Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
1. zasedání.
346.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců Čuříka, Sedláčka, Bezděka a soudruhů (tisk číslo 134)
o kartelu bank a vázaném úroku ze vkladů na běžný účet.
Již v roce 1917 založily si české- banky odborovou organisaci pod názvem "Svaz českých bank", jenž si vzal za úkol hájiti společné zájmy bank vůči vládě, veřejnosti a konečně i proti činnosti jednotlivých bank směrující proti zájmům celku.
Po říjnovém státním převratu změnil se svaz ten ve "Svaz československých bank" rozšířiv působnost na všecky akciové banky v Československé republice. Podle § 2. nyní platných stanov jest účelem Svazu ochrana společných zájmů československých bank, a prostředky, jimiž účelu toho má býti dosaženo, jsou společné porady a usnesení, opatrování společné právní porady a pomoci, zastupování společných stavovských zájmů vůči osobám třetím a pěstování přátelského poměru mezi bankami, jakož i sjednávání základu pro společné akce rázu hospodářského.
Členy Svazu toho jsou nyní všechny české akciové banky mimo banku pro průmysl pivovarský v Praze. Moravsko-slovenskou banku v Olomouci, Československou družstevní banku v Praze, Všeobecnou družstevní banku v Praze a Severočeskou banku v Litoměřicích. Z německých bank jsou členy jmenovaného Svazu Moravská eskomptní banka v Brně a obchodní a průmyslová banka v Mor. Ostravě, ze slovenských pak Slovenská banka v Ružomberku.
Proti výše vylíčenému účelu Svazu a proti prostředkům, jimiž účelu svého hodlá dosíci, nelze ničeho namítati. Ministerstvo financí spatřuje ve Svazu tom vhodný orgán, jenž může styky mezi finanční správou státní a bankami ulehčiti, a jímž lze na sdružené banky v intencích finanční správy státní působiti. Takových služeb Svazu ministerstvo financí již často s výsledkem použilo, jmenovitě při státních úvěrních operacích.
Ministerstvu financí jest známo, že banky ve Svazu sdružené dohodly se mezi sebou o jednotné výši debetních a kreditních sazeb úrokových. Dohoda ta není však nucenou, nýbrž dobrovolnou a neobmezuje se jen na členy Svazu, nýbrž přistoupily k ní i banky německé, stojící mimo Svaz. V dohodě té nevidí ministerstvo financí nic státu škodlivého a nemravného. Naopak dohodou tou chráněny jsou banky menší před konkurencí bank velikých, které by spíše při větší rozšířenosti svých obchodů mohly nabídnouti vyšší úrok ze vkladů a tím strhnouti vklady na sebe na úkor bank menších, zejména však na úkor lidových peněžních ústavů, jako spořitelen, záložen atd. Též jest nepochybno, že by úplná volnost bank v politice úrokové vyhnala debetní úrok ještě do větší výše, než tomu tak jest dnes, na škodu obchodu a průmyslu, jakož i všech ukládacích papírů vůbec.
Na dodržení smluvených jednotných sazeb úrokových bankami dohodu uzavřevšími jest arciť stanoveno poenale obnášející troj- až pětinásobek výhody nad smluvenou sazbu poskytnuté, nejméně však 1000 K. Poenale to tvoří jaksi trestní sankci úmluvy, jež by bez něho byla neúčinnou ostatně jest každé bance dána možnost úmluvu vypověděti.
Jednotné sazby úrokové byly stanoveny v dohodě s Bankovním úřadem ministerstva financí, a budou případné změny sazeb těch provedeny zase jen za souhlasu úřadu toho ostatně ministerstvo financí samo jako dozorčí úřad nad bankami sleduje bedlivě následky zmíněné úmluvy, a shledalo-li by, že úmluva ta jest na újmu veřejných zájmů, neopomene přiměřeným způsobem zakročiti.
V Praze 14. července 1920.
Ministr financí:
Dr. Engliš v. r.