Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

o repatriaci válečných zajatců. 

Repatriaci válečných zajatců byla věnována všemožná péče od prvních dnů našeho státního života. Zabývalo se jí v prvé řadě ministerstvo zahraničních věcí, vydatně však spolučinný byl zajatecký odbor československého Červeného kříže i zdravotní odbor ministerstva Národní obrany - nyní zvláštní repatriační oddělení při ministerstvu Národní obrany. Dík spojeným snahám těchto orgánů vykonán již 1919 značný díl předsevzatého úkolu. Během minulého roku evakuováno bylo úplně Srbsko, Italie, Anglie, Francie, Egypt a všechny do té doby dostupné části Ruska. Při provádění repatriace nutno zdůrazniti, nečiněno rozdílu ani co do národnosti ani co do náboženství - rozhodujícím byla a jest jen státní příslušnost k Československé republice.

Hladkému a rychlému provádění repatriace překážely a dosud namnoze překážejí hlavně neurovnané mezistátní poměry poválečné i dále válečné poměry namnoze dosud trvající. To, jakož i neutěšené poměry transportní a celá řada jiných nepříznivých okolností, bránilo úplně repatriaci veleříše ruské. Leč i v otázce repatriace našich příslušníků z Ruska bylo učiněno vše, co poměry dovolovaly. Minulého roku repatriováno bylo jihozápadní Rusko a Kavkaz - někdejší sféry vlivu generála Denikina. Pokud se týče Sibiře, zřízen byl výnosem vojenské správy Evakuační úřad československého vojska na Rusi, jemuž vedle evakuace vojska přikázána i evakuace nevojáků-občanů, i bývalých zajatců. Tento úřad evakuoval pak vedle vojenských částí dosud okrouhle 4000 občanů, což představuje přibližně 10 % dopravených osob vojenských. Toto procento se poslední dobou dle poměrů zvyšuje a celý postup založen jest na tom, aby bývalí zajatci, příslušníci Republiky bez rozdílu národnosti, vrátili se všichni do té doby kdy opustí Vladivostok naše poslední vojenské oddíly. Právě tyto dny dojednána byla morální i finanční pomoc amerického červeného kříže k repatriaci 2500 československých příslušníků, které Dr. Girsa naloďuje ve Vladivostoku s posledními transporty našeho sibiřského vojska. Počítá se, že úplná evakuace Vladivostoku a východní Sibiře skončena bude do podzimku t. r.

Pokud jde o občany Republiky, bývalé zajatce, nacházející se v Sibiři západní a střední, jakož i v evropském Rusku, evakuace jich je možná tou dobou jedině směrem západním. Vláda slibuje si hlavně mnoho od chystané výpravy Dra Fridj Nansena, který pověřen Svazem národů odjíždí do Ruska a kterému československá vláda dala k disposici 70.000 L, úvěru to získaného v Commitee for Relief Credits, k repatriaci československých příslušníků Značným krokem ku předu v otázce repatriace našich příslušníků z evropského Ruska jest i vyslání zástupce československého červeného kříže majora Skály do Ruska a příjezd repatriační misse ruské vlády Dra Hillersona do Prahy. Organisace a vzájemná ujednání o otázce návratu ruských i našich příslušníků budou zde obapolně dojednány. Vedle toho stejná misse již v únoru t. r. vypravena byla pod vedením majora Štilipa do Turkestanu. Nepodařilo se jí sice až tam proniknouti, uvázla zatím v Tiflise, napomáhá však průchodu vracejících se našich příslušníků z Turkestanu všemi možnými prostředky. Nyní ovšem, na základě docílené dohody výše zmíněné, bude jistě majoru Štilipovi umožněn přístup do Turkestanu a přikročeno tak k přímé organisaci návratu dlících tam našich příslušníků. Laskavostí mezinárodního červeného kříže využito bylo i smlouvy téhož s říšskou německou vládou o vzájemné výměně zajatců mezi Německem a Ruskem a použivše ochoty říšské vlády, přistoupili jsme na návrh ženevského ředitelství mezinárodního červeného kříže, dle kterého jsou naši příslušníci evakuováni z Ruska společně s transporty německými a jinými. Takovým způsobem vrátilo se do vlasti za prošlý měsíc přes 800 občanů. Potřebná zařízení, jak v Německu, tak na půdě republiky pro příjem třídění, opatření prvních informací i případně zaměstnání, jsou učiněna. Celá akce repatriační finančně jest založena dotací, povolenou řádným rozpočtem na rok 1920 v částce 350 milionů korun a přiměřený obnos byl žádán i pro rozpočtový rok 1921. Konečně budiž ještě vzpomenuto, že vedle uvedeného vláda československá umožnila za účely repatriačními

spolupráci jak českých tak i německých organisací příbuzných a přátel zajatců v Rusku připuštěním a všemožnou podporou delegátů těchto organisací: Pana Klause k naší armádě sibiřské, a pana prof. Jungbauera k missi majora Skály.

Z uvedeného vidno, ač neuvedeny podrobnosti, že československou vládou nebylo zameškáno ničeho, aby návrat bývalým zajatcům byl umožněn. Jedině mimořádné poměry nedovolují skončiti evakuaci všech našich občanů z Ruska v blízké době. Je ovšem přirozeno, že bude všemožně postaráno o ulehčení stavů těch, jimž přes všechnu snahu bude nutno stráviti ještě delší dobu v Rusku.

V Praze dne 21. července 1920.

Náměstek ministerského předsedy:

Švehla, v. r.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

betreffend die Heimbeförderung der Kriegsgefangenen. 

Der Heimbeförderung der Kriegsgefangenen wurde seit den ersten Tagen unseres Staatslebens die menschenmöglichste Sorgfalt geschenkt. In erster Linie befaßte sich mit ihr das Ministerium des Äußsern, doch ausgiebig wirkte auch die Gefangenensektion des čechoslovakisch en Roten Kreuzes mit, sowie die Sanitätsabteilung des Ministeriums für die Nationalverteidigung - derzeit eine eigene Repatriierungsabteilung beim Ministerium für die Nationalverteidigung. Dank den vereinten Bestrebungen dieser Organe wurde bereits im Jahre 1919 ein bedeutender Teil der gestellten Aufgabe vollbracht. Im Laufe des vorigen Jahres wurden Serbien, Italien, England, Frankreich, Ägypten und alle erreichbaren Teile Rußlands vollständig evakuiert. Bei der Durchführung der Heimbeförderung ist zu betonem, daß weder nationale noch religiöse Unterschiede gemacht wurden - entscheidend war und ist ausschließlich die Staatszugehörigkeit zur Čechoslovakischen Republik.

Die glatte und schleunige Durchführung der Heimbeförderung behinderten und vielfach noch behindern namentlich die ungeregelten zwischenstaatlichen Nachkriegsverhältnisse, sowie die noch zum Teil bestehenden Kriegsverhältnisse. Dieses, sowie die unerfreulichen Transportverhältnisse und eine ganze Reihe anderer ungünstiger Umstände, verhinderte zur Gänze die Repatriietung des russischen Riesenreiches. Indes auch in der Heimbeförderung unserer Staatszugehöriger aus Rußland wurde alles unternommen, was die Verhältnisse erlaubten. Im vorigen Jahre wurde das südwestliche Rußland und der Kaukasus repatriiert - die ehemaligen Einflußsphären des Generals Denikin. Was Sibieren betrifft wurde durch Erlaß der Militärverwaltung ein Evakuationsamt der čechoslovakischen Armee in Rußland errichtet, welchem neben der Evakuation des Heeres auch die Heimbeförderung der Nichtsoldaten (Bürger), ehemaliger Kriegsgefangenen zugewiesen wurde. Dieses Amt hat außer den Soldatenabteilungen bisher ungefähr 4000 Bürger evakuiert, was zza 10 % der beförderten Militärpersonen beträgt. Dieser Prozentsatz wird in der letzten Zeit je nach den Verhältnissen erhöht und der ganze Vorgang ist derart eingerichtet, daß die ehemaligen Gefangenen, Staatszugehörig der Republik, ohne Unterschied der Volkszugehörigkeit bis zu der Zeit heimbefördert werden, in der unsere letzten militärischen Abteilungen Wladiwostok verlassen. Gerade dieser Tage wurde mit dem amerikanischen Roten Kreuze die moralische und finanzielle Aushilfe zur Heimbeförderung von 2500 čechoslovakischer Staatszugehöriger vereinbart, welche Dr. Girsa mit den letzten Transporten unserer sibirischen Armee in Wladiwostok einschifft.

Es wird damit gerechnet, daß die vollständige Evakuierung Wladiwostoks und des östlichen Sibiriens bis zum Herbst - dieses Jahres beendet werden wird.

Was jene Bürger der Republik, ehemalige Gefangene, betrifft, die sich im westlichen und mittleren Sibirien, sowie im euro päischen Rußland befinden, ist deren Evakuation derzeit nur in westlicher Richtung möglich. Die Regierung verspricht sich hauptsächlich viel von der geplanten Ewpedition des Dr. Friedj. Nansen, der sich im Auftrage des Völkerbundes nach Rußland begibt und dem die čechoslovakische Regierung L 70.000 zur Verfügung gestellt hat, als Kredit von Seiten des Comittee for Relief Credits (zum Zwecke der Heimbeförderung von čechoslovakischen Staatsbürgern). Als bedeutender Fortschritt in der Frage der Heimbeförderung unserer Zugehöriger aus dem europäischen Rußland ist die Entsendung des Delegierten des čechoslovakischen Roten Kreuzes Major Skála nach Rußland und die Ankunft der russischen Repatriierungskommission Dr. Hillerson's in Prag. Die Organisation und die gegenseitigen Abmachungen in der Frage der Heimbeförderung der russischen sowie unserer Zugehörigen werden hier von beiden Seiten vereinbart werden. Außerdem wurde eine gleiche Mission schon im Feber d. J. unter der Führung des Majors Štilips nach dem Turkestan entsendet. Zwar gelang es ihr nicht bis dorthin durchzudringen, sie blieb imzwischen in Tiflis stecken, sie hilft dennoch mit allen Mitteln unseren rückkehrenden Zugehörigen im Durchzug aus dem Turkestan. Jetzt allerdings auf Grund der oben erwähnten erzielten Vereinbarung wird dem Major Stilip der Eintritt nach dem Turkestan sicher ermöglicht und dadurch zur direkten Organisierung der Evakuierung unserer dort weilenden Zugehörigen geschritten werden. Durch das Entgegenkommen des lnternationalen Roten Kreuzes wurde dessen Vertrag mit der deutschen Reichsregierung vom gegenseitigen Gefangenenaustausch zwischen Deutschland und Rußland ausgenützt, und wir traten vom Entgegenkommen der Reichsregierung Gebrauch machend - dem Vorschlage der Genfer Direktion des Internationalen Roten Kreuzes bei, laut welchem unsere Staatszugehörige gemeinsam mit deutschen und anderen Transporten aus Rußland evakuiert werden. Auf diese Weise sind im letzten Monate über 800 Bürger in die Heimat zurückgekehrt. Die notwendigen Maßnahmen sowohl in Deutschland, als auch auf dem Boden der Republik für die Aufnahme, Einreihung, erste Informationen und eventuell Beschäftigung sind getroffen. Die ganze Repatriierungsaktion ist auf eine, im ordentlichen Budget für das Jahr 1920 bewilligte Dotation im Betrage von 350 Millionem K gestützt und ein entsprechender Betrag wurde auch für das Budgetjahr 1921 angefordert. Schließlich sei noch erinnert, daß die Regierung außer dem Angeführten noch für Zwecke der Heimbeförderung die Mittätigkeit sowohl der čechischen, als auch der deutschen Hilfsorganisationen vonVerwandten und Freunden Kriegsgefangener in Rußlandermöglicht hat und zwar durch die Zulassung und allseitige Förderung von Delegierten dieser Organisationen: Herrn Klaus zu unserer sibirischen Armee und Herrn Prof. Dr. Jungbauer zur Mission des Majors Skála.

Wenn auch keine Details angeführt worden sind, geht aus dem Angeführten hervor, daß die čechoslovakische Regierung nichts unterlassen hat, um die Rückkehr der ehemaligen Kriegsgefangenen zu ermöglichen.

Die außergewöhnlichen Verhältnisse sind es einzig und allein, die eine endgiltige Evakuation aller unserer Bürger aus Rußland in absehbarer Zeit nicht zulassen. Es ist nur natürlich, daß alles veranlaßt wird, um die Lage derer zu erlei chtern, die trotz aller Bestrebungen noch länger in Rußland verbleiben müssen.

Prag, am 21. Juni 1920.

Der Stellvertreter des Ministerpräsidenten:

Švehla, m. p.