Začátek schůze v 10 hod. 20 min. dopol.
Přítomni:
Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: dr. Hruban, dr. inž. Botto, Buříval, dr. Czech.
Zapisovatelé: Špatný, Taub.
180 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři inž. Bečka, dr. Dolanský, dr. Hodža, Udržal, dr. Winter.
Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce dr. Mikyška.
Předseda (zvoní):
Zahajuji 369. schůzi poslanecké sněmovny.
Dovolené udělil jsem dodatečně na včerejší schůzi posl. Johanisovi pro nemoc v rodině; na dnešní schůzi posl. Machovi, Konečnému, Jánu Bečkovi; na dnešní a případně zítřejší schůzi posl. Sivákovi, Tománkovi, Geršlovi a Kasíkovi; na dnešní, zítřejší a pondělní schůze posl. dr. Jurigovi - vesměs pro neodkladné záležitosti.
Došly některé dotazy. Žádám o jich sdělení.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Dotazy:
posl. Sladkého ministru nár. obrany ve věci intendance zemského vojenského velitelství v Brně a ve věci dodávek pro vojenskou správu;
posl. Kurťaka:
ministrovi pro věci zahraniční, jak rumunské pohraniční úřady násilně překážejí občanům Československé republiky, obyvatelům podkarpatoruských obcí: Ťačevo, Tekeháza, Černý-Ardov, Sasfalu, Čepa a j., v užívání jejich vlastního lesního a pozemkového vlastnictví, ležícího za rumunskými hranicemi,
ministrovi financí a ministrovi zemědělství o živelných škodách způsobených podkarpatoruským zemědělcům a o daňové otázce,
ministrovi školství a nár. osvěty o školských věcech podkarpatoruských obcí;
posl. Rýpara a druhů předsedovi vlády v záležitosti provedení regulačního programu u řek na Místecku, Ostravsku a Příborsku;
posl. dr. Keibla ministrovi vnitra, že četnictvo zjišťovalo jména předplatitelů časopisu "Sudetendeutsche Tageszeitung".
Předseda (zvoní): Přejdeme k pořadu schůze, k jeho prvnímu odstavci, jímž je:
1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1926 (tisk 5329).
Budeme pokračovati v podrobné rozpravě o I. skupině kapitol rozpočtových, o skupině politické.
Dávám slovo dalšímu řečníku zapsanému, jímž je pan posl. Schäfer.
Posl. Schäfer (německy): Velectění pánové! Většinové strany navykly si, posuzujíce oposici, způsobu, který není nový, který však přece musí býti nazván velmi příznačným. Všechny přednesené žaloby, všechny stížnosti, všechny návrhy odbývají se poukazem na to, že pramení z odporu proti státu. Odbývají se tím, že se řekne, že přicházejí od stran nebo od politiků, kteří stát popírají, kteří jsou rýpaly, kteří jsou malicherní a nechtějí viděti oněch velkých věcí, jež byly v posledních sedmi letech vytvořeny. Časem posuzuje a označuje se oposice ještě hůře. Považuje se za zradu státních zájmů, když oposiční strany bojují proti koaliční politice, proti politice "pětky". Pravil jsem již, že tato methoda není nová. Postupovalo se podle ní ve starém Rakousku, právě tak vedly vládnoucí třídy, vlády samy, boj proti sociální demokracii v Německu. Kdo neshledal všechno, co se stalo a co podnikla vláda, v pořádku, ten vždy platil za nepřítele státu, vždycky za rýpala, vždycky za člověka, kterému se nic neudělá vhod.
Nuže, zkoumejme, co tu bylo předneseno, jak v rozpočtovém výboru, tak zde ve sněmovně proti politice "pětky". Mělo by býti úkolem většinových stran, aby zkoumaly a vyšetřovaly, zda jsou oprávněny ty žaloby a stížnosti, a měly by si dáti práci a zkoumati, zdali jejich státní politika, hospodářství ve státě, souhlasí s velkými cíly a se sliby, které jste si stanovili před vytvořením tohoto státu, až jednou dosáhnete své samostatnosti. Také vy byste měli vyšetřovati a spravedlivě zkoumati, zdali právě oposice a boj, který vedou proti "pětce" oposiční strany, nepramení z toho, že tato republika zůstala všechno dlužna, co se od ní očekávalo a co se od ní očekávati mohlo, po všem tom, co známe z vaší politiky z dob starého Rakouska. Není to odpor proti státu, který nás nutí vystupovati proti tomu, že vždy více a více zapadáme zpět do starorakouských zařízení, do starorakouských vládních method, do method vrchnostenského státu, do oněch method, jež se vyznačují tím, že každý jednotlivý občan žil doslova pod policejním dozorem. U nás se mnoho mluví o odrakouštění. V čem záleží toto odrakouštění?
Jaká politická zařízení v tomto státu nám ukazují, že jsme se odrakouštili, že odrakouštění je cílem vedoucích státníků této republiky? Podle zákona máme politickou svobodu, avšak politická činnost je v tomto státě stejně omezována, jak jsme to měli ve starém Rakousku. Připomínám jenom, že ani právo občanů spolčovati se neprovádí se v tomto státě jinak, než tomu bylo v Rakousku. Spolkový zákon se všemi svými zaostalostmi a odpory proti jakékoliv svobodě spolčovací zůstává v platnosti. Kdo má co činiti se zřizováním spolků, anebo se zemskými úřady při povolování stanov, pozná brzy, že dnes se projednávají a posuzují stanovy spolků a t. d. právě tak malicherně a úzkoprse jako ve starém Rakousku. Vezměme důležité právo občanů, právo shromažďovací. Ve starém Rakousku domohli jsme se ve společném boji s českým proletariátem přes zaostalost zákonů práva na projevy na ulici. Co pozorujeme v demokratické a v svobodomyslné republice, v Československu? Vzpomínám tu na projev německých státních zaměstnanců a veřejných úředníků, který se konal před nedávnem v Ústí n. Labem. Po schůzi, jejíž průběh ostatně rušil také vládní komisař, šli účastníci klidně k Ústeckému náměstí; sotva prošli malý kus cesty, postavil se proti nim policejní komisař s velkou výzvou strážníků a žádal, aby se hned rozešli. Účastníci schůze podrobili se tomuto rozkazu, museli se podrobiti. Důvěrníci účastníků také beze všeho prohlásili, že je nutno tomuto příkazu vyhověti. Nemohli však přece zmizeti, museli jíti dále, rozcházeli se sice, avšak na náměstí scházeli se vždy zase nové skupiny, a když jim potom měli říci důvěrníci státních zaměstnanců, aby klidně nám opustili, když je projev ukončen, tu prohlásil policejní komisař, že náměstí musí býti hned a okamžitě vyklizeno, jinak že bude použito násilí. V nejbližším okamžiku, ještě dříve než mohlo býti promluveno slovo k shromážděným, nařídil také, aby se násilí použilo. Ve starém Rakousku za války nedali jsme si ani zapověděti, abychom šli po velkých schůzích klidně ulicí k zdůraznění toho, co jsme od státu požadovali. Ve starém Rakousku stalo se v nesčíslných případech, že po politických schůzích provedly davy účastníků demonstrační průvod po některém veřejném místě, anebo táhly před dům některého úřadu; víme a musejí nám to potvrditi ty strany v české koalici, které s námi tehdy opětovně ve starém Rakousku pořádaly projevy proti nespravedlivostem, že jsme svým neustálým vystupováním dosáhli toho, že nebyly ani činěny pokusy brutálním násilím zabrániti takovým projevům. Nyní jsme zase dospěli tam, že se každá malá schůze musí ohlásiti úřadu, že každá schůze musí se spokojiti, když na ni policie dozírá. Chceme na několika případech ukázati, kam jsme došli, a dáti si otázku, zda to znamená "odrakouštění". Ve Šternberku byla uspořádána slavnost na památku padlých v březnu. Tamější politická správa zakázala nositi v průvodu červené karafiáty a dokonce nositi stranické odznaky. Ani ve starém Rakousku za vlád nejvíce reakcionářských nestaly se pokusy zakazovati nošení červených karafiátů a opravdu, rakouské úřady měly vždycky nesmírný strach z červené barvy. Při stávkách ve starém Rakousku vedli jsme svůj nejprudší boj proti tomu, aby se do vyjednávání mezi podnikateli a dělníky mísily úřady ve prospěch podnikatelů a aby četnictvo vytáhlo jen na ochranu podnikatelských zájmů. Naše poslední velké boje, které jsme museli vésti, poučily nás, že jsme na štěstí zase tak daleko, že stávkokaz požívá zvláštní ochrany, že se četnictvo snaží nalézti lidi ochotné k práci pro podnikatele, jejichž dělníci vstoupili do stávky, poněvadž oni nechtějí povoliti oprávněného zvýšení mzdy, anebo z důvodů organisačních povoliti nesmí. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.) Vyhlášky a příkazy úřadů neshromažďovati se a především ony známé příkazy neseskupovati se k poradám před podniky jsou šťastně zase tady. A právě tak je to, pánové, při jednání s občany, pokud jde o volný projev mínění. Tu se vměšují naše úřady do věcí a starají se o věci, do nichž jim skutečně docela nic není. Tak chtěl německý svaz učitelský v Československu navštíviti valnou hromadu říšskoněmeckých učitelů v Hamburku. K této návštěvě nedaly úřady souhlasu s odůvodněním, že nemůže býti povoleno vyslati zástupce učitelů, poněvadž se v Hamburku bude jednati jenom o otázkách, které mají zájem jenom pro Německo, avšak nikoliv pro učitele v Československu.
My jsme republikou, státem, jehož držitelé moci opětovně ujišťovali, že náleží také k úkolům nových států, působiti k zajištění míru. Nuže, jak se chovají státní občané k projevům pro skutečně pronikavou mírovou politiku? Minulého roku měli jsme velké shromáždění dělnické třídy proti válce; také českoslovenští dělníci pracovali podle pokynů internacionálních socialistických svazů proti návratu války tím, že příznivce pracovní třídy vyzvali, aby protestovali proti politice, která by mohla vyvolati nebezpečí válečné. Jaké stanovisko zaujaly na jednotlivých místech politické úřady proti těmto projevům? Po několika měsících po takovém projevu dostal důvěrník ve východních Čechách trestní příkaz, a to proto, poněvadž za jeho vedení byly v průvodu neseny na jednotlivých tabulkách nápisy, které odporují zájmům státu. Přečtu nyní, o jaké nápisy při tom šlo: 1. "V Československu připadá na 13 vojáků jeden důstojník, na 40 žáků jeden učitel". Pánové, to jsou čísla, která úplně a přesně odpovídají tehdejšímu státnímu rozpočtu. 2. "Na vojsko 2.299,900.000 Kč, na školu něco přes 500 milionů Kč." 3. "V Evropě roku 1913 bylo 3 1/2 milionů vojáků, roku 1924 pak 4 1/2 milionu vojáků". 4. "Kapitalismus je potřísněn krví chudáků". Počet mrtvých ve světové válce. 5. "Děti všech zemí boj ují proti válce". Ještě jeden nápis byl při tom: "Farář žehná válce, nechceme již o něm nic věděti." Nuže, pánové, víte, podle jakého řízení byl potrestán ten důvěrník dělnictva pro tyto nápisy? Také to dlužno přečísti. Na základě císařského nařízení z 20. dubna 1854. Co v Rakousku již dávno bylo odstraněno, to v Československu žije a užívá se toho k odsuzování občanů proto, že dovolili v průvodu nésti nápisy proti válce. Je to odrakouštění? Jste v rozrušení zcela oprávněném, když se mluví o Habsburcích. Pánové, není v našem státě nikoho, kdo by našel nějakého zalíbení v rakouských poměrech a v hanebném politickém hospodářství bývalých Habsburků. Proti citovanému císařskému nařízení t. zv. "prügelpatentu" bylo v rakouském parlamentě bojováno, pokud tam byla sociálnědemokratická strana. Tento boj jsme ve starém Rakousku vedli ruku v ruce s českými sociálními demokraty. Měli byste již z odporu proti všemu, co jakkoli upomíná na Habsburky, hleděti, abyste odstranili tyto zbytky reakce z doby habsburské. Prvním vaším úkolem by mělo býti, abyste odklidili zbytky rakouské reakce. Avšak místo toho používáte císařského nařízení, pod nímž je podepsáno jméno Habsburkovo, abyste omezovali občanské svobody. Nevím, co proti tomu můžete říci a zda to můžete odsouditi, že němečtí sociální demokraté poukazují na tyto poměry, že se bráníte, když žalují na koaliční politiku a na tuto vládu, že nejednáte podle zásad, které byly stanoveny při vzniku státu, že nejednáte podle zásad, které jsou obsaženy v ústavě. Používáte starých reakcionářských potlačovacích prostředků habsburské doby, ba ještě více, dokonce křísíte potlačovací prostředky v zostřené míře. Vy jste doposud neodstranili "prügelpatntu". Doposud jste neodstranili reakcionářských ustanovení v tiskovém zákoně z doby rakouské. To vám dokonce ještě ani nestačí. Šli jste ještě dále. Zákon na ochranu republiky jest nástrojem k zardoušení a k ubití jakéhokoliv politického hnutí. Počet přelíčení, žalob a denunciací na základě zákona na ochranu republiky ukazuje, kam jsme dospěli. Vzkřísili jste tiskový zákon s četnými zpátečnickými ustanoveními. Dosud existuje objektivní řízení, konfiskuje se právě tak mnoho, jako v reakcionářské době starého Rakouska. Těšíte se, když se vyskytne rok, kdy bylo něco méně konfiskací, jako loňského roku, místo abyste vůbec udělali konec pronásledování volných projevů tiskem, jste již spokojeni, a domníváte se, že jste vyhověli zásadám demokracie, když státní zástupce jednou některý rok shledal za vhodno méně konfiskovati. Ani v žertovné formě není dovoleno glosovati určitá zařízení v Československu. Budiž vzpomenuto odsouzení sociálnědemokratického redaktora proto, poněvadž v jednom listě glosoval v obrazech a verších popy. To neznačí nic jiného, než že se nesmí vésti duševní boj, boj proti duševnímu zhloupnutí, ani satyrou ani obrázky. Tak bychom mohli ještě veliký počet jiných případů uvésti k těmto jednotlivým skutečnostem dokazujícím, kam jsme dospěli. Neříkejte, že je to odpor proti státu, kverulantství, rýpalství, co oposice uvádí proti vaší politice. Odpovězte nám, zda tyto události jsou způsobilé k tomu, abyste na ně byli pyšnými, odpovězte nám na otázku, zda to, co my o takových případech můžeme vypočítati po tuctech a po stech, souhlasí se zásadami demokracie, s oním demokratickým nazíráním, o němž jste vždy mluvili ve starém Rakousku v boji proti habsburské reakci. Kde zůstal váš slib daný při vzniku státu, že nahradíte stálé vojsko milicí? Boj proti militarismu v Rakousku vedla s veškerou vášní německá socialistická strana společně s českou sociální demokracií. Také politikové a muži, jejichž jména mají dobrý zvuk ve veřejnosti, dali výraz vašemu odporu proti militarismu. Slovo vojáčkování, jež nutno jednou překonati, nepochází od německo-sociálně demokratického rýpala, nýbrž od muže, jehož ctíme vy i my. Avšak co činíte? Držíte se dále tohoto vojáčkování, obětujete na ně miliardy, ba zvyšujete na toto vojáčkování výdaje v době restrikce, propouštění státních úředníků. Vy řeknete: náš militarismus je něco zcela jiného, je to demokratický militarismus, to není militarismus starého Pruska, zhrouceného Rakouska, který jsme - vy s námi - z celé duše nenáviděli, nýbrž militarismus demokratický. Tu nejsou možné případy, které dávaly ve starém Rakousku podnět k žalobám a k boji proti systemu militaristickému.
Podívejme se trochu blíže na československý militarismus. Počet sebevražd vojáků vzrůstá. Poměry v jednotlivých posádkách jsou všude špatné. Způsob, jak se jedná s prostými vojáky, kteří nastupují službu, stal se zrovna takový jako ve starém Rakousku. Jděme ještě trochu dále. Nevidíme, že zavládá totéž hospodářství jako ve starém Rakousku? Důstojníkům dostává se výhod. V roce 1924 a 1925, kdy jste mužstvu mzdu jednou snížili a podruhé jste ji snížiti chtěli, byly poskytnuty důstojníkům a rotmistrům přídavky, roku 1924 důstojníkům 1200 Kč a rotmistrům 800 Kč, roku 1925 důstojníkům 2000 Kč a rotmistrům 1600 Kč. Pak jste zavedli ještě něco nového. Každý důstojník dostane ještě zvláště 4 Kč za denní službu, kterou vykonává. Nechci ani mluviti o tom, o čem již v rozpočtovém výboru a také zde bylo mluveno, že výdaje na militarismus proti výdajům pro kulturní účely, na obecnou školu a t. d. jsou nesmírně veliké, a nyní mají býti ještě zvýšeny. Nechci poukazovati na to, co se každoročně vystřílí na manévrech do vzduchu, roku 1922 40 milionů, 1923 52 miliony, 1924 73 miliony, a 1925 86 milionů a v příštím roce 69 milionů. Chci se několika slovy dotknouti jiné kapitoly.
Jak to vypadá mezi jiným a vojenským soudnictvím? V Terezíně jest cela, která se jmenuje celou Principovou. Když se staré Rakousko zhroutilo, byla tato cela, v níž umřel hladem útočník Princip, ozdobena květinami. Měli bychom se domnívati, že demokraticky založený stát, demokraticky založená vláda musí především klásti váhu na to, aby této cely nebylo používáno k pobytu pro vězně. Vojenský proces v Terezíně však odkryl tajemství, kterých nelze jen tak beze všeho přejíti. Co se o tom mluvilo v rozpočtovém výboru, zaslouží, aby zde bylo opakováno. Principovy cely používá se zase k umístění trestanců. Ze zmíněného procesu vyšlo na jevo, že trestanci jsou pohlavkováni, že jeden trestanec byl sváděn k tomu, aby přemluvil druhého k útěku, aby byl prostě na útěku zastřelen. Rotmistr ztýral ve službě trestance. Na svou obhajobu uvedl major Vlach, že se proto nemohl starati o vězně, poněvadž byl příliš zaměstnán odpovídáním na telefonické dotazy. Jeden nadporučík přiznal, že vězně Jiráka dal na 6 hodin vstrčiti do svěrací kazajky, jeden svobodník dal trestanci svěrací kazajku a dal ho zapnouti do okovů. Jsou tu ještě další svědecké výpovědi, které zní přímo neuvěřitelně, avšak přece souhlasí s pravdou. Tak vypravoval v tomto procesu jeden trestanec: "Dostal jsem pohlavky, pak jsme se museli svléci a byli jsme vedeni do Principovy cely, kde jsme byli biti. Jiný trestanec vypovídal podobně.
Vojenský prokurátor potom rozšířil ještě žalobu na jiné, kteří se provinili zlým nakládáním. Mohl bych uvésti ještě jiné svědecké výpovědi, chci je však přejíti. Je jisto, že v trestnici terezínské dochází k neuvěřitelnému zlému nakládání s vězni, je jisto, že proslulé cely, v níž byl ubytován útočník Princip, aby byl zničen, se zase používá, že zase dnes slouží k tomu, aby do ní byli vězňové zavíráni. Tímto procesem bylo prokázáno, co ve starém Rakousku a v Německu vždy pranýřovaly socialistické strany, že se s vězni zle nakládá, že dochází k činům, které zasluhují nejpřísnějšího odsouzení. Avšak slyšte obhájce obžalovaných důstojníků a rotmistrů. Uváděl, že pohlavky nelze vůbec považovati za zneužívání moci úřední. (Výkřiky na levici: Slyšte! Slyšte!) Co by řekli demokrati, demokrati v uvozovkách, od nichž se máme nyní učiti, takovému prohlášení vojenského obhájce ve starém Rakousku? Odsouzení, které by byli vyslovili tehdy, vyslovujeme dnes také my. Přenechávám vám, abyste našli potřebné označení pro člověka, který má odvahu učiniti v procesu takové neslýchaně kruté prohlášení. A jak dopadl rozsudek? Na konec byli obžalovaní osvobozeni, všechno to týrání zůstalo nepotrestáno. Boj proti militarismu je čestnou věcí všech socialistických stran, a jestliže my němečtí sociální demokrati vedeme tento boj proti militarismu také dnes v tomto státě, pak by nám to neměl žádný socialisticky myslící poslanec a politik vyčítati. Měli byste to spíše vítati, že se s naší strany děje to, co vy z politických důvodů snad podle svého názoru činiti nemůžete. Domnívám se sice, že jsou otázky, při nichž nelze se z politických důvodů držeti zpátky. A konečně - nevrátili jsme se také jinak, co se týče militarismu, do starého Rakouska? Šavli máme zase a již to došlo tak daleko, že s vládních míst je slyšeti úsměšky, pokud jde o zavedení milice. Národně-demokratický poslanec Svozil pravil prvního dne debaty zde ve sněmovně: "Myšlenka trvalého míru jest utopií." My již víme, proč se s oné strany tam prohlašuje, že boj o zajištění trvalého míru je utopií. Kdybyste se skutečně chtěli zasaditi všemi prostředky své státní politiky o zajištění trvalého míru, pak byste museli přece v prvé řadě potírati návrat k starému militarismu, pak byste museli uskutečniti slovo, které jste dali při založení státu obyvatelstvu, totiž, že zavedete milici, museli byste splniti slib, že stálé vojsko bude jenom přechodným zjevem, že vaše myšlenky budou nepřetržitě směřovati k tomu, abyste militarismus odstranili a zavedli milici. Naše politika směřuje tedy jenom proti odklonu od skutečné demokratické politiky, jehož jste se dopustili, směřuje proti zahraniční politice státu, která skoro výlučně sleduje cíl, aby byla udržena zařízení násilného míru.
Obracíme se proti opatřením zahraniční politiky, která zasahují do práv, jež by měla příslušeti každému národu. Co jste se namluvili ve starém Rakousku o právu národů na sebeurčení! Dnes visí ve veřejných místnostech, na nádražích a všude vedle obrazů presidenta Masaryka ještě také obraz presidenta Wilsona. Pomyslíte časem na to, jak málo se uskutečnilo z toho, co Wilson svého času hlásal jako evangelium? Žádný národ nemá býti nucen pod suverenitu, pod níž si nepřeje žíti, tak stojí to v poselství Wilsonově k Rusku z roku 1917. Demokracie musí se státi všeobecným přesvědčením, světovým zorem, napsal president Masaryk v jednom ze svých děl. Ctíte jména, avšak jejich zásady a jejich myšlenky odmítáte, ty ve vaší politice místa nemají. Co jiného je než zásahem do samostatnosti národa, když ve své zahraniční politice pomáháte k tomu, aby malé Rakousko nesmělo jíti cestou, kterou jedině jíti může, jestliže jsou Rakušané nuceni považovati svůj malý, hospodářsky života neschopný stát za poslední stupeň státního vývoje. Nyní koná se zase v rakouském parlamentu rozprava, v níž se ukazuje, jak se hřešilo na tomto státě, v níž se ukazuje, že sanace rakouská, pokud ji nyní provádějí vítězné mocnosti a ze Ženevy, nemůže uchrániti země před hospodářskými krisemi. Ponechte přece národu možnost, aby se státně zařídil tak, jak to národ považuje za nutné a užitečné. Tak bychom mohli otevříti ještě jiné kapitoly zahraniční politiky a došli bychom k stejnému výsledku, že také zde se zapírají zásady, s nimiž byl stát utvořen, a nemají již významu.
Je vždy užitečno, poukázati na některé věci, které souvisí s vnitřní a zahraniční politikou. Vytýkáte nám, že jsme bojovali v rozpočtovém výboru proti státnímu rozpočtu z národnostní malichernosti, vy jste nám zde vytkli, že nepracujeme spolu. Je to také spolupráce, když se účastníme porad, když činíme návrhy a navrhujeme zlepšení. Za spolupráci nelze jenom označiti, když se řekne ano a dá se souhlas, aniž byste byli přesvědčeni o nutnosti návrhu zákona, jen když tento návrh pochází od "pětky" a byl smluven v tajné schůzce.
To není spolupráce a nemožno za spolupráci označiti, když se všechno, co se děje v československé politice, přijímá za správné, nýbrž nutno zkoumati, vyšetřovati a stavěti se k těmto událostem kriticky. Není to tedy ani pravda, a na venek je to uvádění v omyl, když pravíte, že oposiční strany a s nimi němečtí sociální demokraté nepracují. V časopise pana min. předsedy možno dnes mezi jiným čísti také článek o parlamentní debatě, v němž se praví, že my správně spolu nepracujem, a v němž se dává otázka, jak to, že my žalujeme na krátký čas k projednávání rozpočtu, když jsme měli v rozpočtovém výboru a zde tolik času k projevům a žalobám. O to přece naprosto nejde. Nemožno prostě znáti státní rozpočet takového rozsahu, jako je dnes československý, do podrobností již druhého dne, když se v 5 hodin odpoledne sněmovně předloží. To je to, co potíráme. Ovšem můžeme mluviti a bylo by mnohé koaliční straně milejší, kdyby si oposice uložila také mlčení.
Pánové, my máme jiný názor o demokracii a v tom je právě velký rozdíl. Máme takový názor o demokracii, jaký vy také někdy míváte v teorii. Nedávno při nějaké události mluvil pan min. předseda a vyslovil se o demokracii a pravil ke svým koaličním kolegům: "Zapomínáte, že demokracie je pravda, v demokracii nesmíme jeden druhého obelhávati. Největší cenou svobody je mluviti s pravdu." Nejednáme podle toho prohlášení, jež se tu stalo? Nejsme tu proto, abychom si povídali pěkné věci, když pěkných věcí není. Chceme si mluviti pravdu. Nevím, jak daleko se v koalici používá methody pravdomluvnosti. Časem pronikne z koalice ta nebo ona zpráva a je známo, že styk tam není vždycky nejharmoničtější a nejlepší. Avšak to, co považujete a označujete ve své koalici za demokratickou zásadu, musí platiti i všeobecně, my musíme míti možnost a právo mluviti pravdu; musíme míti právo ukázati, kde státní politika je na špatné cestě. Vy se pozastavujete, velectění pánové z koalice, nad tím, že si stěžujeme na postup proti menšinám v tomto státě. Označujete to za národnostní kverulantství, když se ohražujeme proti vytlač vání německých dělníků a zaměstnanců, když se obracíme proti vašim methodám, jimiž utiskujete ve státě Němce a menšinové národy. Měli byste tu také mysliti na to, že jednou to bylo jinak. Dříve se to četlo jinak než nyní. Ještě za války napsal nynější president prof. Masaryk knihu "Nová Evropa". V této knize praví: "Násilné potlačování, odnárodňování a přenárodňování ve všech smíšených státech jest nesmírnou ztrátou energie a snižováním morální úrovně. Také vládnoucí, utiskující národ si škodí tím, že provádí násilí a tím že nepřejímá nikterak nejlepší charaktery z potlačovaného národa, a poukazuje na to, že výmluvným příkladem toho je právě stát uherský." Na jiném místě knihy, která zaslouží, aby byla čtena, praví: "A nebude-li nová Evropa vybudována na přísně provedené národnostní zásadě, pak bude nutno jistými zárukami zajistiti národnostní menšiny. Tak tomu bude i v Čechách. Čechové vždycky volali po rovnoprávnosti a nikoliv po nadvládě. Československý stát vzhledem k své centrální poloze bude míti vždy zájem na tom, aby byla Němcům a jiným menším minoritám zaručena všechna práva. Tak toho bude vyžadovati zdravý lidský rozum". Dovoláváme se, jak vidíte, také českých mužů, hájíce své požadavky. Máme ke všemu mlčeti, máme býti klidni a bráti jako neodvratný postup, když jsme poškozováni ve svých kulturních požadavcích, máme mlčeti, když vidíme na celé čáře nenávistný postup proti všemu, co se hlásí k oposici, máme klidně přijímati, když jsou v továrnách a ve státních úřadech němečtí dělníci a zaměstnanci soustavně a plánovitě zatlačováni?
Včera poukázal můj kolega Pohl k tomu, že němečtí dělníci jsou také vytlačováni ze závodů. Jak pak se to dělá? Při zadávání státních dodávek dostane se německým průmyslníkům pokynu - nikoliv v zadávací smlouvě, něco takového se tam nepíše. Některý úředník, který s tím má co činiti, vysloví poznámku takovému německému průmyslníku, že by bylo rádo viděno, kdyby seskupení jeho osazenstva, jeho pracovního personálu, bylo provedeno podle národnostního klíče. A když na to prohlásí dotyčný průmyslník: "Ano, nemohu přece zbaviti chleba lidi, které zaměstnávám", dostane se mu odpovědi: "Jak to uděláte, to je vaše věc. My si toho jen přejeme". Kdyby se to nestalo, byl by onen průmyslník ze státních dodávek vyloučen. Ano, což se domníváte, že se nynější průmyslníci zastávají německých dělníků, že se brání proti tomu, aby byly takové věci od nich žádány? Jako ve všech dobách a jak tomu je také u vašich průmyslníků, obchod jde nade všecko, a pro obchod chce se každý dostati přes úskalí. Kdo to může a musí býti, jenž převezme ochranu německých dělníků, jenž vykřikne proti tomu, aby se páchalo takové bezpráví? To mohou činiti jenom němečtí sociální demokraté a když s takovými žalobami přijdeme a odvážíme se ukázati ve světě, co se v Československu rozumí všechno pod demokracií, pak na nás žalujete, pak mluvíte o národnostním kverulantství, pak prohlašujete nás za nepřátele státu. Nikoliv, můžete býti ubezpečeni, my bychom v cizině, i když se tam sejdeme s vašimi socialistickými druhy a s jinými, vypravovali mnohem raději, že od vzniku Československé republiky objevil se ve střední Evropě stát, který dovede prováděti národnostní politiku podle moderních a demokratických zásad, který dovede a dovedl vybudovati skutečnou demokracii. Bylo by nám mnohem milejší, kdybychom nebyli nuceni poukazovati na takové případy, z nichž jsem jenom některé uvedl. Pakli se vůbec dostaneme k tomu, abychom promluvili při mezinárodních schůzkách také o Československu, pak to není naše vina.
Záleží to v tom, že se od začátku státu provádí s velikými náklady v cizině propaganda k oklamání světa, aby byl uveden v omyl. Ve své zahraniční propagandě zamlčujete všechno, co připomíná staré Rakousko. Nevyprávíte, že u nás ještě je v platnosti "prügelpatent". Citujete někdy předpisy tiskového zákona občanům anglickým, obyvatelům těch zemí, v nichž jsou lidé zvyklí míti svobodomyslná zařízení! Řekněte jim, co tvoří jádro vašich zařízení? Musíte se tudíž již smířiti s tím, že my žalujeme a opět zase žalujeme. Není to vina naše, nýbrž vaše. Nezalekneme se před tím a nedáme sebou také otřásti, přijdete-li s temným naznačováním, že v Československu vůbec nemůže býti jiného režimu než nynějšího. Nezalekneme se, když naznačujete, že nebude-li existovati táž koalice opět po nových volbách, že by mohlo přijíti něco horšího po ní, že by za jistých okolností mohlo dokonce dojíti v Československu k systemu Mussoliniho. Máme přece Mussoliniho, nebo lépe řečeno jeho náhražku. Náš Mussolini má pět hlav. Je to "pětka". Co ještě schází? Máme tiskový zákon, z něhož si dělají úsměšky, jako ze zpátečnického, dokonce Italové. Máme zákon na ochranu republiky, jehož může býti používáno k pronásledování jinak myslících oposičních skupin, máme justici, která doslova upadá z ostudy do ostudy. Připomínám jen to, co se stalo v posledních měsících. Jen nebyly ještě zapáleny žádné družstevní domy a dělnické domovy, nebyly ještě zabiti žádní poslanci z oposičních stran; avšak v potlačování menšinových národů ve školství, zavírání škol, v poškozování národní samostatnosti menšinových národů bylo již vykonáno tak mnoho, že pro skutečného Mussoliniho již ani mnoho nezbylo. Ale i kdyby přišel, jak jste naznačili, my bychom ani na jeden den přes to nezastavili svého boje proti potlačování, svého boje pro politiku míru a dorozumění, svého boje pro skutečná demokratická zařízení, nýbrž vedli bychom jej právě tak jako dosud dále. Pro naši politiku není rozhodným váš úsudek. Nebudeme a nemůžeme se vyhýbati odpovědnosti před třídou německých dělníků. Neseme odpovědnost za svoji politiku před socialistickým světem a za každý svůj čin v tomto státě můžeme odpovídati. Jdeme ještě dále. Prohlašuji, že ani jeden z těch činů, chcete-li býti spravedlivými, nemůže býti považován za ránu proti tomuto státu, nýbrž za boj proti nynější koalici, za boj proti "pětce", proti jejímu hospodářství.