Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

poslanců Jana Rýpara, JUDra Frant. Noska, Dra Ferdiše Jurigy a soudruhů

ze dne .................. 1920,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Zvláštním učitelům náboženství ustanoveným se stálým platem, kteří bezprostředně před svým ustanovením za zvláštní učitele náboženství se stálým platem vyučovali náboženství na veřejných nebo soukromých školách jako členové duchovní správy nebo jako učitelé náboženství za odměnu, započítá se doba ta do služebního postupu, jestliže vyučovali nejméně 6 hodin týdně.

§ 2.

Zákon tento působí zpětnou platností od 1. listopadu 1918.

§ 3.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr školství a národní osvěty.

Zákonem ze dne 23. května 1919 byla značná část zvláštních učitelů náboženství, ustanovených se stálým platem, zkrácena ve svých sociálně spravedlivých nárocích u porovnání s učiteli literními a zvláště s učitelkami ručních prací.

Zvláštní učitelé náboženství následkem delších studií vysokoškolských a následkem toho, že před svým ustanovením za učitele náboženství se stálým platem působili delší nebo kratší dobu v duchovní správě, nastupují školní službu v pozdějším věku než učitelé světští na školách národních a z té příčiny byli a jsou dosud platově za učiteli resp. za učitelkami nejen literními, nýbrž nyní docela namnoze i za industriálními téhož fysického věku.

Školské zákony již v minulých dobách hleděly tyto nesrovnalosti v různých zemích nynější Československé republiky různým způsobem vyrovnati. Nicméně tato pomoc nevyrovnávala nikde úplně této anomalie, jaká se nevyskytuje v žádném jiném stavu.

Když v r. 1919 učitelské organisace pracovaly návrh zákona na úpravu platů učitelských, ignorovali při tom organisace učitelů náboženství obojí národnosti. Tím se stalo, že na některé sociálně spravedlivé nároky těchto nebyl vzat patřičný zřetel a učitelé náboženství škol národních jsou platově opět postaveni za veškero učitelstvo o 1-2 stupně a někteří jsou zkráceni ještě více.

Nesrovnalost ve služebních příjmech učitelů náboženství a ostatního učitelstva stala se ještě patrnější od té doby, kdy Nár. shrom. 7. října 1919 a 9. dubna 1920 přijalo zákony, že veškerým státním zaměstnancům, tudíž i učitelům, započítává se do počáteční služby pouze 1 rok, takže učitelé ustanovení před vydáním tohoto zákona získávají 1 rok více do postupu (dříve se jim počítala do počáteční služby 2 léta), učitelky ručních prací získávají na občanských školách 2 roky, na obecných dokonce 3 roky do postupu.

Pro nutné delší své předběžné vzdělání a praxi v duchovní správě, ze které si přinesli větší zkušenosti do škol, jsou učitelé náboženství národních škol vlastně trestáni tím, že platově a v důsledku toho i hodnostně stojí za veškerým učitelstvem.

Profesoři náboženství na středních školách, kteří mají tytéž studie jako učitelé náboženství na školách národních, jsou zařaděni do skupiny A, kdež jest postup rychlejší, a přece vláda sama podala návrh, který se stal zákonem dne 15. dubna 1920 (čís. 283 sb. z. a n.), aby jim byla do postupu započítána jistá doba strávená v duchovní správě nebo na školách nižší kategorie. Co tedy vláda sama uznala za spravedlivé pro tyto, důsledně musí uznati za spravedlivé i pro učitelé náboženství škol národních.

V důvodové zprávě k zákonu ze dne 15. dubna (č. 283 sb. z. a n.) prohlásila vláda, že se rozhodla profesorům náboženství polovinou započítávati službu, ztrávenou toliko nebo převážně v duchovní správě proto, že se přihlíží k větším zkušenostem, jež z duchovní správy si učitel přináší do školy. Tento důvod má stejnou platnost i u katechetů škol národních.

Také je potřeba vytknouti, že katechetové škol národních, pokud vyučovali jako členové duchovní správy, učili většinou zdarma, protože za vyučování náboženství v nižších třídách až do čtvrté nebyli placeni. Jest tedy slušno, aby aspoň započtením těch let do postupu byli nyní částečně odškodněni.

Poněvadž ve Slezsku učitelé náboženství na školách národních již podle zákonů zemských mají do postupu započítána všecka léta v správě strávená, zbývá 700 katechetů v Čechách a na Moravě. Z těch mnozí vůbec v duchovní správě nebyli, z ostatních pak většina působila v duchovní správě pravidelně 1, 2, 3 roky a jen nepatrné procento jich působilo v duchovní správě déle. Proto někteří započtením té doby do postupu nezískali nic, mnozí málo a jen u málokterých bude značnější náklad. Při tom ještě zůstanou všichni katechetové na Moravě i ve Slezsku, v Čechách pak ti, kteří byli a budou ustanoveni po 5. června 1919, o 4 léta delších studií za učitelstvem.

Proto úhrada spojená s provedením tohoto zákona nebude přesahovati 200.000 Kč, kterýžto obnos budiž uhražen ze školských fondů zemských, jako ostatní osobní náklad školní.

Po stránce formální se navrhuje, aby tato osnova byla přikázána k projednání výboru státně-zřízeneckému a kulturnímu.

V Praze dne 15. června 1920.

Rýpar, Dr. Nosek, Dr. Juriga,

Ant. Adamovský, Janalík, Šamalík, Rozsypalová, Roudnický, Bobok, Dr. Buday, Bezděk, Tomik, Dr. Gažík, Dr. Dolanský, Dr. Kmeťko, Hancko, Kopřiva, Vrabec, Čuřík, Sedláček, Dr. Labay.