Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
1. zasedání.
48.
Interpelace
poslanců Čuříka, Bezděka, Rýpara a soudr.
na ministerského předsedu, ministra vnitra a ministra spravedlnosti o násilném přepadení dělníků v kloboučnické továrně Häklově v Novém Jičíně na Moravě.
Již v listopadu minulého roku byla dána lhůta organisovanému dělnictvu ve Všeodborovém sdružení křesťanského dělnictva československého, aby vstoupilo do sociálně-demokratické organisace. Nátlaku tomuto nebylo však vyhověno. V květnu t. r. opět se tato lhůta dala uvedenému dělnictvu s tím podotknutím, že do 31. května musí do organisace soc. demokrat. vstoupiti.
V úterý dne 1. června v době práce přišli soc. dem. důvěrníci k členům křesťanskosociálního sdružení s otázkou, zda konečně k nim přistoupí. Když odvětili, že jsou již organisováni a proto k soc. dem. organisaci přistoupiti nemohou, nastala velká vřava. Soc. dem. dělnictvo německé i české s huronským řevem vrhlo se na dělnictvo křesť.-soc., smýkalo jím, kopalo do něho, plilo na něj a fackovalo, načež násilím jej z oddělení vyvedlo za nejhrubších nadávek.
Důvěrník křesťanskosociální organisace Antonín Jurgla z Bludovic byl násilím odtržen od stroje, při čemž upadl a bylo po něm šlapáno a krvavé odřeniny na rukou jemu způsobeny. Jiná členka chtíc uniknouti s ostatními z továrny postranním vchodem, přelézala zeď; byla však násilím stržena a pádem se zdi způsobila si vážné zranění. Tato žena kojí dítě; jest vážná obava nejen o zdraví její, ale i dítěte.
Dělnice Lulákové zmocnily se následkem hrůzy, kopanců a strkání do ní křeče a dostavila se padoucnice; musela na rychlo býti ošetřena lékařem.
Důvěrník Honzík byl též ztýrán a utrpěl velké zranění a oteklinu na ruce. Jiné člence byla roztržena halenka; na prsou byla poškrábána a násilím vlečena ven z oddělení.
Tajemník Šimíček, jenž intervenoval v kanceláři, kdež jednal se zástupci soc. dem. organisace za účelem uklidnění davu, byl vyvlečen z kanceláře a do krve zbit holemi, konvemi a pěstmi; má více ran na hlavě. Za nadávek vystrčen ven za bránu. Dav potom vrhl se na ostatní křesťanskosoc. dělnictvo české i německé, jež čekalo ve zvláštní místnosti na výsledek vyjednávání svého sekretáře; toto bezbranné dělnictvo bylo honěno po chodbách a konečně vyhnáno z továrny.
Nejhůře počínali si tito němečtí i čeští sociální demokraté: Pavelka ze Žiliny, Gajdoš z Hodslavic, Völf z N. Jičína, Zelenka ze Žiliny, Palacký August a Vögt - tento dokonce starosta z Bludovic -, Rýdl Ignác ze Žiliny, Tochler Karel z Nového Jičína, Bělka Karel z N. Jičína, Šöffer Josef z N. Jičína, Novosad Jan z Loučky, Holubové atd. Tito první vystoupili s velkým křikem a nadávkami proti našemu křesť. dělnictvu a odtrhli je od práce a dopustili se uvedeného násilí. Ostatní jim v tom násilí pomáhali.
Tyto výjevy započaly o 1/2 2. hod. odpolední a trvaly až do 5. hod. Na konec byli křesť.-soc. důvěrníci hnáni do kanceláří místními sekretáři Růskem, Čechem, Němcem a Czernockým, kdež od nich žádáno, aby podepsali za českoslov. dělnictvo křesťanskosociální, že toto vstupuje do soc. dem. organisace; pakli toho neučiní, že za jejich bezpečnost neručí. Tímto způsobem výhrůžným vynucen na nich podpis, ježto nebyli životem jisti.
Druhého dne z rána opakovaly se opět podobné výjevy a nucení vůči dělnicím, jež do práce přišly a odmítly podepsati přihlášky. Teprve, když na zavolání správy továrny vysláno četnictvo a vojsko, aby zjednalo pořádek, byl poněkud klid. Vzdor tomu netroufalo si přes 40 dělnic a dělníků vyhozených nastoupiti práci a jsou dosud bez práce, ježto nemají zaručenu bezpečnost osobní svobody, následkem hrozivého se chování poštvaného dělnictva.
Nutno zvlášť zdůrazniti, že den před vypuknutím těchto násilností konána schůze sociálně demokratického dělnictva, na níž štváno dělnictvo slovy výše jmenovaných sekretářů: "Vypořádejte se s těmi kreaturami a škůdci dělnictva" atd. Podobné hrozby a nátlak byly také hlášeny z továrny Böhmovy a chystají se i v jiných továrnách.
To, co zde uvedeno, jest jen stručně naznačeno a ani zdaleka nevystihuje obraz hrozného násilí, rozčilení a zděšení veškerého dělnictva, jež se zmocnilo i obyvatelstva v celém okolí, následkem čehož hrozí jiné nepokoje na venkově. Je to neslýchaný teror, který dokazuje, že pro dělnictvo křesťanskosociální a příslušníky křesťanského směru není zákonné bezpečnosti, osobní svobody, ani žádné právní jistoty. Je to výsměch republikánským zákonům ústavním.
I táží se podepsaní: Co učiněno na ochranu křesťansko- sociálního dělnictva, aby mu byla zabezpečena svoboda práce a osobní bezpečnost?
Co učinily trestní orgány, aby ti, již dopustili se těžkého zločinu násilí a vydírání, byli náležitě potrestáni?
Jest vláda ochotna postarati se o náhradu veškeré škody nevinným dělníkům?
Jest vláda ochotna co nejdříve vydati přísná nařízení, kterými se doplní nedostatečné nařízení ze dne 10. prosince 1919, č. 662 sb. z. a n. o rozhodčích soudech pro spory o vypuzení z práce?
V Praze dne 8. června 1920.
Čuřík, Bezděk, Rýpar,
Hlinka, Myslivec, Rozsypalová, Kopřiva, Tomík, Košek, Dr. Nosek, Tománek, Kaderka, Sedláček, Vrabec, Šrámek, Dr. Kmeťko, Dr. Mazanec, Adamovský, Janalík, Dr. Hruban, Bobok, Onderčo, Dr. Juriga, Dr. Labay.