Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
1. volební období.
1. zasedání.
34.
Návrh
poslanců Josefa Šamalíka, prof. Šrámka, Jos. Adámka, Fr. Navrátila, Jana Rýpara, Ant. Čuříka, Al. Kaderky, Michala Tomika, B. Bezděka, M. Záruby a soudruhů
na zabezpečení výživy obyvatelstva Československé republiky z nové sklizně, na zrušení ústředen, rekvisičního systému a pozvolné uvolnění obchodu se všemi životními potřebami.
Dosavadní zkušenosti z výsledku státního obhospodařování polních plodin a některých životních potřeb, a to jak po stránce zásobovací, tak i finanční musí přesvědčiti každého, komu blaho republiky i lidu na srdci leží, že se dosavadní systém vyživovací, systém ústředen a násilných rekvisic nadále držeti nedá.
Zásobovací krise potravinami, jimiž stát dosud hospodaří, jež povstala jenom následkem dosavadního systému zásobovacího, ohrožuje nejen klid mezi lidem spotřebným, ale i ve vrstvách výrobních, a ohrožuje velkou měrou budoucnost naší republiky.
Nařízení, jež vláda republiky Československé na základě zákona ze dne 24. července 1917, ř. z. č. 307 a uherského zákona čl. LXIII. z r. 1912 a čl. L. z r. 1914 za zasedání zákonodárného sboru, t. j. Národního shromáždění československého v otázkách zásobovacích vydala, nebyla samou vládou republiky dodržována.
Lid výrobní i spotřební byl uváděn vládními nařízeními jen ve zmatek, úřední orgány, jež vykládaly si vládní nařízení všelijakým způsobem, zmatek dovršovaly.
Vláda neopatřila nákupem v cizině potřebné potraviny, ač k tomu byla Národním shromážděním vyzvána a tak přes všechnu obětavost velké části našich zemědělců nastává zásobovací krise. K tomu druží se i velká finanční ztráta jdoucí do miliard Kč., kterou republika utrpí tím, že dopláceti musí nejen na nákup obilí a mouky cizozemské, ale i na nákup obilí a bramborů domácích.
Při zvýšené ceně neunikaly by desetitisíce vagonů obilí tajným vývozem za hranice, jak se to zvláště v tomto hospodářském roce dělo a nemusely by se desetitisíce vagonů pak v cizině nakupovati a miliardy Kč. dopláceti. V tomto hospodářském roce už po třetí snižuje se spotřební kvota u samozásobitelů (spotřebním vrstvám není vůbec dodržována), násilím a bezohledně jsou zemědělcům odnímány jejich vlastní nepostrádatelné zásoby obilí, mouky a brambor a tito pro doby nejtěžších žňových prací vystaveni jsou citelnému nedostatku potravin pro vlastní rodinu a pracovní síly. Takový systém jest neudržitelný. Proto tvrdé dosavadní státní hospodářství s polními plodinami a způsob rekvisičního odběru, dále drahé a škodlivé hospodářství ústředen musí býti zrušeno.
Ani zemědělský, ani spotřební lid tento dosavadní stav zásobovací nadále nesnese. Poplatní vrstvy lidu našeho mají přinášeti ohromné ztráty při pěstění obilnin a k tomu mají dopláceti milionové deficity zejména na obilní ústředny. Ký div, že zemědělci upouští od pěstění obilnin a vrhají se na pěstování všech plodin, jež nejsou zabaveny a ceny jejich jsou výhodnější.
Zemědělská výroba, zvláště obilnin musí býti zvýšena a to stane se uvolněním zemědělské produkce, spravedlivou úpravou cen zemědělských produktů a opatřením umělých hnojiv, jichž dostati se musí všem zemědělcům bez rozdílu politických stran.
Také v ohledu přidělování moučných produktů musí býti provedena náprava. Jest naprosto nepřípustno, aby konsumy jistých politických stran na příště uváděly fingované členy, na něž pobíraly neoprávněně příděly mouky, jest naprosto nepřípustno, aby jenom kosumy měly přednostní právo zásobovací, jest nepřípustno, aby konsumy a hospodářská ústředí některých politických stran měly několikamilionový státní úvěr. Výživa lidu spotřebního, hlavně v městech, musí býti bezpodmínečně zabezpečena, má-li lid, odkázaný na nákup každého sousta vykonávati své práce a mnohdy těžké povinnosti.
Jsme přesvědčeni, že zabezpečení výživy veškerého obyvatelstva naší republiky možno provésti pouze vzájemnou dohodou stavů výrobních a stavů spotřebních, t. j. dojednání střední cesty mezi producenty a konsumenty. Znásilnění stavu stavem nepřinese nápravu.
Proto navrhujeme:
Slavná sněmovno, račiž se usnésti:
Vládě Československé republiky se ukládá, aby učinila veškerá příslušná opatření, směřující k uvolnění zemědělské výroby, k uvolnění obchodu se všemi zemědělskými plodinami a životními potřebami, zejména tím:
1. že se postará o správný zásobovací plán pro příští hospodářský rok 1920-1921, který nechť obsahuje:
zjištění, kolik osob v republice je podle dosavadního stavu odkázáno na státní zásobování?
zjištění, jak mnoho zásob potravin, hlavně obilí je potřebí dovézti z ciziny?,
2. že zjištěné množství chlebovin, jichž se nedostává z domácí sklizně i jiné životní potřeby, zejména tuky, budou včas v cizozemí zabezpečeny a do státu našeho dopraveny,
3. že hranice státu budou uzavřeny a chráněny proti vývozu potravin, zejména tím, že pohraniční stráže revisní přesně konati musí své povinnosti a že provinění stráží těch bude bezohledně přísně trestáno,
4. že nová sklizeň bude uvolněna za těchto podmínek:
Zemědělcům předepíše se co možno nejpřiměřenější kontingent dodávky chlebovin (pšenice, žita a ječmene) a to průměrný z 1 ha dle jakosti půdy a úrody na ploše těmito plodinami oseté, za pevné maximální ceny rovnající se cenám plodin polních na trzích světových a v poměru k cenám výrobků průmyslových bez premiových příplatků. Příplatky na obilí mohou býti zavedeny pouze za lepší jakost aneb za obilí mimo kontingent dodané.
Zemědělské komise za účasti úřadů rozdělí v jednotlivých zemích a okresích tyto kontingenty dle stavu úrody a poměrů výrobních i zásobovacích na okresy, obce a jednotlivce. Malozemědělci, jimž sklizeň nestačí k výživě jejich domácnosti, musí bezpodmínečně z dodávek kontingentu býti vyloučeni.
Po odevzdání předepsaného kontingentu uvolňuje se zbylá sklizeň obilí tím způsobem, že zemědělec může zbylou sklizeň volně upotřebiti pro svou spotřebu. Spotřební kvoty pro zemědělce, zásobní výkazy, mlecí výkazy a povolení netřeba zaváděti. Takto přebývající sklizeň mohou zemědělci prostřednictvím určených korporací o prodati jen ve prospěch všeobecné výživy za určitý příplatek k maximální ceně, ač-li takové přebytky nebyly odprodány přímo konsumentům na úřední poukaz.
Velkostatkům předepíší se individuelní kontingenty dodací po odpočítání spotřebného množství obilí pro domácnost a hospodářství majitele a po odpočítání deputátů dělnictvu a zřízencům při hospodářství zaměstnaným (po 200 kg obilí pro osobu a rok).
Odvádění obilí díti se bude prostřednictvím hospodářských družstev, Družin, Raiffeisenek a jiných korporací, nebo solidních obchodníků k tomu pověřených, kteréžto korporace budou ustanoveny zemskými hospodářskými ústředími, jež utvoří společný syndikát v jednotlivých zemích, po případě s konsumními družstvy všech politických stran. Organisacím těmto určí se zasloužený příplatek. Organisace tyto buďtež vybaveny právem přidělování oděvů, obuvi, cukru, svítiva atd. Syndikát bude oprávněn dáti spracovati obilí v mlýnské výrobky ve své režii, jež budou pak distribučním úřadem zemským na určitá místa přidělovány.
Ústředny, hlavně obilní ústavy státní, zemské a okresní, buďtež zrušeny. Při každé zemské hospodářské radě budiž zřízen distribuční úřad jako odbočka ministerstva zásobovacího, který převezme úkol, jednak prováděti úřední dozor nad výkupem obilí a umožňovati jej, jednak přidělovati bude zakoupené a dodané množství obilí a mouky pro účely aprovisační.
Bude-li úroda bramborů dobrá, pak buďtež brambory úplně uvolněny. Rovněž buďtež uvolněny luštěniny, olejnaté plodiny, dále oves, kukuřice a jiná krmiva.
Vývoz polních plodin neb krmiv budiž prováděn jen stát. orgány, pouze tehdy, bude-li se jeviti jich přebytek, a to jen se svolením zemědělských rad.
Zásobování spotřebního obyvatelstva budiž prováděno, buď cestou volného nákupu, za pevně ustanovené ceny, aneb prostřednictvím zásobovacích organisací konsumních, okresních a obecních aprovisačních výdejen.
Za tím účelem budiž ustanovena pevná spotřební kvota, nejméně 2 kg mlýnských výrobků pro osobu a týden, a to stejná pro všecky spotřebitele, kteří prostřednictvím aprovisačních výdejen budou zásobováni. Pouze pro velmi těžce pracující dělnictvo možno stanoviti spotřební kvoty vyšší.
Pro takové zásobování použije se obilí docíleného z předepsaných kontingentů anebo z ciziny dopraveného.
Jinak budiž dovoleno, aby mohl každý spotřebitel zakoupiti si u producenta na úřední poukázky, vystavené obecním aprovisačním úřadem, nejvýše 200 kg obilí pro osobu a rok, za ceny úředně stanovené, (pevnou cenu a příplatek nadkontingentní) a to z onoho množství obilí, jež zemědělci zůstane po odevzdání celého kontingentu.
Spotřebitelé, jimž vydány budou úřední poukázky na přímý nákup obilí, musí býti ze seznamu nezásobených vyškrtnuti a nemají nároků na příděly mlýnských výrobků z aprovisačních výdejen.
Aprovisační příděly mlýnských výrobků buďtež vydávány buď konsumními spolky resp. jich svazy všech politických stran, aneb legitimními obchodníky, kteří se přihlásí. Tyto konsumy, i obchodníci neb jejich Svazy utvořiti musí v každém okrese společné gremium, které za součinnosti okresního politického úřadu opatřovati bude nejen mlýnské výrobky, ale i ostatní životní potřeby, opatřené pro zásobení okresu jak z domácí výroby tak i z cizozemského dovozu, a přidělovati je bude jednotlivým výdejnám v obcích dle počtu přihlášených odběratelů.
Aprovisační výdejny vésti musí přesný a správný seznam svých odběratelů mouky a jiných životních potřeb pod kontrolou obecních úřadů. Příděly mlýnských výrobků a jiných potřeb musí býti pro všechny výdejny okresu stejné, jak co do množství, tak i druhů. Přednostní, nebo výsadní zásobování nesmí býti přípustno. Nejchudším vrstvám obyvatelstva budiž povolena sleva na ceně mlýnských výrobků.
Podobně může býti v případě nejnutnější potřeby prováděno i zásobování brambory.
Zabezpečí-li se výživa státu hlavně přívozem z ciziny, budiž již během tohoto roku obchod s obilím úplně uvolněn.
Zásobování jinými životními potřebami jako cukrem, svítivy, látkami, obuví atd., budiž prováděno, pokud toho bude potřeba, rovněž prostřednictvím aprovisačních výdejen stejnoměrně a spravedlivě bez rozdílu stavu u všeho obyvatelstva, jemuž musí se stejně spravedlivě poskytovati veškery výhody nákupní státem povolené.
Výroba oděvu a obuvi pro veřejné zásobování budiž prostřednictvím okresních řemeslnických a živnostenských společenstev a družstev svěřena zejména malým živnostníkům, invalidům, jimž buďtež přidělovány levně potřebné suroviny.
Obchod s dobytkem vůbec, dále obchod s mlékem, všemi mléčnými výrobky, vejci, atd. budiž i na dále uvolněn; buďtež však dodržovány maximální ceny pod trestními následky.
Návrh tento budiž přidělen zvláštnímu 24člennému výboru zásobovacímu, jehož zřízení a zvolení navrhujeme.
Návrh nevyžaduje žádných finančních nákladů, nýbrž jeho provedení znamená ušetření státních výloh.
V Praze dne 1. června 1920.
Jos. Šamalík, prof. Šrámek, Jos. Adámek, Fr. Navrátil, Jan Rýpar, Ant. Čuřík, Al. Kaderka, Michal Tomik, B. Bezděk, M. Záruba,
Dr. Hruban, Dr. Mazanec, Štefan Onderčo, Dr. Nosek, Václav Košek, Fr. Janalík, Dr. Juriga, Josef Vrabec, Alois Roudnický, Sedláček, Frant. Kopřiva, Dr. Gažík, Florian Tománek, Aug. Rozsypalová, Dr. Buday, Ant. Adamovský, Dr. Kmeťko, Dr. Dolanský, Hancko.