Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
1. zasedání.
223.
Návrh
poslance Jana Pelikána, L. Pechmanové a spol.
na změnu dosud platných ustanovení předpisu č. XXVI. I. dílu, IX. čl., ohledně používání pseudoisochromatických tabulek ku zkoušení zrakové způsobilosti železničních zaměstnanců.
Železniční služba exekutivní vyžaduje nesporně plnou zrakovou způsobilost zaměstnanců, zejména ale v zájmu dopravní bezpečnosti - schopnost rozeznávati barvy optických návěští. Za účelem zjišťování schopností této podrobováni byli jednak uchazeči o místa v železniční službě, dále zaměstnanci před jmenováním definitivními a konečně periodicky, zrakovým zkouškám. Pro zaměstnance upotřebovacích skupin A a B předepsána byla, vedle znalosti jiných pomůcek zkouškových pro rozeznání barev, znalost čtení pseudoisochromatických tabulek Stillingových a Naglových.
Při přijímám sil do železničních služeb je tento způsob přísných zkoušek zrakové způsobilostí velmi účelným, ježto jím zjišťována je zraková víceschopnost, která ovšem, vlivem služebních obtíží a námah, pozvolna se zmenšuje, takže při pozdějších periodických zkouškách mnozí zaměstnanci při zkoušce ze čtení dotyčných tabulek neobstojí. Konstatování takové má za následek zařadění do nižší způsobilostní skupiny a přidělení ku méně zodpovědné službě, což ve většině případů mělo až dosud za následek i existenční a hospodářské zkrácení.
Nadlidská námaha zaměstnanců exekutivních v době války, válečná a poválečná katastrofální podvýživa, způsobila, že v době nynější daleko menší procento zřízenectva může při zkouškách vykázati zrakovou víceschopnost. Tyto válečné následky ukáží se v pozdější době v míre ještě větší. Změna v služebním upotřebení těchto zaměstnanců setkala by se se značnými překážkami, zejména bytovými, při značném počtu případů změny služebního působiště.
Jsou velmi řídkými případy, že by zřízenec, který neobstál při čtení pseudoisochromatických tabulek, byl barvoslepým. Často okamžitá trema a indisposice mívají za následek takovou diskvalifikaci. Velká většina těchto, za "barvoslepé" uznaných zaměstnanců, rozezná i na větší, nežli obyčejnou dálku, veškerá optická návěstí železniční a vyhovuje tedy úplně požadavkům služby, i když neodpovídá, jak výše uvedeno, často nahodile, předpisům o zrakové nadzpůsobilosti. Zmírňovací výnosy v r. 1907 vydané neměly žádoucího účinku, ježto zásada o užívání tabulek při zkouškách zrakových zůstala a bylo tohoto způsobu zkoušek používáno krutě z motivů národnostní a osobní zaujatosti.
V důsledcích uvedeného navrhují podepsaní:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Vláda se vyzývá, aby ještě před eventuelní změnou celé instrukce č. XXVI. vydala nařízení o změně způsobu zkoušení železničních zaměstnanců ze zrakové způsobilosti:
1. Pseudotsochromatickými tabulkami buďtež zkoušeni uchazeči o místa při železniční službě, dále pak zaměstnanci před svým jmenováním, v ustanovené lhůtě čekací, pro službu exekutivní.
2. Při zkouškách periodických propadnuvší zaměstnanci, následkem neznalosti pseudoisochromatických tabulek, buďtež přezkoušeni z praktické znalosti železničních návěstí za dne i v nocí a teprve výsledek této zkoušky buď směrodatným pro jich další upotřebení.
3. Zaměstnanci za "barvoslepé" již při předchozích periodických zkouškách uznaní, buďtež - pokud na úřední vyzvání budou se hlásiti - rovněž přezkoušeni z praktické znalosti návěští podle odst. 2. návrhu a podle potřeby zařadění k jich dřívějšímu služebnímu upotřebení.
Provedení návrhu tohoto nevyžaduje finančního nákladu.
Po stránce formální přikazuje se návrh výboru dopravnímu.
V Praze dne 20. června 1920.
Jan Pelikán, L. Pechmanová,
Trnobranský, Hrušovský, Slavíček, Tučný, Dr. Uhlíř, Dr. Franke, Netolický, Drobný, Dr. Bartošek, Langr, Sajdl, Zeminová, Landová-Štychová, Špatný, Sladký, Buříval, Laube, Draxl, Hrizbyl.