Dále bude ještě třeba, zmíniti se o něčem jiném, a to, abychom mohli přikročiti ke zkrácení presenční služby na 9 měsíců, jak jsme již navrhovali. Žádali jsme, aby výchova mládeže byla vedena tak, aby nebylo třeba držeti hochy tak dlouho ve výcviku, aby byla provedena t. zv. vojenská předvýchova. Na tom se už pracuje dlouho a teprve teď má prý návrh býti hotov. Myslím, že vojenští pánové nemají s tím naspěch, ježto si nepřejí zkrácení vojenské presenční služby proto, že kdyby se branci naučili pořadovým cvičením a všemu tomu, co je možné v tělocvičných spolcích, jako je Sokol, Dělnické tělocvičné jednoty a pod., nemusili by pak býti tak dlouho dresírováni ve stálé presenční službě. (Hlas: Co by tam dělali šarže a důstojníci?) Ti by měli co dělat pořád, budou rovněž nutni.
Chceme brannou reformu. Bude nutno, aby byla provedena co nejrychleji. My máme zájem, aby stát nebyl zatěžován ohromnými obnosy, které musí dávat na vojsko, a budeme se snažiti, aby naše branná moc byla upravena tak, aby nás stála co nejméně. Neboť všech těchto velkých obnosů, které se, ať u nás, nebo v jiných státech vynaloží na vojsko, mohlo by býti použito k něčemu jinému, k něčemu, co by lidstvo povznášelo, zušlechťovalo, usušovalo slzy a zahlazovalo bolesti. Víme, že nebudeme první, kteří to u nás provedeme, aby to bylo dokonalé, ale jako stát malý nemůžeme se v tomto směru nafukovati, abychom na konec nepraskli. Nesmíme si před oči stavěti něco, co by bylo falešné, a musíme si zdravým rozumem upravovati poměry, abychom vystačili s prostředky, které máme, a nemuseli dělati nové a nové dluhy. Vím, že to, co zde říkám, nebude snad milé mnohým pánům, vím, že snad některé strany dívají se na obranu státu jinak, než se dívám já a naše strana. Říkáme-li, že presenční služba musí býti zkrácena, neříkáme tím, že nechceme náš stát brániti v případě, kdyby nás chtěl někdo připraviti o svobodu. Národové okolní nejsou ještě a té výši, aby dopřáli svobodu národu, který nechce vražditi. Propagujeme-li v našem státě svoji zásadu, neříkáme tím, že bychom tento stát v daném okamžiku nebránili, neboť víme, že právě v našem státě je možné, aby dělnická třída příkladně ukázala, že je proveditelné to, zač jsme bojovali dlouhá desetiletí, jako se uskutečnilo již mnohé a mnohé, co za starého Rakouska a v jiných státech dosud uskutečněno není. Ovšem dá velkou práci, než se tak stane. Tedy ta výtka nám - ta výtka se jistě stane, ačkoli vyzní falešně - že chceme propagací mírových myšlenek vydati náš stát na pospas těm, kteří by ho hodlali zničiti, je falešná. Mohu říci, že budeme státi vždy pohotově jako po převratě, kdy na Slovensko vpadli komunisté z Maďarska, kdy naši dělničtí jednotáři šli a chránili republiku ve chvílích nejhorších. Mnoho jich tam padlo, o čemž svědčí pomníky, které tam byly postaveny. (Posl. Dyk: Bylo by lépe, kdyby se tam stavět nemusely!) Bylo by opravdu lépe, ale tyto pomníky mluví o tom, že láska k našemu státu, v němž můžeme celý náš socialistický program uskutečniti, je tak veliká, že naši hoši jdou dobrovolně, aniž je kdo nutil, a chrání tento stát proti tomu, kdo by ho chtěl zničiti nebo přivésti do starého stavu a národ, v něm bydlící, do starého otroctví. (Posl. Dyk: A nebude-li výcvik?) Pane kolego, o tento výcvik se postaráme zase my. Ti hoši, kteří tam šli, neměli více výcviku, než dostali v Dělnických tělocvičných jednotách, a řeknu vám: Jděte se zeptati generálů, plukovníků a všech odpovědných důstojníků, kdo byl nejlepším vojákem. Řeknou vám bez uzardění: Hoši z dělnických tělocvičných jednot! Tedy nemějte obavy, že by náš stát byl ohrožen, kdyby neměl dresury, která se dá provésti snad za několik neděl. My dáváme hochovi od jeho útlého věku v našich tělocvičných jednotách nejen tělesnou, nýbrž i duševní výchovu a ukázněnost, my z něho vychováváme lepšího člověka, který nedá nejen sobě, nýbrž ani druhým líbiti žádných křivd a bezpráví.
Toto veliké poslání splňujeme a dokázali jsme to za celou dobu trvání jednot i svými zájezdy do ciziny. Nemějte obavy, že budeme národ a stát náš nějak zrazovati! byli jsme nedávno ve Frankfurtu, pane kolego, kde nás Němci - mluvil jsem již o tom - nadšeně vítali, a když nás poznali, bylo hrdostí každého, kdo mohl o sobě říci: Já jsem Čech! Všude samá láska a radost, všude volali slávu nám Čechům. Byli tam s námi také dva Sokolové, jichž si vážím. Vypravovali jsme jim, jak nás v Německu vždy vítají, jak bratrsky s námi jednají, jak mají radost z toho, když mohou s námi jen hovořit. Oni nevěřili. Řekli jsme jim: "Tedy pojďte s námi". Šli s sebou a jejich očekávání bylo překonáno. Mohli jste čísti nadšené články zástupce Československé obce sokolské v "Lidových Novinách", psal v nich nadšeněji než náš ústřední orgán! A čtěte věstník Československé obce sokolské, kde rovněž podobně o zájezdu tom psal.
My nezapíráme svou národnost, svůj jazyk, ale měli jste viděti, jak jsme byli váženi, jak na nás volali: "Heil, Tschecho, Na zdar!" a kvítí na nás házeli. A nemějte obavy. Šli jsme s naší republikánskou vlajkou v čele průvodu desetitisícového, ohromného.
To je to, o čem jsem se zmínil dříve, že sbratření národů, cesty k odzbrojení národů a k míru nejdou od zelených stolů - jak jsem to řekl tam ve Frankfurtě v ohromně naplněném sále - za zavřenými dveřmi, nýbrž na zelených trávnících při mezinárodních Olympiadách, kde si budou podávati ruce národové celého světa. Ve Frankfurtě bylo to přijato s aplausem, německými listy konstatováno, a má to ohlas ve všech vrstvách dělnického lidu celého světa. (Posl. Dyk: Němci bych nevěřil ani při aplausu!) Pane kolego, k tomu je třeba převýchovy, a tu může provésti dělnická třída tím, když bude se přibližovati k sobě vzájemě, když dělník přijde k dělníkovi, a řekne: "Jsme spolu jako bratři, kamarádi". A měl jste viděti, pane kolego, ty naše Němce z naší republiky, jak byli hrdi na to, když i jim volali Frankfurťané: "Na zdar, Čechoslováci!" Byl tu německý Arbeiterturnvereinband, který má své sídlo v Ústí n. L. My pomáháme i těmto přátelům-Němcům radami, pokyny, i jak jinak můžeme. Když bylo v Německu nejhůře, podali jsme pomocnou ruku tamějšímu svazu německému, který má na milion členstva, a měli jste čísti ty dopisy díků a uznání od vedoucích organisací! Říkali: "Vy rozumíte internacionalismu, vy rozumíte mezinárodnímu sbratření, a ne slovy, ale skutkem je projevujete". A ti lidé, vážení mužové, když jsme se s nimi sešli, plakali jako malé děti, a říkali: "Vy máte srdce, vy máte cit, vy jste jej dovedli projeviti vzácným skutkem".
Tedy, pane kolego, sbratření národů neděje se nenávistí, sbratření národů neděje se tím, když vytýkám někomu poklesky, které měl dříve. Vždyť jednotlivec, když mu budu stále říkati: "Ty jsi darebák!", bude možná darebákem větším. Když však budu to pomíjeti a vynasnažím se přivésti ho dobrými činy na správnou cestu, budu-li mu příkladem k dobrým skutkům, přiměju ho tím k rozhodnutí: "Když může býti on tak dobrý, budu já taky". Není třeba, aby se o tom přesvědčoval, to přichází samo sebou. (Hlas: Pán Bůh vám pomáhej při té ilusi!) Pane kolego, Pán Bůh mně nebude pomáhat. Jestli v něj věříte, ať pomáhá vám, já v něj nevěřím a ještě jsem toho nelitoval. Tedy, pomáhej Pán Bůh vám, pane kolego!
V neděli byli jsme na sjezdu brněnských gážistů-rotmistrů v Brně. Byl tam zároveň také pan kol. Dyk. Poznali jsme, že je třeba projeviti trochu lásky také k těmto lidem, kteří ještě dnes, pokud máme naši brannou moc, musí tu býti, a že je třeba učiniti apel s tohoto místa, aby rovněž na ně bylo pamatováno. Při tom zákonu požitkovém jsou oni těmi nejubožejšími, kteří za několik korun musí živiti nejen sebe, nýbrž i své rodiny, děti i ženy. Tedy je nutno všimnouti si těchto nejmenších z naší branné moci a snažiti se prosaditi pro ně podmínky co nejlepší. Když už musíme míti za dnešních poměrů, čehož nikdo z nás nepopírá, brannou moc, snažme se, abychom těm, kteří musejí býti stále pohotově, dali tolik, aby mohli býti jako lidé živi. To je naší povinností. Buď je potřebujeme, a pak je musíme platiti jako lidi, nebo jich nepotřebujeme, a pak to rozpusťme! To je má zásada, pane kolego. Vy jistě, pokud jsem vás slyšel, sdílíte tytéž názory, a myslím, že spojenými silami těmto ubožákům zlepšíme jejich životní postavení. (Hlas: Jistě uděláme, co budeme moci!) Ano, jistě že uděláme.
Jinak opakuji, co jsem řekl již několikráte: Víme, že pro přechodnou dobu musíme míti stálou armádu, musíme však činiti vše možné, abychom zmenšovali služební povinnost, abychom zmenšili břemena vynakládaná na udržování vojska, abychom obnosy, kterých úsporou získáme, věnovali na to, co zušlechťuje celý náš národ.
Snažme se býti těmi, kteří půjdou příkladem vstříc ke sbratření národů. Snahou naší budiž: Mírem postupovati ke sbratření národů celého světa. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. Janalík.
Posl. Janalík: Slavná sněmovno! Jednání nynějších dnů nese se v kritice předloženého rozpočtu na r. 1926. Jsem přesvědčen, že občanům této republiky není lhostejno, jakým rozpočet státní jest, neboť s tím úzce souvisí pak kalkulace běžného roku u každého poplatníka.
Na jedno nemělo by se rozhodujícími činiteli zapomínati: Poplatní schopnost našeho poplatnictva jest již ve velmi vážném a tísnivém stavu a jen s krajním napětím všech svých sil plní svědomitý poplatník svoji povinnost ke státu. O tom mohou pochybovati pouze snad ti, kdož, jsouce dobře na útraty státu zaopatřeni, nemají ani potuchy o tvrdém boji zemědělce, živnostníka, obchodníka a ostatních občanů. Dnes již občanstvo naše je tak vyspělé, že těžko se dá uspati frází o práci "z lásky k národu". Heslo "šetřit" nesmí býti pouze frází pro schůze a noviny, nýbrž opravdovým příkazem, a to především pro ty, kdož hospodaří s majetkem celého národa. Již při rozpočtové debatě minulého roku dovolil jsem si položiti otázku činitelům, kteří na rozpočtu pracovali a jako takový parlamentu předložili, zda zde učiněno všechno, co s ohledem na tísnivé sociální a hospodářské postavení občanstva státu učiněno býti by mělo a učiniti se mohlo.
Na tuto otázku mohou dáti odpověď jen mrtvé číslice uvedené v letošním rozpočtu. Zkoumáme-li tyto číslice, můžeme podškrtnouti celou řadu položek, které, kdyby byly škrtnuty nebo sníženy, nikterak by neuškodily řádnému a potřebnému vývoji našeho státu na poli hospodářském, sociálním a kulturním.
Charakterisoval bych je ve větu: Chceme státi za každou cenu na velké noze, jest zde nadměrná representace. Jsou zde přepychová zařízení atd. atd. Chybí nám charakter řádného šetrného a pracovitého hospodáře. Na tuto slabost poukazoval neohroženě velký státník a finančník dr. Rašín, a my dosud nerespektovali jeho cíle vědomý odkaz.
Každý cizinec, který naši republiku navštíví, chválí ji. Těšíme se tomu, ale neškodilo by nám, kdybychom vynutili si pochvalu celého národa, veškerého občanstva naší republiky.
Nezakrývejme si očí, nezacpávejme si uší trochu, snad hodně skromnosti by nám neuškodilo - a uslyšíme a uvidíme, jak dalece národ je spokojen. Známky se jeví zřetelně. Nemůžeme uživiti sebe ještě. Je to výkřik synů tohoto osvobozeného národa, kteří svou vlast milují, který se nese od tisíců vystěhovalců na odchodu, nezaměstnaných, propuštěných státních zaměstnanců - k tomu nadproduktivního stavu studovaného proletariátu. A což nivelisace platební? Atd., atd.
To jsou smutné stíny, které zachmuřují čela tisíců českých rodin a které stojí za to, aby ti, kteří povoláni jsou říditi a spravovati majetek celého národa a státu, neutíkali od odpovědnosti a prokázali svou schopnost.
Každý rozpočet jest obrazem hospodářské a finanční síly státu. Rozpočet, o který běží, je s chválou předváděn co aktivní. Je to dobrá známka, ale bylo by si přáti, aby tuto aktivitu podržel až do konce roku, aby příštím rokem 1927 odvál těžké chmury na čelech poplatnictva, které - a nebojím se to říci - tohoto roku ještě potrvají. Rozpočet na rok 1927 bude dělati nová sněmovna, která ponese známku politické vyspělosti. Tak si stojíme. V této věci nechci přičiniti poznámek.
A teď bych rád řekl něco na účet ministerstva národní obrany, které spadá do této kapitoly. Rolnictvo československé není spokojeno s mnohým zařízením tohoto ministerstva, které velmi rušivě zasahuje do hospodářského života našeho rolníka:
Jde o vyhovění žádostem vojínů po 6 měsíčním výcviku na trvalou dovolenou v případech zvláště odůvodněných hospodářskými a rodinnými poměry. Vím, že činí se tak, ale u zemědělců v počtu minimálním. Tisíce žádostí jest nevyřízeno, tisíce rodin zemědělských odchodem nepostradatelného syna-vojína odnáší velké hospodářské ztráty a zde nesmí se zapomínati, že tyto přenášejí se i na účet státu. Lituji, že nechápe se tento fakt, který při vyhovění i všech plně odůvodněných žadatelů po 6ti měsíčním výcviku nijak nepoškodil by úkolů naší armády.
Totéž platí i o poskytování dovolených na pilné polní práce rolnickým synkům, sloužícím v aktivitě. Co znamená vojín sebe lépe vycvičený, když zmírá hlady. Myslím, že i v míru válka se vyhrává na poli hospodářském. A co mám říci o povolávání domobranců, zejména již mladých hospodářů v nejpilnější dobu zemědělských prací na měsíční výcvik? Zde pravidelně domobranci povoláváni jsou v nejpilnější hospodářské práci, zejména v měsíci září, kdy ve vyšších polohách jsou nejpilnější seče, sklizeň, výmlat, orba, jetely atd. V kolika tisících rodinách odchodem muže zůstává manželka tohoto s malými dětmi v strašném postavení, neboť v té době každý hledí sám sebe, a ona pracovní síly nedostane.
Každý znalec poměrů dá mi za pravdu, že ztráty hospodářské zastavením pravidelného chodu včasných prací jsou velké a nenahraditelné, nepočítajíc v to zoufalý stav postižené malozemědělské rodiny, která klade pro sebe tak malé požadavky a je šťastna, když aspoň zaplatí daně.
Prosím velmi, aby ministerstvo nár. obrany nepodceňovalo tuto pro zemědělce našeho významnou kapitolu a v dohodě se zástupci zemědělských složek tuto vyřešilo úspěšně.
Je také zajisté první povinností státu pečovati o jeho občany, starati se o jejich hospodářské a sociální postavení, o zlepšení všech životních podmínek každého jedince, a zde v uvedených případech jest to možno bez poškození úkolů, jichž i naše československá armáda vyžaduje.
Několik slov k pozemkové reformě. Loni s tohoto místa mluvil kol. Šamalík o způsobu provádění pozemkové reformy v našem státě. Dnes mohu konstatovati, že částečně stala se náprava tím, že strana dostala zastoupení v t. zv. pozemkové pětce. Ale i dnes jsme všichni, zejména kol. Šamalík, zahrnováni l pří o křiklavými stížnostmi ze všech krajů co do stranického přidělování půdy drobným uchazečům atd.
Akce, jako je pozemková reforma, jest akcí velikého národohospodářského významu, tedy zájmem celého národa, nikoliv akcí jedné politické strany. My stále jsme se dožadovali reorganisace pozemkového úřadu, to se dosud nestalo, a na této žádosti své dosud trváme. Požadovali jsme revisi přídělu zbytkových statků, dosud se tak nestalo, ale my požadavku toho jsme se nevzdali a také se nevzdám. Lidová strana nežádala nic více a nic méně než pro své uchazeče rovnost před zákon m a provádění způsobem spravedlivým a nestranným. A tomto demokratickém právu dosud trváme a budeme se ho také rozhodně dožadovati.
Do kapitoly "Ministerstvo vnitra" spadá také podpora krajům postiženým živelní pohromou. Způsob poskytování podpor postiženým strašnou katastrofou tohoto leta nesmí se - díti metodami z let minulých, kde účel pomocné státní akce minul se úplně cíle, kde obnosy určené na tento účel ztratily se na mnoze v družstvech atd. a ubohý postižený rolník čekal na ozimy, seťový příděl a dostal jej teprve potom, když napadl sníh anebo z jara příštího roku, a to ještě v množství bezvýznamném.
Zkušenosti z let minulých připomínají mi řeč kancléře Bismarcka v r. 1884, kde mezi jiným pravil: "Neštěstí bližního považují lidé za pramen svého obohacení". A zdá se to také pravda i v tomto případě.
Stát věnuje na podporu postiženým několik desítek milionů. Nechť tyto těmto poskytnuty jsou přímo peněžitě a rychle. Nouzové akce však nesmí býti zneužíváno k stranickým agitacím!
Pro vyměřený mně čas ukončuji. Prohlašuji, že československá strana lidová stála a hájila vždy jen stěžejní principy, na kterých jedině každý stát může budovati lepší budoucnost celého národa a státu, to jest poctivou práci, spravedlnost a osobní oběti. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce a vůbec pořadu dnešní schůze.
Před ukončením schůze měli bychom hlasováním podle §u 69 jednacího řádu rozhodnouti o naléhavých interpelacích, rozdaných ve včerejší 367. schůzi sněmovny dne 30. září 1925, a to:
posl. Zierhuta a druhů předsedovi vlády o státní vnucené správě lázeňských zařízení v Mariánských Lázních (tisk 5335),
posl. dr. Hanreicha a druhů min. radě o provádění pozemkové reformy na Herbersteinově velkém majetku pozemkovém Kanice - Pohořelice (tisk 5336), jakož i o návrzích:
posl. Toužila a soudr. podle 2. odstavce §u 46 jedn. řádu, aby se do schůze posl. sněmovny dostavil pan předseda vlády nebo jeho zástupce a podal zprávu o tom, co hodlá vláda učiniti ve věci podpory stavebního ruchu,
posl. Kreibicha o soudr. podle 2. odstavce §u 46 jedn. řádu, aby se do schůze poslanecké sněmovny dostavil pan předseda vlády nebo jeho zástupce a podal zprávu o tom, co hodlá vláda učiniti ve věci zaopatření osob tak zvaných přestárlých, o nichž bylo hlasování ve včerejší schůzi odloženo.
Ale při této presenci hlasování nemohu předsevzíti a odkládám je do některé z příštích schůzí.
Udělil jsem dovolené dodatečně na včerejší 367. schůzi: posl. Remsovi a Biňovcovi; na dnešní schůzi posl. Janu Bečkovi, Al. Křížovi, Stivínovi, na dobu od 29. září do 5. října t. r. posl. dr. Kaminskému, vesměs pro neodkladné záležitosti.
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala zítra v pátek dne 2. října v 10 hod. dopol. s
pořadem:
Nevyřízené odstavce pořadu 368. schůze.
Je snad nějaká námitka proti tomuto mému návrhu? (Nebyla.)
Není tomu tak, návrh můj je přijat.
Končím schůzi.
(Konec schůze v 9 hodin večer.)