Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
1. zasedání.
Původní znění.
269.
Antrag
des Abgeordneten Dr. Heinrich Brunar und Genossen
auf Erlassung eines Gesetzes betreffend den Schutz des Namens.
In der Erwägung, daß der Name einer Person, ebenso wie der von Städten, Gemeinden und Ortschaften als Personengemeinschaften deren unveräußerliches Eigentum ist, daß ferner der Name als eine auf eine lange Zeit zurückgreifende Entwickelung nur im Falle dringender Gründe und auch dann nur mit Einwilligung seines Trägers, d. i. bei Städten, bezw. Gemeinden und Orten der ortsansässigen Bevölkerung geändert werden soll, weil die Aufzwingung eines frwmden Namens ein in einem demokratischen Staatswesen nicht zu verantwortendes Unrecht und einen Eingriff in die Freiheit des Individiums bezw. der betreffenden Bevölkerung bedeutet, wird beantragt, das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:
Gesetz
vom ................. 1920,
über den Schutz des Namens.
Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:
§ 1. Der Familienname von Personen und dessen Schreibweise wird durch die Geburts-Matriken begründet und ist unübersetzbar; für die Schreibweise des Vornamens und die Sprache, in welcher derselbe im amtlichen Verkehr gebraucht wird, ist der Wille des Namenträgers bezw. bei Kindern bis zum vollendeten 14. Lebensjahre der des gesetzlichen Vertreters allein maßgebend. Bis zum Beweis des Gegenteils gilt als Wille des Namenträgers die Schreibweise, welche derselbe selbst im Verkehr mit Behörden gebraucht.
§ 2. Alle Behörden und Ämter sind verpflichtet, jede Person so anzusprechen und ihren Namen so zu schreiben, wie dieselbe ihren Namen selbst schreibt, insolange nicht beim Familiennamen eine andere Schreibweise aus den Geburtsmatriken nachgewiesen erscheint.
§ 3. Als Name einer Stadt, einer Gemeinde oder Ortschaft ist diejenige Bezeichnung anzusehen, welche diese am 28. Oktober 1918 führte. Dieser Name ist unüber setzbar.
§ 4. Eine Änderung dieses Namens ist nur über Beschluß der ortsansässigen Bevölkerung der betreffenden Gemeinde mit Genehmigung des Ministeriums des Innern gestattet.
§ 5. Der so festgestellte. Name ist von allen Behörden und Ämtern zu gebrauchen.
§ 6. Mit dem Inkrafttreten dieses Gesetzes verlieren alle entgegenstehenden gesetzlichen Bestimmungen, inbesonders die §§ 1 bis 6 des Gesetzes vom 14. April 1920, Sg. Nr. 266 und alle auf Grund dieser Bestimmungen erfolgten Namensänderungen ihre Wirksamkeit.
§ 7. Die Durchführung dieses Gesetzes, welches mit dem Tage der Kundmachung in Wirksamkeit tritt, obliegt dem Minister des Innern.
Prag, den 8. Juni 1920.
Dr. Brunar,
Dr. Schollich, Dr. Radda, Dr. E. Feyerfeil, Dr. Baeran, Dr. Keibl, Dr. Lodgman, Schälzky, Dr. Hanreich, Kaiser, J. Mayer, Bobek, Röttel, Zierhut, Křepek, Matzner, Dr. Lehnert, Kostka, Windirsch, Dr. Luschka, Budig.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
1. zasedání.
Překlad.
269.
Návrh
poslance Dra Brunara a soudruhů
na vydání zákona o ochraně jména.
Uváživše, že jméno osoby, právě tak jako jména měst obcí a míst, jakožto společenstev osob jest jich nezcizitelným vlastnictvím, dále že jméno, jehož vývoj sahá na dlouhou dobu nazpět, má býti změněn o jen z nezbytných důvodů a pak jen s přivolením nositelovým t. j. ve městech, obcích a místech s přivolením obyvatelstva tam usedlého, poněvadž vnucení cizího jména znamená v demokratickém státě nezodpověditelné bezpráví a zasahování do svobody individua po případě dotčeného obyvatelstva, navrhujeme:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti na tomto zákoně:
Zákon
ze dne ............. 1920
o ochraně jména.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1. Příjmení osob a způsob jeho psaní zakládá se na zápisu v matrikách o zrození a jest nepřeložitelné. Způsob psaní křestního jména a jazyk, jehož má býti užíváno při psaní jména toho v úředním jednání řídí se výhradně vůlí nositelovou, po případě u dětí, jež nedokonaly 14. rok, jich zákonného zástupce. Dokud nebude dokázán opak, pokládá se za vůli nositelovu způsob psaní, jehož tento užívá ve styku s úřady.
§ 2. Všechny úřady jsou povinny každou osobu tak oslovovati a její jméno tak psáti jak ona svoje jméno píše, pokud z matrik při příjmení není prokázán jiný způsob psaní.
§ 3. Za jméno města, obce nebo místa budiž pokládáno označení, které neslo 28. října 1918. Toto jméno jest nepřeložitelné.
§ 4. Změna tohoto jména dovolena jest jen, usnese-li se na ní usedlé obyvatelstvo dotčené obce a schválí-li ji ministerstvo vnitra.
§ 5. Takto stanoveného jména musí užívati všechny úřady.
§ 6. Jakmile vstoupí tento zákon v platnost, pozbývají působnosti všechna jemu odporující zákonná ustanovení, obzvláště § 1 až 6 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 266 sb. z. a n. a všechny na podkladě těchto ustanovení již nastalé změny jmen.
§ 7. Provedením tohoto zákona, který nabývá platnosti dnem vyhlášení, pověřuje se ministr vnitra.
V Praze dne 8. června 1920.
Dr. Brunar,
Dr. Schollich, Dr. Radda, Dr. E. Feyerfeil, Dr. Baeran, Dr. Keibl, Dr. Lodgman, Schälzky, Dr. Hanreich, Kaiser, J. Mayer, Bobek, Röttel, Zierhut, Křepek, Matzner, Dr. Lehnert, Kostka, Windirsch, Dr. Luschka, Budig.