Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
1. zasedání.
114.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ................ 1920,
kterým se mění působnost ministerstva zemědělství a ministra veřejných prací ve věcech vodního práva.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Působnost, přikázaná zákony o právu vodním pro Čechy ze dne 28. srpna 1870, čís. 71 z. z., pro Moravu ze dne 28. srpna 1870, č. 65 z. z. a pro Slezsko ze dne 28. srpna 1870, č. 51 z. z., ministerstvu orby, přenáší se na ministerstvo veřejných prací.
§ 2.
Provedení tohoto zákona, který nabývá účinnosti dnem vyhlášení, ukládá se ministrům veřejných prací a zemědělství.
Důvodová zpráva.
Ministerská rada vzala ve své schůzi dne 30. listopadu 1918 souhlasně na vědomí, že ve smyslu jejího usnesení ze dne 25. listopadu 1918 dohodl se ministr veřejných prací s ministrem zemědělství v tom směru, že zákonodárství a řízení vodoprávní náleží do působnosti ministerstva veřejných prací.
Zákon z 30. května 1869, č. 93 ř. z., týkající se ustanovení práva vodního, říšskému zákonodárství vyhrazených, obsahuje v šesti prvých oddílech zásadní ustanovení:
1. o právní povaze vod,
2. o užívání veřejných vod ku plavbě vorů a lodí, jakož i ku převozům, pak o právních poměrech majitelů břehů,
3. o užívání a vedení soukromých vod,
4. o těch, kteří mají právo loviti ryby,
5. o vodních družstvech pro stavby ochranné a upravovací, odvodňovací a zavodňovací,
6. o povinnosti soukromníků, přispívati k vodním stavbám podnikaným na státní neb zemský náklad.
Další oddíl sedmý jedná o příslušnosti zemských sněmů k vydávání prováděcích předpisů k tomuto zákonu a stanoví v § 27., že vydávati podrobnější zákonná ustanovení o užívání, vedení a bránění vodám, vyjma předpisy o provozování plavby, přísluší zákonodárství zemskému, které hlavně též příslušnost, obor působnosti, řízení a pravomoc trestních úřadů a orgánů zakročujících v záležitostech vodních upraví.
Na základě tohoto rámcového říšského zákona vydány zemské zákony o právu vodním pro Čechy, Moravu a Slezsko ze dne 28. srpna 1870, č. 71, resp. 65 a 51 z. z. Tyto jednají o ministerské instanci v § 95. (Čechy) pokud se týče v § 94 (Morava a Slezsko) a stanoví souhlasně:
"Odvolání proti rozhodnutí politického okresního úřadu jde na politický zemský úřad, odvolání proti rozhodnutí tohoto úřadu na ministerstvo orby, je-li ale odvolání řízeno proti nálezu trestnímu, na ministerstvo vnitra."
Dále stanoví § 104. vodního zákona pro Čechy a článek III. vodních zákonů pro Moravu a Slezsko souhlasně toto:
"Provedením zákona tohoto pověřují se ministři orby, spravedlnosti, vnitra a obchodu."
Dle § 85. ústavní listiny Československé republiky z 29. února 1920, č. 121 sb. z. a n., upravuje se působnost ministerstev zákonem.
Dle § 7. ústavní listiny zanikla zákonodárná činnost zemských sněmů a vykonává nyní dle § 6. ústavní listiny moc zákonodárnou pro celé území Československé republiky Národní shromáždění.
Pro přenesení kompetence v záležitostech vodoprávních, pokud přikázána vodními zákony pro Čechy, Moravu a Slezsko ministerstvu orby, na ministerstvo veřejných prací, mluví podstatné věcné a formální důvody:
1. nezbytnost, co nejvíce soustřediti dosud roztříštěné vodoprávní a vodohospodářské agendy v jediném ministerstvu a to v ministerstvu veřejných prací, kde nalézají se již nyní zejména
a) technické a právnické záležitosti vodní, týkající se elektrisace,
b) technické a právnické záležitosti týkající se provádění vodocestného zákona,
c) technické a právnické záležitosti vodní, týkající se důlních vod,
d) vodohospodářská sekce.
2. Ministerstvo veřejných prací zaručuje rychlejší postup vyřízení, protože má právnická oddělení i všeho druhu techniky, zejména též živnostensko-technické oddělení, které do převratu přičleněno bylo ministerstvu obchodu; nemusely by tedy spisy zasílati se k technickým vyjádřením do jiných ministerstev.
Ministerstvo zemědělství nemá všech oněch technických oddělení, která o vodoprávních záležitostech byla by event. povolána se vyjadřovati.
3. Ministerstvo veřejných prací jest neutrální půdou zaručující na venek již předem, že bude se přihlížeti ke všem příslušným zájmům, kdežto ministerstvu orby za jeho trvání vytýkaly určité kruhy, zejména průmyslové i živnostenské, že stavíc v popředí zájmy zemědělské nedbá zájmu jiných tak, jak bylo by žádoucno.
4. Uvedené věcné důvody vedly též k tomu, že došlo hned po převratu k zmíněné dohodě ministrů zemědělství a veřejných prací, schválené 30. listopadu 1918 ministerskou radou o tom, že řečená vodoprávní příslušnost přenésti se má na ministerstvo veřejných prací.
Nynější neutěšený stav, kde ministerstvo zemědělství nemajíc všech příslušných orgánů, vodoprávních záležitostí nevyřizuje, a ministerstvo veřejných prací, proto, že dohoda v záležitosti této uzavřena nebyla dosud zákonem schválena, ve vlastním oboru působnosti jich vyřizovati nesmí, spojen jest nejen se škodami pro stát i jednotlivce, nýbrž má i v zápětí, že potřebná reforma vodního práva nemůže přijíti do proudu.
Veškerá věcná, jakož i ostatní formální ustanovení zmíněných vodních zákonů zůstávají osnovou nedotčena v platnosti. Kdykoliv půjde o záležitosti týkající se zájmů zemědělských, zůstává ministerstvu zemědělství vyhrazeno spolupůsobení. Vyhraditi jednotlivým zůčastněným ministerstvům spolurozhodování, příčilo by se zásadě koncentrační zejména v řízení vodoprávním platné a mohlo by vésti k tomu, že by značná část vodních sporů musila případně býti rozhodována usnesením ministerské rady.
Ve formálním směru se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena a za tím účelem přikázána výboru pro dopravu a veřejné práce ku podání zprávy během tří dnů.
V Praze dne 11. června 1920.
Ministr veřejných prací:
Dr. Boh. Vrbenský.