Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920
I. volební období.
1. zasedání.
Původní znění.
247.
Interpellation
der Abgeordneten Leibl, Schweichhart, Dr. Hahn, Taub und Genossen
an das Gesamtministerium
bezüglich der Stellung des Bodenamtes bei der Durchführung des § 63 des Gesetzes vom 30. Jänner 1920 Nro 81 über die Zuteilung von Boden in einstweiligen Kleinpacht.
Die diesbezüglichen Verordnungen des Bodenamtes strotzen von Widersprüchen und Unklarheiten und geben einen weiten Spielraum für die Willkür bürokratischer Bezirksverwaltungen. Im Erlasse des Bodenamtes vom 10. Feber d. J. Zl. 301 wird ausdrücklich angeführt, daß Kleinlandwirte, Häusler, kleine Handwerker, Forst- und Landwirtschaftsbedienstete, Grundbesitzlose und Legionäre usw. anspruchsberechtigt sind, und zwar mit dem Vorbehalte, daß sie über die nötigen landwirtschaftlichen Betriebsmittel verfügen und landwirtschaftliche Fachkenntnisse besitzen. Diese Verordnung wurde durch eine Mitteilung des Bodenamtes teilweise außer Kraft gesetzt, indem erklärt wurde, daß Boden solchen Bewerbern nicht zugewiesen werde, die in der Landwirtschaft oder in einem anderen Berufe soviel verdienen, daß ihre Ernährung, sowie die ihrer Familie gesichert ist. Bei einer engherzigen Auslegung dieser Anordnung ist nur ein Bruchteil der Bewerber tatsächlich anspruchsberechtigt, weil
1. nur in den seltensten Fällen die Bewerber die entsprechenden landwirtschaftlichen Betriebsmittel besitzen, und weil.
2. jedem Bewerber in irgend einer Weise nachgewiesen werden kann, daß durch den bisher ausgeübten Beruf seine Ernährung, und die seiner Familie sichergestellt ist.
Der Grundgedanke der Bodenreform erscheint dadurch überhaupt nicht zur Geltung gebracht. Die einstweilige Zuteilung in Kleinpacht wäre nur nach zwei Richtungen möglich, daß je nach dem Ausmaße des vorhandenen Bodens
1. den besitzlosen Landproletariern ein Stück Gartenland oder Acker bis zu dem Ausmaße von 1/2 ha zugewiesen wird, damit sie sich wenigstens das Wintergemüse anbauen und die Vorbedingung zum Klembetriebe einer Kleintierhaltung schaffen können;
2. sollte aus dem Ausmaße des beschlagnahmten Großgrundbesitzes die einbehrlichen Landparzellen insbesonders solchen kleinen Landwirten in Pacht übergeben werden, deren Eigenbesitz zu klein ist, um eine rationelle Betriebsweise zu gewährleisten.
Die Durchführung dieser Verordnung kränkt auch daran, daß viele politische Bezirksverwaltungen die Sache auf die lange Bank ges choben haben und daß bei dem Stande der Dinge selbst für den Herbstanbau noch nicht mit der Zuweisung der Pachtgründe gerechnet werden kann. Außerdem wird es als ein Fehler der Verordnung empfunden, daß kein einheitlicher Pachtsatz durch das Bodenamt festgesetzt ist und es bleibt hier den Großgrundbesitzern wieder ein weiter Spielraum für die ungebührlichsten Forderungen, wodurch viele Bewerber abgeschreckt werden. Die Gefertigten stellen daher an das Gesamtministerium die Anfrage, ob es bereit ist, dahingehend zu wirken, daß die angeführten Übelstände durch eine Verordnung des Bodenamtes beseitigt werden.
Leibl, Sweichhart, Dr. Hahn, Taub,
Hausmann, Heeger, Blatny, Roscher, Dietl, Deutsch, Palme, Pohl, Hillebrand, Hirsch, Dr. Haas, Dr. Czech, Grünzner, Jokl, Warmbrunn, Kirpal, Beutel, Schäfer.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
1. zasedání.
Překlad.
247.
Interpelace
poslanců Leibla, Schweichharta, Dra Hahna, Tauba a soudr.
na celou vládu
o postavení Pozemkového úřadu při provádění § 63. zákona ze dne 30. ledna 1920, č. 81 sb. z. a n. o přidělování půdy do zatímního drobného pachtu.
Příslušná nařízení Pozemkového úřadu překypují rozpory i nejasnostmi a poskytují libovůli byrokratických okresních správ rozsáhlé pole působnosti. Ve výnosu Pozemkového úřadu ze dne 10. února t. r., č. 301, praví se výslovně, že drobní zemědělci, domkáři, drobní řemeslníci, lesní a zemědělští zřízenci, bezzemkové, legionáři atd. mají oprávněný nárok a to s výhradou, že mají nutné zemědělské provozovací prostředky a prokáží zemědělské odborné znalosti. Toto nařízení pozbylo však částečně platnosti sdělením Pozemkového úřadu, že půda nepřidělí se takovým uchazečům, kteří vydělávají v zemědělství nebo jiném povolání tolik, že jest jejich výživa, jakož i výživa jejich rodin zabezpečena. Za úzkoprsého výkladu tohoto nařízení má jenom zlomek uchazečů skutečně oprávněný nárok, poněvadž
1. uchazeči mají jen v nejřídčích případech přiměřené zemědělské provozovací prostředky a poněvadž
2. každému uchazeči může býti nějak dokázáno, že dosavadním jeho povoláním jest zabezpečena jeho výživa jakož i výživa jeho rodiny.
Tím neuplatňuje se vůbec základní myšlenka pozemkové reformy. Prozatímní příděl půdy do drobného pachtu byl by možný jen ve dvou směrech a to tak, že dle množství pohotové půdy
1. přidělí se nemajetným venkovským proletářům kus zahradního pozemku nebo role, aby si mohli vypěstovati aspoň zimní zeleninu a mohli si vytvořiti podmínku pro chov drobného zvířectva;
2. z výměry zabavených velkostatků měly by se postradatelné parcely dávati do pachtu jmenovitě takovým drobným zemědělcům, jejichž vlastní majetek pozemkový jest příliš malý, aby zaručoval racionální výrobu.
Provádění tohoto nařízení trpí také tím, že četné politické okresní správy protahují tuto věc a že při stavu věcí nemůže býti ani pro podzimní obdělávku počítáno s přidělováním pozemků do pachtu. Mimo to pociťuje se jako chyba nařízení, že Pozemkový úřad nestanovil jednotné sazby pachtovní; velkostatkářům ponechává se zase široké pole pro nenáležité požadavky, čímž jsou četní uchazeči odstrašováni.
Podepsaní se proto táži vlády, zdali jest ochotna usilovati o to, aby uvedené zlořády byly nařízením Pozemkového úřadu odstraněny?
V Praze dne 18. června 1920.
Leibl, Schweichhart, Dr. Hahn, Taub,
Hausmann, Heeger, Blatny, Roscher, Dietl, Deutsch, Palme, Pohl, Hillebrand, Hirsch, Dr. Haas, Dr. Czech, Grünzner, Jokl, Warmbrunn, Kirpal, Beutel, Schäfer.