Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Wir fordern, daß die anläßlich des Lohnstreikes vom 10. Feber 1919 entlassenen Eisenbahn- und Postangestellten, zirka 20.000 Personen, wieder in den Dienst aufgenommen werden, da dieselben den größten Entbehrungen ausgesetzt sind und mit ihren Familien in unerträglichem Elend leben.

Wir fordern dies auf Grund des diesbezüglichen Punktes des Friedensvertrages und Weil ihre auf Grund des Lohnstreikes erfolgte Entlassung eine ungesetzliche und gewalttätige Handlung war.

Die Stellung der Eisenbahn- und Postangestellten war im Verhältnis zu anderen öffentlichen Angestellten schon vor dem Kriege eine viel schwerere, da sie durch den ständigen Nachtdienst physisch stark mitgenommen wurden.

Der Krieg aber hat die Angestellten dieser zwei wichtigen Zweige sowohl materiell, als auch physisch gänzlich zugrundegerichtet, denn obzwar sie infolge der Einrückungen mit vermindertem Personalstande den infolge des Kriegszustandes erhöhten Verkehr bewältigen mußten, und von ihnen übermenschliche Leistungen gefordert wurden, trotz der stets zunehmenden Teuerung für die Gewährleistung ihrer minimalen Lebensbedürfnisse nicht gesorgt wurde.

Die Lage der öffentlichen Angestellten der gewesenen Monarchie während des Krieges wird lhnen nicht unbekannt sein. Die detaillierte Beschreibung ihres Loses würde das Papier nicht ertragen. Es ist auch allgemein bekannt, daß ihre auf Verbesserung ihrer Lage abzielenden Aktionen erfolglos blieben. Die Regierung Károlyi's hat ihnen sofort monatlich 300 Kronen Aushilfe flüssig gemacht, damit sie bis zur gründlichen Regelung ihrer Lage notdürftig leben können.

Diese gequälten, zugrundegerichteten öffentlichen Angestellten warteten nun hoffnungsvoll, daß ihr Los menschlich werde, und da traf sie die Veränderung.

Die erste Funktion der tschechoslovakischen Regierung ihnen gegenüber war die Entziehung der 300 K Aushilfe. Dazu kam dann noch die unwürdige Behandlung und Verfolgung seitens der in die Slovakei versetzten tschechischen Post- und Eisenbahnvorstände.

Die Schuld daran, daé sie zum äußersten Mittel, zum Streik greifen mußten, trifft in den Augen eines jeden unbefangenen Menschen nur die tschechoslovakische Regierung, deren einzelne Faktoren, namentlich der Post- und Eisenbahnreferent des Ministeriums für die Slovakei, von Rachsucht geleitet, zwischen Mensch und Mensch Unterschiede machend in ihrem gegen diese gewesenen ungarischen Angestellten gerichteten Hasse so weit gingen, daß während ein lnspektor mit 30 Dienstjahren, Vater von 5- 6 Kindern, samt Teuerungszulage 560 Kronen Monatsgehalt bekam, tschechische Mädchen, die garkeine Vorbildung hatten, 1200-1400 Kronen bezogen.

Diese, von amtlicher Seite kommende ungerechte Behandlung, und größte Not drängten diese braven und im mer ihren Mann stellenden puritanen Leute zum Streik.

Daß wir uns nur durch die Objektivität leiten lassen, daß zu beweisen könnten wir ganze Bände von Daten bringen, daß diese unglücklichen Menschen durch das Vorgehen amtlicher und verantwortlicher tschechoslovakischen Faktoren in den Streik getrieben wurden, aber wir erwähnen nur einen Fall:

Ort und Zeit: Szered (Nit. Žup.) Febr. 1919. Anwesend sind außer den Angestellten viele Parteien. Ein Teil des Monatsgehaltes wird ausbezahlt, jede Angestellte bekommt zwei 20 K Noten. Eine bittet, daß man ihr wenigstens die Hälfte ihres Gehaltes ausbezahle. Antwort: "Ked je vam to malo su tu chlapi dost, kolko vajte snima daju vam vacel."

Solchen gegenüber mußte auch die größte Selbstbeherrschung versagen.

Laut Verordnung des tschechoslovakischen Eisenbahnministeriums Nr. 49.559-I-3 vom 29. Dezember 1919 und den von der Direktion der tschechoslovakischen Staatsbahnen im Dienstbefehl Nr. 40 vom 11. Jänner 1912 bekanntgegebenen Bedingungen wird für die Zeit vom 1. Jänner bis 30. Juni eine Aushilfe von 50 % festgesetzt. Diese Qushilfe wird aber von vielen Vorständen nach eigenem Willen ausbezahlt oder rückbehalten, ja vielen wird überhaupt nichts ausbezahlt, so daß diese dem größten Elende preisgegeben sind. Z. B. ein lnspektor 65 Jahre alt, vom Schlage gerührt arbeitsunfähig; seiner Frau - die von einem Militärautomobil überfahren wurde - wurde der zweite Fuß amputiert.

Es gibt Alte mit mehr 60 Jahren, die während des Krieges nicht in Pension gehen könnten, und heute ohne jede Unterstützung dem Elende preisgegeben sind, denn wer stellt einen 60 jährigen Mann an?

Diese Angestelíten haben sich zur Wahrung ihrer lnteressen organisiert und den christlich sozialen Gewerkschaften angeschlossen als "Organisation der christlichen Verkehrs- und öffentlichen Angestellten".

Auf Grund all dieses stellen wir an die Herren Eisenbahn- und Innernminister die Frage:

1. Was veranlaßte die tschechoslovakische Regierung die alten erprobten Eisenbahn- und Postangestellten zu entlassen?

2. Ist die Regierung geneigt, diese nunmehr organisierten Eisenbahn- und Postangestellten wieder auf ihre alten Posten aufzunehmen und sie ebenso zu entlohnen wie die tschechoslovakischen Angestellten?

3. Ist der Herr Minister geneigt, zu veranlassen, daß die mit Verordnung festgesetzte Aushilfe den Anspruchswerbern ohne Unterschied unverzüglich ausbezahlt wird?

Diese lnterpellation unterbreitend bitten wir um deren ehebaldigste Beantwortung.

Prag am 10. Juni 1920.

Dr. Körmendy Ékes, Sentiványi, Füssy, Jabloniczky, Dr. Feierfeil W., Budig, Böhr, Ing. Jung, Simm, Patzel, Wenzel, Dr. Luschka, E. Bobek, Schälzky, Dr. Petersilka, Dr. Baeran, Matzner, Dr. Radda, Dr. Lodgman, Dr. Kafka, Kostka.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Žádáme, aby bylo zpět do služby přijato kolem 20.000 železničních a poštovních úředníků, kteří po stávce dne 10. února 1919 byli propuštěni, neboť jsou vysazeni největšímu nedostatku a se svými rodinami žijí v největší bídě.

Žádáme to na základě příslušného odstavce mírové smlouvy, a z toho důvodu, že jejich propuštění pro stávku byl čin nezákonný a násilný.

Služba železničních a poštovních zaměstnanců již před válkou byla v poměru k ostatním veřejným zaměstnancům mnohem těžší, - neboť stálou noční službou byli fysicky silně vyčerpáváni.

Válka však jak hmotně tak i fysicky úplně zničila zaměstnance těchto dvou důležitých oborů, neboť přes to, že při stavu personálu, zmenšeném nastoupením vojenské služby musili zmoci válkou zvýšený provoz, že od nich žádány byly výkony nadlidské a přes to že drahota stále stoupala, nikdo se nepostaral o jejich nejskrovnější životní požadavky.

Postavení veřejných zaměstnanců bývalého mocnářství za války není neznám. Papír by nesnesl podrobného vypsání jejich osudu. Jest také všeobecně známo, že akce, jimiž dožadovali se zlepšení postavení, zůstali bez výsledku. Vláda Karolyiho uvolnila jim ihned 300 K měsíční výpomoci, aby mohli žíti, dokud nebude jejich postavení důkladně upraveno. Tito ubozí, zničení veřejní zaměstnanci očekávali nyní s nadějí, že jejich osud bude lidštější, a tu stihla je tato změna.

První, co československá vláda pro ně učinila, bylo, že odňala jim těchto 300 K výpomoci. Nad to ještě čeští poštovní a železniční přednostové, kteří byli na Slovensko přesazeni, zacházeli s nimi nedůstojně a pronásledovali je.

Vinu za to, že musili sáhnouti k nejkrajnějšímu prostředku, stávce, nese v očích každého nepředpojatého člověka jen československá vláda, její jednotliví činitelé, jmenovitě poštovní a železniční referent ministerstva pro Slovensko, který z pomsty a dělaje rozdíly mezi člověkem a člověkem, šel tak daleko v nenávisti proti těmto bývalým uherským zaměstnancům, že inspektor po 30 leté službě, otec 5-6 dětí s drahotními přídavky měl měsíčně dohromady 560 K, naproti tomu česká slečinka, bez předběžného vzdělání 1 200-1400 K.

Tyto nespravedlivosti z úřední strany a největší nouze dohnaly tyto řádné a zdatné lidi k stávce.

Že vede nás jen nestrannost, o tom mohli bychom uvésti celé knihy skutečností, jak tito nešťastní lidé jednáním úředních a odpovědných československých činitelů do stávky byli hnáni, uvažme však jen tento případ: Místo a čas: Szered (Nitr. župa) únor 1919. Vedle zřízenců přítomno jest mnoho stran. Vyplácí se část měsíčního platu, každá zaměstnaná obdrží dvě dvacetikorunové bankovky. Jedna prosí o vyplacení aspoň poloviny svého platu. Odpověď: "Ked je vam to malo su tu chlapi dost, kolko vajte snima daju va vacej." - V takovém případě selhalo by i největší sebeovládání.

Výnosem československého ministerstva železnic č. 49 559-1-3, ze dne 29. prosince 1919, a dle podmínek stanovených výnosem ředitelství československých státních drah ve služebním rozkaze č. 40 ze dne 11. ledna 1912, byla stanovena 50 %ní výpomoc pro dobu od 1. ledna do 30. července. Tuto výpomoc však mnozí přednostové vyplácejí nebo zadržují dle vlastní vůle, ba mnohým nevyplatili vůbec nic, vydávajíce je tím největší bídě? Na příklad: Inspektor 65 let starý, raněný mrtvicí, neschopný práce; jeho choti, která byla přejeta vojenským automobilem, byla amputována noha.

Jsou lidé více než 60letí, kteří za války nemohli jíti do pense a dnes bez podpory vydáni jsou na pospas bídě, neboť kdo dnes přijme 60letého muže?

Tito zaměstnanci organisovali se k hájení svých zájmů a připojili se ke křesť. soc. odborovým sdružením jako Organisace křesťanských zaměstnanců dopravních a veřejných.

Na základě toho všeho tážeme se pana ministra železnic a vnitra:

1. Co přimělo československou vládu propustiti tyto staré a vyzkoušené železniční a poštovní zaměstnance.

2. Jest vláda ochotna, tyto nyní organisované železniční a poštovní zaměstnance dosaditi opět na stará místa a platiti je jako československé zaměstnance?

3. Jest pan ministr ochoten, postarati se o to, aby výpomoc výnosem stanovená neprodleně byla vyplacena bez rozdílu všem oprávněným?

Tuto interpelaci podáváme s prosbou o odpověď co nejrychlejší.

V Praze dne 10. června 1920.

Dr. Körmendy Ékes, Sentiványi, Füssy, Jabloniczky, Dr. Feierfeil W., Budig, Böhr, Ing. Jung, Simm, Patzel, Wenzel, Dr. Luschka, E. Bobek, Schälzky, Dr. Petersilka, Dr. Baeran, Matzner, Dr. Radda, Dr. Lodgman, Dr. Kafka, Kostka.