Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Auf Grund des Gesetzes vom 24. Juli 1917, Zahl 307 R-G.-Bl. und Gesetzes vom. 18. Juni 1919, Z. 341 Slg. wurde eine Reihe von Großgrundbesitzen unter Zwangsverwaltung gestellt, welche auf Grund des Ges. v. 17. Feber 1920, Z. 118 Slg. aufrechterhalten wurden. Ohne zu untersuchen, inwieweit diese Maßnahme mit Rücksicht auf den Stand der Sozialisierungsfeage gerechtfertigt ist, soll nur darauf hingewiesen werden, daß die Zwangsverwalter ihr Amt nicht in dem Sinne auffassen, daß sie nach dem Sinne des Gesetzes nur eine Kontrolle auszuüben hätten, um eine Mißwirtschaft hintanzuhalten, sondern die ganze Verwaltung und Bewirtschaftung des betreffenden Großgrundbesitzes auf den Kopf stellen und mit demselben so wirtschaften, als wäre er bereits enteignet, bezhw. Eigentum des Zwangsverwalters. Auch fassen manche Zwangsverwalter ihre Stellung dahin auf, daß sie dazu berufen sind, die Tschechi sierung rein deutscher Gegenden vorzubereiten.

Die Zwangsverwaltung der Breslauer Bistumsherrschaft in Johannisberg bei Jauernig in Schlesien fordert bei Neuanstellungen von Beamten die vollkommene Kenntniß der tschechischen Sprache, obwohl es sich um einen Privatbesitz handelt in einer Gegend, die ausnahmslos rein deutsch ist und die Amrstätigkeit der Beamten sich nur auf den Verkehr mit den vorgesetzten, ebenfalls deutschen Behörden, der Kameraldirektion und der deutschen Bevölkerung beschränkt. Das Bodenamt selbst ist zwar eine vorgesetzte Behörde des Zwangsverwalters, nicht aber der fb. Beamten und kommt daher nicht in Betracht. Dieselbe Zwangsverwaltung hat aber auch das in Nordwestschlesien ansässige holzverarbeitende Gewerbe schwer geschädigt, indem sie mit frem en Firmen Abstockungs- und Holzkaufverträge abschließt und den bisher in Übung gestandenen Schlüssel der Aufteilung des Holzes auf die einzelnen in Nordwestschlesien seit altersher bestehenden Sägen unberücksichtigt läßt. Bedenkt man, daß sich unter diesen Sägen eine große Anzahl kleinerer Bauernsägen befinden, die dann gezwungen sind, ebenso wie die größeren Sägen ihren Holzbedarf aus zweiter oder dritter Hand zu kaufen und groąe Zwischengewinne zu bezahlen, so ist der Vorwurf, daß der Zwangsverwalter die Volkswirtschaft des Bezirkes schädigt, gerechtfertigt. Die Zwangsverwaltung hat aber auch in einzelnen Revieren die gesamte Brennholzerzeugung einzelnen großen Firmen übertragen und dadurch der einheimischen Bevölkerung die Brennholzversorgung unmöglich gemacht, bezhw. dieselbe gezwungen, sich dieserhalb an dem Zwischenhändler zu wenden; ein Zustand, dessen Zweckmäßigkeit nicht begriffen wird.

Ähnlich geht es bei der Zwangsverwaltung der Gutsherrschaft Endersdorf zu. Der Zwangsverwalter bewilligt jedem der Mitbesitzer monatlich 1.000 K für seinen Lebensunterhalt, er selbst bezieht die Gebühren der VII. Raugsklasse der Staatsbeamten; dabei ist der gesamte Ackerbesitz dieser Gutsherrschaft verpachtet, dass Erträgnis des Waldes aber mit Rücksicht darauf, daß wefen des starken Holzschlages während des Krieges derzeit fast gar kein Holz geschlagen wird, reicht nicht einmal aus, um die Gutbesitzer selbst zu erhalten, geschweige denn noch die Kosten der Zwangsverwaltung zu decken, so daß der Gutsbesitz passiv werden muß.

Aus allen diesen Erwägungen wird gefragt:

Ist der Herr Minister geneigt, die vollkommen überflüssigen und nur unnötige Kosten verursachenden Zwangsverwaltungen aufzuheben?

Prag, am 9. Juni 1920.

Dr. Brunar, Dr. Schollich, F. Matzner,

Dr. Baeran, Dr. Lodgman, Dr. Hanreich, Zierhut, J. Fischer. Ing. Kallina, Scharnagl, Mark, Křepek, Dr. Spina, Dr. E. Feyerfeil, Dr. Radda, Dr. Keibl, Dr. Medinger, J. Mayer, Budig, Dr. W. Feierfeil, Röttel.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Po rozumu zákona ze dne 24. července 1917, č. 307 ř. z. a nařízení ze dne 18. června 1919, č. 341 sb. z. a n. byla řada velkostatků, které po rozumu zákona z 17. února 1920, č. 118 sb. z. a n. zůstaly nedotčeny, dána pod vnucenou správu. Aniž bychom zkoumali, pokud jest toto opatření odůvodněno, se zřetelem na stav socialisační otázky, poukazujeme jen na to, že vnucení správcové nepojímají svého úřadu v tom smyslu, že podle zákona jest jim prováděti jenom kontrolu, aby bylo zabráněno špatnému hospodářství, nýbrž že celou správu a hospodaření na dotyčném velkostatku staví vzhůru nohama a zacházejí s ním tak, jakoby byl už vyvlastněn, po případě majetkem vnuceného správce. Mnozí vnucení správci vykládají své poslání tak, že jsou povoláni připravovati počešťování čistě něm. krajin.

Vnucená správa panství Johannisberku u Javorníka ve Slezsku, patřícího vratislavskému biskupství, žádá při ustanovování nových úředníků úplnou znalost češtiny, jakkoli jedná se o soukromý majetek v krajině, která jest bezvýjimečně ryze německá a úřední činnost úředníků obmezuje se jenom na styk s nadřízenými, rovněž německými úřady, kamerálním ředitelstvím a německým obyvatelstvem. Pozemkový úřad sám jest sice nadřízeným úřadem vnuceného správce, nikoli však knížecích biskupských úředníků a nepadá proto na váhu. Tatáž vnucená správa poškodila také těžce průmysl v severozápadním Slezsku, zabývající se zpracováním dříví, uzavírajíc s cizími firmami smlouvy o kácení lesů a prodeji dříví a nepřihlížejíc k dosud platnému klíči pro přidělování dříví jednotlivým pilám, v severozápadním Slezsku ode dávna existujícím. Pováží-li se, že mezi těmito pilami jest velký počet menších selských pil, jež jsou pak nuceny stejně jako větší pily, kupovati potřebné dříví z druhé a třetí ruky a platiti tak velké sprostředkovatelské zisky, jest odůvodněnou výtka, že vnucený správce poškozuje národní hospodářství okresu. Vnucená správa svěřila však také v jednotlivých revírech veškerou výrobu palivového dříví jednotlivým velkým firmám a znemožnila tím domácímu obyvatelstvu zásobiti se palivovým dřívím, po případě donutila je, aby se obracelo na zprostředkujícího obchodníka. Účelnosti tohoto opatření nelze dobře chápati.

Podobně jest tomu u vnucené správy panství Ondřejovic. Vnucený správce povoluje každému spolumajiteli 1.000 K měsíčně na živobytí, má sám požitky VII. hodnostní třídy státních úředníků, ale při tom jsou všechny pozemky tohoto panství propachtovány a výnos lesa se zřetelem k tomu, že následkem silného kácení za války se nyní téměř neporáží, nestačí ani na to, aby byli vydržováni majitelé panství sami, nemluvě ani ještě o uhrazení nákladu na vnucenou správu, takže panství musí býti pasivní.

Ze všech těchto úvah se podepsaní táží:

Jest pan ministr zemědělství ochoten zrušiti úplně nepotřebné vnucené správy, působící jenom zbytečná vydání?

V Praze dne 9. června 1920.

Dr. Brunar, Dr. Schollich, F. Matzner,

Dr. Baeran, Dr. Lodgman, Dr. Hanreich, Zierhut, J. Fischer, Ing. Kallina, Scharnagl, Mark, Křepek, Dr. Spina, Dr. E. Feyerfeil, Dr. Radda, Dr. Keibl, Dr. Medinger, J. Mayer, Budig, Dr. W. Feierfeil, Röttel.