Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Dotaz shora uvedený jest sice určen celé vládě, ježto však týká se soudního řízení upraveného zákonem ze dne 27. května 1919, č. 318 sb. z. a n., pokud se týče rozhodování soudů v tomto řízení, náleží odpověděti naň ministru spravedlnosti:

Skytal-li zákon ze dne 27. května 1919, č. 318 sb. z. a n., ve svém původním znění příčinu k pochybnostem o pojmu statku církevního (§ 1.), byla nejasnost ta odstraněna zákonem ze dne 15. dubna 1920, č. 311 sb. z. a n., kterým bylo jmenovitě mezi odstavec 2. a 3. §u 1. prvého zákona vsunuto ustanovení, že statky církevními po rozumu tohoto zákona se rozumějí nemovitosti kterékoli církve nebo náboženské společnosti vůbec; v závorce jsou uvedeny pozemky kostelní, zádušní, farní, obroční a pod. Zákon stanoví tedy nyní výslovně, že pozemky obroční pokládati jest za statek církevní. Zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 311 sb. z. a n., byl vyhlášen dne 8. května 1920 a nabyl podle čl. II. účinnosti čtrnáctý den po svém vyhlášení, t. j. dne 22. května t. r. Jest sice pravda, že ve všech případech, k nimž poukazuje dotaz pp. poslanců a jež byly projednávány u okresního soudu v Podbořanech, vycházely jak tento soud, tak i krajský soud v Mostě, jako rekursní, rozhodujíce před vyhlášením této novely, z názoru, že pozemky náležející k obročí té které katolické fary nejsou statkem církevním, pročež zákon ze 27. května 1919, č. 318 sb. z. a n., se prý na ně nevztahuje, a z tohoto důvodu odmítl okresní soud v Podbořanech přihlášky drobných pachtýřů, které uvádí dotaz, a bylo jeho zamítající usnesení krajským soudem v Mostě jako soudem rekursním potvrzeno. Avšak náprava, jíž se domáhá dotaz v zájmu postižených drobných pachtýřů, byla zjednána ve všech případech, jichž se týká dotaz, rozhodnutími nejvyššího soudu z 15., pokud se týče 22. června 1920. Na dovolací stížnost drobných pachtýřů v 20 případech (celkem jde o 21 případů) usnesení obou nižších soudů změnil v ten smysl, že se přihlášky pachtýřů k soudu přijímají a okresnímu soudu se ukládá, by o nich dále po zákonu jednal, a v jednom případě, kdež nebylo ještě zjištěno, zdali tu jsou ostatní podmínky opravňující podle zákona ze 27. května 1919 k vznesení požadovacího nároku, zrušil obě usnesení nižších soudů a uložil soudu prvému, aby o nároku požadovacím znovu rozhodl.

Těmito rozhodnutími nejvyššího soudu dostalo se oněm 21 uchazečům o koupi farních statků práva. Netřeba proto vládě, pokud se týče, ministru spravedlnosti v té příčině ničeho zaříditi.

V Praze dne 31. srpna 1920.

Dr. Meissner, v. r.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Die obangeführte Anfrage ist allerdings an die Gesamtregierung gerichtet, da sie jedoch das mit 27. Mai 1919 Smlg. der G. und V. Z. 318 geregelte Gerichtsverfahren, beziehungsweise die Entscheidung der Gerichte in diesem Verfahren betrifft, obliegt es dem Justizminister zu antworten.

Gibt das Gesetz vom 27. Mai 1919 Smlg. der G. und V. in seinem ursprünglichen Wortlaut über die Auslegung des Begriffes Kirchengut (§ 1) zu Zweifeln Anlaß, so wurde diese Unklarheit mit dem Gesetze vom 13. April 1920 Smlg. der G. und V. Z. 311 beseitigt, mit welchem namentlich zwischen Absatz 2 und 3 des § 1 des ersten Gesetzes die Bestimmung eingeschaltet wurde, daß unter Kirchengütern im Sinne dieses Gesetzes Immobilien jedweder Kirche oder Religionsgenossenschaft überhaupt angesehen werden. In einer Klammer sind die Kirchen-, Stiftungs-, Pfarrgüter, Pfründen und ähnliche angeführt. Das Gesetz bestimmt daher ausdrücklich, daß Pfründengrundstücke als Kirchengüter zu betrachten sind. Das Gesetz vom 15. April 1920 Smlg. der G. und V. Z. 311 wurde am 8. Mai 1920 verlautbart und trat laut Absatz II. den 14. Tag nach der Kundmachung, d. i. am 22. Mai d. J. in Rechtskraft.

Es ist zwar richtig, daß in allen den in der Interpellation der Herren Abgeordneten angezeigten Fällen, welche beim Bezirksgerichte in Podersam verhandelt wurden, sowohl dieses Gericht, als auch das Kreisgericht in Brüx, als Rekursinstanz, bei ihren Entscheidungen vor der Verlautbarung dieser Gesetzesnovelle von der Ansicht ausgingen, daß die der betreffenden Pfarrei gehörenden Pfründengrundstücke keine Kirchengüter sind, weshalb das Gesetz vom 27. Mai 1919 Smlg. der G. und V. Z. 318 sich auf dieselben nicht beziehe, und aus diesem Grunde wies das Bezirksgericht in Podersam die Anmeldungen der in der Anfrage angeführten Kleinpächterab und es wurde dessen abweisende Entscheidung durch das Kreisgericht in Brüx im Rekurswege bestätigt. Die Wiedergutma chung jedoch, welche die Anfrage im Interesse der betroffenen Kleinpächter anstrebt, wurde in allen in der Interpellation angeführten Fállen durch die Entscheidungen des obersten Gerichtshofes vom 15. bzw. 22. Juni 1920 bewerksteůligt. Über Rekurs der Kleinpächter wurde in 20 Fällen (im Ganzen handelt es sich um 21 Fälle) die Entscheidung der beiden gerichtlichen Unterinstanzen in dem Sinne abgeändert, daß die Anmeldungen der Pächter beim Gericht entgegengenommen werden und das Bezirksgericht aufgefordert wird, über dieselben in Gemäßheit des Gesetzes amtzuhandeln. In einem Falle, wo noch nicht sichergestellt war, ob hier die weiteren gemäß Gesetz vom 27. Mai 1919 zur Erhebung des Anforderungsrechtes berechtigenden Bedingungen vorhanden sind, hat das oberste Gericht beide Entscheidungen der unteren Gerichte aufgehoben und dem ersten Gericht auferlegt, über den Anforderungsanspruch neuerdings zu entscheiden. Durch diese Entscheidung des obersten Gerichtshofes wurde jenen 21 Pfarrgrundskaufbewerbern zu ihrem Rechte verholfen. Es ist daher für die Regierung bzw. für den Justizminister kein Anlaß vorhanden, in dieser Hinsicht etwas zu veranlassen.

Prag, am 31. August 1920.

Der Justizminister:

Dr. Meissner, m. p.