Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
1. zasedání.
289.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ................ 1920
o mimořádné výpomoci státním zaměstnancům, jakož i zaměstnancům v podnicích a fondech státem spravovaných.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Platnost zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 214, jímž stanovena byla měsíční výplata mimořádných výpomocí na dobu od 1. dubna 1920 do konce srpna 1920, prodlužuje se do konce prosince 1920 s tou úchylkou, že výpomoce ty vyměřují se
1. pro státní úředníky a státní učitele, zařaděné do hodnostních tříd, při ročním služném od 2808 Kč až výlučně 3708 Kč těmito obnosy:
Kč
I. tř. |
II. tř. |
III. tř. |
IV. tř. |
V. tř. |
220 |
290 |
380 |
470 |
560 |
a 2. pro státní zaměstnance, do hodnostních tříd nezařaděné, jakož i dělníky těmito obnosy:
Kč
I. tř. |
II. tř. |
III. tř. |
IV. tř. |
V. tř. |
220 |
270 |
320 |
370 |
420 |
§ 2.
Provedením tohoto zákona, jenž nabývá účinnosti dnem vyhlášení, pověřují se všechna ministerstva.
Důvodová zpráva.
Počátkem r. 1920 přelila se přes naší republiku ostrá drahotní vlna. Původně, poněvadž počátek její padal v jedno se zavedením dávky z převodu statků a z pracovních výkonů a daně přepychové, bylo zdražení životních potřeb přičítáno na vrub této daně. Avšak brzy správně se pochopilo, že vlastní příčinou drahotní vlny byl hluboký pokles kursu naší koruny v cizině, jehož následkem bylo, že na jedné straně nákup potravin a surovin v cizině se neobyčejně zdražil a na druhé straně otevřela se exportu netušená možnost zisku, která odváděla výrobu od domácího trhu a přizpůsobovala domácí ceny cenám exportním při nízké valutě velmi vysokým.
Drahotní tato vlna byla provázena všeobecným hnutím mzdovým. Státní úředníci, jichž platy zůstávají pod průměrným vývojem mezd, byly řečeným zdražením životní míry dotčeny dvojnásob. Proto dřívější Národní shromáždění ještě v poslední chvíli usneslo se na zákoně z 9. dubna 1920, č. 214 sb. z. a m., podle kterého byly dosavadní mimořádné čtvrtletní výpomoci prohlášeny prozatímně za výpomoci měsíční, jež mají býti vypláceny do konce srpna t. r. a platí i pro pensisty a jejich pozůstalé.
Jestliže Národní shromáždění toto zlepšení časově omezilo, stalo se tak proto, poněvadž jednak bylo zdražení životní míry považováno za zjev přechodný a jednak chystána byla akce, která měla naturálně státním zřízencům dopomoci k levné obuvi a levnému oděvu a prádlu.
Od té doby se valutární poměry podstatně zlepšily a lze, pokud nenastanou mimořádné změny v naší platební bilanci čekati, že se tyto poměry valutární celkem udrží a nebude tudíž podnětu ku opětné zdražovací vlně, jaké jsme byli svědky v první polovici r. 1920. Naopak lze bezpečně čekati, že zejména textilní produkty, které budou vy robeny ze suroviny koupené nyní a příznivějšího kursu naší koruny, se podstatně zlevní, zejména bude-li se strany vlády přísně čeleno nezřízeně spekulaci. Jest pravděpodobno, že jsme dostoupili vrcholu zdražovacího, avšak poklesu cen do té doby, po kterou se platí čtvrtletní výpomoci měsíční, a to poklesu tak značného, že by odůvodňoval odstranění výhod zákona z 9. dubna 1920, očekávati nelze.
Akce státu směřující k naturálnímu zásobování státních úředníků a zřízenců oděvními prostředky jest jistě na místě. Neboť to co gážisty vůbec a zvláště státní zaměstnance drahotně nejvíce tísní, jsou právě oděvní prostředky.
Už tím, že by stát eliminoval svou akcí obchodní a překupnické zisky, pomohl by státním zřízencům podstatně. Avšak na textilním průmyslu, který byl účasten velmi příznivé konjunktury, lze žádati, aby jistou část svých výrobků postoupil státu za výrobní náklad, počítaje v to zúročení investovaného kapitálu ve prospěch státních zřízenců. Pomocná taková akce arci nemůže dodávati státním zřízencům látek luxusních, nýbrž musí býti obmezena na několik jednoduchých, avšak trvanlivých látek pro oděv a prádlo, aby každý, kdo nutně věcí těch potřebuje, mohl si je opatřiti ze státní akce, avšak co nad to jest, aby odkázán byl na volný obchod. Taková akce se nyní může tím více potkati se zdarem, poněvadž textilní i obuvní průmysl disponuje velikými zásobami látek a obuvi, jichž těžce se zhošťuje, poněvadž obchody konsumentní se vzhledem ke klesajícím cenám a stoupající valutě v nákupech reservují.
Pomocná tato akce, pro níž jisté přípravy do posud byly vykonány, není ještě hotovou, poněvadž vyžaduje nejen ujednání s příslušnými průmyslníky, avšak i organisační odbytový podklad u úředníků a zřízenců.
Za dané situace jeví se tudíž nutným učiniti ve prospěch státních zřízenců bezodkladně tato opatření:
a) Dokončiti ihned přípravné práce a zahájiti pomocnou akci pro naturální zásobení státních zřízenců a úředníků oděvem a obuví. Za tou příčinou byla už za účasti posl. sněmovny, vlády a organisací státních zaměstnanců při ministerstvu pro zahraniční obchod vytvořena komise, jež dává záruku úspěšného projednání celé záležitosti.
b) Poněvadž nelze do konce srpna čekati podstatného poklesu ceny textilní, ježto do té doby, nebudou ještě v prodeji látky vyrobené ze suroviny zakoupené nyní při lepším kursu valuty, jest nutno ponechati i dále měsíční výpomoci na místě čtvrtletních až do konce roku 1920.
c) Čtvrtletní pokud se týče měsíční výpomoci, placené státním zřízencům mimo státní úředníky a státním úředníkům nejnižší skupiny jsou vzhledem k nynějším cenám oděvu a obuvi poměrně nízké. Doporučuje se tedy tyto výpomoci zvýšiti o 40 pokud se týče 30 K v jednotlivém případě měsíčně, tak, aby mezi poslední a předposlední skupinou úředníků zůstal veskrze rozdíl pouze 30 K. I toto opatření platí do konce roku 1920, kdy lze čekati, že právě nejtísnivější položky v domácnostních rozpočtech t. j. vydání na obuv a prádlo se sníží, až přijdou na trh výrobky ze surovin levněji nakoupených.
Bude mimo to nutno, aby státně-zřízenecký výbor uvažoval o organisaci, která by sledovala ceny životní míry a aby rokoval o takové soustavě požitků státních zřízenců, která by pružně se přizpůsobovala cenám životní mír a to nejen ve smyslu nadlepšovacím, nýbrž i v tom smyslu, aby drahotní přídavky státních zřízenců samočinně v tom poměru klesaly, jak se následkem zlepšení produkce dostaví obleva v ceně životní míry.
Započítají-li se tyto mimořádné (dříve čtvrtletní, nyní měsíční) přídavky, stouply služební požitky oproti požitkům předválečným:
ve IV. hodnostní třídě |
o 92 % |
tedy asi o 2násobnou částku, |
ve V. hodnostní třídě |
o 127 % |
tedy více než na 2násobnou částku, |
ve VI. hodnostní třídě |
o 200 % |
tedy asi na 3násobnou částku, |
ve VII. hodnostní třídě |
o 260 % |
tedy asi na 3 1/2násobnou částku, |
ve VIII. hodnostní třídě |
o 287 % |
tedy skoro na 4násobnou částku, |
ve IV. hodnostní třídě |
o 309 % |
tedy více než na 4násobnou částku, |
ve X. hodnostní třídě |
o 340 % |
tedy asi na 4 1/2násobnou částku, |
ve IX. hodnostní třídě |
o 400 % |
tedy na 5násobnou částku, |
Sluhové, oficianti |
o 500-550 % |
tedy na 6-6 1/2násobnou částku, |
Kancelářští pomocníci, dělníci atd. |
o 650 % |
tedy na 7 1/2násobnou částku. |
Tím, že se čtvrtletní výpomoci nadále ponechávají jako měsíční a že se v uvedeném smyslu zlepšují výpomoci nejnižším kategoriím úřednickým a zřízeneckým, vzniká nový náklad okrouhle 400 mil. korun, který rozmnožuje shodek letošního rozpočtu, o jehož úhradě stanou se návrhy v dodatečném rozpočtu na r. 1920.
Ve formálním ohledu se navrhuje, aby tento návrh jako pilný byl oběma sněmovnami Národního shromáždění projednán jednáním zkráceným ve smyslu § 55 jedn. řádů sněm. aby byl přikázán jak v poslanecké sněmovně tak po svém přijetí touto sněmovnou v senátě výborům státně-zřízeneckému a rozpočtovému s příkazem, aby podaly zprávu ve lhůtě co nejkratší, by návrh byl Národním shromážděním schválen ještě v tomto letním zasedání.
V Praze dne 5. července 1920.
Ministr financí:
Dr. Engliš v. r.