Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

ze dne ................. 1920,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Odstavec 1. §u 1 zákona ze dne 31. března 1918, č. 12 8 r. z., zní:

"Kdo se účastnil poslední války (1914-1918) náleže k branné moci kteréhokoliv z válčících států a stal se za ní nezvěstným, může prohlášen býti za mrtvého nejen, když jsou tu podmínky § 24 ob. zák. obč., nýbrž i tehdy, když prošla dvě léta od poslední zprávy, že jest na živu, a to alespoň rok od 1. listopadu 1918".

Odstavec 3. §u 1. uved. zákona se zrušuje.

Ustanovení zák. čl. I. z r. 1911 o prohlášení za mrtvého se takto doplňují a mění:

1. § 733 zní v odstavci č. 3:

"Když byl ve válce těžce zraněn neb účastniv se války stal se nezvěstným a od konce roku, kterého byla válka skončena, uplynula tři léta, aniž došla zpráva, že jest na živu.

Kdo se účastnil poslední války (1914-1918) náleže k branné moci kteréhokoliv z válčících států a stal se za ní nezvěstným, může prohlášen býti za mrtvého nejen za podmínek v předešlých ustanoveních uvedených, nýbrž i tehdy, když prošla dvě léta od poslední zprávy, že jest na živu, a to alespoň rok od 1. listopadu 1918.

To platí také o nezvěstných, kteří sice nepatřili k branné moci, ale byli u ní v poli konajíce tam svůj úřad nebo službu (zdravotní, technickou a pod.) nebo válečné pomocné úkony nebo se dostali do nepřítelovy moci nebo byli naposled na místě ve válečném území, kde se tehdy udály zvláštní válečné příhody (boje, ostřelování, výbuchy, vrhání pum. lodní nehody, zážehy a pod.)."

2. § 734 zní:

a) v odstavci 2: "Není-li takových údajů, určí se jako den smrti v případech § 733 č. 1 a 2 den, o němž lze souditi, že ho za mrtvého prohlášený nepřežil, jinak den, kterým uplyne lhůta, jejíž projití zakládá domněnku, že ten který zemřel";

b) v odstavci 4: "Byl-li někdo prohlášen za mrtvého, jest tu domněnka, že zemřel toho dne, který jest určen jako den úmrtí v usnesení prohlašujícím ho za mrtvého".

3. § 735 doplňuje se:

"Projednávati a rozhodnouti o návrhu přísluší členu soudu ustanovenému k tomu přednostou jako samosoudci."

4. Místo dosavadních ustanovení §§ 736 až 748 nastupují tato ustanovení:

a) § 736. O návrhu na prohlášení za mrtvého jedná se v nesporném řízení. Veškeré skutečnosti rozhodné pro soudcovo posouzení vyšetří soud z úřední povinnosti.

Soud rozhoduje podle svého volného uvážení na základě vykonaného šetření a zjištění nejsa vázán průvodními pravidly. Před rozhodnutím vyslechne o tvrzených skutečnostech a důkazech strany.

Svědky nebo znalce, jakož i stranu, která navrhla prohlášení za mrtvého, může vyslechnouti také přísežně.

b) § 737. Je-li se obávati, že bude znemožněno nebo značně stíženo zjistiti skutečnosti, jez mohou býti závaznými pro rozhodnutí o prohlášení za mrtvého, kdyby se vyšetření na delší dobu odložilo, může navrženo býti také před žádostí o prohlášení za mrtvého, aby ony skutečnosti byly zjištěny, u okresního soudu, v jehož obvodu se má potřebné setření vykonati.

c) § 738. Návrh na prohlášení za mrtvého může podán býti již rok před uplynutím lhůt určených v § 733. č. 1 až 3., odst. 1., a v případě č. 3., odst. 2. a 3. již po roce po tom, kdy došla poslední zpráva, ze jest nezvěstný na živu.

Byl-li vsak nezvěstný v blízkém nebezpečenství smrti, může žádáno býti za prohlášení mrtvým ihned po události, kterou byl jeho život ohrožen.

O návrhu nemůže však nikdy rozhodnuto býti před uplynutím lhůt v § 733 určených pro domněnku smrti.

d) § 739. V návrhu buďtež uvedeny skutečnosti opravňující jej podati a jej odůvodňující.

Uzná-li soud, ze podle údajů jsou tu zákonné podmínky pro prohlášení za mrtvého, ustanoví nezvěstnému opatrovníka pro zastoupení v řízení, může vsak od toho upustiti, není-li tohoto zastoupení třeba.

Vyhláškou, ve které uvede podstatné skutečnosti případu, vyzve soud nezvěstného a všechny, kdož nají o něm vědomost, aby podali o něm zprávu soudu aneb opatrovníku, byl-li ustanoven.

V ní podotkne dále, že rozhodne na opětnou žádost po uplynutí stanovené lhůty o návrhu na prohlášení za mrtvého; tuto lhůtu určí na jeden rok udáním dne, kterého skončí, a to tak, že uplyne od uveřejnění vyhlášky alespoň rok. V případech č. 3., odst. 2. a 3. §u 733 stanoví lhůtu na šest měsíců, jestli již prošly při vydání vyhlášky lhůty tam určené. Bylo-li zažádáno ihned po události, kterou byl život ohrožen (§ 738), lhůta se prodlouží až do uplynutí lhůt určených v § 733, č. 3 až 5.

Vyhláška buď vyvěšena na soudní desce a jednou uveřejněna v listě určeném pro soudní vyhlášky. Soud může však také z úřední moci naříditi, aby byla vyhláška uveřejněna i v jiných listech nebo několikráte a kromě toho způsobem v místě obvyklým vyhlášena.

e) § 740. O zprávách, ze nezvěstný jest na živu, vyrozumí soud opatrovníka a tento oznámí ihned soudu, doví-li se jinak, že nezvěstný žije.

f) § 741. Po uplynutí lhůty určené ve vyhlášce rozhodne soud na opětnou žádost usnesením.

Prohlásí-li nezvěstného za mrtvého, udá spolu den, který se povazuje za úmrtní den (§ 734).

g) § 742. V řízení o prohlášení za mrtvého nevyžaduje se zastoupení právním zástupcem; strany mohou osobně u soudu jednati a všechny návrhy do soudního protokolu činiti. To platí i o stížnosti do rozhodnutí první stolice.

h) § 743. Zanechal-li nezvěstný manžela může tento, jsou-li tu podmínky § 733, navrhnouti, aby bylo spolu s prohlášením za mrtvého vysloveno, že manželství jest zrušeno.

Soud ustanoví tu vždy opatrovníka, který jest spolu obhájcem manželského svazku. Usnesení, kterým se prohlásí nezvěstný za mrtvého, uzná se také o návrhu, aby bylo prohlášeno manželství za zrušené.

Bylo-li již dříve rozhodnu o prohlášení za mrtvého, může pozůstalý manžel dodatečně žádati, aby bylo prohlášeno manželství za zrušené. O takovém návrhu jedná soud podle předchozích ustanovení (§§ 739 a násl.) a obmezí pak rozhodnutí na výrok, zda se manželství zrušuje.

i) § 744. Nemůže-li býti prokázáno veřejnou listinou, že nezvěstný zemřel, může býti u soudu v § 735 naznačeného nabídnut důkaz smrti jinými průvody a žádáno za výrok, že tento důkaz byl proveden.

Pro řízení platí obdobně ustanovení §§ 732.

Uzná-li soud, ze se návrh k tomu hodí, aby bylo zahájeno řízení, vydá vyhlášku, o které platí obdobně ustanovení § 739. Lhůta může vsak zkrácena býti na tři měsíce. Zároveň s vyhláškou ustanoví soud opatrovníka; od toho může upustiti, není-li zastoupení podle toho kterého případu nutné.

Důkazy mohou býti provedeny dříve, než uplyne lhůta ve vyhlášce určená.

Před rozhodnutím vyslechne soud strany o výsledku provedených důkazů.

V usnesení udá den, kterého nezvěstný zemřel, uzná-li, ze byl důkaz proveden, a nemůže-li býti tento den zjištěn, den, kterého nepochybně nepřežil. Tento platí za den úmrtí.

k) § 745. Je-li nezvěstný ještě na živě nebo zemřel-li jiného dne, než byl v usnesení udán za den smrti, může za mrtvého prohlášený nebo kdo má jinak na tom právní zájem, aby bylo prohlášení za mrtvého zrušeno neb opraveno, dále ve veřejném zájmu stá ní zástupce navrhnouti u soudu, který v první stolici prohlásil ho za mrtvého, aby usnesení bylo zrušeno neb opraveno.

Soud rozhodne o návrhu usnesením dbaje ustanovení § 736.

Zrušení neb oprava prohlášení za mrtvého jest účinným pro všechny a proti všem zúčastněným.

l) § 746. Dostaví-li se za mrtvého prohlášený osobně k soudu a žádá-li za zrušení usnesení, zruší je soud bez dalšího řízení, jakmile jest nepochybno, že navrhovatel jest skutečně za mrtvého prohlášený.

Úřad příslušný projednati pozůstalost zařídí pak důsledkem toho, aby byl navrhovatel uveden opět v držbu majetku, jenž přesel po prohlášení za mrtvého na jiné osoby; pokud by však bylo třeba vyšetřiti sporné skutečnosti, poukáže strany na porad práva.

Soud zařídí spolu, aby bylo zrušeno poručenství, bylo-li snad zřízeno nad dětmi prohlášeného za mrtvého, a aby byla navrhovateli vrácena otcovská moc.

m) § 747. Ustanovení §§ 745 a 746 platí obdobně, je-li nezvěstný ještě na živu po rozhodnutí, že byl proveden důkaz jeho smrti nebo zemřel-li jiného dne, než byl uznán za jeho úmrtní den.

n) § 748. Náklady řízení, včetně poplatků a nákladů opatrovníkových hradí navrhovatel. Byl-li nezvěstný prohlášen za mrtvého, může navrhovatel požadovati náhradu těchto nákladů z pozůstalosti.

O řízení, ve kterém jest v den účinnosti tohoto zákona již ustanoveno ústní jednání podle §§ 738 a násl. zák. čl. I. z r. 1911. platí dosavadní předpisy; jinak jest použíti jeho ustanovení i pro řízení již zahájené.

Zrušiti neb opraviti lze prohlášení za mrtvého neb provedení důkazu smrti, a to usnesením podle §§ 746 a 777, i když rozhodnutí o tom nabylo již právní moci.

Tento zákon stane se účinným svým vyhlášením. Provésti jej náleží ministru spravedlnosti.

Za války právě ukončené stalo se mnoho vojínů nezvěstnými, aniž by proveden býti mohl důkaz smrti listinami. Důsledek toho jest, ze pozůstalí jsou nuceni, žádati o prohlášení za mrtvého. Je upravují jednak §§ 24 a 112 ob. zák. obč., a zákony ze 16. února 1883, č. 20 ř. z. až 31. března 1918, č. 128 a 129 r. z., jednak pro Slovensko §§ 732 až 748 civ. ř. s. zák. čl. I. z r. 1991. Kdežto podle oněch jest řízení nesporné končící usnesením, zák. čl. I. z r. 1911 obsahuje ustanovení smíšená. Připouští žádost, o níž se zahájí řízení vyhláškou a zřízením opatrovníka (§ 736), ale na opětnou žádost zahájí se ústní jednání (§ 738), které se provádí dílem podle řízení sporného, dílem však podle zásady vyhledávací a končí rozsudkem (§ 743), proti němuž jest přípustno odvolání a dovolání.

Řízení jest tu před sborovým soudem, tedy s nuceným zastoupením a tu došla ze Slovenska zpráva, ze řízení pro manželky a příbuzné nezvěstných vojínů jest příliš nákladným a zdraženým ještě nesvědomitým dožadováním velkých odměn. Na změnu předpisů těch učinila návrh súdná tabule v Bratislavě za souhlasu organisace soudnictví tamtéž. Návrh ten obmezuje se na ustanovení obdobné zák. ze dne 31. března 1918, č. 128 ř. z., na přenesení řízení na samosoudce, jedno uveřejnění vyhlášky v úředním listě a na to, že pro zastoupení stran platí § 705 zák. čl. I. z roku 1911, totiž že mohou strany před soudem první stolice i odvolacím osobně jednati a návrhy své do protokolu učiniti.

Upravuje-li se však toto řízení, dlužno také uvážiti bylo sporné řízení třebas se zásadou vyhledávací a vynášen byl rozsudek, když ve skutečnosti není tu sporných stran, nýbrž jde o pouhé zjištění, pro které hodí se lépe naše nesporné řízení. Jeť méně formální, pro strany i soud výhodnější a zajisté i levnější. Dále bylo třeba i přihlédnouti k odchylkám, které jsou upraveny zákony ze 16. února 1883, č. 20 ř. z. a z 31. března 1918, č. 128 a 129 ř. z. a jsou zjednodušením tohoto řízení.

Zákon z 31. března 1918, č. 128 ř. z., ustanovil kratší lhůtu pro domněnku smrti pro osoby, které náležely branné moci rakousko-uherského mocnářství nebo státu s ním spřáteleného. Tím vyloučeni byli naši vojíni, kteří bojovali s druhými státy nebo samostatně na Sibiři. Bylo proto třeba i toto ustanovení změniti, což navrženo čl. I.

V čl. II. navrženy jsou změny práva platného na Slovensku (zák. čl. I. z r. 1911, §§ 732 až 748) tak, aby se shodovaly podmínky prohlášení za mrtvého, řízení i jeho účinky, pak zrušení a oprava usnesení s právem zde platným. Recipovány tudíž shora uvedené zákony pro Slovensko o úpravě pro ostatní předpisy vhodné. Tím bude také docíleno jednotnosti pro celý stát v tomto řízení.

Ve formálním směru se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena a za tím účelem přikázána výboru právnímu k podání zprávy ve lhůtě 3 týdnů.

V Praze dne 26. dubna 1920.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Veselý v. r.