Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

I. zasedání.

Fast täglich werden schwere Übergriffe des Militärs gegen die deutsche Bevölkerung gemeldet. Ein neuerlicher Übergriff hat sich am Mittwoch, den 19. Mai 1920 in Bölten, Gerichtsbezirk M. Weisskirchen zugetragen.

An diesem Tage erschien um 1/2 6 Uhr abends in der Wohnung des Bürgermeisters Halbgeauer ein Feldwebel und verlangte für 2 Offiziere der Pferdeassentierungskommission 2 Zimmer. Der Bürgermeister war nicht zu Hause. Seine Frau Anna sagte ein Zimmer und ein Bett zu. Auf ihre zweimalige Anfrage, ob die zwei Herren beisammen schlafen werden, antwortete der Feldwebel mit Ja. Um 1/2 9 Uhr abends erschien der Oberstleutnant Bruno Kleiber vom 57. Regiment mit einem Oberleutnant (Tierarzt) und verlangte das bestellte Zimmer. Daß er sagte, wer er sei, fiel ihm gar nicht ein. Frau Halbgebauer führte die Herren in ein Zimmer im ersten Stockwerke und wies ihnen dort das frisch und weiß überzogene Bett an. Auf die Frage nach dem zweiten Bett sagte Frau Halbgebauer, daß der Soldat (daß es ein Feldwebel war, wußte sie nicht) nur ein Bett bestellt habe. Der Oberstleutnant schrie sie an, daß das kein Soldat, sondern ein Feldwebel gewesen wäre. Das zweite Bett wurde sofort hergerichtet. Frau Halbgebauer fragte, ob die beiden Herren vielleicht ihre eigene Decken mit hätten. Darauf erwiderte der Oberstleutnant in sehr erregtem Tone: "Bei 25 kg Mitgepäck können wir nicht noch Decken mitführen. Wenn das bei einem polnischen Bauer vorkommt, würde ich nicht sagen, aber hier?" Die Frau verlangte nun, daß er mit ihr in einem anständigen Tone rede, sie sei im eigenen Hause. Auf das hin schrie der Herr Oberstleutnant: "Was sind sie? Ich bin Oberstleutnant der tschechoslovakischen Republik. Ich bin Herr im Haus! Sie sind gar nichts!" Diese Art der Rede bezeichnete Frau Halbgebauer als eine Frechheit. Der Oberstleutnant lief hierauf wütend im Zimmer auf und ab, langte zweimal nach seiner Revolvertasche und warf sie wieder hin, schrie derart, daß Leute aus der Umgebung zusammenliefen, und verlangte mit drohenden Gebärden, daß sie das Wort "Frechheit" zurücknehme. Die Frau Bürgermeister lehnte das ab, da sie der Oberstleutnant hiezu herausgefordert habe. Er ging hierauf zum Bett, nahm einen Polster, warf ihn hin mit den Worten: "Dreckige Bettwäsche!" Als ihn Frau Bürgermeister zur Ruhe aufforderte, schrie er: "Herr im Hause bin ich. Ich bin tschechoslovakischer Oberstleutnant. Ich gebe ihnen eine Ohrfeige, einen Fußtritt und werfe sie die Treppe hinunter." Durch das bei dem offenen Fenster weithin hörbare Geschrei sammelten sich natürlich viel Leute an. Dazu kam der Gemeinderat Josef Wanja, ging in die Wohnung des Gemeindevorstehers, stellte sich dem Oberstleutnant vor und wollte versöhnend wirken. Der Oberstleutnant fertigte ihn ab mit den Worten: "Saubere Gemeindevertretung. Das können sie in Deutschland mit Offizieren machen. Hier sind wir die Herren!" Auch der Bürgermeister selbst, der jetzt kam, konnte nichts ausrichten. Zeugen für den Vorfall: der Tierarzt (Oberleutnant), ferner die Ortsinsassen, Gemeinderat Josef Wanja, Gottfried Kessler, Nr. 181, und Franz Klösel, Nr. 80.

Die Gefertigten erlauben sich die höfliche Anfrage:.

1. Was gedenken Herr Minister zu tun, um derartige Übergriffe in Zukunft zu verhindern?

2. Wie gedenken Herr Minister den schuldigen Oberstleutnant, der sich einer friedliebenden Bevölkerung gegenüber, die ihn und seinesgleichen erhalten muß, so schwer vergangen hat, zu bestrafen?

Prag, am 8. Juni 1920.

Dr. Ernst Schollich,

Dr. Lodgman, Kraus, Dr. Keibl, Ing. Kallina, Dr. Brunar, Matzner, Dr. Baeran, Dr. Radda, Medinger, Dr. Feierfeil Wenzel, Dr. Edwin Feyerfeil, Röttel, Windirsch, Böllmann, J. Fischer, Schubert, Heller, Bobek, Budig, Scharnagl, Zierhut, Kaiser, Dr. Hanreich, Böhr, Dr. Luschka, Dr. Lehnert.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

I. zasedání.

poslance Dra Schollicha a soudr.,

Skoro denně jsou hlášeny těžké přehmaty vojska vůči německému obyvatelstvu. Nový přehmat stal se ve středu dne 19. května 1920 v Bělotíně, soudní okres Hranice.

Toho dne o 1/2 6. hodině večer přišel do obydlí starosty Halbgebauera šikovatel a požádal o dva pokoje pro dva důstojníky, členy komise pro odvod koní. Starosta nebyl doma. Jeho paní Anna přislíbila jeden pokoj s jedním ložem. Na její opětovný dotaz, zda oni dva páni budou spáti spolu, šikovatel přisvědčil. O 1/2 9. večer přišel podplukovník Bruno Kleiber od 57. pluku s nadporučíkem (zvěrolékařem) a požadoval objednaný pokoj. Aby se představil, ani mu nenapadlo. Paní Halbgebauerová vedla pány do pokoje v prvém poschodí a ukázala jím čistě a bíle povlečené lože. Když se tázali po druhém loži, odpověděla paní Halbgebauerová, že voják (nevěděla, že to byl šikovatel) zamluvil jen jedno lože. Podplukovník na ni vykřikl, že to nebyl voják, nýbrž šikovatel. Druhé lože bylo ihned připraveno. Paní Halbgebauerová se na to tázala, zda páni snad nemají s sebou vlastní pokrývky. Na to odpověděl podplukovník velmi rozčileně: "S pětadvaceti kg zavazadel nemůžeme voziti ještě přikrývky. Kdyby se mi to stalo u polských sedláků, neřekl bych ničeho, ale zde?" Paní nyní žádala, aby s ní mluvil slušným tonem, že jest ve vlastním domě. Na to pan podplukovník křičel: "Co jste vy? Já jsem podplukovník československé republiky! Já jsem pánem v domě. Vy nejste vůbec nic!" Tento způsob řeči označila pí. Halbgebauerová jako drzost. Podplukovník na to běhal po pokoji sem a tam, dvakráte sahal po svém pouzdře na revolver, a opět je odhodil, křičel tak, že lidé z okolí se zbíhali a hrozivými posuňky požadoval, aby odvolala slovo "drzost". Paní starostová to odmítla, poněvadž ji podplukovník k tomu vyprovokoval. Na to šel k posteli, uchopil polštář, odhodil jej se slovy: "špinavé prádlo". Když jej paní starostová vyzvala, aby se choval klidně, křičel: "Já jsem pánem v domě, jsem československý podplukovník. Dám vám pohlavek, kopnu vás, schodím vás se schodů." Pro křik, z otevřeného okna daleko slyšitelný, se lidé přirozeně sbíhali. K tomu přišel obecní rada Josef Wanja, vešel do obydlí starostova, představil se podplukovníku a chtěl věc uklidniti. Podplukovník odbyl jej slovy: "Čisté obecní zastupitelstvo. To mohli jste dělat v Německu s důstojníky, zde jsme však pány my." Také starosta, který nyní sám přišel, nemohl nic vyříditi. Svědkové tohoto případu jsou zvěrolékař (nadporučík), dále místní obyvatelé, obecní rada Josef Wanja, Bohumír Kessler z č. 181 a Frant. Klösel z č. 180.

Podepsaní dovolují si zdvořilý dotaz:

1. Co zamýšlí p. ministr učiniti, aby podobné přehmaty pro budoucnost zamezil?

2. Jak zamýšlí pan ministr potrestati provinilého podplukovníka, jenž se tak těžce prohřešil vůči mírumilovnému obyvatelstvu, které jeho a lidi jeho druhu musí vydržovati?

V Praze dne 8. června 1920.

Dr. Schollich,

Dr. Lodgman, Kraus, Dr. Keibl, Ing. Kallina, Dr. Brunar, Matzner, Dr. Baeran, Dr. Radda, Medinger, Dr. Feierfeil Wenzel, Dr. Edwin Feyerfeil, Röttel, Windirsch, Böllmann, J. Fischer, Schubert, Heller, Bobek, Budig, Scharnagl, Zierhut, Kaiser, Dr. Hanreich, Böhr, Dr. Luschka, Dr. Lehnert.