Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
1. zasedání.
400.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců M. Deutschové, F. Blatné a soudruhů (tisk č. 267)
o studiu dívek na chlapeckých školách středních v místech, kde jsou dívčí školy střední.
Ježto studium dívek za bývalé vlády spojeno bylo na chlapeckých školách středních s nemalými obtížemi, bylo pro dívky, které již studovaly, zavedeno výnosem ze dne 19. listopadu 1918, č. 160 (Min. věstník 1919, str. 9.) značné ulehčení tím, že nařízeno bylo, aby dívky, zapsané na mužských školách středních ve školním roce 1918/19 za privatistky, byly nadále pokládány za veřejné žákyně; dále byly všecky posavadní výnosy, týkající se zkoušení a klasifikování těchto hospitujících privatistek, zrušeny. Úprava tato byla však zřejmě větou "pokud jinak nebude ustanoveno", označena jako zatímní a nebylo lze ani tehdy vyvozovati z ní úplný odklon školské správy od dívčích škol středních ke školám koedukačním. Naopak musilo záležeti školské správě na tom, aby dívčí školy střední (reálná gymnasia a lycea), nebyly ohroženy ve svém bytí hromadným přechodem žákyň do škol chlapeckých, ježto čím dále, tím více nabývá vrchu přesvědčení, že nutno zachovati aspoň ty střední školy dívčí, které již existují, jak toho zvláštní ráz vývoje dívčího přímo vyžaduje. Proto již v roce 1919 bylo stanoveno výnosem ze dne 19. srpna 1919, č. 37.041, že se svoluje, aby také v městech, ve kterých jest dívčí střední škola, byly na chlapecké střední školy přijímány dívky za týchž podmínek, jako žáci, ale s předpokladem, že o návštěvu místních dívčích středních škol jest dostatečně postaráno a jest možno na chlapeckých školách dívky umístiti. V případech pochybných jest rozhodnouti zemské školní radě. Žákyň na dívčí střední škole již zapsaných se toto svolení netýče.
Ježto ve školním roce ozývaly se pochyby o tom, jak prováděti toto ustanovení, bylo výnosem ze dne 8. května 1920, č. 25.458 dáno mu toto vysvětlení:
"Vzhledem k tomu, že na některých ústavech byl na počátku školního roku 1919/20 nesprávně vykládán náš výnos č. 37.041 ze dne 19. srpna 1919, připomíná se, že ve městech, ve kterých je dívčí střední škola - a za střední školu nutno považovati i dívčí lyceun - jest dívkám, které chtějí býti přijaty na střední školu, přihlásiti se v každém případě k zápisu na dívčí střední školu (lyceum). Teprve tehdy, hlásí-li se na dívčí střední školu příliš veliký počet žákyň, jichž nelze v dívčí škole přijmouti pro nedostatek místa nebo z jiných důležitých důvodů, svoluje se, aby dívky byly přijímány také na střední školy chlapecké, jsou-li tu příslušné podmínky pro jejich přijetí. Vždycky však lze připustiti přijetí těchto žákyň na chlapecké školy toliko po dorozumění s ředitelstvím (ředitelstvími) místních středních škol dívčích. Opětovně se zdůrazňuje, že přestupování dívek již na dívčí střední školu přijatých z ústavů dívčích na školy chlapecké v místě, kde je dívčí střední škola, se nepřipouští."
Z doslovného zněni jest patrno, že školská správa byla vedena jedině snahou, aby zabránila úplnému odlidnění středních škol dívčích, jež nepokládá za žádoucí a že volila k tomu prostředek, jenž nejen nevylučuje dívek ze studia na chlapeckých školách tam, kde středních škol dívčích není, nýbrž ani tam, kde střední školy dívčí jsou. Podmínkou pouze jest, aby ředitel příslušné střední školy dívčí prohlásil, že dalších dívek nelze přijímati pro nedostatek místa. Dokonce může ředitel dívčí střední školy v jednotlivých případech dáti svolení k návštěvě školy chlapecké bez ohledu na počet žákyň u něho zapsaných, jakmile rodiče žákyně přednesou důvody, které jsou tak závažný, že vyžadují, aby byl na ně vzat zřetel. Také v celé řadě případů bylo tímto způsobem postupováno k úplné spokojenosti rodičů. Jest odtud patrno, že výnos onen není namířen proti koedukaci jakožto zásadě, nýbrž že snaží se pouze o smírné vyrovnání se snahou po zachování dívčího školství středního beze všech násilných otřesů a zmatků.
V Praze dne 6. srpna 1920.
Ministr školství a národní osvěty:
G. Habrman, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
1. zasedání.
Překlad.
400.
Antwort
des Ministers für Schulwesen und Volksaufklärung
auf die Interpellation der Abgeordneten Deutsch, Blatny, Kirpal, Hillebrand und Genossen (Druck Nr. 267.)
betreffend die Ausschlißung der Mädchen vom Mittelschulstudium in solchen Orten, wo Lyzeen bestehen.
Da das Mädchenstudium unter der alten Regierung an Knabenmittelschulen mit großen Schwierigkeiten verbunden war, wurde für Mädchen, die bereits studierten, mit dem Erlaß vom 19. November 1918, Z. 160 (Min. V. Bl. Seite 9) eine bedeutende Erleichterung damit eingeführt, daß angeordnet wurde, Schüllerinnen, die im Schuljahr 1918-1919 an Knabenmittelschulen als Privatistinnen eingeschrieben waren, auch weiternin als öffentliche Schülerinnen zu behandeln. Außerdem wurden alle bisherigen Erläße, die das Prüfen und Klassifizieren solcher hospitierenden Privatistinnen betreffen, aufgehoben. Doch diese Regelung wurde ausdrücklich mit dem Satze "sofern nicht anders bestimmt wird", als provisorisch bezeichnet, und es konnte schon aus ihr die volle Abneigung der Schulverwaltung von Mädchenmittelschulen zu Koedukationsschulen nicht abgeleitet werden. Im Gegenteik, die Schulverwaltung legte wert darauf, daß die Mädchenmittelschulen (Realgymnasien und Lyzeen) durch den Massenübertritt von Schülerinnen in Knabenschulen in ihrer Existenz nicht bedroht werden, da die Überzengung immer mehr Platz greift, daß wenigstens solche Mädchenmittelschulen erhalten werden müssen, welche bereits bestehen, wie es auch der eigene Charakter der Mädchenentwiklung erfordert. Deswegen wurde schon im Jahre 1919 mit dem Erlaß vom 19. August 1919, Z. 37.041, verfügt, daß in Städten mit einer Mädchenmitelschule Mädchen an Knabenmittelschulen unter gleichen Bedingungen wie Schüler aufzunehmen sind, jedoch mit der Voraussetzung, wenn der Besuch der dortigen Mädchenmittelschule gesichert ist, und wenn die Mädchen an Knabenmittelschulen untergebracht werden können. In fraglichen Fällen hat der Landesschulrat zu entscheiden. Diese Bewilligung bezieht sich aber nicht auf Schülerinnen, die in einer Mädchenmittelschule eingeschrieben sind.
Da im Laufe des Schuljahres Bedenken laut wurden, in welcher Weise diese Bestimmung durchzuführen wäre, wurde mit Erlaß vom 8. Mai 1920, Zl. 25.458, dazu folgende Aufklärung gegeben:
"Mit Rücksicht darauf, daß an manchen Anstalten zu Beginn des Schuljahres 1919/20 unser Erlaß Z. 37.041 vom 19. August 1919 unrichtig ausgelegt wird, bemerkt man, daß in Städten, in welchen eine Mädchenmittelschule vorhanden ist, - auch das Mädchenlyzeum wird für eine solche gehalten - Mädchen, die in eine Mittelschule aufgenommen werden wollen, in jedem Falle sich zur Einschreibung an der Mädchenmittelschule (Lyzeum) zu melden haben. Erst dann, wenn sich an der Mädchenmittelschule eine zu große Anzahl von Schülerinnen meldet, die wegen Platzmangel oder aus einem anderen wichtigen Grunde nicht aufgenommen werden können, wird bewilligt, daß Mädchen auch an Knabenmittelschulen aufgenommen werden, falls die entsprechenden Aufnahmsbedingungen vorhanden sind. Allenfalls kann die Aufnahme solcher Schülerinnen an Knabenmittelschulen nur mit Zustimmung der Direktion (Direktionen) der dortigen Mädchenmittelschule zugelassen werden. Es wird neuerdings betont, daß der Übertritt von Mädchen, die bereits in einer Mädchenmittelschule au fgenommen worden sind, in eine Knabenschule eines Ortes, in dem sich eine Mädchenmittelschule befindet, unzulässig ist."
Aus dem Wortlaut ersieht man, daß die Schulverwaltung lediglich von dem Bestreben geleitet wurde, den vollst ändigen Stillstand von Mädchenmittelschulen zu verhindern, den sie nicht für wünschenswert hält, und daß sie - dazu ein Mittel wählte, daß Mädchen vom Studium an Knabenmittelschulen weder in Orten mit noch in solchen ohne eine Mädchenmittelschule ausschließt. Als Bedingung gilt, daß der Direktor der betreffenden Mädchenmittelschule erklärt, er könne wen Platzmangel keine weiteren Mädchen mehr aufnehmen. Der Direktor kann in Einzekfällen sogar den Besuch einer Knabenmittelschule ohne Rücksicht auf die Anzahlder bei ihm eingeschriebenen Schülerinnen bewligen, wenn die Eltern der Schülerinnen soiche gewichtige Gründe vorbringen, die berücksichtigt werden müssen. In eine ganzer Reihe von Fällen wurde auf diese Art zur vollen Zufriedenheit der Eltern vorgegangen. Daraus folgt, daß jener Erlaß nicht gegen die Koedukatiin als Grundsatz gerichtet war, sondern daß er bemüht ist, einen friedlichen Ansgleich mit dem Streben nach Erhaltung des Mädchenmittelschulwesens ohne gewaltsame Erschütterungen und Verwirrungrn herbei zuführen.
Prag, den 6. August 1920.
Der Minister für Schulwesen und Volksaufklärung
Habrman, m. p.