Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1923.

4218.

Naléhavá interpelace

poslance dra Charváta a soudr.

vládě

o porušení ústavy volebním soudem.

Klub poslanců čsl. strany socialistické vyloučil 6. března 1923 poslance dra Th. Bartoška, Václava Draxla, Louisu Landovou-Štychovou a MUDra B. Vrbenského za to, že při hlasování o zákonu na ochranu republiky vedli si jinak, než bylo přáním ostatních jejich tehdejších klubovních kolegů. Výkonný výbor čsl. strany socialistické vyloučil pak 8. března 1923 všechny tyto 4 poslance i ze strany s tím odůvodněním, že v jejich hlasování při projednávání zmíněného zákona spatřuje čin nečestný. Týž vykonaný výbor navrhl 31. března 1923 volebnímu soudu, aby poslance tyto zbavil mandátů, čemuž volební soud nálezem svým z 22. června 1923 většinou hlasů ochotně vyhověl, jakkoli dle § 22 ústavní listiny poslanec nesmí přijímati příkazů a dle 23 téže listiny nemůže býti vůbec stíhán pro své hlasování ve sněmovně nebo ve sněmovních výborech.

Aby nález volebního soudu z 22. června 1923 objevil se v pravém světle, konstatujeme a připomínáme toto:

I. Rozsudek volebního soudu neopírá se vůbec o žádné platné ustanovení zákona. Volební soud odmítl vůbec zabývati se otázkou, zda v postupu jmenovaných poslanců při projednávání zákona na obranu republiky aneb v některém jiném jejich činu spatřovati lze jednání nízké a nečestné. Dle §§ 8 a 13 zákona o volebním soudu z 29. února 1920, čís. 125 Sb. z. a n. může volební soud vysloviti zánik poslaneckého mandátu výhradně jen v těchto dvou v zákoně taxativně uvedených případech:

a) pozbyl-li poslanec po volbě volitelnosti, aneb

b) přestal-li býti z důvodů nízkých a nečestných příslušníkem strany, z jejíž kandidátní listiny byl zvolen.

Volební soud zcela svémocně užil ve svém nálezu důvodu, o němž zákon vůbec nemluví, ba který ustanovení § 1, 22 a 23 ústavní listiny přímo vylučují, že totiž poslanci prý neuposlechli reversu a že se vlastně podepsáním reversu sami vzdali dobrovolně svých mandátů. Volební soud tedy rozhodnutím svým mění a doplňuje si volební zákon i ústavní listinu způsobem naprosto libovolným.

Tím volební soud zjevně vybočil z mezí své kompetence a vydal nález naprosto zmatečný, jehož provedení bylo by opětným porušením zákona o volebním soudu i ústavní listiny.

II. Po poradě volebního soudu dne 22. června t. r. přednášel president správního soudu dr. Pantůček sotva dvě hodiny po skončení ústavního jednání, nález do všech podrobností vystilisovaný s obšírným a velmi umělým odůvodněním, jehož pouhá četba zabrala přes půl hodiny času a který tedy naprosto nemohl býti zhotoven v této poradě, nýbrž byl nade vší pochybnost do všech podrobností vypracován již předem, ještě nežli řízení před volebním soudem vůbec započalo.

Že tomu skutečně tak jest, tomu nasvědčuje i ta okolnost, že se v kruzích vysokého úřednictva již před 6 týdny hovořilo o tom, že vyloučení poslanci naprosto určitě mandátů svých zbaveni budou a že bude důvodem tohoto zbavení mandátů jejich poslanecký revers, že však postup jich při projednávání zmíněného zákona ve sněmovně jako nízký a nečestný kvalifikován býti nemůže a nebude.

Prvý president správního soudu pian dr. Pantůček, následkem katastrofy ve své rodině požíval dovolené, neúřadoval a nepředsedal líčení ani u správního, ani u volebního soudu před 22. červnem a hned příštího dne, kdy konáno bylo v jiné celkem nesporné věci rovněž líčení u volebního soudu nepředsedal také. Jest nápadno, že právě jen pro líčení před volebním soudem na 22. června 1923 ustanovené přerušil dr. Pantůček svoji dovolenou, aby osobním svým vlivem docílil většiny volebního soudu pro předem připravený rozsudek, zhotovený ne podle zákona, ale podle přání vedoucích politiků koaličních.

III. Řízení před volebním soudem, pro které, jak uvedeno, nález byl dle method vládní pětky již předem sestaven, bylo zjevně pouhou formalitou, nedůstojnou vážných lidí i vážné ústavní instituce, jakou by měl býti volební soud. Všem účastníkům vnucoval se dojem jakéhosi zbytečného a prázdného obřadu. V celém řízení nebyl připuštěn ani jediný důkaz, nebyl vyslechnut ani jediný svědek, nebyl vyžádán ad žádného úřadu ani jediný úřední spis; jakkoliv obě sporné strany nabízely a svých tvrzeních důkazy. Soud, který měl svůj nález dávno napsaný, ještě než začal soudit, žádných důkazů již opotřeboval, neboť by mu nanejvýš mohly jen překážeti. Ani president Pantůček, který líčení řídil, ani úřední referent dr. Vlasák, ani žádný z volantu neměli pro obviněné poslance jediné otázky, nepotřebovali jedinou okolnost míti vysvětlenu a tedy ani toho ne, zdali a čím se mandátů zbavovaní poslanci prohřešili proti zásadám a programu strany, proti organisačnímu řádu atd., na kterýchžto proviněních jest i podle výslovného znění reversu připověděná v něm resignace na poslanecký mandát výslovně učiněna závislou.

IV. I když se zásadně připouští, že jak tvrdí volební soud - ujednání zavazují netoliko v právu soukromém, nýbrž i v poměrech veřejného práva, jest se stejnou nutností logickou třeba uznati, že vedle závazků vůbec bezdůvodně tvrzených a po právu neexistujících jsou také závazky existence pochybné, o nichž rozcházívají se nejen názory sporných stran, ale třeba i názory několika soudních instancí a při nichž ovšem nelze straně, jež ve sporu na konec podlehla, vytýkati nečestnosti. Mezi právní existencí určitého závazku a nečestností jeho neplnění jest velmi zjevný rozdíl, který právě volební soud, nikoli ovšem neúmyslně, přezírá.

Vyloučení poslanci nevzpírají se však žádnému výslovně danému a zjevně platnému slibu, nýbrž šlo tu v každém případě o nárok nanejvýš pochybné povahy. Poslanci ti namítají, že rozuměli textu reversu úplně jinak, než ti, kdož nyní navrhují jejich vyloučení, že výklad odpůrci činěný jest přímo v rozporů s ústavou, ba že výkonný výbor dnešní je jen orgánem jedné části strany dříve společné, vzniklé splynutím dvou samostatných politických celků, takže není oprávněn vůbec reversu užiti, nebal tomuto výkonnému výboru nikdo z poslanců nikly ničeho neslíbil.

V. V daném případě měla se dokonce věc tak, že mandáty, o které jde, byly mandáty skupiny bývalých nezávislých socialistů, čili anarcho-komunistů, kteří v dubnu 1918 s bývalou stranou národně-sociální sdružili se v úplně nový politický útvar, mandáty ony výslovně si vyhradivše. Lze-li tedy vytknouti někomu postup nečestný, lze tak učiniti straně, která nedbajíc výslovného ujednáni, protizákonným zneužitím volebního soudu celou jednu důležitou složku strany dosud jednotné násilně vyloučila a politického zastoupení úplně zbavila.

VI. Svémocný a násilný postup, jakým mandátů svých zbaveni byli uvedení čtyři poslanci, vzbuzuje při notorické neúctě k zákonu jak u vedoucích politiků, tak také u služebních jim orgánů státní administrativy velmi vážné obavy. Neboť zdaří-li se násilný čin vůči jedné skupině disidentů, jsou tím v právní nejistotu uvedeni všichni ti, kdož nebyli voleni z kandidátních listin stran, jež teprve po prvních sněmovních volbách u nás se vytvořily, resp. oni poslanci, jež z vážných ideových, programových, či taktických důvodů odloučili se ad klubů, k nimž původně příslušeli.

Charakteristickým zůstává, že k pokusu o naprostou mechanisaci parlamentu, jaká plyne z nálezu volebního soudu z 22. června 1923, propůjčila se právě čsl. strana socialistická, která k tomu byla ze všech nejméně oprávněna, protože v tomto případě nešlo nežli o opětné rozložení společné strany na složky, z nichž byla kdysi vznikla.

VII. Dle důvodové zprávy k zákonu o volebním soudu nemá ustanovení § 13 lit. b) tohoto zákona vůbec býti použito v případě vyloučení ze strany z důvodů politických a nemá ho zejména býti užito tam, kde poslanec, který se svojí stranou se rozešel, má část voličstva za sebou.

V naší sněmovně se za režimu nynější koalice ustálil obyčej, že se určité stanoviska právní často nevyslovuje v textu zákona, nýbrž v důvodové zprávě a veřejnost se pak konejší tím, že zákon nežádaným způsobem vykládán nebude, kdyžtě do důvodové zprávy dán byl jeho výklad autentický. Tak měla důvodová zpráva k zákonu na ochranu republiky zameziti, aby se zákonného ustanovení o zákazu sbírek ku podpoře odsouzených nezneužívalo proti instituci socialistických vězeňských fondů a aby se ustanovení o kompetenci vojenských soudů za války v témž zákoně vztahovalo výhradně jen na osoby vojenské.

Nález volebního soudu z 22. června 1923, který důvodovou zprávu k zákonu docela s demonstrativní manifestačností přezírá, ukazuje, že manipulace s důvodovými zprávami není než klamáním občanstva a politické veřejnosti.

VIII. Výrokem volebního soudu z 22. června 1923 přestalo býti Československo ústavním státem, bia přestalo býti právním státem vůbec, neboť vedle činitelů, kterým dosud náležela na zákonech se usnášeti a usneseným zákonům dávati potvrzení, vsunuje se záhadný činitel nový, koaliční výbor, který osobuje si právo, dle svého volného uvážení suspendovati platné zákony, byt by to byly i zákony ústavní. Není o tom pochyby; že zákony zavazují buď k Každého, anebo nikoho. Mohou-li nastati případy, že jeden z nejvyšších soudů ve státě po zralé přípravě vydá rozhodnutí zjevně protizákonné, pak stává se jakákoli zákonodárná činnost v Československu zbytečným mařením času, poněvadž není rozumného důvodu, vyráběti do zásoby zákonné normy, které závaznosti vlastně nemají. Nález volebního soudu bude také poučením občanstvu, aby na žádné papírové sliby v zákonech nic nedalo a raději domáhalo se toho, aby nejen teoretická oprávnění, nýbrž i skutečnou moc ve státě mělo opravdu ve svých rukou.

IX. Výrokem volebního soudu degradováni jsou poslanci - zákonodárci na pouhé poslíčky a hlasovací automaty, může-li cíle výroku volebního soudu každý poslanec, který se opováží vůbec míti nějaké stanovisko, býti odstraněn a nahrazen jiným, étery za svoji poslaneckou mzdu bude záhadnou tuha funkci konati ochotněji.

Toto nebezpečí ponížení a degradace parlamentu jest také patrna všem znalcům moderního ústavního práva, kteří zásadně odmítají platnost reversů tak všeobecně formulovaných, jak o nich mluví volební soud ve svém nálezu. Volební soud vytvořil tu zcela zvláštní názor na ústavní právo, sněmovnu a poslance, který jistě v celém právnicky vzdělaném světě jest ojedinělý a vzbudí všude jen úžas, ne-li posměch!

Všichni znatelé ústavního práva kladli na zákaz, přijímati příkazy, zvláštní důraz a vylučovali každé obcházení tohoto příkazu, jsouce si vědomi, že jen tak lze zabránit tomu, aby parlament nebyl vydáván vyděračství a politické korupci.

U nás se tímto rozhodnutím volebního soudu vlastní politická moc přesunuje z rukou ústavního činitele, jarým jest sněmovna, do rukou výkonných výborů stran, které nejsou dokonce ani právními osobnostmi, nýbrž jen politickým faktem. Tím se otevírají dvéře vše libovůli a politické korupci, přestává demokracie jsou nahražena oligarchií a despocií činitelů úplně před právem nezodpovědných.

X. Jest na snadě, že důvod, proč poslanci ti mandátů svých byli zbaveni, jest jiný, než se oficielně uvádí. Jest asi ten, jak ho uvedl výkonný výbor strany v svém vylučovacím nálezu: ťpolitická nečestnostŤ. V naší sněmovně vyvinula se totiž zvláštní odborná čestnost koaliční, obdoba různých jiných podobných odborných ctí, jakou jest na př. čest důstojnická, obchodnická, a konec konců i zločinecká, a v tam směru nutno uznati, že jmenovaní čtyři poslanci skutečně ocitli se v kolisi mezi touto solidaritou, povýšenou na čest, a zastupitelskými povinnostmi poslaneckými, v kteréžto kolisi rozhodli se jinak, než si přálo koaliční souručenstvo.

Z toho viděti jest hluboký rozpor, k němuž došlo mezi občanstvem a parlamentem a proti němuž za všeobecného rozladění a rozkladu ve všech táborech politických není jiného východiska, nežli odvolat se k zdroji vší zákonodárné moci ve státě, k jeho občanstvu, bezodkladnými novými volbami.

Podepsaní činí dotaz na vládu Československé republiky, jaké zaujímá stanovisko k vytknutému zneužití instituce volebního soudu a jakým způsobem chce bezpráví, které se stalo napraviti, zejména zda jest ochotna, odepříti jakýkoli výkon tohoto zmatečného a po právu neplatného nálezu volebního soudu?

Činíce tento dotaz upozorňujeme vládu na to, že bude-li nález volebního soudu proveden, bule pak celé Národní shromáždění činiti všechna svá další rozhodnutí pod zřejmou hrozbou dalších podobných protiprávních a násilných aktů. Vláda, která by nález provedla, dopustila by se tedy zločinu podle § 10 zákona na ochranu republiky, pro nějž by nebyla souzena jen proto, že v tomto okamžiku není k tomu ve státě povolané moci. Parlament, který bude rozhodovati pod tímto nátlakem a hlasy lidí, kteří nejsou podle práva jeho členy, bude se usnášeti na zákonech, jichž ústavní platnost jest spornou.

Vláda jest povinna zabrániti provedení tohoto nálezu tím spíše, že podle § 73 úst. listiny každý její člen jest vázán slibem na svou čest a na své svědomí do rukou presidenta republiky složeným, že bude ťšetřiti ústavních a jiných zákonůŤ. Jest tedy věcí cti každého člena vlády, aby se rozhodl, chce-li klásti výše na svou čest a svědomí složený slib, než zájmy politických koterií a to tím spíše, že mají tu býti ve skutečnosti odstraněny ústavní svobody členů zákonodárných shora. Provedení nálezu volebního soudu znamená tedy ústavní převrat, neboť jím byla by úplně suspendována dosud aspoň tvrzená demokracie ve státě a nahrazena chabě jen maskovanou despocií.

V Praze dne 27. června 1923.

Dr. Charvát, Klem, Burian, Merta, Svetlik, Hackenberg, R. Fischer, dr. Czech, Hausmann; Dietl, Kreibich, Toužil, Malá, Warmbrunn, Rouček, Skalák, J. Kříž, Krejčí, Palme, Nagy, Roscher, Schuster, Heeger, Houser, Tausik, Blažek, Bubník, Blatny, Čermak, Teska, Deutsch, Koutný, dr. Holitscher, Kirpal, Haken, Pohl, Mikulíček, Brodecký, Darula, Koutný, Borovszky, Kunst, Kučera, Taub.