Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

I. zasedání.

Nařízením ministerstva obchodu a vnitra ze dne 30. prosince 1885, č. 13 ř. z. zařaděno bylo provozování podniků pohřebních mezi živnosti koncesované; pro tuto živnost nově upravenou jako koncesovanou § 15. č. 23 zák. z 5. února 1907, č. 26 ř. z. bylo výslovně v § 21. lit. g) uvedeno, že při zkoumání místních poměrů zvláště třeba přiměřeně hleděti, "zdali a pokud již obcí není dostatečně postaráno o pohřbívání mrtvol a že proti udělení koncese může obec do 14 dnů od vyrozumění podati odvolání s účinkem odkladným".

První část této věty svědčí o tom, že vývoj podnikání v tomto oboru pokročil již v mezidobí zcela v intencích doby tak, že obce. přikročily samy ke zřizování vlastních pohřebních ústavů zcela v duchu ustanovení § 28., odst. 1. zák. ze 16. dubna 1864, č. 7 z. z., podle něhož "obec šetříc zákonů říšských a zemských sama může ... nařizovati a opatření činiti o všem, co se předem a nejprve prospěchu obce dotýče a v mezích jejích vlastními silami opatřeno a provedeno býti může."

Jak ze slovného znění i ducha tohoto ustanovení patrno, jde tu o veřejné úkoly obce, jichž podstata a rozsah není nijak vymezen, poněvadž to, co v zákoně se vypočítává, není vyjmenování taxativní, nýbrž jen demonstrativní, ani úkol veřejný není pojmem absolutním závislým na ustanovení positivního práva, nýbrž relativním, sociálním, o jehož aktualitě rozhodují poměry hospodářské, kulturní, výdělečné, sociální atd.

Již z positivního ustanovení § 3. lit. d) zákona z 30. dubna 1870, č. 68 ř. z. dalo se tušiti, že pohřbívání mrtvol jest oborem, jenž by logicky příslušel obci, když věcné potřeby - tak nákladné - pro ně má obec opatřovati; nebylo-li toto opatření učiněno tehdy, řada obcí sama v mezidobí od vydání zákona z r. 1870 do vydání živnostenské novely zařídila svoje ústavy pohřební, poněvadž jí sociální význam pohřbívání ozřejmoval příliš jasně, že jest to v zájmu obyvatelstva.

Tato skutečnost také způsobila, že cit. ustanovení novely k živnostenskému řádu zvláště respektovalo obce při nové úpravě koncesovaných živností; dnes však nestačí již tato úprava, poněvadž zlidovělá správa obecní jest širokým vrstvám plně zárukou přesného opatření posledních služeb a přímo káže, aby pohřebnictví výslovně a výhradně bylo ponecháno zcela obcím, jak ostatně dosavadní vývoj nejlépe ukazuje a snahu komunalisační prokazuje, zvláště uváží-li se, že pohřbívání ohněm dnes ještě nevyvinuté, ale v budoucnu jistě převážně bude lze prováděti jedině veřejným orgánem, jakým jest obec.

Bude-li takto způsobu pohřbívání při zdejších názorech moderního člověka všeobecněji užíváno, jest zjevno, že již tato okolnost přímo samozřejmým činí, aby oba způsoby pohřbívání prováděny byly tímž činitelem přímo veřejně.

Tomuto hledisku třeba zjednati průchodu cestou zákona tím spíše, že tento obor jest jedním z nejvhodnějších pro odstranění soukromého vykořisťování obyvatelstva, poněvadž ve veřejné správě lze předejíti všem, dnes znovu rozbujelým, praktikám využitkovati pietní obětavosti pozůstalých; je-li pak již výnosu dosaženo, jest jen spravedlivo, aby se ho dostalo tomu činiteli, jenž stále stoupajícími náklady na věcné předpoklady pohřbívání (zřizování, udržování a dozírání na umrlčí komory a hřbitovy) jest zatížen tak, že za dnešní kritické situace nemá prostředků k úhradě schodků celkových a právem by rád viděl, aby měl alespoň specielní schodky uhrazeny specielními úhradami, mezi nimiž výnos monopolisovaného pohřebnictví (komunalisací pohřebních ústavů) by nejdůvodněji se objevil. Proto tam, kde jsou vedle podnikův obecních podniky soukromé, budiž komunalisace provedena vhodným vyvlastňovacím řízením stran posledních.

Podle náhledu podepsaných bylo by proto nejúčelnější, kdyby ustanovení zákona z 5. února 1907, č. 26 sb. z., pokud pojednávají o podnicích pohřebních, byla upravena a doplněna tak, jak toho duch a potřeba dnešní doby vyžaduje.

Podepsaní navrhují proto, připojujíce návrh zákona, aby tento návrh přikázán byl výboru pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu s doložením, aby návrh tento s urychlením projednal a zákonnou novelu do 21 dnů předložil.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

§ 21. lit. g) odst. 1. upravuje se takto:

Živnost dotčená v § 15., č. 23 se propůjčí jen v oněch místech, kde nebude obcí postaráno o pohřbívání mrtvol.

§ 2.

Totéž platí o přenesení koncese opravňující tuto živnost provozovati; proto jsou neplatný smlouvy o prodeji pohřebních podniků soukromníkům v místech, kde má obec ústav pro pohřbívání mrtvol.

Obcím provozujícím již ústav pohřební povolí zemský politický úřad na jich návrh vyvlastnění soukromých podniků toho druhu v tomtéž místě působících.

Řízení, jež provede okresní politická správa, v jejíž obvodu jest vyvlastňovaný podnik, obmezí se na zjištění práv stran, které jsou návrhem dotčeny; strany nemohou na základě svých práv návrhem dotčených činiti námitky proti provedení řízení vyvlastňovacímu, nýbrž přísluší jim pouze nárok na odškodnění.

Okresní politická správa vykoná na místě samém komisionelní jednání, jehož doba a předmět oznámí se zakročující obci i vlastníku podniku vyvlastňovaného.

§ 3.

Při jednání působiti má okresní správa politická k tomu, aby bylo dosaženo narovnání stran o sporných nárocích, především o výši odškodného, které se má za podnik dáti.

Nedojde-li k tomuto narovnání, buďte po vyslechnutí znalců do přísahy vzatých vyšetřeny všechny pro odškodnění rozhodné okolnosti, zejména obvyklé v místě ceny majetkových předmětů, o něž jde.

Nález o předmětu vyvlastnění vydán bude zemskou správou politickou pokud možno bezprostředně po zakončení řízení vyvlastňovacího.

Z nálezu toho nelze se odvolati.

§ 4.

Výkonu pravoplatného nálezu vyvlastňovacího nemůže býti zabráněno, bylo-li odškodné stanovené správním úřadem složeno u soudu nebo jinak zajištěno.

§ 5.

Zákon tento nabude účinnosti dnem vyhlášení.

Provedení zákona ukládá se ministerstvu vnitra.

V Praze 8. června 1920.