Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

5.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne .................... 1920,

jímž se mění přechodně zák. čl. LIII. z r. 1913 o jednotné soudcovské a advokátní zkoušce.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Na přechodnou dobu až do jednotné úpravy, nejdéle však do konce roku 1922, mění se zák. čl. LIII z r. 1913 o jednotné soudcovské a advokátní zkoušce takto:

Článek I.

Odstavec 3., §u 2. zní:

"Zkouška koná se státním, officielním jazykem. Na žádost může zkouška vykonána býti částečně jazykem některé národní menšiny po rozumu zákona z 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n., usedlé v obvodě, pro který jest zřízena zkušební komise. Ve vysvědčení o zkoušce bude potvrzeno, zdali zkoušený prokázal dostatečnou znalost tohoto jazyka.

Vysvědčení bude vydáno ve státním jazyku."

Článek II.

Odstavec 1., §u 3. zní:

"Ke zkoušce lze připustiti:

1. soudcovského právního praktikanta, který vykázal, že dokončiv rádně právní a státovědecká studia na některé universitě bývalého království Uherského nebo v Praze nebo býv. císařství Rakouského vykonal tři základní nebo státní zkoušky a byl alespoň dvě léta v povinné právní praxi;

2. kandidáta advokacie, který vykázal, že dokončiv řádně právní a státovědecká studia na některé universitě pod čís. 1. jmenované nabyl diplomu doktora práv a byl alespoň tří roky v právní praxi."

Článek III.

Odstavec 1., §u 6. zní:

"K povinné jednoročné právní praxi u soudu lze jen toho připustiti, kdo vyhověl všeobecným

požadavkům stanoveným pro státní úředníky a vykázal, že dokončiv řádně právní a státovědecká studia na některé universitě buď bývalého království Uherského nebo v Praze nebo v Brně anebo do konce školního roku 1918/1919 na některé universitě býv. císařství Rakouského vykonal buď tři základní zkoušky předepsané pro uherské university neb alespoň historickou a judicielní státní zkoušku na některé z ostatních universit a se v tomto případě zaváže, že vykoná státovědeckou státní zkoušku do šesti měsíců ode dne, kdy bude přijat do právní praxe. Nevykoná-li tuto zkoušku v určené době, bude propuštěn z právní praxe. Doba této praxe může se svolením ministra spravedlnosti na žádost započítána býti do praxe, kterou kandidát snad později nastoupí vykonav státovědeckou zkoušku nebo nabyv diplomu doktora práv."

Článek IV.

"Ustanovení čl. II. o zkrácené právní praxi platí též pro soudcovské praktikanty, kteří jsou již v praxi."

Článek V.

Ministr spravedlnosti může na odůvodněnou žádost svoliti, aby připuštěn byl ku právní praxi kandidát, který po době určené v čl. III. dokončil studie na některé universitě býv. císařství rakouského.

Článek VI.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Jej provésti náleží ministru spravedlnosti.

Důvodová zpráva.

Přes úlevy již poskytnuté nemá správa spravedlnosti dosti právnického dorostu, aby obsaditi mohla místa konceptních úředníkův u soudů a zápasí s obtížemi přidělujíc soudcovské úředníky na Slovensko. Zde nevstoupil od 1. ledna 1919 nikdo do přípravné služby soudcovské. Podle zprávy soudní tabule v Košicích přihlásili se sice v poslední době absolvování právníci, ale nemajíce rigoros, nemohli býti přijati a pro válečnou službu a chudobu přísné zkoušky dokončiti a doktorského diplomu nabýti nemohli. Zák. čl. LIII z r. 1913 ustanovuje totiž v § 6., že mohou připuštěni býti k jednoroční povinné právní praxi u soudu jen ti, kdo nabyli diplomu doktora práv na některé tamější (uherské) universitě, stejně jako vyžaduje § 3 ke zkoušce, aby kandidát se vykázal tímto diplomem a vykonal alespoň tříletou právní praxi.

Podle studijního řádu uherských universit vykonati jest před absolvováním základní (fundymentální) zkoušky, a to po II. semestru historickou, po IV. politickou a po VI. jako třetí ze soukromého práva, kdežto VII. a VIII. běh jest určen pro přípravu ku přísným zkouškám.

Min. nařízení z 23. prosince 1913, č. 67.400/1913. J. M., připustilo sice (§ 26), že může býti přijat, není-li tu úplně způsobilých žadatelů nebo vyžaduje-li toho veřejná služba, prozatímně za právního praktikanta, kdo vyhověv ostatním požadavkům vykonal alespoň první, právně-historickou přísnou zkoušku. Ale právní praxe započítá se mu teprve ode dne, kdy nabyl doktorského diplomu.

Mimo Slovensko přijímáni býti mohou do právní praxe podle výnosu ze dne 5. května 1919, č. 9083, min. věst. str. 53, spočívajícího na § 4, odst. 3. zák. o soudní org. a § 1, cís. nař. ze 6. dubna 1854, č. 91 ř. z., až na další absolvování právníci, kteří vykonali historickou a judicielní státní zkoušku a se zaváži, že vykonají státovědeckou do 6 měsíců po tom.

Pro státní službu není zde požadován doktorát, lze proto i na Slovensku upustiti od tohoto požadavku u soudcovských praktikantů, a to tím spíše, že právník tam již před absolvováním musel vykonati všechny základní zkoušky. Úlevu tu lze povoliti však jen změnou zákona, jež se navrhuje na dobu, než jednotně upravena budou studia a praktické zkoušky.

Vedle toho nutno podle zákona z 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n., změniti ustanovení § 2, odst. 3., že řečí zkoušky jest maďarská, ale spolu připustiti možnost, vykonati částečně zkoušku i v jazyku národní menšiny, aby vykázána byla při této praktické zkoušce způsobilost soudcův i právních zástupců pro okresy pode § 2 cit. zák.

Bylo dále stanoveno jaká studia opravňuji ke vstupu do praxe. Uherské právo platné dosud na Slovensku nepřednáší se nyní na žádné československé universitě; důsledkem toho bude přijímati i nyní právníky, kteří se snad přihlásí a vyhovujíce jinak požadavkům dokončili studia na některé uherské universitě. Půjde tu také o takové, kteří dříve studie dokončili a byli zdrženi do praxe vstoupiti. Pro přijetí do praxe může býti jinak rozhodným den 28. října 1918, poněvadž však v tu dobu mohli býti ještě někteří zdejší příslušnici posluchači jiné rakouské university, nelze vyloučiti ty vůbec, kteří ještě roku 1919 tam práva absolvovali. Pro jednotlivé výjimečné případy, kde jsou snad zvláštní důvody, lze ministru dáti zmocnění, aby svolil ku přijetí (čl. V.).

Soudcové z Čech, Moravy a Slezska jsou přidělováni a konají službu na Slovensku, aby tam po nedostatek soudců nebyla zastavena činnost soudů. Není proto překážky, aby ihned ta, do praxe přijati byli také právníci, kteří studie vykonali na zdejší neb i rakouské universitě.

Návrh na změnu uvedeného zákona vyšel od soudní tabule v Kosicích a předsednictvo súdné tabule v Bratislavě a organisace soudnictví na Slovensku s ním souhlasí.

Ve formálním směru se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena a za tím účelem přikázána výboru právnímu k podání zprávy ve lhůtě 8denní.

V Praze dne 26. dubna 1920.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Veselý v. r.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP