Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

ze dne ................ 1920

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Ustanovení článků III. a VIII. č. 1. zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 110 ř. z. (uvozovacího zákona k jurisdikční normě), čl. VI. č. 2. a XXIX. odst. 2. zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 112 ř. z. (uvozovacího zákona k civ. řádu soudnímu) a min. výnos ze 14. května 1854, č. 8346, pak §§ 328 odst. 3., 445. 449, 493 odst. 2. první a druhá věta, zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 113 ř. z. (civ. řádu soudního) a §§ 229 odst. 1. a 2., 290 odst. 1., č. 1., a odstavec 2., 332., 597., 598. a 600. odstavec 1. zák. čl. I. z r. 1911 (uher. civ. řádu soudního), konečně čís. nař. ze dne 19. července 1916, č. 223 a 224 ř. z. pozbývají platnosti.

Zákon o soudní příslušnosti ze dne 1. srpna 1895, č. 111 ř. z. se mění takto:

1. (§ 7a) ve znění čl. IV. č. 2. nov. ze dne 1. června 1914, č. 118 ř. z., zní:

"Právní rozepře o právech majetkových jež náležejí před sborové soudy první stolice (§§ 50, odst. 1., 51., č. 1. až 3. j. n., zákon o ručení železnic z 5. března 1869, č. 27 ř. z., a z 12. července 1902, č. 147 ř. z.) projednává a rozhoduje člen těchto soudů určený k tomu předsedou soudu, jako samosoudce podle ustanovení o řízení před sborovými soudy první stolice, když předmět sporu na penězích nebo peněžité hodnotě (§§ 54 až 60 j. n.) nečiní více než 10.000 K anebo až do počátku ústního jednáni se obmezí na tuto, anebo nižší částku.

Rozšíří-li se žalobní požadavek nad 10.000 K po zahájení ústního jednání)§ 236 o. r. s.) projedná a rozhodne spor samosoudce."

2. K § 43 připojí se jako třetí odstavec:

"Má-li rozhodnouti o právní rozepři samosoudce sborového soudu (§ 7a), nemůže se námitka nepříslušnosti soudu o to opírati, že jest pro tuto věc jiný sborový soud příslušný."

3. § 49 č. 1. zní: "1. Rozepře o majetková práva, čítaje v to i spory vzniklé v řízení rozkazním, když hodnota sporného předmětu není vyšší než 2500 Kč a nejde o spor, k jehož projednání jest výlučně příslušný sborový soud první stolice."

4. § 51 odst. 1. zní: "Před samostatné obchodní soudy neb obchodní senáty sborových soudů první stolice náleží, je-li hodnota sporného předmětu vyšší než 2500 Kč..."

5. § 52 odst. 1.: "V místech, kde jest samostatný obchodní soud, náleží rozepře z jednání a poměrů naznačených v § 51, č. 1. až 3. pokud není hodnota předmětu sporu vyšší než 2500 Kč, před okresní soudy pro věci obchodní."

6. V § 60 odstavci 3. má státi místo: "2500 K" "10.000 K".

7. § 69 zní: "Příslušníci státu Československého, kteří se zdržují ve stálém úředním postavení jako státní zaměstnanci mimo území státu, podrží obecný soud, který tu měli naposledy. Není-li takového soudu, anebo nedá-li se zjistiti, jest soud v Praze, v jehož obvodu jest ministerstvo věcí zahraničních, jejich obecným soudem, mají-li domovské právo v území, kde platí tento zákon.".

8. § 100 zní: "Žaloby proti příslušníku státu. Československého o soudní rozvod, rozluku nebo prohlášení manželství za neplatné a jiné žaloby z poměru manželského nebo z poměru rodičů k dětem, které nejsou pouze majetkovými, mohou býti podány, není-li pro ně založen v tomto státu ani obecný, ani zvláštní soud, buď u obecného soudu žalobcova, anebo, není-li ho rovněž, u zemského soudu v Praze, mají-li strany nebo žalovaný domovské právo v některé obci, kde platí, tento zákon o soudní příslušnosti.

To platí též o žalobách proti manželu nebo otci, který byl příslušníkem Československé republiky v době, kdy sňatek uzavřel, ale později státního občanství československého se zřekl anebo pozbyl, jakož i o žalobách a o žádostech zdejších státních příslušníků za rozluku podle zákona ze dne 22. května 1919, č. 320 Sb. z. a n. (§§ 13, 15, 17, 20 a 24)."

Článek XXVIII. zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 112 ř. z. (uvoz. zákona k civ. řádu soudnímu ve znění čl. V. novely ze dne 1. června 1914, č. 118 ř. z.) se mění v úvodu a v §§ 1 a 2 a znějí tyto:

"§§ 16, 20 a pátý odstavec § 19 zákona ze dne 27. dubna 1873, č. 67 ř. z., o upomínacím řízení se zrušují §§ 1, 2, 6, 7, 8, 13 a 14 téhož zákona budou zníti:

§ 1. Podmínečným platebním rozkazem může býti na návrh věřitelův uloženo osobnímu dlužníku, aby splnil peněžitou pohledávku nebo pohledávku v jiných zastupitelných věcech, pokud žádaná částka nebo hodnota vymáhané věci, bez úrokův a vedlejších závazků není větší než 2500 Kč.

Pohledávky, kterým se vůbec nebo na ten čas nemůže u soudu zjednávati platnosti, jakož i směnečné pohledávky nemohou vymáhány býti upomínacím řízením.

§ 2. Vydati podmínečný platební rozkaz jsou příslušný okresní soudy obecné i obchodní.

Místní příslušnost řídí se ustanoveními jurisdikční normy o místní příslušnosti ve sporných věcech."

Zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 113 ř. z. (civilní řád soudní) se takto mění:.

1. § 29. v odst. 1. zní: "Pokud není nařízeno zastoupení advokátem a hodnota sporného předmětu není vyšší 2500 Kč, může býti zmocněncem každá svéprávná osoba. V rozepřích o předmět, jehož hodnota jest vyšší než 2500 Kč, mohou býti v místech, kde sídlí alespoň dva advokáti, ustanovení za zmocněnce toliko advokáti".

2. V § 417 zní: a) č. 4. odstavce 1.: "rozhodovací důvody, ve kterých také stručně se vylíčí sporný děj".

b) Odstavec 2. zní dále:

"Rozhodovací důvody buďtež zevně odděleny od rozsudečného výroku. V nich vylíčí se především stručně, jak se má věc podle přednesu stran, při čemž se uvedou věcné návrhy stranami učiněné, pak se udá, které skutečnosti stranami tvrzené má soud za zjištěné, kterými průvody a z jakých důvodů. Odporují-li si některé důkazy, třeba vysvětliti, proč nabyl soud podle některých z nich přesvědčení i pravdivosti toho kterého tvrzení stran. K tomu se konečně připojí, podle kterých zákonných ustanovení se věc posuzuje a výrok činí. Opisovati skutkové přednesy ze spisů a zápisů o jednání není přípustno; rovněž tak výsledky provedených důkazů. Odmítl-li soud dodatečné přednesy stran nebo dodatečně nabídnuté důkazy po dle §§ 179, 275, odst. 2. a 278., odst. 2., aneb odmítl-li nabídnutý důkaz proto, že nebyla listina předložena včas, svědek přesně udán anebo že uplynula marně lhůta ku provedení důkazu, vytkne to soud v důvodech uveda obsah odmítnutého přednesu nebo nabídnutý důkaz.

Rozsudky pro zmeškání, zřeknutí se neb uznání mohou býti sepsány zkráceně a možno k tomu použíti stejnopisu žaloby nebo záhlaví. Podrobnosti ustanovuje nařízení."

§ 18. dv. d. z 23. srpna 1819, č. 1595 Sb. z. s., pokud se týče § 16 min. nař. z 9. prosince 1897, č. 283 ř. z., se zrušuje.

§ 114 konkursního řádu (čís. nař. ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z.) zní: "Právní rozepře, které mají býti provedeny u konkursního soudu, rozhoduje samosoudce podle předpisů pro řízení před okresními soudy platných (§§ 431 až 453 č. ř. s.), nečiní-li částka nebo hodnota sporného předmětu více než 2500 Kč. Ostatně zůstává. § 7 a) j. n. nedotčen".

1. Min. nařízení č. 4050/17 J. M., pokud v § 1, 5. zák. čl. I. z r. 1911, č. 1., byla zvýšena částka. 2500 K na 5000 K, pozbývá platnosti.

2. Zák. čl. 1. z roku 1911 (civ. řád soudní) se mění v těchto ustanoveních:

a) V §§ 4, 52, 55, 96. 644, 699 nahraditi jest slova "královská kurie" slovy "nejvyšší soud", v §§ 644, 699 "korunní zástupce." slovy "generální prokurátor".

b) § 20 zní:

"Příslušníci státu Československého, kteří se zdržují ve stálém úředním postavení jako státní zaměstnanci mimo území státu, podrží obecný soud, který tu měli naposledy. Není-li soudu takového anebo nedá-li se zjistiti, pokládá se za to, jako by bydleli v Bratislavě, pokud mají domovské právo v území, kde platí tento zákon."

c) K § 55 připojí se jako další odstavce:

"Spory o majetková práva, jež náležejí před sborové soudy první stolice (§ 2, odst. 1. a zák. čl. XVIII. z roku 1874 o ručení za usmrcení a poškození způsobené drahami § 7) podle hodnoty, projednává a rozhoduje člen těchto soudů, určený k tomu předsedou soudu, jako samosoudce podle ustanovení o řízení před sborovými soudy první stolice, když předmět sporu na penězích nebo peněžité hodnotě (§§ 5 až 8) není vyšší 10.000 Kč aneb až do počátku ústního jednání se obmezí na tuto nebo nižší částku.

Rozšíří-li se žalobní požadavek po zahájení ústního jednání (§§ 178, 188) nad 10.000 Kč, projedná a rozhodne spor samosoudce.

O odvoláních proti rozsudkům vyneseným v takovýchto sporech rozhoduje súdná tabule v senátech tří soudců, z nichž jeden předsedá."

d) § 509 doplňuje se odstavci 3. a 4.:

"Potvrdí-li odvolací soud rozsudek a není-li sporný předmět, o němž rozhodoval, výhradně v penězích, vysloví v rozsudku, jakou má hodnotu. Stanoví ji podle obdoby §§ 5 až 8, je-li třeba vyslechnuv o tom v odvolacím jednání strany. Penízem, který se nabídl žalobce přijmouti místo požadované věci nebo který udal jako hodnotu sporného předmětu, není soud vázán.

Určení hodnoty nelze odporovati opravným prostředkem."

e) § 521, odst. 1. zní:.

"Není-li hodnota sporného předmětu, o němž rozhodoval odvolací soud, vyšší než 1000 Kč, není z potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu přípustno dovolání. Přípustným však jest, když byl rozsudek první stolice potvrzený odvolacím soudem, vydán po usnesení odvolacího soudu, jemuž nemohlo býti odporováno a jímž dřívější rozsudek byl zrušen a sporná věc vrácena soudu první stolice se závazný právním posudkem (§§§ 506, 518). Dále není přípustno dovolání z rozsudku sborového soudu jako odvolacího, když hodnota předmětu ve sporech uvedených v § 758, č. 3. a 5. nečiní více než 200 K.

f) V § 639, odst. 1. zní druhá věta:

"Nebylo-li poslední společné bydliště manželů v obvodu, kde tento zákon platí, dlužno podati žalobu u sborového soudu první stolice v Bratislavě".

2. odstavec téhož paragrafu zní: "Této příslušnosti soudní nepozbývá se tím, že pozbude jeden z manželů státního občanství Československé republiky nebo domovského práva v ní po tom, kdy povstaly skutečnosti, jež jsou důvodem rozvodu nebo rozluky, nebo před tím."

g) § 640 zní: "Příslušnice československého státu, která má domovské právo v území, kde platí tento zákon, může žalovati o neplatnost manželství nebo jemu odporovati u zdejšího soudu, v jehož obvodu bydlela naposledy před uzavřením sňatku, když v něj vešla s mužem, který není příslušníkem tohoto státu nebo nemá v něm domovského práva, a když, provdavši se, nenásledovala svého manžela mimo území Československé republiky. Nemá-li zena takového bydliště v obvodu, kde zákon tento platí, jest příslušným soud v Bratislavě."

V exekuci na svršky, pohledávky nebo práva může býti exekučním soudcem svěřen rozvrh dražebního výtěžku, vybrané pohledávky nebo jiného výtěžku výkonnému nebo řídícímu úředníku nebo úředníku soudní kanceláře, obstarávajícímu exekuční (exekuční a doručné) oddělení, nebo konceptnímu pomocníku, zejména, je-li rozvrh jednoduchý a nelze-li očekávati, že bude vyžadovati řešení právních otázek. V usnesení se vyznačí, že byl rozvrh proveden soudní kanceláří z rozkazu exekučního soudce.

V případu takovém mohou účastníci proti rozvrhovému usnesení podati do osmi dnů prozatím jen rozklad na exekučního soudce písemně nebo ústně do protokolu. Teprve do rozhodnutí soudce exekučního jest přípustna stížnost.

§§ 28 a 29 nespor. pat. z 9. srpna 1854, č. 208 ř. z., znějí:

"Provésti pozůstalostní řízení přísluší notářům jako soudním komisařům. Soud dodá za tím účelem všechny úmrtní zápisy, podle nichž tu zůstalo jmění, notáři. Soudu jest však vyhrazeno kromě úkonů, v § 27 jmenovaných, vyslechnouti svědky poslední vůle, uschovati prvopis její, pokud není jinak ustanoveno (§ 111 not. ř.), schváliti projednání a, pokud se týče zcizení pozůstalosti, rozhodnouti podle potřeby o odporujících si dědických přihláškách a vydati odevzdací listinu. Kde jinak v zákonných ustanoveních se jedná o soudu jako úřadu, jenž projednává pozůstalost, nebo provádí jednotlivé úkony tohoto řízení, rozumí se tu notár jako soudní komisař. Jemu náleží zejména sepisovati úmrtní zápisy, zapečetiti pozůstalost, prohlásiti poslední vůli, sepsati a odhadnouti jmění, přijmouti dědické přihlášky, připraviti pozůstalostní výkazy a návrh odevzdání.

Dědicové mohou však nejpozději do 30 dnů po tom, kdy se jim dostalo vyrozumění o úmrti neb obsílky ku projednání, oznámiti notáři, písemně neb ústně, že si sami pozůstalost projednají.

V tom případě vrátí notář spisy soudu. Nepodají-li pak soudu do 4 neděl od oznámení nebo ve lhůtě, kterou soud ze závazných důvodů prodloužil, písemné projednání pozůstalosti a předepsané výkazy, nebo nevyhovují-li tyto spisy, přikáže soud projednání notáři.

Není-li hrubá hodnota pozůstalosti vyšší nežli 2000 Kč, je notář povinen projednati ji bezplatně, kromě náhrady hotových vydání. Jinak určí a vybéře poplatky soud.

Soud může však kdykoliv ze závažných důvodů pozůstalost sám projednati a provésti též úkony notářům přikázané."

O sporech zahájených v den, kdy zákon nabude účinnosti, platí:

1. Spory o hodnotu mezi 1000 K a 2500 K. v nichž byl u sborového soudu v den, kdy tento zákon nabude účinnosti již ustanoven rok ať již první rok po rozumu § 239, č. ř. s., nebo rok k ústnímu jednání budou projednány a rozhodnuty samosoudcem u sborového soudu podle ustanovení platných o řízení před okresními soudy. Žaloby, o nichž dosud rok nebyl ustanoven, budou postoupeny k vyřízení příslušnému soudu okresnímu.

2. Spory vyšší hodnoty až do 10.000 K budou projednány u sborových soudů samosoudcem podle ustanovení platných o řízení před soudy sborovými, nebylo-li v nich konáno dosud ústní jednání jinak je dojedná a rozhodne dosud příslušný senát.

3. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi projedná a rozhodne spory o hodnotě přes 2500 Kč do 5000 Kč, které byly již zahájeny u okresního soudu, tento podle dosavadních předpisů. Žaloby o nichž nebylo dosud zahájeno jednání, postoupí příslušnému sborovému soudu.

O sporech vyšší hodnoty do 10.000 Kč platí ustanovení pod 2.

Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení.

Provede jej ministr spravedlnosti.

Ministerstvo spravedlnosti podalo již pod číslem tisku 2378. osnovu novely k zákonům o soudní příslušnosti, soudním řízení sporném a nesporném ze dne 13. listopadu 1919, která však nebyla již ústavně projednána.

Čím dále stává se však naléhavějším, aby byla upravena alespoň některá ustanovení dosud platných zákonů a to především ta, jež neodpovídají nynějšímu postavení našeho státu a připomínají dřívější systém vládní, pak ale zvláště ta, z jejichž úpravy lze očekávati alespoň částečně úlevu pro soudce, kteří jsou jinými pracemi zahrnuti a co do poctu ztenčeni, neboť nedostává se již znenáhla soudců pro výkon soudnictví přes všechna opatření a námahy justiční správy. Značný počet soudců vyžádaly si soudy na Slovensku, aby mohly býti uvedeny v činnost, a značně jich přestoupilo do jiných oborů správy nebo vůbec vystoupilo ze soudní služby. Dorostu není, který by se hlásil do soudní služby. Jest tedy nutno, pomýšleti na to, aby byly ještě zjednodušeny formy řízení a soudnictvím byly pověřeni do vyšší míry soudci jednotlivci, aby senátům zbyly jen věci vyšší hodnoty a tím uvolněno bylo více soudců pro ostatní agendu. Při tom nelze také přehlédnouti, že proti době předválečné veškeré ceny a tím mzdy a pod. značně stouply tak, že spory dříve patřící před okresní soudy se přesunuly valně na sborové soudy a že s druhé strany jest možno zvýšiti o něco i hranici příslušnosti okresních soudů. Předkládá se proto osnova zkrácená nyní.

Dílem již nepraktickými jsou, dílem mohla by vésti k nedopatřením ustanovení, která neodpovídají novým státním poměrům. V čl. I. uvedena byla proto jako pozbývající platnosti alespoň význačnější, které jest vhodno výslovně zrušiti, kdežto některá jiní se netýkají našich poměrů vůbec, jako čl. X. uv. z. k č. ř. s. o poměru kolonském a kontadinském v Dalmacii. Navrhuje se aby byly výslovně zrušeny předpisy: o nejvyšším dvorním maršálství (čl. III. uv. zák. k j. n. čís. nař. z 19. července 1916, č. 223 a 224 ř. z.), o oprávnění řádu německých rytířů projednávati pozůstalosti (čl. VIII, číslo 1. uv. zák. k j. n.) o vzetí do přísahy a výslechu členů císařské rodiny (čl. VI. č. 2. uv. z. k c. ř s., § 328. odst. 3. c. ř. s., § 290. odst. 1 č. 1. a odst. 2. zák. čl. I. z r. 1911) o uherských státních občanech ve příčině jistoty za náklady rozepře (čl. XXIX. odst. 2. uv. z. k c. ř. s.).

Ustanovení civilního řádu soudního o skutkovém ději ("skutkové povaze, podstatě") v rozsudku vedlo ke zbytečnému psaní a pozbylo ceny tím, že se nevylučují již výsledky průvodního řízení. Mnozí soudcové majíce stručně vylíčiti sporný děj, jak bylo zákonodárcovým úmyslem, opisovali celé projednání rozepře a přednesy stran, tedy téměř celé sporné spisy do rozsudku, ano i po novele, která připustila, aby se odkázalo na zápisy, v nichž byly zjištěny výsledky provedených důkazů, vyličovali i doslovně co bylo protokolováno o provedených důkazech a odůvodňujíce pak výrok v rozhodovacích důvodech znova uváděli sporné přednesy, výsledek důkazů a připojovali teprve důvody, ze kterých vzali to neb ono za prokázáno. Jest to zbytečné psaní, rozsáhlé takové vylíčení zatěžovalo také značně soudní kancelář a nepřispělo nikterak k přehlednosti a jasnosti rozsudku. V praxi bylo již dlouho na to poukazováno, že se ustanovení § 417 č. 4. a odst. 2. c. ř. s. o skutkové povaze neosvědčuje a že by bylo vhodnějším sepisovati rozsudek jako se dělo za starého soudního řádu. Uherský civilní řád soudní (zák. čl. I. z r. 1911) ustanovil v § 401 jako součást rozsudku pod č. 6.: "odůvodnění, ve kterém také buď uveden stručně skutkový děj" a v odst. 2. pak, jak má býti tento sporný děj zde sepsán. Podobně zamýšlí upraviti i osnova formu rozsudku a navrhuje v čl. VI. pod č. 2. tuto změnu. Bude-li tato přijata, pak odpadnou některá ustanovení, která předpokládají a jednají o skutkové podstatě podle dřívějšího a proto navrhuje se jejich zrušení. Jsou to §§ 445, 493, odst. 2. c. ř. s. zejména, kdežto ustanovení §§ 420, 421, 447, odst. 2., § 485, odst. 2. a § 500, odst. 2., jednající též o "skutkové podstatě" nohou býti prozatím zachována, ježto je lze vztahovati i na nynější formu vylíčení sporného děje v důvodech. Ustanovení uh. civ. řádu (zák. čl. I. z roku 1911) upravující jazykovou stránku podání a protokolů (§ 100, posl. odst., § 134., odst. 1., že totiž plná moc, jež není sepsána maďarským jazykem, musí býti opatřena maďarským překladem a že žaloba musí býti podána v maďarské řeči) byla nyní zrušena § 9. zák. z 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n. Za vhodno však bylo považováno zde zrušiti výslovně ustanovení § 229, odst. 1. a 2., že třeba vyslechnouti osobu neznalou maďarštiny tlumočníkem a do protokolu lze zapsati jen jednotlivé výrazy v jiné řeči a § 332, že musí předložen býti ověřený překlad listin, jež nejsou sepsány maďarským jazykem. Jakkoliv tyto otázky budou výslovně upraveny v prováděcím nařízení k uvedenému zákonu, bude záhodno již nyní zbaviti ony zákonné předpisy, jež by mohly připustiti mylný výklad, zákonem platnosti.

Ženy vstoupily ve veřejný život, účastní se správy, zastupují muže v jeho činnosti a povolání a proto změniti bylo ustanovení § 29 c. ř. s. vylučující dosud ženy ze zastupování jako mocněnce ve sporech; tento předpis byl pak obdobně rozšiřován i na nesporné řízení. (Čl. VI., odst. 1.). Tím, že se navrhuje změna ustanovení § 29, stává se zbytečným § 449 c. ř. s. připouštějící v nepatrných věcech manželku jako zmocněnce manželova.

V uherském civilním řádě (zák. čl. I. z 1911) omezena jest konečně v §§ 597, 598 a 600., odst. 1. účinnost platebního příkazu v upomínacím řízení. Pozbývá platnosti, nebyl-li do 6 měsíců doručen dlužníku nebo nebyla-li do 3 let podle něho provedena exekuce (§ 597). Důsledky toho jsou provedeny v §§ 598 a 600. Novela k civ. řádu soudnímu (z 1. června 1914. č. 118. ř. z.) zrušila obdobné poněkud ustanovení § 16 zákona o řízení upomínacím tak, že platební příkaz nepozbývá zde nyní své účinnosti. Navrhuje se ke sjednocení rovněž zrušiti uvedené §§ 597, 598 a 600, odst. 1.

V čl. II. upravena jest hranice příslušnosti okresního soudu a samosoudce u sborového soudu znova. Dosud příslušným byl okresní soud ve sporech do 1000 K (§ 49 j. n.), pokud nebyly mu přikázány bez ohledu na hodnotu; § 1. zák. čl. I. z 1911 přikázal okresním soudům spory do 2500 K, kterouž hranici zvýšilo nař. min. spr. M. E. 4050/1917 na základě zmocňovacích zákonů na dobu mimořádných poměrů na 5000 K. Podle § 7a) j. n. rozhoduje u sborových soudů v majetkových sporech do 2500 K samosoudce, kdežto uherské zákonodárství tohoto předpisu nemá; byť tam již do této výše příslušným dříve okresní soud. § 7a) j. n. dovolával se v závorce § 50 odst. 1., a § 51, č. 1. až 3. j. n.), z čehož praxe vyvozovala, že nelze samosoudci projednati spory o náhradě za úrazy na drahách podle zákona z 5. března 1869, č. 27. ř. z. a z 12. července 1902, č. 147. ř. z. (o malodrahách).

Osnova změnila § 7 a) j. n. v obou směrech: navrhuje, aby samosoudci náleželo rozhodovati i ve sporech z těchto úrazů a aby hranice byla zvýšena na 10.000 K. Okresnímu soudu buďtež však přikázány spor až do 2500 K, které nyní rozhodoval také samosoudce, jen že u sborového soudu, pokud přesahovaly 1000 K, řízením předepsaným pro sborové soudy; nyní přenesly by se tedy na okresní soudy stranám přístupnější a provedeny by byly jednodušším a levnějším řízením. Částka sice neodpovídá skutečnému zdražení všech potřeb, ale volena byla konečně proti původní osnově, když proti hranici 5000 K dříve navržené bylo uváděno, že chudá strana byla by zbavena práva zastoupení a uplatňováno bylo, že okresní soudy nyní jsou příliš zatíženy pozemkovou reformou a jinými pracemi plynoucími z nových zákonů. Důsledkem toho byla navržena změna §§ 51., 52. j. n., rovněž zvýšením hodnoty na 2500 K (čl. il., č. 1. až 4.), pak zákona o upomínacím řízení ze dne 27. dubna 1873, č. 67 ř. z. (č. III.) rovněž zvýšením na 2500 K, kde vedle toho byl vynechán předpis týkající se Haliče, Bukoviny a Dalmacie, a konečně i § 114 konkursního řádu, čís. nař. z 10. prosince 1914, č. 387 ř. z. (čl. VI.).

Mírem - skončením války - pozbudou platnosti na Slovensku nařízení vydaná podle zmocňovacího zákona z r. 1912 a 1914 již podle předpisu zák. čl. z roku 1912 samého. Nastal by stav předešlý, příslušnost okresních soudů do 2500 K. Aby tedy sjednoceny byly předpisy, byly stejně změněny jako § 49. j. n. a doplněny byly obdobným ustanovením o samosoudcích jako je § 7 a) j. n. (čl. VII. č. 1., 2 c) a event. § 8 ve znění čl. V. novely z 1. června 1914, č. 118. ř. z., o tříčlenném odvolacím senátu při rozsudcích samosoudcových.

K čl. II. č. 5, 6, VH. č. 2 b), e) a f):

V §§ 89 a 100 j. n., jakož v §§ 20, 639 a 640 zák. čl. I z r. 1911 zaměňuje se dosavadní soud ve Vídni a v Budapešti, příslušný pro státní zaměstnance v cizině a pro manželské spory, soudem v Praze a v Bratislavě. Zvláště bylo třeba změniti a doplniti ustanovení pro manželské spory, když nebylo kompetenčního ustanovení pro řízení podle zákona ze dne 22. května 1919, č. 320 Sb. z. a n. tehdy, nebydleli-li manželé společně nebo některý z nich v obvodě republiky. Rozsudky cizích soudů v manželských věcech neuznávají se vzhledem k § 4. ob. z. obč. a § 81. č. 3 ex r., ježto jde o otázku osobního stavu. Také § 24. zákona z 22. května 1919, č. 320 Sb. z. a n. předpokládá, že buď manžel, proti němuž směřuje žádost nebo žaloba, anebo sám žadatel neb žalobce má zde řádný soud. V praxi vyskytlo se více případů, kde českoslovenští státní příslušníci žijící v cizině domáhali se fora zdejšího pro manželský spor a byli dosud poukazováni, aby zažádali za delegaci u nejvyššího soudu podle § 28. j. n. Materielní i formelní právo jest dosud různé, zvláště v manželských věcech, zde a na Slovensku s Podkarpatskou Rusí. Bylo proto lišeno podle domovské příslušnosti.

K čl. IV, č. 1.: Změna § 29. j. n. jest důsledek nové hranice příslušnosti okresních soudů; další změna spočívá, jak shora uvedeno, v tom, že připouštějí se nyní ženy za zmocněnce. Zásada, která platí již při solemních svědectvích na př. při posledních pořízeních, ověřeních a pod., pro poručenství.

K čl. V. Zákonem ze dne 22. května 1919, č. 320 Sb. z. a n. přestal rozdíl mezi manželstvím katolíků a manželů jiného vyznání co do rozlučitelnosti. Ustanovení § 18 dv. d. z 23. srpna 1819, č. 1595 Sb. z. s. a § 16. min. nařízení z 9. prosince 1897, č. 283 ř. z. platná dosud pro řízení ve věcech manželských, jsou přežilými v tom, že jest obhájce manželského svazku vždy povinen proti rozsudku podati odvolání i dovolání, jsou-li manželé katolíky a to vzhledem k zákonu z 22. května 1919, č. 320 Sb. z. a n.

Byla nadhozena otázka, nemělo-li by vůbec odpadnouti zřízen obhájce manželského svazku. Povaha manželských záležitostí, zvláště i předpisy materielního práva, které značně omezují volnou disposici manželů v zájmu veřejném, doporučuje, aby tento ústav alespoň prozatím byl podržen, ježto i dříve byl při sporech akatolíků, arciť s tím omezením, že nebyl obhájce zde povinen podati dovolání. Liberárnější uhersky civilní řád (zák. čl. I. z r. 1911) neodstranil také úplně tento ústav, propůjčuje v § 644 státnímu zástupci právo účastniti se v manželských sporech, třebas nebyl stranou podle zákona (má právo sám v některých případech zakročiti místo strany při otázce platnosti manželství); proto musí býti z úřední povinnosti zpraven o každém roku a musí mu dodány býti všechny písemnosti a rozhodnutí. Změniti předpisy v tomto smyslu nemá ministerstvo vzhledem k naléhavosti věci za vhodné v této osnově, ježto vyžaduje přepracování všech předpisů o řízení v manželských věcech a uvedení v soulad s ostatními předpisy. Jest však nutno navrhnouti alespoň hořejší změnu - aby odpadlo dosud nucené odvolání a dovolání obhájce ve sporech katolíků ježto podle platného dosud předpisu soud z úřední povinnosti musí na ně naléhati a obhájce by byl disciplinárně zodpověden. V tomto směru docházejí i dotazy a byl návrh v předešlém zasedání podán.

K čl. VII. d) a e). Doplněk k §§ 509 a 521 obsahuje omezení dovolání v témž smyslu, jak jest platno podle novely z 1. června 1914, č. 118 ř. z., také pro soudy. na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

K čl. VIII.

Exekuční řád udělal jakýsi náběh, aby jednotlivé úkony byly přeneseny na soudní kancelář. Povolí-li na příklad soud prodej svršků, má jej kancelář bez dalšího příkazu provésti. Rozvrh výtěžku, byť byl sebe jednodušší, ponechán byl však soudci, ač často, ba téměř výhradně spočívá v pouhém výpočtu pohledávek, pro nějž není třeba znalosti práv. Kde lze při takovém rozvrhu očekávati, že budou řešeny právní otázky jako na př. při odporu, což může se vyskytnouti při reálním rozvrhu častěji, musí býti vyhrazeno soudci, aby rozvrh provedl. Jinak není překážky, aby i tyto rozvrhy v exekuci na svršky, pohledávky a pod. byly přikázány soudní kanceláři a aby byl vyřazen pouze zvláštní opravný prostředek po vzoru § 68. ex. ř. nebo některých ustanovení civilního řádu soudního a jed. řádu o určení svědečného, o rozkladu proti vyřízení předsedy k senátu a pod.

K čl. IX.

Na nesporné soudce přeneseny byly v poslední době různé úkoly, jež zaberou celou jejich činnost. Uvésti možno na př. akci k zajištění půdy drobným pachtýřům podle zákona z 27. května 1919, č. 320 Sb. z. a n., různé spoluúčinkování při vyvlastnění, určení náhrad atd. Projednání pozůstalostí přiděleno bylo soudům spíše z důvodu fiskálního, zvláště kde dědicové jsou vesměs zletilí a svéprávní. Tu nějaké ochrany jejich zájmů není třeba. Ale i kde jsou nezletilí, má soud dosti vlivu schvaluje-li jednání, projednává-li pozůstalosti atd., aby chránil jejich zájmy. Ve věcech nesporných mohou býti soudcům vydatnými pomocníky notáři svým vzděláním i praxí a doporučuje se, aby jim bylo přikázáno v plném rozsahu projednání pozůstalostí, což dosud mělo býti spíše výjimkou. Soudcové pak budou moci se věnovati jiné práci, zvláště péči o mládež, byvše zbaveni oné činnosti. Ovšem vyhraditi dlužno soudu schválení projednání, jakož i rozhodnutí samo o odporujících si přihláškách, kdežto jiné úkony mohou býti bezpečně ponechány soudním komisařům. Takto jest provedeno přibližně pozůstalostní řízení na Slovensku. Soud vyčká tři měsíce, projednají-li si dědicové pozůstalost; nestane-li se to, přikáže ji ku projednání notáři. Zde volen byl opačný poněkud postup, aby se řízení urychlilo. Při úpravě nesporného řízení bude asi nutno po čítati i na součinnost notářů.

Ministerstvo navrhlo tu změny, které pokládá podle platných zákonů za nejnaléhavější a také přípustné, aby bylo alespoň poněkud uleveno soudům v poměrech u nich nyní zajisté mimořádných. Záleží mu tedy velice na tom, aby osnova alespoň v tomto zkráceném znění byla co nejdříve projednána a vyhlášena. I činí formelní návrh, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena a za tím účelem přikázána v poslanecké sněmovně výboru právnímu a - po přijetí jejím touto sněmovnou - v senátě výboru ústavně-právnímu k podání zprávy ve lhůtě 14ti denní.

V Praze 16. června 1920.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Meissner v. r.