Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

1. volební období.

1. zasedání

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Ministr sociální péče se zmocňuje, aby, nedotýkaje se jiných zákonných ustanovení, nařízením určil:

1. že mohou býti děti do 14 let dány a přijaty do cizí péče (ošetřovanci, schovanci), po případě i dále v ní ponechány a podrženy jen s odvolatelným povolením orgánu k tomu ustanoveného;

2. jak se má dozírati na výše uvedené děti, jakož i na děti nemanželské do 14 let v péči vlastních rodičů, a jak děti ty míti v patrnosti.

§ 2.

Osoby, pověřené dozorem na děti v cizí péči a na děti nemanželské mají právo za tím účelem prohlížeti byty pěstounů nebo rodičů, místnosti dětem k pobytu určené, jakož i děti samy, a žádati na pěstounech, rodičích a členech jejich domácností, aby jim podle pravdy podávali vysvětlení o poměrech dětí, o jejich umístění, výživě, ošetřování a výchově, jakož i aby děti jim, nebo lékaři jimi označenému na určitém místě, třebas i pravidelně, předváděli.

Soudy poručenské a jiné příslušné úřady jsou povinny v mezích své pravomoci zjednati tomuto oprávnění osob dozorčích podle potřeby průchod.

§ 3.

a) Kdo dítě své do cizí péče dá nebo cizí dítě do své péče přijme bez předepsaného povolení, nebo

b) kdo v péči té dítě ponechá nebo podrží, ač dané mu povolení bylo odvoláno nebo pozbylo již platnosti, aniž o ně znovu zažádal, jakož i

c) kdo podmínek v povolení obsažených nedbá,

d) kdo poruší povinnosti, uložené jemu podle § 2., odst. 1. tohoto zákona,

e) kdo opomene hlásiti, co bude nařízeno ku provádění tohoto zákona, a kdo při tomto hlášení nebo při vysvětlení dávaném osobám dozorčím učiní vědomě údaje nesprávné, trestán bude, pokud to není trestní čin, který dlužno trestati podle zákona trestního, pro přestupek politickými správami první stolice pokutou do 1000 korun nebo vězením do 1 měsíce. Spojiti pokuty s trestem na svobodě je přípustno. Zamění-li se nedobytná pokuta v trest vězení, nesmí převyšovati sazby pro ně stanovené.

§ 4.

Orgány správy autonomní jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto zákona.

§ 5.

Všechna právní jednání, podání, listiny a protokoly, jichž je třeba ku provádění tohoto zákona, jsou osvobozeny od kolků a poplatků přímých.

§ 6.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem prohlášení.

§ 7.

Ministru sociální péče se ukládá, aby zákon provedl, dohodna se se zúčastněnými ministry.

Starost o početně silný, tělesně, duševně a mravně zdravý dorost národní jest jedním z nejdůležitějších úkolů sociální péče našeho mladého státu. Stojíme před vážnou otázkou, jak vyplniti mezery způsobené válkou světovou, která v poli i doma ničila po 4 léta nejlepší síly našeho občanstva. Tisícové silných mužů podléhali vražedným zbraním a útrapám na polích válečných a v zázemí tisícové hynuli podvýživou a nemocemi. Strašlivou úmrtnost doprovázel úžasný úbytek porodů, který dosáhl nakonec výše přímo katastrofální.

Chybí nám statistika Slovenska, ale úřední čísla o poklesu porodů a úmrtnosti v Čechách, na Moravě a ve Slezsku mluví řečí dosti jasnou; následující tabulka buď tohoto dokladem:

V Čechách, na Moravě a ve Slezsku narodilo se r. 1911 celkem 293.979 dětí a přebytek porodů proti počtu úmrtí byl 86.166, kdežto roku 1917 narodilo se již pouze 129.054, a zemřelo toho roku o 61.642 lidí více, než se jich narodilo! A mezi zemřelými bylo 23.247 dětí do 1 roku!

Čísla tato nutí nejen přemýšleti, nýbrž vybízejí důtklivě k tomu, abychom se bránili největšímu nepříteli národa. Snahy o zvýšení počtu porodů tříští se o překážky téměř nepřekonatelné, ale boj proti úmrtnosti, hlavně úmrtnosti dětí malých má v četných státech výsledky pozoruhodné. Výpočty odborníků na slovo vzatých bylo pro staré Rakousko dokázáno, že tam každé zmenšení úmrtnosti pouze o jednu tisícinu znamenalo úsporu alespoň 174 milionů korun ročně; uvažme, co značí pro náš stát každý krok, který učiníme na záchranu tisíců dětí, umírajících jenom z nedbalosti, nevědomosti, řidčeji ze zlomyslnosti těch, jimž byly svěřeny!

Největší procento dětí umírajících v útlém věku připadá na děti v cizí péči a na děti nemanželské, ať už jsou v péči vlastních rodičů (matky neb otce) nebo v péči lidí cizích. Je pak smutná skutečnost, že právě lidé žijící v poměrech nuznějších, kteří často sami jsou dětmi hojně obdařeni, berou si cizí děti na opatrování, stravu a byt, aby tím své příjmy zlepšili. Škody, které dětem u takových lidí vznikají, jsou tím větší čím dítě jest mladší. Jsou to hlavně děti původu nemanželského, jichž údělem jest taková cizí péče. Nemanželské děti dokonce i v péči vlastní matky neb otce bývají leckdy vydány největšímu nebezpečí, když otec nebo matka pokládají dítě za obtížné břemeno, jehož se snaží zbaviti se všemi možnými prostředky; prospěch takového dítěte nikoho netěší, smrt jeho sprošťuje tísnivé povinnosti.

Poměry těchto dětí vyžadují úřední úpravy nejen proto, že úmrtnost jejich je značně vyšší než průměrná úmrtnost celková, nýbrž také proto, že jde o zajištění tělesného a duševního zdraví těch, které zůstanou na živu.

Toto poznání není nové a ve mnoha státech vedlo k přiměřeným nařízením. Ve Francii stalo se tak již r. 1874, v Anglii roku 1872 a 1897. V Dánsku upravena péče všech dětí u lidí cizích za plat do 14 let zákonem ze dne 20. dubna 1888, rovněž tak stalo se kantonálními nařízeními ve Švýcarsku. V Německu není zákona říšského, ale mnohé státy - Prusko, Bavory, Bádensko, Virtembersko, Hessensko, Sasko- Výmarsko, Sasko - Altenbursko, Schaumburk-Lippe, Lubek, Hamburk - mají příslušné zákony a ministerská neb i policejní nařízení a ve státech, kde takové zákony a nařízení chybí, postupovala jednotlivá města samostatně. V Uhrách pojata některá všeobecná ustanovení do článku XIV. zákona z roku 1876; podrobné předpisy vydány byly pro jednotlivé komitáty. V bývalém Rakousku mělo pouze Štýrsko zákon ze dne 4. září 1896 o ochraně dětí do dvou let, umístěných v cizí péči za plat. Ačkoliv uznávána byla všeobecně potřeba rámcového zákona pro celou říši a ač zvláště první rakouský sjezd pro ochranu dětí, konaný r. 1907, snesl hojně potřebného materiálu, nedošlo již v Rakousku k vydání takového zákona. Do první částečné novely k ob. občanskému zákonu ze dne 14. října 1914, č. 276 ř. z. pojato bylo sice v § 35. ustanovení, že poručenským radám svěřen může býti také dozor na děti do 14 let, dané soukromníkům na stravu a ošetřování, a že oprávnění přijímati cizí děti do péče může býti učiněno závislým na svolení poručenské rady, avšak prováděcí nařízení o poručenských radách vydáno nebylo, pročež k této úpravě vůbec nedošlo. A tak pouze malá část dětí nemanželských a dětí v cizí péči požívá jakési ochrany generálním poručenstvím, zavedeným podle § 54. prvé části novely k obč. zákonu a nařízení ministra spravedlnosti ze dne 24. června 1916, č. 195 ř. z. Zatím stala se potřeba zvýšené ochrany dětí v cizí péči a dětí nemanželských naléhavou a poměry vyžadují opatření ještě pronikavějšího, než jaké činila zmíněná novela.

Počtu dětí nemanželských, o něž jde, neznáme, nemajíce příslušné statistiky. Pokud se týče dětí v cizí péči, bylo jich napočteno při rakouském sčítání lidu ze dne 31. prosince 1910, kdy poprvé děti v cizí péči počítány,

v Čechách 24.616, t. j. 36 na 10.000 obyv.

na Moravě 7.924, t. j. 30 na 10.000 obyv.

ve Slezsku 3.187, t. j. 42 na 10.000 obyv.

úhrnem tedy 35.727. Ze Slovenska potřebných dat nemáme, a jelikož při rakouském sčítání lidu nebyl uváděn věk dětí v cizí péči, nemáme spolehlivého podkladu pro zjištění, kolik dětí v našem státě celkem bude účastno dobrodiní chystané úpravy. Bude to však jistě počet mnoha tisíců dětí, jichž ochrana potřebnou úpravou státní nemůže býti déle odkládána.

Provésti úpravu do všech podrobností zákonem není možno, protože účelná úprava musí dbáti místních poměrů a vhodných zařízení, které se měnívají; proto má býti ministr sociální péče navrhovaným zákonem zmocněn:

1. aby odevzdání i přijetí mladších než 14letých do cizí péče, podle okolností i další ponechání a podržení jich v péči té připustil jen na odvolatelné povolení orgánu, k tomu úředně ustanoveného,

2. aby upravil dozor na takové děti, jakož i na děti nemanželské mladší než čtrnáctileté, které jsou u vlastní matky neb otce, a aby upravil jejich evidenci.

Návrh tohoto zákona vyhovuje zkušenostem naší vyspělé veřejné i soukromé péče o mládež a zasahuje na ochranu těchto dětí hloub, než jak to činí podobná zákonná ustanovení cizí. Nečiní se rozdílu, je-li dítě mimo domácnost svých rodičů v péči příbuzných, či zcela cizích lidí, a přijímá-li se dítě do péče za plat, či zdarma. Také k odevzdání dítěte do cizí péče bude třeba povolení; tím má býti zabráněno tomu, aby byly děti lehkomyslně odevzdávány do cizí péče, hlavně aby tak nečinily nemanželské matky, které by mohly míti bez obtíží (třebas za mírné podpory, snadno dosažitelné), dítě u sebe a jemu poskytnouti dostatečné výživy (zvláště kojencům výživy mateřským mlékem) i slušné výchovy.

Jako orgány, ustanovené k vydávání potřebného povolení a organisování dozoru, vyhlédnuty jsou předně okresní komise pro péči o mládež (v Čechách), sirotčí spolky (na Moravě a ve Slezsku), a organisace jim na roveň postavené, podle potřeby i jiné vhodné organisace pro péči o mládež a městské úřady pro ochranu dětí a pro péči o mládež. Úkol tento bude ovšem svěřen jen orgánům naprosto spolehlivým, které se k tomu hodí svým složením a svou správou; volbou jejich pověřeny budou zemské správy politické. Také tyto orgány mají býti podřízeny jakémusi státnímu dozoru a ministerstvu sociální péče má býti umožněno, aby toto jejich úřední pověření kdykoli odvolalo. Pouze tam, kde by takových vhodných organisací pro péči o mládež nebylo, přijmou úkol tento prozatím okresní správy politické. Dozorčí osoby mají býti podle potřeby honorovány, což bude umožněno přiměřenými státními subvencemi.

Soustavný dozor na děti v cizí péči a děti nemanželské závisí na přesné jejich evidenci, neselhávající při žádné změně místa pobytu; úprava evidence je proto nezbytná a zmocnění tímto zákonem dané vztahuje se také na ni.

Zákon vyhražuje v § 2. osobám, které budou orgány výše uvedenými pověřeny dozorem na děti v cizí péči a na děti nemanželské, určitá oprávnění, pro kontrolu nezbytná (přístup k dětem a do jich obydlí, právo žádati pravdivé zprávy o poměrech dětí a předvádění dětí), a v § 3. pověřuje politické správy I. stolice pravomocí trestní stran všech přestupků tohoto zákona, kterých se dopustí rodiče, pěstouni nebo členové domácností, v nichž ony děti žijí.

Zákon zaručuje též součinnost orgánů správy autonomní při provádění zákona, což podporovati má urychlené a věcné vyřizování žádostí, jakož i nerušený dozor i evidence.

Ve formelním směru se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena a za tím účelem přikázána výboru sociálně-politickému k podání zprávy.

V Praze 7. června 1920.

Ministr sociální péče:

Dr. Winter v. r.