Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

383.

Odpověď

ministra obchodu

na interpelaci poslance Dra Uhlíře a soudruhů (tisk č. 98)

o krisi v textilním průmyslu. 

Nynější krise průmyslová není zaviněna snad příčinami rázu lokálního, nýbrž krise tato jest nutným důsledkem a jen nepatrným článkem celkové světové krise a proto také jediný stát sám nestačí na to, aby zjev tento s úspěchem mohl zdolati.

Ceny výrobků samy o sobě nejsou jedinou příčinou krise odbytové a tím průmyslové, neboť vidíme, že i tam, kde ceny byly sníženy, nastalá stagnace i nadále trvá. Příčinou této stagnace jest všeobecná apatie kupujících, jejich zdrželivost při opatřování jiných potřeb mimo potraviny a také naděje na vydatnější zlepšení nynější situace, zkrátka vyčkávací politika na straně konsumentů, jež byla do značné míry vyvolána a utvrzena zprávami novin cizozemských a pak i tuzemských.

Kdyby se vedle této příčiny povahy universální připustila jako další příčina stagnace odbytové výše cen některých výrobků u nás vyrobených, tu by bylo dlužno k tomu poukázati, že ceny ty to byly zaviněny v prvé radě tou okolností, že výrobky nyní na domácím trhu se nalézající vyrobeny jsou ze surovin v cizině nakoupených za značně pokleslého kursu naší valuty. Než suroviny za nízkého kursu naší valuty k nám dovezené úplně byly zpracovány, počal se kurs naší valuty vydatně lepšiti, kterážto okolnost zase nepříznivě působila na možnost soutěže na světových trzích a tudíž na náš vývoz.

Náš průmysl textilní nalézá se tudíž v situaci, že musil nakupovati suroviny za klesajícího kursu naší valuty a má odbyt t. j. vývoz výrobků v zájmu nerušeného chodu podniků prováděti za vzestupné tendence naší měny.

Jest přirozeno, že trvalá stagnace v odbytu domácím a nemožnost značnějšího vývozu výrobků průmyslu textilního, by musela míti v zápětí nezaměstnanost našich továren; než lze doufati, že stagnace nynější jest jen rázu přechodného, a že brzy opět koupěchtivost jak konsumentů domácích, tak i cizích se dostaví.

Stagnace v odbytu domácím jest zjev v letních měsících pravidelně se opakující a zjev tento jest ovšem citelnější v nynější době, kdy jsme stále ještě v poměrech válkou zaviněných a dosud neuklidněných.

Směrodatnější a důležitější jest otázka odbytu našich výrobků průmyslových do ciziny, neboť vzhledem k velikosti a počtu našich závodů jsme státem produkujícím značně nad vlastní potřebu a proto státem jedině na vývoz odkázaným.

Že jen intensivní export může našemu průmyslu zajistiti stabilitu a našemu dělnictvu trvalé zaměstnání, vychází na jevo z následující úvahy.

Z celého průmyslu textilního bývalé říše Rakousko-Uherské zůstala převážná část podniků v naší republice, a kdežto dříve pro podniky tyto bylo tuzemskem celé území celní s počtem 53 milionů obyvatel, jest nyní odbyt domácí obmezen na 13 milionů konsumentů.

Proto jest nucen náš průmysl bavlnářský 80 %, průmysl vlnařský 70 %, průmysl hedvábnický 70 %, průmysl lnářský 40 %, průmysl jutařský 75 %, průmysl obuvi 80 % své celkové výroby do ciziny vyvézti.

Krise průmyslu našeho bude tehdy zažehnána, jakmile se průmyslu podaří státi se v dřívějších, jakož i v nově získaných odbytištích soutěže schopným, a jakmile si bude moci zajistiti nerušený vývoz s náležitým ohledem na domácí potřebu.

Po přání pánů tazatelů svolány byly porady zájemníků jednotlivých odvětví průmyslu textilního, na nichž příčiny nynější krise a možnost nápravy byly projednávány. Zástupci tito měli mimo to příležitost, názory své jako experti v živnostenském výboru poslanecké sněmovny přednésti. Svolaná anketa rozšířena byla i na průmysl kůži zpracující.

V anketě této přednesena byla účastníky různá přání, směřující ku zmírnění nynější průmyslové krise a pro dobu přítomnou bylo navrhováno jako prostředek, umožňující částečnou zaměstnanost, aby v míře největší zadány byly dodávky pro civilní a vojenskou správu státní jak v oboru textilním, tak i kožařském.

Ministerstvo obchodu sdělilo přednesené požadavky všem ministerstvům, aby v oboru své působnosti potřebná opatření mohla učiniti a povede i nadále záležitost tuto v patrnosti, aby přednesené náměty došly svého uskutečnění.

V interpelaci navržena byla také otázka možnosti hraditi diference v cenách surovin. Státní správě není možno přistoupiti k řešení této otázky a to nejen z důvodů finančních, ale také z důvodů čistě technických, ježto by zjištění diference surovin při velké rozvětveností našeho textilního průmyslu bylo v dohledné době neproveditelným.

V Praze dne 27. července 1920.

Ministr obchodu:

Sonntág, v. r.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP