Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Současná hospodářská a finanční krise našeho státu vybízí kategoricky ku hledání nových směrnic v hospodářské politice naší vlády. To platí v první řadě o poměru vládní politiky vůči našemu válkou seslabenému zemědělství. Doposud jest naše zemědělství ve státě popelkou, neboť jeho nerovnoprávnost s ostatními výrobními složkami, vyjádřená byrokratisací a mechanisováním zemědělské práce, znamená omezení zásad hospodářské demokracie na nezemědělské elementy. Tím trpí žádoucí konsolidace našeho státu, ježto spoutáváním zemědělské produkce a bojem proti ní nelze poválečnou hospodářskou desorganisaci a anarchii léčiti. Není to však jen nepřirozené reglementování zemědělské produkce, které intensivní hospodaření znemožňuje, nýbrž jest to i pasivnost ministerstva zemědělství, která nedovede našemu válkou zanedbanému zemědělství podati pomocnou ruku. Vedle negativní péče státní ve for mě osvobození zemědělské produkce od protivýrobní a protizemědělské reglementace, potřebuje naše zemědělství positivní státní péče o povznesení výkonnosti půdy. V té příčině stojí vláda vůči existenčním požadavkům zemědělského stavu bez náležité sympatie s utrpením a strádáním jeho, nejevíc žádoucí energie a pohotovosti zasáhnouti tam, kde pomoci je nanejvýše zapotřebí.

Pěti válečnými lety jest zemědělská půda naprosto vyčerpána, protože unikající síly a látky přírodní nebyly nahrazovány ani přírodním hnojivem v náležitém množství pro radikální rekvisice slámy a dokonce ne hnojivy strojenými. Překvapuje ovšem, že naše ministerstvo zemědělství nestará se náležitě o to, aby v zájmu překonávání vyživovacích a finančních krisí dostalo se zemědělské půdě nutných kvant a kvalit umělých hnojiv. Stejně nevšímavě stojí ministerstvo zemědělství proti zemědělské osevní politice ministerstva pro zásobování lidu, které svými bezohlednými konfiskacemi seťového obilí působí nejen ku zmenšení obilní osevní plochy, nýbrž zároveň působí ku násilným změnám víceletého pravidelného osevního postupu, což při nedostatečném posilování půdy strojenými hnojivy podlamuje pronikavě výkonnost našeho zemědělství. Pokud jde o zřizování pokusných stanic na pěstování ušlechtilých semen obilí nebo bramborů, jeví ministerstvo zemědělství stejně úžasně malou starostlivost o povznesení zemědělské kultury. Rovněž smutnou kapitolu tvoří otázka živočišné produkce a vůbec doplňování živého inventáře. Ministerstvo zemědělství představuje si návrat k půdě velmi pohodlně a zcela automaticky neuvědomujíc si, že má stát vůči našemu zemědělství nejen požadavky, nýbrž i povinnosti. Je na čase, aby i v našem státě, jak tomu jest ve Francii i v Německu, bylo počato s hospodářským vybudováním státu povznášením zemědělské produkce. Bez tohoto nemůže ani reforma půdy přinésti to, co se od ní právem očekává, totiž zvýšení výkonnosti půdy.

Obilní pasivnost naší půdy zhoršuje finanční krise státní, takže jest nad slunce jasnější, že celá vnitrostátní krise spočívá v nesoběstačnosti národního hospodářství, specielně v zemědělské podvýrobě.

Vyživovací a finanční krise našeho státu vyžaduje nejen zahájení produktivní hospodářské politiky, nýbrž také toho, aby sklízen mohla býti včas ve stavu ke konsumpci způsobilém obyvatelstvu nezemědělskému dána k disposici. Za tou příčinou jest nezbytno, aby státní správa co nejúsilovněji podporovala výmlat obilí tím, že zásobí včas a v náležitém množství náš zemědělský stav uhlím i benzinem pro výmlatní potřebu. Je-li dnes v zájmu státním dirigovati naše výrobní složky, jmenovitě zemědělskou výrobu ku pravidelnému zásobení obyvatelstva statky nezbytné potřeby, nesmí naše vláda ničeho opomíjeti, co může zásobovací krise odstraňovati, nebo aspoň mírniti. Jaké národohospodářské škody způsobilo to, že našemu zemědělství nebylo včas dodáno výmlatné uhlí i benzin, kterého bylo používáno k účelům namnoze luxusním, není třeba zvláště dovozovati. Stačí prostě konstatování, že právě odepřením výmlatných pomůcek našemu zemědělství byla vyživovací krise našeho státu uspíšena a zesílena. Pro nové žňové období v zájmu samého státu jest potřebí, aby státní správa, zvláště ministerstvo veřejných prací obrátily svou pozornost ku potřebám našeho zemědělství, má-li ono čestně splniti ty státní úkoly, které pro klidný a šťastný vnitrostátní vývoj splniti jest ochotno. Již dnes jest nezbytno, aby zemědělci obdrželi to, co k urychlení výmlatu nové sklizně potřebují.

Podepsaní se táží:

1. Zda jest známa p. ministrovi zemědělství kritická situace našeho zemědělství, a zda jest ochoten a jakým způsobem chce podporovati naše válkou zesláblé zemědělství a umožniti intensivní zemědělskou výrobu?

2. Zda jest p. ministrovi veřejných prací známo nebezpečí, plynoucí z včasného nedodání uhlí i benzinu ku výmlatu obilí našim zemědělcům pro zásobování obyvatelstva nutného a zda jest ochoten učiniti vhodná opatření, aby zemědělci obdrželi včas a v náležitém množství výmlatné uhlí a benzin.

V Praze, dne 16. června 1920.

Dr. Lukavský, Dr. Stránský, Veverka, Dr. Kramář, Purkyňová, Dr. Rašín, Dyk, Petrovický, Špaček, Dr. Hajn, Votruba, G. Navrátil, Ing. Bečka, Dr. Matoušek, Hudec, Modráček, J. V. Stejskal, Šamalík, F. Navrátil, Dr. Hruban.