Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

ze dne ................ 1920

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Majitelům dluhopisů rakouských a uherských válečných půjček poskytuje se odškodné dle ustanovení tohoto zákona.

§ 2.

Vláda se zmocňuje, aby zařídila veřejné upisování státní půjčky republiky Československé a přijímala na částečnou úplatu upsaného obnosu dluhopisy rakouských a uherských válečných půjček.

§ 3.

Upisovací cenu lze zaplatiti buď zcela v hotovosti, anebo z části v hotovosti a z části rakouskými a uherskými válečnými půjčkami (§ 2.) dle těchto ustanovení.

§ 4.

Regulativní spořitelny, záložny utvořené z fondů kontribučenských a berních, záložny utvořené na základě zákona ze dne 25. listopadu 1852, č. 253. ř. z., úvěrní družstva zřízená dle zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70. ř. z., pojišťovací ústavy zřízené na základě nařízení ze dne 5. března 1896, č. 31. ř. z., živnostenská společenstva, zemské fondy, zemské ústavy, zemské úvěrní fondy podpůrné, okresy, obce, náboženské obce, veřejné ústavy sociálního pojištění, náhradní pensijní ústavy, pensijní spolky nemající povahy náhradních ústavů, jakož i ústavy a korporace, které prokážou osvědčením politické správy, že mají povahu obecně prospěšných zařízení, mohou použíti řečených dluhopisů na upsání půjčky tím způsobem, že upíší dvojnásobný nominální obnos válečných půjček, jichž chtějí použíti na upsání, při čemž budou tyto použité válečné půjčky převzaty na úplatu upsaného obnosu v kursu 65 % telquel a zbytek bude upisovatelem uhrazen hotově. (Typ A).

Ostatní osoby, ať fysické či nefysické mohou splatiti upsaný obnos z jedné čtvrtiny dlužními úpisy řečených válečných půjček v kursu 50 % telquel; zbytek jest splatiti v hotovosti. (Typ B.)

§ 5.

Tato půjčka bude zúročena v případech § 4. odst. 1. (typ A) 5 1/2 %, jinak (i pro typ B i pro upisovatele bez použití válečných půjček) 5 %.

§ 6.

Úpisy budou zníti doručiteli.

Půjčka dle tohoto zákona upsaná splacena bude do konce roku 1970 tím způsobem, že dlužní úpisy budou vylosovány v 45 letech a to od 1. dubna 1926 do konce roku 1970.

Na každý vylosovaný úpis bude za tri měsíce po slosování vyplacena doručiteli jmenovitá hodnota úpisu.

Povinnost státu vypláceti úroky zaniká počátkem dne, kterého bude příslušný úpis splatným.

Postup slosovací bude stanoven vládním nařízením.

§ 7.

Tato půjčka jest osvobozena od daně rentové.

§ 8.

Upisovatel typu A (§ 4. odst. 1.) jest povinen prokázati:

1. že měl své statutární nebo zákonné sídlo již dne 28. října 1918 v území tohoto státu a je nepřetržitě ještě má v území republiky Československé anebo že je přenesl po 28. říjnu 1918 do republiky Československé na základě zákona ze dne 11. prosince 1919, č. 12. Sb. z. a n. z r. 1920 neb zákona ze dne 15. července 1919, č. 417. Sb. z. a n.;

2. že dluhopisy válečných půjček, dávaných v úplatu, měl ve vlastnictví již dne 28. října 1918 a od té doby nepřetržitě až do dne upsání půjčky dle tohoto zákona upsané;

3. že dluhopisy válečných půjček v úplatu daných byly řádně k soupisu přihlášeny a označeny dle nařízení ministerstva financí ze dne 25. února 1919, č. 85. Sb. z. a n.

§ 9.

Upisovatel typu B (§ 4. odst. 2.) jest povinen prokázati:

1. že jest státním příslušníkem Československé republiky;

2. že dluhopisy válečných půjček, dávaných v úplatu, měl ve vlastnictví již dne 28. října 1918 a od té doby nepřetržitě až do dne upsání půjčky, vypsané tímto zákonem, anebo že tyto dlužní úpisy dne 28. října 1918 již byly a od té doby nepřetržitě zůstaly ve vlastnictví některého příslušníka Československé republiky;

3. že dluhopisy válečných půjček, v úplatu daných, byly řádně k soupisu přihlášeny a označeny dle nařízení ministerstva financí ze dne 25. února 1919, čís. 85 Sb. z. a n.

Za státní příslušníky Československé republiky dle tohoto paragrafu sluší pokládati z osob nefysických ony, při nichž jsou splněny podmínky dle § 8., čís. 1, tohoto zákona.

§ 10.

Průkaz podmínek uvedených v §§ 8. a 9. lze provésti listinami veřejnými neb osvědčeními veřejných úřadů, dále příslušnými soupisovými archy, ověřenými výtahy z obchodních knih a, není-li listinný průkaz možný, přísežným výslechem svědků. O přísežný výslech svědků může finanční správa požádati okresní soud, v jehož obvodu má upisovatel řádné bydliště. Výslechy tyto jest prováděti podle obdoby ustanovení civilního soudního řádu o výslechů svědků. Odmítnutí výpovědi svědecké jest nepřípustno.

§ 11.

Každý, kdo by obmyslným jednáním způsobil, že dlužní úpisy válečných půjček, jím proti předchozím ustanovením předložené, byly přijaty v úplatu upsané části nebo se o to pokusil, bude potrestán řádným soudem pro přestupek, pokud zde není skutkové povahy těžšího trestného činu. Trestem jest vězení od jednoho do šesti měsíců; vedle toho může býti uložen trest peněžitý ve výši jmenovité ceny válečných půjček v úplatu daných. V každém případě budiž uložen peněžitý trest ve výši pemze, hotově složeného při upsání, byly-li titry nové půjčky upisovateli již vydány. Nebyly-li mu titry ještě vydány, budiž peníz, hotově splacený na upsání nové půjčky, prohlášen za propadlý ve prospěch státu. Jestliže by se peněžitý trest stal nedobytným, uloží soud přiměřený trest na svobodě. Trest tento nesmí sám o sobě nebo s připočtením již uloženého trestu na svobodě přesahovati dobu jednoho roku. Válečné půjčky v úplatu dané propadají v každém případu státu.

Spáchal-li trestný čin zřízenec nebo zmocněnec některého ústavu nebo korporace, ručí ústav nebo korporace za peněžitý trest jemu uložený, a pouze peněžitý trest, nedobytný na ústavu nebo korporaci, může býti přeměněn v trest na svobodě.

Nemůže-li být zjištěno, který zřízenec nebo zmocněnec ústavu nebo korporace trestní čin spáchal, buď uložen trest peněžitý ústavu nebo korporaci. Přeměna takového trestu peněžitého v případě nedobytnosti v trest vězení místa nemá. Rovněž budiž v tomto případě vysloveno propadnutí penízu, hotově splaceného na upsání nové půjčky, a válečných půjček, daných v úplatu.

Kdo jiným způsobem se proviní proti ustanovením tohoto zákona, bude potrestán politickými úřady pokutou do 1000 Kč., nehledě ku trestu vyřčenému snad řádnými soudy pro tento skutek dle všeobecného trestního zákona.

Přestupky a tresty uvedené v tomto paragrafu promlčují se ve třech letech.

§ 12.

Dlužní úpisy válečných půjček, přijatých na úplatu dle ustanovení tohoto zákona, buďtež vzaty z oběhu.

§ 13.

Bude-li v pozdější době vydán zákon, jímž by Československá republika majitelům rakouských nebo uherských válečných půjček poskytovala nějakého odškodného, nesmějí v tomto pozdějším zákoně býti stanoveny podmínky tak příznivě jako podle předchozích ustanovení tohoto zákona.

§ 14.

Vláda se zmocňuje, aby dluhopisy řečených válečných půjček přijímala dle obdoby hořejších ustanovení na částečnou úhradu při upisování státní půjčky i od oněch příslušníků Československé republiky, jichž válečné půjčky jsou dosud v cizině a budou později přeneseny do území republiky Československé.

§ 15.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

§ 16.

Vládě se ukládá, aby tento zákon provedla.

Na peněžním trhu panuje trvalé napětí, které má několik příčin. Hlavní příčinou jest potřeba kapitálu k obnově hospodářského podnikání při nedostatku výrobních sil a výrobních prostředků. Při podobném nedostatku musí vzniknouti o tyto prostředky zápas, který se projeví buď ve zdražení úvěru nebo ve zdražení cen.

Finanční správa nesdílí názor, že nedostatek úvěru jest identickým s nedostatkem oběživa a že by tudíž bylo její povinností čeliti zdražení úvěru rozmnožováním oběživa. Kdyby tak učinila, přesunula by prostě zápas o výrobní prostředky z úrokové míry na ceny. O nedostatku oběživa nelze už proto mluviti, poněvadž jest mnoho thesaurovaných peněz, což jest zjevem všeobecným. Nebudeme rozebírati psychologie thesaurářů, avšak zdá se, ze jsou různé motivy, jež vyvolávají thesauraci obava před projevením výdělku a jmění, veřejnost vkladů v peněžních ústavech, do nedávna příliš nízká úroková míra ze vkladů, nedůvěra v soliditu úvěrové organisace atd.

K důvodům thesaurace patří též obava před immobilitou bank. Immobilita bank zase má svou příčinu na jedné straně v nedostatečném připlývání vkladů a na druhé straně ve velké potřebě provozovacího kapitálu v podnicích a v hospodaření za hotové.

Jedním z důležitých důvodů immobility celé řady peněžních ústavů, zvláště německých, jest držba velké položky válečných půjček rakouských a uherských, jichž hodnota, vzhledem k tomu, že mírovou smlouvou ani naším státem nebyly uznány, jest problematická, a které figurují v bilancích pouze hodnotou a ne výnosem.

Za těchto poměrů na peněžním trhu zvyšuje se finanční tíseň státu. Veliký schodek ve státním rozpočtu byť i byl přechodným zjevem a následkem válečných událostí, poněvadž stojí mimořádné potřeby státu proti zmenšené poplatní síle obyvatelstva, nutí stát, aby za vylíčených nepříznivých poměrů na peněžním trhu si opatřoval kredit. Vláda československé republiky nechce následovati příkladu svých sousedů, aby poukazujíc na drahý úvěr a nedostatek oběživa, odpomáhala své finanční tísni tím, že by k úhradě svého schodku rozmnožovala státovky, dobře jsouc si vědoma toho, jak zhoubné národohospodářské účinky by byly toho důsledkem.

Poněvadž vynos premiové půjčky nedostačuje k úhradě rozpočtového schodku, jest vláda nucena, chtějíc se uvarovati každým způsobem tisku státovek, ucházeti se o novou vnitřní půjčku, jest však na snadě myšlenka řešiti současně jednu z příčin, která vyvolává immobilitu bank a napjatost peněžních trhů, t. j. válečných půjček.

Mírová smlouva St.-Germainská uznala v čl. 205. stanovisko našeho státu, že nemůže býti povinností republiky Československé, aby platila rakouské dluhy válečné. Neuznala však práva občanů naší republiky, uplatňovati své nároky z válečných půjček vůči Rakousku, a odkázala tyto občany pouze na odškodnění, jehož se jim event. dostane od vlastního státu. Nedostane-li se jim odškodnění od vlastního státu, vyjdou se svými válečnými půjčkami na prázdno.

Státní správa finanční jest si dobře vědoma, že použije-li náš stát v plné míře svého práva, mírovou smlouvou mu daného, a odmítne-li honorování válečných půjček, budou poškozeny velmi důležité zájmy našich příslušníků a že mohou tím býti přivoděny hospodářské katastrofy, jichž následky jsou nedozírné.

Jsou to na prvém místě spořitelny, záložny a podobné ústavy, zvláště v krajinách německých a slovenských, které převážnou část svěřených jim vkladů uložily ve válečných půjčkách a jsou ve své existenci ohroženy, nebude-li otázka válečných půjček rozřešena tak, aby jim bylo umožněno při životě se zachovati a při bedlivém hospodaření v dohledné době se úplně sanovati.

Již dříve byla otázka tato předmětem bedlivých úvah v ministerstvu financí i v ministerské radě; vláda zanášela se úmyslem předložiti v minulém N. S. osnovu zákona, jímž měla býti sanace zmíněných ústavů umožněna. Ve veřejnosti však nabylo vrchu mínění, že rozřešení válečných půjček musí se státi generelně a nesmí zůstati omezeno pouze na zmíněné ústavy. Generelní řešení bylo ale tehdy nemožným, také již proto, poněvadž správa finanční neměla po ruce přesných dat, jichž k posouzení finanční stránky této akce potřebovala. Proto celá akce byla odložena až do nového N. S.

Třeba poměry nejsou dosud vyjasněny tak, aby se tato palčivá otázka národohospodářská mohla již nyní definitivně rozřešiti, rozhodla se správa finanční otázku tuto rozvinouti znova již nyní a to ve spojitosti s opatřením vnitřního úvěru pro další vedení státní správy.

Finanční správa volí způsob takový, že by dala obecenstvu příležitost válečnou půjčku vyměniti za titry státního dluhu československého s určitým doplatkem v hotovosti.

Ovšem, že by tím otázka honorování válečných půjček nebyla definitivně rozhodnuta.

Výměna má býti fakultativní: každému budiž zůstaveno na vůli, chce-li vyměniti své válečné půjčky za titry státního dluhu československého; nevymění-li je tímto způsobem, zůstane odkázán na konečné řešení otázky honorování válečných půjček. Ale již dnes jest třeba zdůrazniti, že každé, později snad provedené řešení válečných půjček bude nevýhodnější než tato výměna.

Při praktickém provedení činí se zásadní rozdíl mezi určitými všeužitečnými ústavy, vypočtenými v § 4. zákona, a mezi ostatními subjekty a podniky soukromými.

Jest přirozeno, že ústavy všeužitečné vyžadují v zájmu veřejném a národohospodářském vyššího ohledu nežli subjekty ostatní. Řešení pro ně bylo voleno tak, aby se udržely při životě a mohly v poměrně krátké řadě let úsporným a napjatým hospodařením bez pohromy dostati se do normálního chodu. Výhoda jejich zračí se jak v přejímacím kursu válečných půjček, tak v úroku. Východiskem pro přejímací kurs u těchto ústavů byl likvidační kurs stanovený pro likvidační bilance vládním nařízením ze dne 23. dubna 1919, č. 217. Sb. z. a u., t. j. 60 a 61 %. Vzhledem k tomu však, že ústavy ty nedostaly vyplaceny kupony válečné půjčky od převratu a nemohou, mají-li se udržeti, výnosu těchto kuponů postrádati, přiznán jim byl přejímací kurs 65 %, vyvažující alespoň z polovice ztrátu kupónovou. Ostatně není u těchto ústavů bilancování válečných půjček v kursu likvidačním, nýbrž z pravidla dosud v kursu nákupním.

Ústavům těm přiznána byla dále vyšší úroková míra 5 1/2 %, poněvadž musí tyto ústavy počítati s efektivním úrokem, který jim z celkového zúročení nové půjčky připadne na nominální peněžní hodnotu toho, co v úplatu daly. Zúročení toto se jeví pak 48 % a uhražuje ústavům úrok pasivní a příslušnou kvotu rezie na ten čas zcela vydatně, ale i dostatečně pro nejbližší možnost a pravděpodobnost zvýšení úrokové sazby ze vkladu. Toto jest arci nejzasší hranice, až kam jest možno jíti při odškodňování všeužitečných ústavů.

Přirozeně mohou býti účastny této výhody jen ony všeužitečné ústavy, které měly své sídlo v území republiky před převratem, nebo byly nostrifikovány a to pouze ve příčině oněch válečných půjček, jež měly při převratu a mají dosud v nepřetržité držbě.

Ústavy ty by arci mohly komisionelně obstarávati i jiným komitentům upisování této státní půjčky, ať už s použitím válečné půjčky nebo bez ní; avšak potom by mohly použíti pouze druhého typu přípustného pro soukromníky neprivilegované (§ 4. odst. 2. zákona). Totéž by platilo pro ně, chtěly-li by se účastniti půjčky hotovými prostředky bez použití válečných půjček anebo s použitím válečných půjček nad zásobu privilegovanou, předpokládaje, že jich nabyly od čs. státních příslušníků.

Pro ostatní subjekty, jednotlivce, banky a podniky všeho druhu, nezahrnuté do skupiny první, určen jest druhý typ státní premiové půjčky, lišící se od typu prvního přejímacím kursem a zúročením, přirozeně typ méně výhodný, poněvadž přejímací kurs činí při tomto typu jen 50 a zúročení 5 %.

Efektivní zúročení čerpané z nové státní půjčky a redukované na nominální hodnotu toho, co bylo při upisování v úplatu dáno, činí 4 %, tedy stále ještě tolik, co činí úroková sazba ze vkladu u bank.

Rozdíl mezi typem A. a typem B. jeví se i v povinnosti hotového doplatku, který u privilegovaných ústavů jest mírnější nežli u soukromých. Privilegované ústavy a právě ty, které jsou nejvíce válečnou půjčkou zatíženy, budou arci obtížně sháněti potřebné hotovosti na doplatek, mají však k tomu dvě cesty. Jedna cesta národohospodářsky méně výhodná a též pro ústavy tísnivější, jest lombard nové státní půjčky na základě zatímních listů. Národohospodářsky proto méně výhodná, poněvadž dočasně rozmnožuje oběživo a pro ústavy proto tísnivější, poněvadž zmenšuje výnosnost papíru. Nicméně mají možnost ústavy ty lombardovati novou státní půjčku do tří čtvrtin, tak že na základě 200 K státních dluhopisů mohou získati lombardem 150 K, ač hotově složily jen 135 K, a tím zvýšiti též svou mobilitu.

Národohospodářsky doporučitelnější a pro ústavy úvěrní výhodnější jest použíti této příležitosti k intensivní akci vkladové poukazem na to, že zvýšenými vklady novými ochraňují vkladatelé své vklady staré před ztrátou, jež by vznikla znehodnocením válečných půjček.

Výhoda dle tohoto zákona může arci platiti pouze jako odškodněn pro příslušníky československé a jest proto do zákona pojata řada ustanovení zabraňujících podloudné dodávání válečných půjček nepříslušníků státních.

Bylo by nespravedlivým, kdyby z výhody tohoto zákona byli vyloučeni oni upisovatelé válečných půjček, jichž titry jsou deponovány v cizině. Podmínky, za kterých lze použíti u nás deponovaných válečných půjček jako úplatu na novou státní půjčku, nehodí se striktně na válečné půjčky deponované v cizině (okolkování) a proto se domáhá vláda zmocnění, aby připustiti mohla tyto půjčky při návratu za materielně stejných, avšak formálně změněných podmínek této státní půjčky.

Zákonem tímto ničeho se nemění na ustanovení zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 288. Sb. z. a n. o soupisu válečných půjček dle kriterií směrodatných pro mírovou smlouvu. Soupis tento učiní též bezpředmětným kolkování v Přikarpatské Rusi a východním Slovensku, kde nemohlo býti provedeno z důvodů válečných.

Technika splacení byla stanovena tím způsobem, že nová půjčka bude splacena slosováním v 45 letech, počínajíc rokem 1926; splacení bude tedy skončeno, jako při poslední půjčce premiové, v roce 1970.

Ve směru formálním se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena a za tím účelem přikázána rozpočtovému výboru se žádostí, aby o ní podal zprávu do tří dnů.

V Praze, dne 2. června 1920.

Ministr financí:

Dr. Engliš v. r.