Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Státní stavební služba neměla až dosud řádného zákonného podkladu, vybudování její dělo se výhradně po etapách via facti a to vždy jen pod nátlakem okamžitých potřeb veřejného života.

Na této cestě dospěla ke své dnešní úpravě, kde jest v první instanci pro potřebu 147 okresních hejtmanství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku celkem 40 stavebních okresů; v druhé instanci jsou pro tuzemské vlády příslušný tři technické odbory, rozdělené ve tři až osm oddělení podle potřeby, aniž jsou tyto technické okresy a oddělení oprávněny vyřizovati své věci s vlastní odpovědností a korespondovati i v ryze technických věcech mezi sebou aneb s ministerstvem veřejných prací. Veškerá jednání i styky těchto technických oddělení jak u I. tak u II. instance vázány jsou platnými zákony a nařízeními na sprostředkování představeného příslušného politického úřadu I. neb II. stolice.

Je-li ustanovení o nepřípustnosti přímé korespondence technických oddělení mezi sebou a s ministerstvem veřejných prací překážkou včasného a úsporného vyřizování, jest ustanovení o odpovědnosti náčelníka politického úřadu za úřadování jemu přidělených technických orgánů státní služby stavební i ve věcech jemu tak cizích, jako jest správa státních silnic, staveb, budov a státních vodních staveb, přímo protismyslné a příčí se všem platným a uznávaným pojmům o odpovědnosti veřejných úřadů.

Následek tohoto stavu jest patrný v dnešní neurovnanosti technické služby, dále v její těžkopádnosti i nákladnosti.

Potřeba reorganisace a účelné úpravy státní služby stavební jest proto pociťována již drahně let a nechybělo ani pokusů, aby bylo dosaženo nápravy. V bývalém státě byla v roce 1917 připravena předloha zákona, touto úpravou se zabývající.

Její přijetí překazil rozklad říše v roce 1918. Zřízením československého státu, kterým spojeno bylo Slovensko se zeměmi bývalé koruny české, dostává se dosavadní neurovnanost ve státní službě stavební do dalšího, přímo povážlivého stavu a nutí k okamžitému odstranění závad, k čemuž nejlepší příležitosti poskytuje doba přítomná, kdy řeší se na novém podkladu celá organisace politických úřadů.

Pravomoc ministerstva veřejných prací vztahuje se totiž jak na věci silnic a cest, mostů, řek, průplavů, přístavů a hydrografie, veškerého vyměřování (precisní nivelace), hornictví, technické školství, tak i na železnice, stavby a udržování budov státních a národních monumentálních staveb.

Vzhledem na zmenšenou pravomoc československého ministerstva veřejných prací upraven jest návrh zákona jen pro tuto pravomoc a zároveň se hledí i na potřeby našeho obyvatelstva a zařízení dosud se osvědčivší při výkonech státní služby stavební.

Návrh zákona přimyká se v celku k praxi dnes již prováděné stavebními odděleními politických správ, jak zemských, tak i okresních, a to v Čechách, na Moravě i ve Slezsku - částečně podle nařízení přednostů politických úřadů, vydaných ku provádění pokynů, udělených v dřívějších letech ministerstvem veřejných prací, částečně podle dohody sjednané krátkou cestou; v těchto poslednějších případech obyčejně z pohnutek vyplývajících z přetížení politických úřadů agendami válečnými a vyživovacími. Z těchto důvodů nenaráží ustanovení návrhu zákona v praxi na překážky; ona legalisují pouze faktický stav.

Tato skutečnost nese s sebou i výhodu, že návrh zákona nezpůsobí státním financím žádného zatížení ani osobního, tím méně věcného.

Počtu sil technických pracujících pro státní stavební službu v prvé i druhé instanci není zapotřebí rozmnožovati; pokud pak se týká sil účetních a kancelářských, bude jen zapotřebí, aby ony síly, kteří obstarávají tuto agendu pro státní stavební službu u politických úřadů I. a II. stolice pro veřejné práce, byly přiděleny nově vzniklým úřadům stavebním. Místnosti a kancelářské zařízení státní stavební služby jsou pak skoro vesměs již dnes odděleny od politických správ příslušných instancí.

Při budování naší ústavy bylo pamatováno na nutnost takového zákona, upravujícího státní službu technickou v § 7. zákona o zřízení župních a okresních úřadů.

Návrh tento budiž ve formálním směru přikázán výboru ústavnímu a výboru pro dopravu a veřejné práce.

Dr. Uhlíř, Pechmanová, Pelikán, Netolický, Drobný, Langr, Landová-Štychová, Dr. Franke, Hrušovský, Sajdl, Tučný, Zemínová, Špatný, Slavíček, Laube, Hrizbyl, Buříval, Sladký.

Připojuje se podrobná osnova navrhovaného zákona:

ze dne .............. 1920,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Vrchní vedení všech věcí, týkajících se veřejné služby technické, pokud není vyhrazeno působnosti jiných ústředních úřadů, přísluší ministerstvu veřejných prací.

§ 2.

Do oboru působnosti veřejné služby technické náleží zejména:

I. Věci všeobecně technické, stavovské věci a civilních techniků, otázky organisace státní služby stavební a věci personální;

II. věci výstavby obcí, staveb budov a správy budov státních a státem používaných;

III. vodní a vodocestné a plavební věci, počítaje v to službu hydrologickou a vodního katastru;

IV. věci silnic, mostů a zvláštních konstrukcí, všeobecně-zeměměřičské a říšských hranic;

V. věci strojnické a elektrotechnické, stavba a udržování lodi, dále věci cejchovní, technického zkušebnictví, automobilismu, vzduchoplavby a technicko-živnostenské;

VI. součinnost v jiných oborech veřejné správy, pokud ji ustanovují zvláštní předpisy.

§ 3.

V sídle zemských župních výborů zřizuji se státní ředitelství veřejných prací. Ředitelství mají v sídle žup své technické referenty s pravomocí, která bude vymezena. V čele ředitelství stojí státní stavební ředitel, podléhající přímo ministru veřejných prací. Jmenování státního stavebního ředitele přísluší presidentu republiky na návrh ministra veřejných prací.

§ 4.

Ředitelstvím veřejných prací podléhají okresní správy veřejných prací, jejichž rozsah působnosti vztahuje se zpravidla na několik politických okresů, dále expositury a místní zprávy stavební pro určité, přesně vymezené stavební akce povahy přechodné.

Přednosty okresních správ veřejných prací jmenuje ministr veřejných prací k návrhu příslušného stavebního ředitele, správce staveb, není-li v určitém případu zvláště stanoveno státní stavební ředitel ve své pravomoci.

§ 5.

Změny obvodů státních ředitelstev a okresních správ veřejných prací, jakož i příslušnost těchto okresních správ k jednotlivým státním ředitelstvím stanoví ministr veřejných prací cestou nařizovací.

§ 6.

Přidělení personálu veřejné služby technické a to jak konceptního (technického a právnického), tak účetního i kancelářského, stane se zvláštním nařízením, především ze stavu úřednického, i dosud činného v této službě ve svazku politických úřadů.

§ 7.

Ve shodě s celkovým rozdělením působnosti veřejné služby technické budou zřízena jednotlivá oddělení u státních ředitelství pro veřejné práce; počet a rozsah práce těchto oddělení podléhá schválení ministerstva veřejných prací. Činnost všech oddělení jednoho ředitelství podléhá dozoru příslušného státního ředitele veřejných prací.

§ 8.

Ve všech věcech, vyjmenovaných v § 2, odst. 1 až 5, účinkuje okresní správa veřejných prací jako instance I., státní ředitelství pro veřejné práce jako instance II., v poslední instanci rozhoduje o výrocích těchto úřadů ministerstvo veřejných prací.

§ 9.

V otázkách právních úzce souvisících s věcmi vyjmenovanými v § 2, budiž vždy před vydáním rozhodnutí o těchto věcech slyšen v první instanci politický úřad v sídle okresní správy veřejných prací.

§ 10.

K místním jednáním, při kterých právní neb jiné odborné otázky pravděpodobně mohou přijíti v úvahu, buďtež přibráni zástupcové politických úřadů a bude-li potřebí, i jiní znalci. Vedení těchto jednání a konečné zpracování věcí projednávaných jest věcí státního ředitelství, nebo okresní správy veřejných prací. Bližší ustanovení o tom vydá ministr veřejných prací.

§ 11.

Všechna rozhodnutí aneb opatření ředitelství a okresních správ veřejných prací, která jednají o věcech vyjmenovaných v § 2, a svou povahou nebo důležitostí dotýkají se zájmů politické správy státní, musí býti vhodnou cestou oznámena příslušnému politickému úřadu.

Toto ustanovení nevztahuje se však na opatření nebo nařízení povahy přípravné neb výlučně odborně-technické.

§ 12.

Dosud platná ustanovení, odporující ustanovením tohoto zákona, zvláště nařízení státního ministerstva z 8. prosince 1860, ř. z. č. 268, a ona ustanovení zákona z 19. května 1868, ř. z. č. 44, která se týkají státní služby stavební, pozbývají platnosti.

§ 13.

Zákon vstupuje v účinnost půl roku po prohlášení.

§ 14.

Ministr veřejných prací se pověřuje, aby provedl tento zákon v dohodě se zúčastněnými ministry.