Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

"Občan československý, i ten, jehož bydliště po čas války bylo mimo oblast Československého státu, má v Československé republice nárok na prioritu své patentní přihlášky, učiněné ve kterémkoli státě ode dne 26. července 1913, předloží-li pouhý věrohodný opis této patentní přihlášky.

Českoslovenští legionáři mohou uplatniti svá prioritní práva v Československé republice, když věrohodně prokáží, kdy vynález učinili."

Zákonem ze dne 27. května 1919 č. 305 jsou občané Československé republiky zkráceni a poškozeni ve svých právech a žádáme proto za bezodkladnou nápravu vydáním dodatku k řečenému zákonu, jímž by křivda byla napravena, neboť československý občan musí míti ve svém státě nejméně tatáž práva, jaká se přiznávají v našem státě na příklad říšským Němcům.

Podle nařízení ministerstva pro veřejné práce ze dne 1. prosince 1915, č. 349 r. z. bylo podle císařského nařízení ze dne 29. srpna 1914, č. 227 r. z. ustanoveno, že prioritní lhůty pro patentní přihlášky, pokud nezanikly před 26. červencem 1914, se prodlužují až do dne, který bude nařízením ustanoven.

Podle tohoto nařízení a podle vyhlášky ministerstva veřejných práci ze dne 1. prosince 1915, č. 350 r. z., kterou se ustanovují lhůty prioritní pro příslušníky různých států, může na příklad říšský Němec přihlásit a obdržeti pro celou oblast Československé republiky patent s německou prioritou, předloží-li pouhý ověřený opis své patentní přihlášky u patentního úřadu v Berlíně ode dne 31. července 1913 učiněné.

Podobné právo bylo zákonem ze dne 27. května 1919, č. 305 československému občanu vzato, neboť on neobdrží podle své rakouské patentní přihlášky, na kterou mezi tím byl udělen rakouský patent, nový československý patent pro celou oblast Československého státu s prioritou rakouskou, nýbrž on může ohlásiti svůj rakouský patent k pouhému uplatnění pro Čechy, Moravu a Slezsko. Proti říšskému Němci ztrácí tedy československý občan nárok na udělení samostatného patentu, platného pro celou oblast československé republiky, a na prodloužení doby platnosti patentu, jakož i jiné výhody. Věc jasně vysvětlí tyto příklady:

Říšský Němec přihlásil u patentního úřadu v Berlíně svůj vynález k patentování dne 1. srpna 1913 a obdržel dne 15. března 1914 něm. říšský patent. Během jednoho roku, tedy do 1. srpna 1914, mohl dotčený říšský Němec přihlásiti svůj vynález k patentování v Rakousku s prioritou německou, což neučinil, takže by býval nároku na prioritu pozbyl, kdyby výše jmenovanými nařízeními nebyla lhůta prioritní prodloužena.Ježto tato nařízení jsou platna i pro náš stát, může říšský Němec dnes a až do dne, který teprv stanoven, na svou německou patentní přihlášku, učiněnou dne 1. srpna 1913, ohlásit u našeho československého patentního úřadu patent s německou prioritou ze dne 1913.

Týž říšský Němec má tudíž do dneška a dále u nás zabezpečeno prioritní právo od r. 1913, tedy již přes 6 roků, on mohl během těchto let svůj vynález v bývalém Rakousku a nyní též u nás zužitkovat a když dnes svůj vynález u nás přihlásí k patentování s německou prioritou ze dne 1. srpna 1913 a patent mu bude na př. 1. srpna 1921 udělen, může tento svůj československý patent udržovati v platností u nás až do roku 1936, při čemž prioritní právo mu trvalo od 1. srpna 1913 do 1. srpna 1921, tedy 8 let.

Při tom obdrží onen říšský Němec, nač hlavně poukazujeme, československý patent pro celou oblast našeho státu, tedy nejen pro Čechy, Moravu a Slezsko, nýbrž i pro Slovensko. Při tom nemusel týž říšský Němec u nás až po dobu přihlášení nic platiti, nemusí předkládati doklady o stavu své německé patentní přihlášky atd.

Porovnejme podobný případ příslušníka naší republiky. Řekněme, že Moravan-vynálezce přihlásil také 1. srpna 1913 ve Vídni svůj vynález k patentování, na nějž obdržel dne 15. března 1914 rakouský patent. Ačkoli jest řečené nařízení ministerstva pro veřejné práce ze dne 1. prosince 1915, č. 349 ř. z., platné i pro naši republiku, zamítne patentní úřad v Praze, podle ustanovení zákona ze dne 27. května 1919 č. 305, dotčenému vynálezci Moravanu jeho čsl. patentní přihlášku s prioritou vídenskou a odkáže jej, aby svůj rakouský patent přihlásil k pouhému uplatnění pro Čechy, Moravu a Slezsko, takže Moravan vynálezce ztrácí ochranu pro Slovensko.

Tedy:

1. Moravan-vynálezce neobdrží čsl. patent pro celou oblast československého státu, říšský Němec obdrží.

2. Moravan-vynálezce platil za rakouský patent roční patentní taxy od r. 1914 až do roku 1919, tudíž za 6 let; říšský Němec neplatil nic.

3. Pro Čechy, Moravu a Slezsko uplatněný rakouský patent Moravana-vynálezce má dobu trvání pouze do r. 1929, kdežto čsl. patent říšského Němce má dobu trvání až do r. 1936, tudíž o 6 roků delší, a vedle toho platí mu patent i pro Slovensko.

Moravan-vynálezce ztrácí tudíž nejen peníze, dobu trvání patentu a patentní ochranu pro Slovensko, ale ztrácí i radost, kterou by mu způsobil československý patent, na jeho vynález udělený; cítí, že se mu děje křivda a ztrácí chuť k práci a podnikání.

Nastal-li případ, že rakouský patent Moravana-vynálezce propadl pro nezaplacení taxy, což při válečných poměrech se stávalo, tu Moravan-vynálezce svůj rakouský patent nemůže ani u nás uplatniti, nýbrž musel by napřed ve Vídni pokorně prositi, aby mu ve Vídní dovolili zaplatiti dodatečné veškeré splatné patentní taxy a aby patent prohlásili za platný. Běda Moravanu-vynálezci, kdyby řekl ve Vídni pravdu, že mu na rakouském patentu nezáleželo, že čekal rozpadnutí Rakouska a proto tedy neplatil, ale že nyní chce uplatniti patent v českoslov. republice, tu by jistě špatně pochodil a nedočkal by se obnovení patentu.

Tedy nejen ze Moravanu-vynálezci bylo zákonem ze dne 27. května 1919, č. 305 vzato prioritní právo, nýbrž on by byl v posledním případu nucen jako svobodný občan. prositi a platiti ve Vídni, tudíž v cizím, nepřátelském státě, aby doma v Československé republice domohl se i těchto sporých práv, kterých mu zákon ze dne 27. května 1919, č. 305 poskytuje.

Takové pokoření našich svobodných občanů nesmíme trpěti a musíme zameziti.

Vedle toho jest zákon ze dne 27. května 1919, č. 305 nespravedlivý, neboť neměří stejným loktem: Jednomu československému občanu - vynálezci, kterému rakouský patent byl udělen, bylo právo na přihlášení československého patentu vzato, kdežto jinému čsl. občanu-vynálezci, kterému do 11. června 1919 rak. patent udělen nebyl, toto právo platí.

Přijetím navrhovaného dodatku k zákonu ze dne 27. května 1919, č. 305 budou křivdy právě uvedené napraveny a čsl. občan-vynálezce nebude se cítiti pokořen. Když nebude chtíti, aby jeho vynález byl znovu patentním úřadem v Praze co do novely prozkoumáván, pak nemusí žádat o nový čsl. patent s prioritou vídenskou neb jinou a volí jiná ustanovení zákona ze dne 27. května 1919, č. 305.

My musíme míti na zřeteli, že jsme zbudovali stát nový a že tudíž svým občanům musíme dáti prioritní právo, ať přihlásili svůj vynález k patentování ve kterémkoli státě, neboť my jsme neměli patentního úřadu na své půdě a proto nám musí býti jedno, ve kterém cizím státě čsl. občan-vynálezce svůj vynález k patentování přihlásil a nesmíme omezovati pouze na Vídeň a Budapešť. Nesmíme také omezovati čsl. občany-vynálezce v jejich právech a rozhodně nesmíme poskytovati cizincům více práv než vlastním státním občanům.

Povinni jsme, přijati druhý odstavec navrženého dodatku zákonu č. 305, jenž týká se čsl. legionářů, abychom ukázali, že i v tomto směru pamatujeme na ně a jejich zájmy.

Rychlé uzákonění navrženého dodatku k zák. č. 305, jest nutné, aby se zamezily nenahraditelné škody československých vynálezcův a odčinily křivdy, které čsl. občana-vynálezce postihují.

Návrh tento budiž přikázán výboru právnímu.

V Praze dne 9. června 1920.

V. Votruba, Vaverka, Dr. Lukavský, Dr. Hajn, Dr. Al. Rašín, Dr. Kramář, Purkyňová, V. Bečka, Dr. Jar. Stránský, Dr. Matoušek, Jar. Špaček, V. Dyk, Fr. Mašek, Zavřel, Bergman, G. Navrátil, Sedláček, Šrámek, Hudec, J. V. Stejskal.