Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

1. volební období.

1. zasedání.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

V době od 1. ledna 1914 až do 31. prosince 1919 staví se běh lhůt, jež jsou stanoveny v § 3. zákona z 8. února 1909, čís. 29 ř. z. pro promlčení práva úrazových pojišťoven, okresních nemocenských pokladen a společenstevních nemocenských pokladen, předepsati pojišťovací příspěvky a vymáhati je.

§ 2.

Totéž platí o lhůtách, jež jsou stanoveny v § 46., odst. 3. zák. čl. XIX. z roku 1907.

§ 3.

Nařízení ministerstva vnitra ze 17. dubna 1917, č. 173 ř. z. se zrušuje.

§ 4.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

§ 5.

Ministru sociální péče se ukládá, aby zákon tento provedl.

Zákonem ze dne 24. července 1919, č. 446 sb. z. a n. bylo stanoveno, že do promlčecích lhůt zákona ze dne 18. března 1878, č. 31 ř. z. a §u 284. zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z. nevpočítávají se roky 1914 až včetně 1919.

Podle výslovného ustanovení odstavce druhého §u 1. citovaného zákona platí však zákon tento pouze pro ony přímé daně a jiné dávky, jichž promlčení posuzovati je podle zákona z 18. března 1878, č. 31 ř. z.

Nevztahuje se tedy shora cit. zákon na příspěvky úrazové a nemocenské, jež zákonu z 18. března 1878 nepodléhaly, poněvadž podle původního úrazového a nemocenského zákona byly nepromlčitelny; promlčení jich bylo zavedeno teprve zákonem z 8. února 1909, č. 29 ř. z. Následkem toho platí pro vyměřování a vymáhání zmíněných pojistných příspěvků i ohledně válečných let krátké promlčecí lhůty 3 resp. 6-leté, kdežto pro ostatní veřejné dávky se válečná léta do promlčecích lhůt nezapočítávají.

Není však důvodu, proč stejné dobrodiní nemohlo býti přiznáno též sociálně-pojišťovacím ústavům. Neboť pokud se ku příkladu úrazových pojišťoven týče, celá řada úředníků zabývajících se kontrolou mzdovou podle § 23. u. z. a vyměřováním příspěvků musela nastoupiti vojenskou službu; revise mezd následkem činné vojenské služby podnikatelů byly znemožněny; doručování předpisných výměrů bylo velmi znesnadněno, jelikož nebylo tu zpravidla zmocněnců k přijetí předpisného výměru; za války vznikla celá řada přechodných podniků válečného průmyslu, které ústavu hlášeny nebyly; správní úřady přetíženy byly spoustou nových válečných úkolů, takže nemohly se věnovati včasnému vyřizování rekursů podaných do zařazení nebo předpisů pojistných příspěvků a vymáhání příspěvků politickou exekucí z valné části zanedbávaly; poněvadž až do judikátu č. 251 z 16. října 1917, č. j. 196/17 nebylo možno vymáhati soudní exekucí ony příspěvky, proti nimž podány námitky, hrozí celé řadě předpisů i z let předválečných, které právoplatně vyřízeny nebyly, a kde politické úřady příspěvky nevymáhaly, promlčení dle §u 3. zák. z 8. února 1909; úřady musely napnouti všechny síly, aby obstaraly včas celou agendu odškodňovací a v pozdější době i péči o invalidy, jež jim byla uložena.

Měla-li by se za takových poměrů čítati válečná léta do promlčecích lhůt - což de lege lata skutečně platí - bylo by to nejen těžkým poškozením ústavu, nýbrž přímo prémií pro ty, kdo své podniky včas nepřihlásili a řádně nepřiznávali. A byly to právě podniky, které z válečných poměrů nejvíce těžily.

Odpomoc lze zjednati jedině vydáním analogického zákona o stavení promlčení úrazových a nemocenských příspěvků po dobu války.

Vydání zákona nepotkalo by se se žádnými potížemi, poněvadž i v jiných případech nakládá se s příspěvky pojistnými jako s dávkami veřejnými dle analogie předpisů pro tyto vydaných (tak § 76. zák. o dani výdělkové platí dle judikátu čís. 150 i pro pojistné příspěvky; vedení soudní exekuce pro příspěvky řídí se dle předpisů platných pro daně a veřejné dávky; srov. judikát č. 144 resp. 251).

Na druhé straně však zase použití formální analogie zákona z 24. července 1919 č. 446 sb. z. a n. i pro pojistné příspěvky bez vydání zvláštního zákona není přípustno, jelikož v odst. 2. §u 1. cit. zákona se výslovně praví: "že zákon tento vztahuje se pouze na přímé daně a jiné dávky, jichž promlčení posuzovati je dle zákona z 18. března 1878 č. 31. ř. z." (a nikoli "na jiné veřejné dávky").

A na zákon z 18. března 1878 č. 31. ř. z. se nyní úrazové pojišťovny dělnické odvolávati nemohou, poněvadž před vydáním zákona z 8. února 1909 č. 29 ř. z. trvaly vzhledem k ustanovení §u 1456 obč. z. zásadně na stanovisku, ze předpisy o promlčení dani a veřejných dávek dle zákona z r. 1878 se na úrazové příspěvky nevztahují, kterýžto právní náhled byl také správním soudem bezvýminečně sdílen (srov. rozhodnutí správního soudu z 24. října 1895 č. 4994, ze 4. dubna 1903 č. 4118, ze 7. listopadu 1905 č. 11.901 a celou řadu jiných).

Je tu sice nařízení rak. ministerstva vnitra ze 17. dubna 1917 č. 173 ř. z., jež stanoví, že "doba od 1. srpna 1914 až do provedené demobilisace nezapočte se do lhůt, jež jsou stanoveny v §u 3. zákona ze dne 8. února 1909 č. 29. ř. z. pro promlčení práva na určení pojišťovacích příspěvků teritoriálním úrazovým pojišťovnám dělnickým a práva žádati je, může-li pojišťovna dokázati, ze důsledkem válečných událostí bylo jí zabráněno, své právo na pojišťovací příspěvky ku platnosti přivésti".

Domnělé výhody nařízením tímto úrazovým pojišťovnám poskytnuté jsou však illusorní, a to z toho důvodu, že by ústav v každém jednotlivém případě musel dokázati okolnosti, které v konkretním případě znemožnily předpis nebo vymáhání příspěvků, což, jak hned na první pohled je patrno, je věcí velmi obtížnou, ne-li nemožnou.

Mimo to je lhůta "do provedení demobilisace" příliš neurčitá, než aby mohla býti pevnou hranicí promlčecí doby.

Na Slovensku platí § 46. zák. čl. XIX. z r. 1907, jenž stanoví pro promlčení nemocenských a úrazových příspěvků lhůty pětileté i pokud se týče tříleté. Bylo by proto pro zemskou úřadovnu pro dělnické pojištění na Slovensku těžkým poškozením, kdyby se válečná léta měla započítávati do promlčecích lhůt a to tím spíše, že na Slovensku následkem politického převratu revise započítatelné mzdy po dlouhou dobu vůbec nemohla býti prováděna a že také k předpisu pojistných příspěvků úrazových za léta 1918-1919 bude lze přikročiti dlouho po době splatnosti. Je tedy nutno i pro Slovensko ustanoviti, že se válečná léta 1914 až v četně 1919 do promlčecích lhůt, v § 46 zák. čl. XIX. z r. 1907 stanovených nezapočítávají.

K § 1.

Jelikož pro pojišťovací příspěvky jakožto dávky veřejné platí podle ustanovení §§ 120 č. 1., 124 č. 2 a 216 č. 2 ex. ř. bezvýminečně stejné zásady jako pro státní daně, není důvodu, proč by v tomto případě měla býti ohledně promlčecí lhůty stanovena úchylka.

Když zákon ze dne 24. července 1919 čís. 446 sb. z. a n. zahrnuje do stavěcí lhůty celý rok 1914, doporučuje se, podržeti tuto zásadu i pro pojistné příspěvky.

Ve formelním směru se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena a za tím účelem přikázána výboru sociálně-politickému k podání zprávy ve lhůtě 8 denní.

V Praze dne 7. června 1920.

Ministr sociální péče:

Dr. Winter v. r.