Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Dne 12. června uveřejnily Lidové Noviny sensační zprávu o milionové lichvě cementem v maloměřické cementárně. O 11. hodině téhož dne dostavila se do cementárny komise, vyslaná brněnským lichevním úřadem, za který byli přítomni policejní inspektoři p. Jakub Severa a p. Václav Mádr, za stavební úřad města Brna stav. rada inž. p. Jan Chobola a stavitel p. Vil. Daniel, dále redaktor t. l. Vl. Šimeček a cementářský odborník inž. chem. p. Josef Krčma.

Úspěch vyšetřování byl úplný. Zjištěno:

které vyrobeny byly za lacinější uhlí, dopravu a mzdu. Cement tento byl neoprávněně zdražen, poněvadž dle nařízení zemské správy politické č. j. 38.175 ze dne 26. června 1920 bylo výslovně nařízeno, že z titulu zdražení uhlí, dopravy a mzdy nesmí býti zvyšovány ceny výrobků, zhotovených z uhlí, dopravy a mzdy levnější.

Ale majitelé cementárny dr. Kornel Hože, inž. Max Kohn a Alfred Löw-Beer na nic nedbali a měli na mysli jen zisk a zisk. A proto aniž by mohli podat důkazů, docílili zvýšení cen cementu průměrně o 23·50 K na 1 q, jak o to sami bez kalkulačního odůvodnění v cenové komisi žádali.

Jak toto zvýšení bylo oprávněné, dokáže níže uvedeny přesný výpočet:

Toto zdražení odůvodnili zvýšením cen uhlí, dopravy a mzdy.

Zde výpočet úplně přesný:

Uhlí zvýšeno bylo z K 12.70 na maximálně, dle toho z kterého dolu uhlí je, na K 28·55.

Doprava zvýšena z Ostravy do Maloměřic z 502·- na 1003·- K za vagon o 1500 q prachového uhlí.

Mzda zvýšena o 30 % pro základní mzdy hodinové z K 1·05, K 1·10 a K 1·20 pro cementářské dělnictvo. Pro drahotní přídavky zvýšení neplatilo.

Kámen vápenec odbírají z obecního lomu v Maloměřicích dodnes dle staré smlouvy za 2 hal. 1 q vápence. Je věcí obce, aby i zde byl zjednán pořádek.

Dle těchto zcela přesných dat lze vypočítati faktické zvýšení ceny 1 q cementu a zjistiti, bylo-li odůvodněné!

činí celé faktické zvýšení výrobních výloh, následkem zdražení uhlí, dopravy, mzdy a režie. Majitelé továrny žádali ale K 23·50!

Čísla tato mluví!!! To nemá býti lichva?

Poněvadž ale všechny cementárny žádaly stejné zvýšení, je viděti, že fakticky existuje tajný kartel na umělé udržení vysokých cen.

Vraťme se nyní k zásobě slínku cementu a za zdraženou cenu prodaného cementu vše dohromady v množství 1957 vagonů, vyrobených za lacinější uhlí, dopravu, mzdu a režii

Pouze na žádaném zdražení o K 23.50 na 1 q cementu, jak dokázáno úplně neodůvodněném, získali majitelé továrny částku okrouhle přes 4,550.000 Kč.

Z těchto důvodů provedl brněnský lichevní úřad oznámení státnímu zastupitelství, takže majitelé cementárny ocitnou se pro tuto milionovou lichvu před lichevním soudem. A zde jsme právem zvědavi. Lichevní soud odsuzuje pro malé stokorunové lichvy do vězení na několik měsíců a k desetitisícovým pokutám.

Jedná-li se o velkou lichvu, má lid přirozeně nedůvěru podle starého pořekadla: "Malé zloděje věší a velcí jezdí v kočáře".

Aby tomu nebylo tak i v tomto případě, o to se musí starati ministerstvo spravedlnosti.

Dále měla továrna dne 12. června 1920 zásobu 240-250 vagonů ostravského prachového uhlí, pocházejícího z října 1919 až z února 1920, tedy uhlí za levnou cenu, ze kterého měl by se vyrobiti cement levnější. Toto uhlí dostačí na vypálení a rozemletí asi 550-600 vagonů cementu, takže by i tento cement měl býti za cenu levnější a že tedy na tomto cementu vydělají majitelé cementárny neprávem dalších 1,292.000 Kč, dohromady s hořejším okrouhle

které jsou výdělkem lichvářským, poněvadž při stanovení prodejních cen nebylo dbáno nařízení č. 38·175 výše citovaného.

A že jednalo se výhradně o to, co nejvíce vydělati, dosvědčují sta dokázaných případů, že cement vydáván nebyl s planými výmluvami, že není uhlí nebo sádrovce či něčeho podobného.

Jak stoupala cena cementu v maloměřické cementárně, ukáže následující tabulka:

Zdražení

Mimo to vybírán byl poplatek za balení 2 K a od 11. května 1920 4 Kč za 1 q cementu, takže zdražení bylo ještě o tento poplatek vyšší.

Zvláště zajímavá je položka 3., zdražení po převratě v prosinci 1918 na 24 K za 1 q. Až do převratu byla cena cementu 12 K. Továrna byla po převratu zastavena, dělnictvo propuštěno a stát vyplácel podporu v nezaměstnanosti dohromady asi 80.000 K. A v téže době, kdy stát vydržoval propuštěné dělnictvo, zůstalo v továrně přibližně 600 vagonů cementu, vyrobeného v době před převratem a prodávaného do převratu za 12 K. Jak tabulka obsahuje, byla cena cementu hned bez jakýchkoliv důvodů zvýšena o 100 % na 24 K, takže pouhý čistý zisk na zvýšení činil 780 tisíc korun; mimo to byl však již značný čistý zisk v původní ceně 12 K.

Stát vydržoval dělnictvo a 3 jednotlivci v téže době vyzískali bez práce, bez risika skoro 1 milion korun. Jednání toto ukazuje bezpříkladnou nesvědomitost a bezohlednou touhu po zisku za každou cenu. Jak bylo toto zdražování neodůvodněné, dokážou dále uvedené výpočty.

Ale ještě horší věci přišly. V r. 1919, kdy jednalo se o to, uvést naši mladou svobodu do pořádku, postavili se tito ziskuchtivci proti snaze dělnictva, které chtělo, aby se pracovalo a vyrábělo. Majetníci továrny nehli prstem, aby dostali uhlí, aby mohla cementárna pracovati. Teprve deputace dělnictva, které zakročilo u ministerstva národní obrany (továrna byla pod vojenským dohledem) a u ministerstva veřejných prací, docílilo přídělu uhlí a majitele v pravém slova smyslu pomocí ministerstev donutilo, aby se počalo pracovati.

Tak tito nepřátelé sabotovali naše snahy, uvésti válkou rozvrácenou výrobu do pořádku, aby bylo dosti práce a výdělku pro každého.

Odborníci na této akci zúčastnění, nespokojili se ale pouhým konstatováním dosud uvedených fakt, nýbrž z jednotlivých čísel a fakt při vyšetřování konstatovaných sestavili odhadem přibližnou kalkulaci výroby na 1 q cementu.

Jako základ posloužila tato čísla:

Při zjišťování v továrně, kolik se vyrobí cementu a jak mnoho je k tomu potřebí uhlí, bylo zjištěno, že na 1 q cementu je zapotřebí až 43 kg uhlí, dle toho, o jaké uhlí se jedná.

Dle výnosu ministerstva veřejných prací z 29. prosince 1919, č. 40.267, byla cena ostravského prachového uhlí 12·70 za 1 q bez dopravy. Doprava 1 vagonu činila okrouhle 502 K, tedy doprava na 1 q uhlí K 3·35, takže cena 1 q uhlí na místě byla K 16·05. Počítáme-li spotřebu uhlí na 1 q cementu, t. j. 43 kg, pak spotřebovalo se uhlí za K 6·90.

Druhou takovou pomůckou bylo nám balné K 4·- za 1 q cementu. Při jednom vagoně o 100 q činí to K 400·-. Dělníků m platí se za naplnění cementu za 1 vagon 23 K, takže majitelům továrny zbude čistých 377 K na jednom vagoně. Poněvadž týdně vydá se přibližně 90 vagonů, činí tento zisk 33.930 K V tutéž sobotu 12. června t. r., kdy komise byla v továrně, činila výplata přibližně 37.000 K asi pro 235 dělníků. Dle toho je viděti, že na výplatu dělnictva dostačí 4 K na 1 q cementu.

Dle těchto nejdůležitějších čísel sestavena byla pak tato přibližná kalkulace, kde ostatní hodnoty byly určeny odhadem:

To byla by tedy přibližná prodejní cena odhadem vypočítaná na základě některých přesných hodnot buď v továrně neb úřední cestou zjištěných, jako cena uhlí, doprava a mzda.

Za tuto cenu měl by se prodávati cement vyrobený z uhlí a dopravy před zvýšením, tedy 1957 vagonů zásob a částečně prodaného cementu (viz v předu) a dále za 600 vagonů, které je možno vyrobiti ještě z uhlí, které dne 12. června t. r. bylo v továrně v zásobě, dohromady tedy 2557 vagonů po 100 q cementu. Poněvadž ale tento cement je prodáván průměrně za 72·80 i s balným 4 K (podrobné ceny viz č. 5. St. R.), jeví se diference proti faktické prodejní ceně zaokrouhleně na 25·80.

na 1 q cementu v ceně K 72.80, která se neprávem žádá. Násobíme-li 2557 vagonů po 100 q tímto lichvářským ziskem, vidíme, že výdělek neprávem získaný činí

V procentech z výrobní ceny K 20·90 vyjádřeno, dociluje se zde čistý zisk

248·37 %

Tak se dělají miliony bez práce a bohužel dosud bez nebezpečí.

Tím by ale úkol náš vyčerpán nebyl; musíme stanoviti na základě uvedené kalkulace ceny cementu, jaké byly by správné po zvýšení cen uhlí a dopravného.

V předešlé kalkulaci uvedli jsme výši mzdy již ve zvýšené částce. Mzdy v maloměřické cementárně byly zvýšeny 1. června o 30 % k základní hodinové mzdě K 1·05, K 1·10 a K 1·20. Drahotní přídavky 60 % pro svobodného, 70 % pro ženatého, 80 % pro ženatého s dětmi zůstaly nedotčeny, takže i v tomto výpočtu zůstane podíl mzdy stejný.

Uhlí stojí dle § 5. zákona o úpravě uhelného hospodářství ze dne 9. dubna 1920, č. 260 sb. zák. a nař. loco důl platných od 1. května 1920: 1 q ostravského uhlí prachového stojí v různých dolech od 24·85 do 28·55 K. - Severočeské prachové uhlí stojí od K 18·60 do 20 K dle toho, z kterého dolu. Z dolů Láska Boží ve Zbejšově u Brna až 25 K. Maloměřická cementárna dostává nyní příděl ze všech naznačených dolů. Pro náš výpočet přidržujeme se uhlí nejdražšího za K 28·55 za 1 q. Doprava vagonu o 150 q z Ostravy do Maloměřic činí 1005 K, takže na 1 q připadne 6.70 Kč, tedy 28·55 + 6·70 = 35·25. Spotřeba uhlí je 43 kg na 1 q cementu.

za nynějších poměrů, avšak cena, za kterou se nyní prodává, je o plných 31 Kč vyšší. V procentech vyjádřeno, vydělávala by maloměřická cementárna na cementě až by počala pracovati z dražšího uhlí, dopravy a režie, přece ještě

133·63 %.

A tomu se nemá říkati lichva?

Aby obraz byl úplný, je nutno poukázati ještě, jaká byla průměrná mzda v roku 1914 a nyní. V r. 1914 činila za 6 dní 24 K týdně, v r. 1920 po zvýšení za 6 dní Kč 105·60 týdně. Byla tedy mzda v maloměřické cementárně zvýšena pouze o 440 %, zatím co cement byl zvýšen o 2003 procent. Čísla tato mluví.

Těchto několik, každému srozumitelných a na faktických základech tkvících údajů, čísel a rozpočtu, poskytuje dostatečný pohled, jakým způsobem a v jakém rozsahu propadl velkoprůmysl zabývající se výrobou surovin korupci a lichvářským manipulacím.

Tak vypadá lichva cementem v době, kdy naši živnostníci se o cement marně ucházejí; že tímto stavem je podporována stagnace ve stavebním oboru, je na jevě.

Dějí se pokusy zatušovat nějak celou věc. To by pohřbilo i ten zbytek víry ve spravedlnost našich úřadů.

Podepsaní táží se pana ministra spravedlnosti, zda hodlá případu tomu věnovati svoji pozornost a působiti k tomu, by vyšetřen a vyřízen byl bez postranních ohledů a cest.

V Praze dne 8. července 1920.

Votruba, Dr. Jar. Stránský,

Dr. Lukavský, Veverka, Dr. Rašín, Dr. Kramář, Bergman, Dr. Matoušek, Purkyňová, Petrovický, Sís, V. Dyk, G. Navrátil, Mašek, Zavřel, Dr. Hajn, Špaček, Ing. Bečka, Hudec, Stejskal, Modráček.