Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Die Regierung wird aufgefordert, spätestens zu Beginn der ordentlichen Herbstsession dem Abgeordnetenhause eine Regierungsvorlage zu unterbreiten, durch welche das Gesetz vom 27. Mai 1919, Slg. Nr. 318 nach fokgenden Grundsätzen ergänzt, bezw. abgeändert wird.

1. Im § 1 des Gesetzes sind die Worte "vom 1. Oktober 1901" in "vom 1. Oktober 1912" zu ändern.

2. Der letzte Absatz des § 3 ist dahin zu ändern, daß den in diesem Absatze genannten Personen das Recht der Anforderung zusteht, wenn sie die Grundstücke seit mehr als zehn Jahren in Benützung haben.

3. Alle nach Erlaß des Gesetzes vom 27. Mai 1919, Slg. Nr. 318 seitens der Pächter mündlich oder schriftlich geleisteten Verzichte sind unwirksam. Ihr Recht auf die Anforderung bleibt aufrecht.

4. Die Festsetzung des Erlasses nach § 8 des Gesetzes erfolgt ohne Rücksicht auf die mittlerweile eingetretene Geldentwertung.

5. Die im § 12 des Gesetzes festgelegte Frist wird auf 2 Jahre verlängert, welche neue Frist am Tage der Wirksamkeit des zu erlassenden Gesetzes beginnt.

6. Die Abtretung ins Eigentum seitens eines Pächters, der das Grundstück erst nach dem 1. Oktober 1912 gepachtet hat und auch derzeit bewirtschaftet, kann von diesem dann verlangt werden, wenn das Grundstück seitens des Verpächters persönlich insgesamt durch mehr als 12 Jahre nicht bewirtschaftet wurde.

Die praktische Durchführung des Gesetzes vom 27. Mai 1919, Slg. Nr. 318 hat gezeigt, daß dieses Gesetz in vielen Punkten zu ergäuzen, bezw. abzu ändern ist:

ad 1. Der Termin vom 1. Oktober 1919, als eine Zeit von nahezu 18 Jahren, ist ein viel zu langer.

ad 2. Personen, welche durch 10 Jahre in einem Dienstverhältnis zum Pächter stehen, sollen die Möglichkeit erhalten, vom Verpächter unabhängig zu werden.

ad 3. An vielen Orten haben es die Verpächter und dereu Angestellte verstanden, sei es durch Drohungen, sei es durch Vorspiegelung von Zuwendungen oder durch Ausnützung großen Unkenntnis Anforderungsberechtigten diese zu verzichten zu bewegen. Dieser unmoralischen Handlungsweise muß ein Riegel vorgeschoben werden.

ad 4. Die Klarstellung dieses Punktes ist dringend erforderlich, da viele Verpächter es verstehen, durch Aufwerfung dieser Frage die ganze Aktion zu erschweren und in die Länge zu ziehen.

ad 5. Die Frist von zwölf Wochen war viel zu kurz, da Gesetze bei der Schwerfälligkeit der in Betracht kommenden Bevölkerungsschichten sehr spät zu diesen gelangen und ihnen nur sehr lsngsam die Tragweite der Gesetze zum Bewußtsein kommt. Da doch das Gesetz alle jene seiner Wohltaten teilhaftig werden lassen will, die einen Auspruch haben, muß auch genügend Zeit zur- Gelteudmachung des Anspruches eingeräumt werden. Tatsächlich haben zahllose Kleinpächter die Frist versäumt, ohne sich auf die im § 12 angeführten Tatsachen berufen zu können.

ad 6. Wenn ein Verpächter durch mehr als 12 Jahre das Grundstück nicht selbst bewirtschaftet, ist bachgewiesen, daß er es nicht braucht, sodaß die Enteignung ihm keinen wirtschaftlichen Nachteil bringt.

Prag, am 19. Juni 1920.

Dr. Hahn, Hackenberg, Leibl, Schweichhart,

Häusler, Roscher, Schäfer, Dietl, Jokl, Dr. Haas, Heeger, Beutel, Kirpal, Warmbrunn, Blatny, Deutsch, Hillebrand, Hausmann, Palme, Seliger, Pohl.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Vláda se vyzývá, aby předložila nejpozději počátkem řádného podzimního zasedání poslanecké sněmovně vládní předlohu, kterou se doplňuje, po případě pozměňuje zákon ze dne 27. května 1919, č. 318 sb. z. a n. dle těchto zásad:

1. v § 1. zákona jest slova "od 1. října 1901" změniti na slova "od 1. října 1912";

2. poslední odstavec §u 3. jest změniti tak, že osobám, v tomto odstavci uvedeným, přísluší právo požadovací, jestliže používaly pozemků po více než deset let;

3. všechna zřeknutí, která pachtýři učinili ústně nebo písemně po vydání zákona ze dne 27. května 1919, č. 318 sb. z. a n., nemají účinku. Požadovací právo jejich trvá;

4. náhrada dle § 8. zákona stanoví se bez ohledu na znehodnocení peněz zatím nastavší;

5. lhůta, stanovená v § 12. zákona, prodlužuje se na dvě léta; tato nová lhůta začíná dnem, kdy nabude účinnosti nově vydaný zákon;

6. pachtýř, který spachtoval pozemek teprve po 1. říjnu 1912 a také nyní jej obdělává, může žádati, aby mu tento pozemek byl postoupen do vlastnictví, jestliže pronajímatel neobdělával jej osobně celkem po více než 12 let.

Praktické provádění zákona ze dne 27. května 1919, č. 318 sb. z. a n. ukázalo, že tento zákon jest v mnohých směrech doplniti, pokud se týče pozměniti;

ad 1. lhůta od 1. října 1901, tedy skoro 18 let, jest příliš dlouhá.

ad 2. Osoby, které jsou po 10 let ve služebním poměru k pachtýři mají míti možnost, aby staly se neodvislými od pronajímatele.

ad 3. Na mnohých místech podařilo se pronajímatelům nebo jejich zaměstnancům ať už hrozbami nebo předstíráním výhod či využitkováním úplné neznalosti požadovacího práva pohnouti oprávněné, že se práva toho zřekli. Tomuto nemorálnímu jednání musí býti učiněna přítrž.

ad 4. Vyjasnění této věci jest naléhavě žádoucí, poněvadž mnozí pronajímatelé dovedou řešením této otázky celou akci stěžovati a protahovati.

ad 5. Lhůta 12 neděl jest příliš krátká, poněvadž příslušné vrstvy obyvatelstva při jejich těžkopádnosti obdrží zákony velmi pozdě a jen velmi pozvolna uvědomí si jejich dosah. Poněvadž však zákon chce, aby jeho dobrodiní byli účastni všichni, kdož mají nárok, jest nutno popřáti také dostatek času, aby nárok mohl býti uplatněn. Skutečně také četní drobní pachtýři zameškali lhůtu, aniž mohou se odvolávati na skutečnosti, uvedené v § 12.

ad 6. Jestliže pronajimatel neobdělává sám některého pozemku po více než 12 let, jest prokázáno, že jej nepotřebuje, takže vyvlastnění nezpůsobí mu hospodářské újmy.

V Praze dne 19. června 1920.

Dr. Hahn, Hackenberg, Leibl, Schweichhart,

Häusler, Roscher, Schäfer, Dietl, Jokl, Dr. Haas, Heeger, Beutel, Kirpal, Warmbrunn, Blatny, Deutsch, Hillebrand, Hausmann, Palme, Seliger, Pohl.