Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
1. zasedání.
512.
Odpověď
ministra pro zásobování lidu
na interpelaci člena poslanecké sněmovny V. Vávry a spol. (číslo tisku 141)
o hospodaření surovými kožemi.
Nařízením vlády ze dne 7. dubna 1920, č. 212 Sb. z. a n., bylo upraveno státní hospodaření kožemi surovými z domácích porážek.
Provedením, pokud jde o kůže z porážek civilních, pověřeno bylo ministerstvo pro zásobování lidu, které administrativně provedlo dotyčné nařízení vyhláškou ze dne 27. dubna 1920, č. 36.470-II. 3985, která byla později co do cen dle stavu cen na světovém trhu změněna, případně dle změněných poměrů doplněna.
Sběrem koží dle citované vyhlášky pověřeni byli výhradně legitimní odborníci a odborná družstva; že ovšem pro různé řezníky ta která sběrna jest vzdálena, dlužno doznati, plyne to však z nutnosti, aby sběr proveden byl pokud možno nejmenším počtem jednotek zodpovědných za provedení akce, ježto by jinak dle nabytých zkušeností nebylo možno akci tuto provésti. Aby obtížím těmto bylo čeleno, stanoví výslovně § 3. vyhlášky, že se hlavním sběrnám ponechává, autonomně zříditi pomocné sběrny a to z legitimních odborníků.
Pokud se týče soli, nepadá její příděl do kompetence ministerstva pro zásobování lidu, nýbrž do kompetence ministerstva financí ostatně jest věcí sběren na zisk založených, aby si potřebný materiál pro provoz opatřily samy a včas.
Co se týče placení, byl sběr dle zmíněné vyhlášky založen na cenách přejímacích, placených sběrnami, a na cenách předávacích, placených průmyslem koželužským při přejímání přikázané suroviny od sběren.
Vzhledem k nejisté situaci na světovém trhu a ke stagnaci v odbytu odepřel průmysl koželužský přejímání kůží za vyšší původně stanovené ceny; tím nakupily se kůže u sběren, které vyčerpavše svůj kapitál i úvěr naléhaly na převzetí kůží. Vzhledem k neudržitelným poměrům schválen ministerskou radou na provedení této akce úvěr 16,000.000 K, který bude později vrácen.
Na základě toho sjednána s průmyslem kožařským dohoda, že mu kůže dosud sebrané předány budou za jednotnou cenu, posléze pro surové kůže stanovenou (16 K hovězí, 14 K uherská pův. a 24 K telecí za 1 kg kůže) pod tou podmínkou, že po dobu 3 měsíců od převzetí této suroviny povinen bude dodávati pro veřejnou potřebu, najmě potřebu civilního obyvatelstva vydělanou hovězinu i teletinu za cenu stanovenou na basi ceny převzaté suroviny. Diference mezi vyšší cenou původní a jednotnou cenou předávací hrazena bude na účet zmíněného úvěru a bude vzhledem k poměru množství obojích (dražších a levnějších) koží obnášeti asi 10,000.000 K. Takto placená diference nahražena bude přirážkou k přidělované kůži, získané za tuto surovinu, ježto na zmíněné basi přijde dosti levně, aby snesla přiměřené zvýšení, pro konsumenta nerozhodující.
Poměry vylíčené byly tedy ministerstvu pro zásobováni lidu známy a, jak vysvětleno, učiněna včas potřebná opatření, aby nedostatky financování a umístění koží byly odstraněny.
Legitimnímu obchodu kožemi dána byla v rámci potřeby nejširší možnost, aby se při sběru těchto koží uplatnil.
V Praze dne 31. srpna 1920.
Ministr pro zásobování lidu:
V. Johanis, v. r.