Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
1. zasedání.
22.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne .................. 1920
kterým se pozměňují ustanovení zákona ze dne 7. července 1871, 112 ř. z. o zkouškách a periodických přehlídkách parních kotlů.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
§ 2 uvedeného zákona se pozměňuje a má na příště zníti: Poplatky za zkoušky a přehlídky parních kotlů prováděné státními zkušebními komisaři kotlů budou stanoveny nařízením.
§ 2.
Zákon tento nabývá účinnosti 1. ledna 1920.
Ministr veřejných prací se zmocňuje, aby tento zákon provedl.
Důvodová zpráva.
Dozor nad parními kotly byl v Rakousku zaveden zákonem ze dne 7. července 1871, č. 112 ř. z. Dle tohoto zákona je každému uživateli parního kotle dáno na vůli, aby přihlásil, svůj parní kotel buď k státnímu dozoru, anebo aby přistoupil jako člen k společnosti k tomuto cíli ustanovené a dal svůj kotel přehlížeti úředně autorisovanými orgány této společnosti.
V Rakousku prováděly dohled nad parními kotly mimo státních komisařů kotelních dvě privátní společnosti, a to: "Spolek pro zkoušení a přehlížení parních kotlů v Praze" a "Společnost pro zkoušení a vyšetřování a vzájemné pojištění parních kotlů ve Vídní".
V Uhrách byla upravena bezpečnostní kotelní služba zákonným nařízením z r. 1886, čís. 22.790, a byly vydány v r. 1901 nové předpisy o parních kotlech. V roce 1911 byla tam založena privátní společnost pro přehlížení parních kotlů v Budapešti, která měla na Slovensku pod svým dozorem pouze 281 kotlů.
Dozor nad parními kotly provádí se v území čs. republiky doposud nezměněně pouze s tím rozdílem, že privátní společnost na Slovensku zanikla a že na společnost vídeňskou byla uvalena vnucená správa výnosem ministerstva veřejných prací ze dne 15. května 1919, čj. 9708/XV.
Dle posledních statistik a sestavení ministerstva veřejných prací bylo v r. 1912 v území čs. republiky 31.262 kotlů, z toho pak pod státním dozorem 16.053, to jest 51.5% všech kotlů, pod dozorem pražského spolku 4013, to jest 12.8%, pod dozorem Vídeňské společnosti 11.196, to jest 35.7%.
Dozor nad parními kotly se provádí od politického převratu v jednotlivých částech republiky dle různých zákonitých předpisů rakouských a uherských, které se i obsahově značně od sebe liší. Tyto předpisy jsou z velké části zastaralé a nevyhovují moderním požadavkům. Za jednu z jejich vad nutno vytknouti, že obsahují výhradně jen ustanovení bezpečnostního rázu, aniž by v nich bylo v nejmenším pamatováno na nutná opatření proti plýtvání palivem. Tyto nedostatky mohou býti odstraněny pouze vydáním nového kotelního zákona. Ministerstvo veřejných prací jsouc přesvědčeno o zvláštní důležitosti moderního dozoru nad parními kotly, uvažuje již od převratu o tom, jak by se měl dozor nad parními kotly upraviti, aby bylo dosaženo bezpečného a hospodárného provozu. Návrh nového kotelního zákona nebyl dosud předložen proto, že nebylo doposud možno skončiti obsáhlé přípravné práce a studie cizozemských předpisů, jichž tento návrh vyžaduje.
Další důvod pro vyčkávací stanovisko jsou ohledy na náš dosud s přechodnými obtížemi zápasící průmysl, jemuž by neměly býti nyní ukládány nové povinnosti a způsobovány nové obtíže, jež by z nových předpisů nutně vyplývaly.
Za nynějších poválečných poměrů zatěžuje však státní dozor nad parními kotly státní rozpočet ve značné míře, protože výdaje s ním spojené v posledních letech neobyčejně vzrostly, aniž se byly zvýšily příjmy plynoucí z tohoto titulu.
Jelikož nelze tuto neshodu větší šetrností při zkouškách a revisích parních kotlů odstraniti, bude nutno ve smyslu přípisu ministerstva financí ze dne 16. října 1919, č. 58.630, poplatky za zkoušky a prohlídky parních kotlů, prováděné státními zkušebními komisaři, tak zvýšiti, aby v tomto oboru státní činnosti schodek pro státní pokladnu již předem byl vyloučen.
Poplatky za zkoušky a přehlídky parních kotlů prováděné státními zkušebními komisaři jsou stanoveny v § 2. dosud platného zákona ze dne 7. července 1871, č. 112 ř. z., dle velikosti výhřevné plochy takto:
|
výhřevná plocha |
za zkoušku za přehlídku |
|
do 2·5 m2 |
10 K ... 2 K, |
|
od 2·5 m2 do 10 m2 |
20 K ... 4 K, |
|
od 10 m2 do 50 m2 |
30 K ... 6 K, |
|
přes 50 m2 |
40 K ... 8 K. |
Před válkou byly příjmem z těchto poplatků hrazeny skoro veškeré náklady státního kotelního dozoru, takže státní rozpočet býval z tohoto titulu zatěžován zcela nepatrně.
Vlivem zdražení jízdného, stravného a zvlášť abnormálního stoupnutí cen za použití povozu vzrostou v roku 1919 náklady na státní dozor nad parními kotly ročně:
|
v Čechách z preliminovaných |
45.500 K na 120.000 K, |
|
na Moravě z preliminovaných |
18.900 K na 50.000 K. |
|
ve Slezsku z preliminovaných |
7.100 K na 18.000 K, |
|
tedy celkem z |
71.500 K na 188.000 K. |
při příjmech preliminovaných na rok 1919 dle řečeného zákona
|
v Čechách |
41.500 K, |
|
na Moravě |
20.000 K, |
|
ve Slezsku |
8.000 K, |
|
celkem |
69.500 K. |
Protože poplatky tyto jsou určeny, jak již na počátku bylo zmíněno, dosud platným zákonem, jest potřebí ustanovení zákona v této věci změniti. V nejbližší době nemůže býti počítáno se stabilisací poměrů drahotních i valutárních a jest proto doporučitelno, aby § 2. zákona ze dne 7. července 1871, č. 112 ř. z. byl pozměněn v tom smyslu, aby na příště výše poplatků nebyla určována zákonem, nýbrž nařízením, protože jest pravděpodobno, že bude nutno poplatky několikráte poměrům přizpůsobovati, nežli nastanou normální doby.
Potřebnou výši poplatků možno stanoviti dle statistiky. Poslední statistika jest za rok 1912. Od tohoto roku do počátku války vzrostl počet všech parních kotlů jsoucích v chodu, ale klesl pak opět ve válce, takže možno tuto statistiku vzíti za základ odhadu.
Dle této statistiky bylo dle výhřevné plochy parních kotlů pod státním dohledem:
|
|
do 2·5 m2, |
2·5-10 m2, |
10-50 m2, |
50-100 m2, |
100-200 m2, |
přes 200 m2 |
|
v Čechách |
163 |
1545 |
2779 |
460 |
205 |
63 |
|
na Moravě |
157 |
1037 |
1118 |
136 |
55 |
13 |
|
ve Slezsku |
60 |
281 |
302 |
161 |
88 |
14 |
|
Celkem |
380 |
2863 |
4199 |
757 |
348 |
90 |
Aby zmíněné roční výdaje mohly býti kryty, jest nutno poplatky za zkoušky a přehlídky parních kotlů ustanoviti takto:
a) za zkoušky:
|
do 2·5 m2 dle výhřevné plochy |
20 K, |
|
přes 2·5 m2 až do 5 m2 výhřev. plochy |
50 K, |
|
přes 5 m2 až do 10 m2 výhřev. plochy |
60 K, |
|
přes 10 m2 až do 25 m2 výhřev. plochy |
70 K, |
|
přes 25 m2 až do 50 m2 výhřev. plochy |
80 K, |
|
přes 50 m2 až do 100 m2 výhřev. plochy |
100 K, |
|
přes 100 m2 za prvních 100 m2 |
100 K |
|
za každých dalších započatých 100 m2 topivé plochy |
20 K. |
b) za přehlídky: polovice zkušebních poplatků.
Za předpokladu, že z 2863 kotlů o výhřevné ploše 2·5-10 m2 má 1363 kotlů výhřevnou plochu 2·5 -5 m2 a 1500 kotlů 5-10 m2 a že ze 4199 kotlů o výhřevné ploše 10-50 m2 má 3300 kotlů výhřevnou plochu 10-25 m2 a 899 kotlů 25-50 m2 a že 20% kotlů nebude v chodu, byl by příjem dle navržených poplatků:
a) za přehlídky:
|
v Čechách |
147.340 K, |
|
na Moravě |
65.260 K, |
|
ve Slezsku |
26.892 K, |
|
tedy celkem |
39.492 K, |
b) za zkoušky:
|
v Čechách asi |
13.000 K, |
|
na Moravě asi |
5.700 K, |
|
ve Slezsku asi |
2.300 K, |
|
celkem |
21.000 K, |
při čemž se předpokládá, že možno počísti se 100 zkouškami dle § 4. a 200 dle § 7. ministerského nařízení ze dne 1. října 1875, č. 130 ř. z., při průměrné výhřevné plose 10-25 m2 jednoho kotle.
Celkový rozpočtený příjem za dozor nad parními kotly
|
v Čechách |
147.340 + 13.000 = 160.340 K, |
|
na Moravě |
65.260 + 5.700 = 70.960 K, |
|
ve Slezsku |
26.892 + 2.300 = 29.192 K, |
|
|
239.492 + 21.000 = 260.492 K |
|
převyšuje rozpočtené vydání o |
72.492 K. |
Při tom sluší ovšem podotknouti, že nutno na to pomýšleti, aby zkušební komisaři měli k disposici aspoň nejnezbytnější přístroje, jež moderní provádění kotelního dozoru vyžaduje. Aby se poměry ty v dohledné době zlepšily, nutno po řadu let tyto přístroje zaopatřovati, k čemuž bude potřebí nejméně asi 60.000 K ročně.
Při v počtu výše poplatků byl vzat zřetel na to, aby příjmy z poplatků byla pokud možno přesně kryta vydání spojená s dozorem nad parními kotly a aby rozvržení poplatků relativně odpovídalo práci s prohlídkou neb zkouškou parního kotle.
Nově navržené poplatky nelze označovati za nepřiměřeně vysoké, neboť jsou značně nižší, nežli poplatky vybírané soukromými společnostmi.
Konečně se poznamenává, že zákon se navrhuje s platností od 1. ledna 1920 jedině proto, aby zvýšené výlohy státního kotelního dozoru nezatěžovaly státní finance.
Předmětná osnova nevztahuje se na Slovensko. Tam platí, jak již řečeno, dosavade uherské předpisy o kotlech, na základě nichž budou také na Slovensku upraveny poplatky za zkoušky a přehlídky parních kotlů rovněž tak, aby vydání byla příjmy kryta. Teprve později, až bude vypracován a schválen novy zákon o kotlech, platný pro celé území československé republiky, zavedou se také ohledně poplatků jednotné předpisy.
Ve formelním směru se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena a za tím účelem přikázána výboru rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě 14 dnů.
V Praze dne 27. května 1920.
Ministr veřejných prací:
Dr. Boh. Vrbenský v. r.