se jeviti takovou měrou, že generální finanční ředitelství v Bratislavě i Bankovní úřad ministerstva financí žádaly za vydání nařízení, jímž by dovoz ten obmezen byl na určitou částku. Ministerstvo financí však pro nedostatek drobných v jiných částech republiky opatření takového ovšem neučinilo. Z uvedeného vidno, že skutečně jen nerozumná thesaurace může býti jedinou příčinou nedostatku drobných. Bankovní úřad odhaduje poschovávaný stav drobných mincí na dvojnásobné předválečné množství.

Přes to však ministerstvo financí uvažovalo o vhodných opatřeních k odstranění nedostatku drobných, zejména o vydání t. zv. nouzových platidel a předložilo otázku tu také Bankovnímu výboru, jenž však po důkladném projednání nedoporučil vydání nouzových peněz. Opatření takové jest vždy zvláště pro cizinu nápadným příznakem poměrů mimořádných. Ani vydání nouzových platidel obcemi, neb jinými korporacemi na přiklad dle francouzského systému obchodními komorami nebylo po zralé úvaze odporučeno, neboť jednak odporuje ustanoveni § 1. zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 187 Sb. z. a n., dle něhož vydávati platidla jest výhradným právem státu, jednak spojeno jest se značnými obtížemi, zejména v okresech smíšených. Hlavně však mimořádná opatřeni taková ani nepostačovala, neboť i nouzové peníze zmizely a to v rukou sběratelů. Chaotické poměry v republice rakouské, kde celá rada obcí vydala vlastní nouzová platidla jsou, jak z novin známo, jistě příkladem přímo odstrašujícím.

Ostatně podotýkám, že vrcholný bod obtíží zdá se býti překonán, neboť v poslední době objevují se zase drobné v oběhu ve značnější míre. Pokud jeví se toho ještě nutná potřeba, vypomáhá si obecenstvo účelně poštovními známkami. Kromě toho provádí se znovuzřízení státní mincovny v Kremnici se vším možným urychlením, takže s dodáním strojů a tedy i s ražbou vlastních státních mincí lze v dohledné době již počítati.

Ministerstvo financí mělo ovšem možnost řešiti tuto otázku také přijetím nabídky na ražení drobných mincí z ciziny; avšak v přirozené snaze dáti do rukou občanstva republiky peníze vlastní výroby z vlastní starobylé mincovny v Kremnici, nabídku tu nepřijalo.

Za daných poměrů pokládám tudíž za účelné od vydání nouzových platidel upustiti. Na obecenstvu samém jest, aby bezdůvodným thesaurováním drobných minci samo obtíže nepůsobilo.

V Praze dne 14. září 1920.

Ministr financí:

Dr. Engliš, v. r.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

Als Hauptursache des, namentlich in Industriebezirken auttretenden Kleingeldmangels kann ich bloss die unvernünftige Thesauration von Seiten des Publikums bezeichnen. Es ist allerdings wahr, dass dazu auch der Schleichhandel in Scheidemünzen, insbesondere der Nickelmünzen, hinzutrat, das ist aber eine untergeordnete Ursache, weil diese Ausfuhr wieder durch den bedeutenden Zufluss von Kleingeldmünzen aus oesterreich und Ungarn ausgeglichen wird, der namentlich in den Berichten des Grenzamtes im Süden Böhmens und der Slowakei gemeldet wird. Dieser Zufluss wird zur Genüge mit der grossen Differenz zwischen unserer Valuta und der der Sukzessionsstaaten erklärt, mit denen wir bisher die Scheidemünze gemeinsam haben. Dieser Zufluss begann ein solches Mass zu erreichen, dass die Generalfinanzdirektion in Bratislawa sowie das Bankamt des Finanzministeriums um die Herausgabe einer Verordnung ansuchten, durch welche diese Einfuhr auf einen bestimmten Betrag eingeschränkt werden würde. Das Finanzministerium hat jedoch wegen des Kleingeldmangels in anderen Teilen der Republik eine solche Verfügung nicht getroffen. Aus dem Angefürten ersieht man, dass tatsächlich lediglich die unvernünftige Thesauration die einzige Ursache des Kleingeldmangels sein kann. Das Bankamt schätzt den Stand der verborgen gehaltenen Kleingeldmünzen auf das Zweifache der Vorkriegsmenge.

Trotzdem hat das Finanzministerium geeignete Massnahmen zur Beseitigung des Kleingeldmangels in Erwägung gezogen, insbesondere die Notscheine und hat auch diese Frage dem Bankausschuss vorgelegt, welcher aber nach gründlicher Durchberatung die Herausgabe von Notgeld nicht empfahl. Eine solche Verfügung ist stets, besonders fürs Ausland, ein auffallendes Zeichen ausserordentlicher Verhältnisse. Auch die Herausgabe von Notzahlungsmitteln durch Gemeinden oder andere Korporationen z. B. nach französischem Muster durch Handelskammern wurde nach reifer Ueberlegung nicht empfohlen, denn es widersprichteinerseits den Bestimmungen des § 1 des Gesetzes vom 10. April 1919 Slg. d. G. u. V. Zl. 187, gemäss welchem Zahlungsmittel herauszugeben ausschliessliches Recht des Staates ist, anderseits ist dies mit bedeutenden Schwierigkeiten verbunden, insbesondere in gemischten Bezirken. Hauptsächlich aber reichten solche ausserordentliche Massnahmen gar nicht aus, denn auch das Notgeld verschwand und zwar in der Hand von Sammlern. Die chaotischen Verhältnisse in der österreichischen Republik, wo eine ganze Reihe von Gemeinden eigenes Notgeld herausgegeben hatte, sind, wie aus Zeitungsnachrichten bekannt ist, gewiss ein direkt abschrekendes Beispiel.

Uebrigens bemerke ich, dass der Höhenpukt der Schwierigkeiten überwunden zu sein scheint, denn in jüngster Zeit erscheint Kleingeld im Umlauf wieder in grösserem Masse. Soweit es noch dringend notwendig ist, hilft sich das Publikum zweckmässig mit Briefmarken aus. Ausserdem wird die Neuerrichtung des Staatsmünzamtes in Kremnitz mit möglichster Beschleunigung betrieben, sodyss man mit der Lieferung von Maschinen und mit dem Prägen eigener Staatsmünzen in absehbarer Zeit rechnen kann.

Das Finanzministerium hatte allerdings auch die Möglichkeit, diese Aufgabe mit der Annahme eines Offertes, Kleingeld im Ausland prägen zu lassen, zulösen; es hat aber im natürlichen Streben, in die Hand der Bevölkerung der Republik Geld eingener Erzeugung aus eigenem altwürdigen Münzamt in Kremnitz zu geben, diesen Antrag nicht angenommen.

Unter den gegebenen Verhältnissen halte ich daher für zweckmässig, von der Herausgabe vom Notgeld abzusehen. Es liegt am Publikum selbst, durch unbegründetes Thesaurieren der Kleingeldmünzen selbst keine Schwierigkeiten zu verursachen.

Prag, am 14. September 1920.

Der Finanzminister:

Dr. Engliš, m. p.