Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Připojením Slovenska k republice Československé nastala státu povinnost starati se o bezpečnost rozsáhlých hranic zejména na Slovensku často velmi nevhodně a neprakticky vedených. To týká se zejména zářezu Novotargského, který vniká ostře na jih do našeho území a vrcholí Zakopaným s celou řadou turistických chat a četnických kasáren a mysliven rozstrkaných těsně po našich hranicích necelých 10 km od našich státních lázní na Štrbském plese. Tato starost o bezpečnost hranic je tím těžší, čím politické poměry samy jsou zachmuřenější. Květen a červen loňského roku jsou ještě v dobré paměti a víme, co znamenal rozvrat hranic a jaké strašné škody republice způsobil. Zaráží nás proto, že celá hranice v délce téměř 50 km od plebiscitního území ve Spíši až po plebiscitní území v Oravě probíhající Vysokými Tatrami a Liptovskými Holemi je naprosto nechráněna a nehlídána. V našem generálním štábu převládá prý mínění naprosto chybné a nesprávné, že Tatry jsou překážkou nepřekročitelnou. Po světové válce bylo by mínění toto trochu naivním a nesvědčilo by ani o přílišné důkladnosti. Můžeme na proti tomu uvésti fakt, že čeští lyžaři, seskupení v Pracovním sboru sportovním a turistickém, podali důkaz letošní zimy, že v západní části Tater ani v zimě není možno mluviti o bezpečné ochraně, nehledíc ani k odvážným a smělým výkonům letošních vojenských kursů lyžařských v Tatranské Lomnici a na Štrbském Plese, za kterých podniknuty byly přechody i nejtěžších průsmyků. To svědčí o tom, že v zimě možno menším oddílům kdykoliv i se strojními puškami hranice překročiti a za 1 1/2 až 2 hodiny hlubokými lesy dostati se na jedinou naší spojovací trať s východním Slovenskem mezi Liptovským Sv. Mikulášem a Popradem. Totéž je možno učiniti v létě oddílům i s děly za 4 až 5 hodin. Je to Polákům tím spíše možno, že mají již z loňského roku výborné zkušenosti, kdy celý prapor Podhalaňských, čís. 2., přeložen byl ihned, když zmizel sníh, ze Zakopaného k Rybímu Plesu pod Rysy, kde prováděl také horská cvičení. Naproti tomu nestalo se s naší strany ani loni ani letos ničeho na ochranu a bezpečnost hranic a není čeleno ani polským pytlákům, kteří vybíjejí zvěř, svádí se svým personálem bitky, ohrožují české turisty a činí Tatry nebezpečnými vůbec. Tito pytláci znají na našem území každý kámen a jsou pro případ konfliktu velmi nebezpečným činitelem pro nás. Ministerstvo národní obrany dobře tušíc a znajíc tyto vady hranic, rozhodlo se letos pořádati ve Vysokých Tatrách horské kursy, jejichž účelem býti mělo - vycvičiti mužstvo i důstojníky v pohybu a orientaci v horském terainu a vycvičiti zároveň řadu zkušených a dobrých instruktorů. Kursy měly začíti v červnu a byly veškeré disposice pro ně vykonány. Z nenadání byly však kursy zemským velitelstvím v Bratislavě zastaveny. Ministerstvo národní obrany vyslalo proto do Tater zvláště zkušené své zástupce, kteří shledali bezpodmínečnou nutnost těchto kursů jako jedinou zdárnou ochranu a jejich pořádání znovu nařídilo. Leč po uplynutí téměř 3 neděl vrácen byl akt generálním štábem min. národní obrany s poznámkou, že se kursy nepovolují, poněvadž prý zemský velitel na Slovensku s jejich pořádáním nesouhlasí. Tím ztrácí armáda republiky celý rok ve výcviku v Tatrách. Co to znamená lze posouditi z toho, že na př. v Krkonoších, kde ochrana hranic proti podloudnictví svěřena byla legionářům, prováděly podloudníci na lyžích své rejdy téměř před jejich očima. Mínění, že máme lyžařů dosti a že vojenských lyžařských kursů je netřeba, je nebezpečné a udržuje-li se násilně, lze po tom, co je známo o otázce plebiscitní, i nejklidnějším občanům těžko vyvrátiti názor, že jeví se úmysl v tomto zdržování. Okolnost oznámená v polských listech, že pan předseda plebiscitní komise Maneville usiluje o koupi panství Javoriny, nejkrásnější části Tater, nemůže pro nás býti dostatečnou zárukou, že bezpečnost naše na Tatrách bude zlepšena. A to tím více, že to byla plebiscitní komise, která odvezla 25 četníků postavených na ochranu občanstva na území Javoriny, za hranice, přes to, že Poláci se svým terorem nepřestali. Činnost plebiscitního vojska obmezuje se na projetí silnice automobilem jednou týdně. Bezpečnost je tam krajně ohrožena. Blízké lázně, mající pro republiku ohromnou cenu, jsou plny turistů a hostí, veřejnost je rozčilena správami o arbitráži a na ochranu hranic nestalo se nic.

V důsledcích uvedeného táží se podepsaní pana ministerského předsedy, jako správce min. nár. obrany:

Je panu ministerskému předsedovi známo nebezpečí pozůstávající pro naši republiku v nedostatečné ochraně Tater na plebiscitním území?

Hodlá pan ministerský předseda způsobiti, aby udánlivý spor mezi min. nár. obrany a zemským velitelstvím na Slovensku, stran bezodkladného pořádání lyžařských kursů, vyřešen byl ve smyslu kladném?

V Praze dne 15. června 1920.

Drobný, Buříval, Zeminová, Dr. Bartošek, Trnobranský, Slavíček, Langr, Dr. Uhlíř, Sajdl, Pechmanová, Dr. Franke, Sladký, Draxl, Landová-Štychová, Netolický, Hrizbyl, Tučný, Laube.