Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Tento dotaz podal podepsaný a soudruzi v měsíci září 1919.

Příčinu k němu zavdala žaloba, kterou podal z návodu brněnského biskupa Kleina a konsistoře, tamnějšímu církevnímu soudu prof. theologie Dr. Sedlák, jakožto "promotor iustitiae" na kněze P. Aloise Ševčíka, koop. v. v. V dotazu bylo poukázáno na okolnost, že žaloba byla podána jen z důvodů politických, protože P. Ševčík jest veřejně činný v republ. straně čs. venkova.

Zdá se, že pan ministr školství a národní osvěty nevěnoval tomuto dotazu pozornosti, jaké zasluhoval a nenechal si ani předložiti opis žaloby, neboť nejednalo se jen o obhájení svobody politického přesvědčení občana Československé republiky, nýbrž také o obhájení autority státu. Upozorňuje tedy podepsaný a soudruzi pana ministra na některá místa žaloby, která slovně cituje.

Nejdůstojnějšímu církevnímu soudu ve věcech sporných a trestních v Brně!

Jak obecně známo, zastává kněz deficient dioecese brněnské, P. Alois Ševčík, úřad tajemníka a agitátora agrární strany na Moravě. Ježto tato politická strana již dříve souhlasila se vším, co bylo podnikáno u nás proti katolické církvi a nyní, kdy jest ve vládě koalována se sociální demokracií, jest přímo původkyní neslýchaných násilností, páchaných na katolické církvi, má kněz P. Ševčík činnou spoluvinu na všech těch zločinech a dává věřícím, jež svádí do tábora agrární strany, hrozné pohoršení.

Ale ještě horší jest, jak P. Ševčík agituje po Moravě pro stranu agrární. Dle přiložených udání faráře vedrovického a červenolhotského a dle četných zpráv novinářských ..........

Proto podávám proti dioecesnímu knězi P. Ševčíkovi, jako "promotor iustitiae" žalobu a viním jej:

1. Z pohoršlivé agitační činnosti pro politickou stranu agrární a tím z účasti na protikatolické činnosti této strany ...

V Brně dne 15. října 1919.

Dr. J. Sedlák m. p.,

profesor theologie jako

"promotor iustitiae".

Bylo by zbytečno dokazovati politickou tendenci procesu, neboť ze slov žaloby je jasno, že jest namířena proti straně republikánské a nepřímo proti straně sociálnědemokratické, a má za účel odstraniti nepohodlného politického protivníka tím, že ho stigmatisuje v očích lidu, jako špatného kněze, který musil býti odsouzen církevním soudem. Mnohem však pikantnější při tomto procesu je ta okolnost, že z nařízení něm. biskupa Kleina, státem placený profesor theologie Dr. Sedlák, obviňuje vládu přímo ze zločinů, na nichž prý má spoluvinu P. Ševčík a žádá brněnský církevní soud, by z té příčiny obviněného odsoudil. Církevní soud se této příležitosti také plnou měrou chopil, neboť viděl, že tu z žádné strany není nikoho, kdo by hájil politické svobody kněze a občana a kdo by hájil autority státu. Byla to vítaná příležitost pomstíti se politickému sokovi a zároveň nenáviděné koalici. (Viz žalobu!)

Proces sám byl proveden věrně dle tradice církve římsko-katolické a sice podle nového církevního práva, které úplně vydává obžalovaného soudcům na milost a nemilost a zaručuje jistější odsouzení obviněného, než staré vojenské právo rakouské.

Nejprve zamítl církevní soud obhájce ze strany P. Ševčíka, navrženého Dr. Kyjovského z Brna a Dr. Choce (kněze) z Prahy a vnutil mu Dr. Kulhánka, katechetu z Brna, tedy osobu úplně od biskupa a brněnské konsistoře odvislou. Dále žádal církevní soud o složení Kč 500 do 48 hodin na výslech svědků se strany P. Ševčíka vedených. Samozřejmě byl onen požadavek P. Ševčíkem zamítnut, neboť účelem jeho bylo udělat mu zbytečných útrat, neboť církevní soud měl možnost vyslechnout podobným způsobem svědky vývodní, jako vyslechl svědky žalobcem vedené - tedy bez útrat.

Církevnímu soudu se lehko soudilo též z té příčiny, že svědci se strany konsistoře vedení jsou příslušníci strany klerikální a vypovídali, jak byli naučeni od farářů. Než přes to se jejich svědectví rozcházejí a v mnohém si odporují, takže před forem civilním odsouzení bylo by nemožným. Soudcové nedali si ani tolik práce, aby obhajobu, Dr. Kulhánkem vypracovanou, přečetli, neboť šmahem uznali obžalovaného ve všech bodech vinným.

Rozsudek byl vynesen dne 24. ledna t. r. Obžalovaný odsouzen k suspensi, zakázáno mu nositi kněžský šat a tak účelu žaloby, aby P. Ševčík nemohl vystupovati na veřejných schůzích jako kněz - dosaženo. Proto byl též zbaven práva nositi kněžské roucho, by klerikálové na schůzích mohli volati: "Ejhle, kacíř!"

Při této příležitosti nutno též upozorniti na záludnost, s jakou brněnská konsistoř proti P. Ševčíkovi postupovala. Rozsudek byl vynesen dne 24. ledna a ihned po schválení biskupem Kleinem 29. ledna v dioecesním úředním listě sekretářem Kratochvílem uveřejněn. P. Ševčíkovi byl však úředně doručen teprve za tři měsíce po několika urgencích a sice 19. dubna t. r. Bylo mu tak znemožněno proti konsistoři vystoupiti, neboť neznal důvodů rozsudku. Mezi tím však při volbách do sněmovny a senátu agitovali klerikální korteši na základě tohoto rozsudku na veřejných schůzích proti straně republikánské a pokrokovým stranám vůbec. Mnozí faráři pak pomáhali nepřímo, neboť předčítali rozsudek z kazatelen.

Podepsaný a soudruzi upozorňují důrazně na neudržitelnost církevních poměrů na Moravě a připomínají, že vinu za další rozvrat ponesou ti, kteří nedbali stesků kněžstva, když na četných schůzích resolucemi, peticemi, tedy cestou legální, domáhalo se nápravy v církevní správě.

Podepsaní se proto táží:

1. Jest pan ministr ochoten chrániti autority vlády, která byla církevním soudem brněnských obviněna ze zločinu?

2. Jest ochoten postarati se o to, aby svoboda politického přesvědčení kněžstva byla zabezpečena?

3. Jest ochoten postarati se o to, aby případ P. Ševčíka byl vyšetřen a jemu dána satisfakce?

4. Může dáti pan ministr podepsaným odpověď, co hodlá na ochranu dalších kněží, které čeká stejný osud, učiniti on i celá naše vláda?

V Praze dne 8. června 1920.

Bradáč, Udržal, Beran R., Dr. Srdínko, Jan Černý, Dr. Kubíček, Dr. Hnídek, Stoupal, Mašata, Prokůpek, Štolba, Vraný, Rychtera, Dubický, Malypetr, Hálek Jar., Křemen, Chlebounová, Staněk, Dr. J. Hálek.