Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Pana posl. dr. Spinu upozorňuji, že jeho řečnická lhůta uplynula. Žádám, aby spěl ke konci. (Posl. Patzel [německy]: Jde o školní rozpravu, o kulturní rozpravu!)

Žádám pana kol. Patzela, aby zachoval klid.

Posl. dr. Spina (pokračuje): Prosím ještě o pět minut, pane předsedo! Proč se to činí?. Poněvadž se jim to hodí, a poněvadž se ostýchají. Od roku 1923 nedostali jsme ani zbla ze statistiky o menšinových školách. Proč se to činí? Pánové, počítáme-li nyní, že máme v Čechách asi 1150 tříd českých menšinových škol s přibližným počtem dětí 28.000, a připočteme-li tyto číslice k českým školám, dostaneme: 510.000 dětí ve 14.649 třídách, průměrem na třídu 34.8, u německých dětí zůstane poměr, jaký byl dříve. Kdyby se jednalo spravedlivě, pak by se bylo německé školství musilo rušiti ve značně menší míře. Ve skutečnosti však bylo v Čechách zrušeno 1031 českých a 681 německých tříd. Připočteme-li k tomu třídy českých menšinových škol, činí dne 1. září 1925 stav 13.618 českých tříd s průměrným počtem ve třídě 37 dětí, ale jen 6055 německých tříd s průměrným počtem 40 dětí. Bylo-li však zrušeno 681 německých a 1-031 českých tříd, pak jest to nespravedlivý restrikční klíč. To znamená u Němců 10·1% restrikce, u Čechů jen 7·6%.

A nyní vám připomínám poslední rakouský průměrný počet dětí ve třídě; v roce 1918 činil 50. Kdyby byli chtěli uvésti školství na tento stav, byli by museli zrušiti v Čechách 3859 českých a 1834 německých tříd, tedy 67·8% u Čechů a 32·2% u Němců. Ve skutečnosti však bylo zrušeno: 39·7% u Němců a jen 60·8% u Čechů. Proti 1918 činí to tedy německou ztrátu 28·3 a český přírůstek 2·7. Tak tato věc vypadá ve skutečnosti.

Z toho vyplývá, že úroveň českého školství jak po stránce průměrného počtu dětí ve třídě, tak také po stránce počtu tříd jest značně vyšší než v roce 1918, že německá úroveň však ohromně klesla, takže ve skutečnosti možno právem tvrditi, že jsme ve svém školství byli vrženi nazpět o značný počet let. Tento postup můžeme nazvati jen jedním slovem: rdoušení. Nežádejte, abychom při tomto bolestném odstrčení svého školství dali se přesvědčiti čísly pana ministra.

Bylo by ještě uvažovati o mnohém jiném. Přenechávám to dalším řečníkům a končím tímto: Snad chápete, to není přehnáno, tupé zoufalství, jež se zmocňuje dnes širokých vrstev německého lidu pro školství. Povstává rozhořčení a odpor proti vládě, a začne-li tento odpor proti vládě přecházeti v odpor proti státu, pak to nebude vinou německého obyvatelstva. Revise slíbené na naše vyjednávání, vedená s vášně prostou vytrvalostí, jsou jen formálním ústupkem, jednotlivá odvolání jsou jen kapkou na horký kámen. Žádáme školní správu, abychom mohli přečkati nejhorší účinky rdoušení, aby obcím, spolkům a jednotlivcům, kteří okáží k tomu ochotu, přenechala péči o znovuzřízení zničeného školství. Lituji, že se pan ministr předevčírem postavil na stanovisko platných předpisů, pokud jde o soukromé školy. Žádáme, aby nám bylo dovoleno užíti svépomoci, jež jest nutná; jinak musíme míti za to, že ve skutečnosti nejde o úsporná opatření, nýbrž jedině o snížení úrovně německého školství. Žádáme o tuto svépomoc jako o počátek naší kulturní samosprávy. A při tom vám připomínám: Co jest možné v Estonsku, musí býti možné také u nás, a ponechává-li se v Dánsku rodičům rozhodnutí, co chtějí počíti s dětmi, do jakých škol je chtějí posílati, musí býti možné i u nás, bude-li k tomu jen trochu dobré vůle.

Dále bych naléhavě žádal školní správu, aby chránila školství přede všemi neúředními vlivy, zvláště aby úřední rozhodující místa, jako zemskou školní radu a odbory ministerstva, chránila před přemocným vlivem národních bojovných spolků. (Souhlas na levici.) Při naší návštěvě dne 3. září podali jsme panu ministrovi dosti materiálu o tom. Žádáme školní správu dále, aby dbala na čistotu ve školství, zvláště aby znemožnila jisté praktiky, nespravedlivé pronásledování a zvláště udávání německých učitelů, odvažuje-li se činiti to, co jest českým učitelům prostě dovoleno, totiž přiznávati se ke svému národu. Právě nyní děje se takový případ v Jihlavě. Tam se konstruuje velezrádná aféra, z níž se znovu stane ostuda.

Prosíme dále, aby si pan ministr školství vzal k srdci zvláště otázku našich učitelů, kteří byli zbaveni míst. Bohužel při naší poslední návštěvě nám nedal stran toho žádných určitých slibů. To jest otázka sociálně velice významná.

Pravím to ještě jednou: Projevy a vysvětlení pana ministra školství nás neuspokojily, naopak, upevňují nás v naší obraně proti těžké křivdě, páchané skutečně na našem německém národě a na jeho kultuře. Naší povinností jest s tohoto místa pozdraviti náš německý lid a poděkovati mu za to, že dosahuje této duševní výše, že mu ztráta kulturní jde nad hmotnou, že ani otázka válečných půjček nemohla rozpoutati takové hnutí, jaké způsobuje dnes otázka školská. (Potlesk na levici.) Pozdravuji s tohoto místa také naše německy uvědomělé učitele, o jejichž osud se budeme starati. A pozdravujeme s tohoto místa také naději naší budoucnosti, naše děti, které nechť smutné zkušenosti, jež musily učiniti již v útlém věku se zavíráním tříd, posílí v jejich příslušnosti k jejich národu!

Dovolte mi, vážené dámy a pánové, abych také pánům z koalice dal na cestu tři průpovídky. Především výrok chytrého člověka, jenž se zabýval otázkou malých národů; také Češi poukazují na to, že jsou malým národem. Tento muž praví: "Směšné jest velikášství malých národů, ale svatý jest jejich vrozený popud ke světlu. Pojem "malého národa" neznehodnocuje, není-li spojen s hloupým uctíváním počtu. A malý národ, chce-li dospěti k velikosti, nemůže činiti nic bláznivějšího, než si klamně předstírati rovnost nebo převahu počtu. Nejušlechtilejší cesta malých národů k cíli všeho druhu jest vnitřní síla, nikoliv rozpínavost." Prosím pana ministra školství, aby tuto poslední větu vštípil také svým úředníkům.

A nyní, pánové, tři výroky moudrého muže. První zní: "Německá menšina, která má tři miliony lidí, tedy jest větší, než obyvatelstvo 11 rozličných samostatných států evropských, má právo na národnostní svobodu." Pánové, k této národnostní svobodě patří především náš nejvyšší cíl, naše kulturní samospráva. Druhý výrok téhož moudrého muže: "Brániti se zbraní jest něco zcela jiného, než páchati násilí. Každý čin se posuzuje podle úmyslu, z něhož vyplývá, a jest tedy zřejmo, že ten, kdo se brání, chce něco zcela jiného, než ten, jenž skutečně znásilňuje. Poctivý člověk není nikdy v pochybnostech o tom, kdy se jen brání a kdy užívá násilí. A poslední výrok: "Prvním požadavkem lidskosti, prvním pravidlem sociologickým jest, aby každý měl možnost se vzdělávati. Kdo jednotlivci nebo národu překáží ve snaze po vzdělání, dopouští se smrtelného hříchu. Právo vzdělávati se má každý člověk, právě tak jako právo na život." Pane ministře školství, prosím vás, abyste tuto třetí větu presidenta Masaryka dal vyvěsiti ve všech úřadovnách svého odboru. (Souhlas a potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo si vyžádal pan ministr veř. zdravotnictví a tělesné výchovy Šrámek. Uděluji mu slovo.

Ministr veř. zdravotnictví a tělesné výchovy Šrámek: Slavná sněmovno! Od počátku století, zejména po světové válce, která ve svých následcích tak významně upozornila kulturní svět na cenu lidského života, ve veřejnosti, v tisku, ve vědeckých pojednáních i v parlamentech obrací se všeobecná pozornost ke zjevu, který jako hrozící prst napomínajícího zdvihá se nad národy západoevropské kultury. Jest to vážný problém populační, jevící se obzvláště nápadným úbytkem porodů v době posledních dvou až tří desetiletí, a s ním očekávaným snížením populace, zdánlivě a pouze dočasně vyrovnávaný zmenšením úmrtnosti.

Proto také státní správa zdravotní republiky Československé věnuje poklesu porodů patřičný zřetel a již po delší dobu dává zjev tento bedlivě pozorovati.

Stav populace, závislý na přebytku porodovém, to jest rozdíl mezi počtem zemřelých a narozených, nemluvíc o změnách způsobených vystěhovalectvím, nejeví v absolutních číslech v zemích evropských číselného poklesu, kromě u Francie, odečte-li se tam přírůstek Alsaska Lotrinska. Tak vzrostl v Německu předválečném z 56,367.000 r. 1900 na 64,925.000 r. 1910 a v Německu nynější oblasti r. 1910 na 50,449.000. V zemích našich jeví se od počátku 19. století až do posledního sčítání r. 1921 konečný stav populační těmito čísly: V Čechách r. 1900 počet obyvatelstva konstatovaný 6,329.000 vzrostl do r. 910 na 6,781.000 a od té doby do r. 1921 zase klesl na 6,670.000. Na Moravě stoupl ze 2,447.000 r. 1900 na 2,633.000 r. 1910 a do r. 1921 na 2,662.000. Na Slovensku z počátečních 2,769.000 r. 1900 stoupl na 2,926.000 r. 1910 a na 3,000.000 r. 1921 - při tom vynechávám pouze stovky obyvatelstva, V celé republice Československé, tedy v zemích, které tvoří republiku Československou, bylo r. 1900 konstatováno 12,662.000 obyvatelů, počet tento i pak vzrostl do r. 1910 na 13,595.000 a r. 1921 na 13,613.000, což činí za poslední desetiletí v zemích celé republiky, tedy od r. 1900 do r. 1910 737 obyvatel na 10.000, v druhém desetiletí od r. 1910 do r. 1921, pouze 13 na 10.000. V tom jsou arci zcela abnormální léta válečná.

Sledujeme-li zevrubně populační vývoj takřka všech národů evropských, pozorujeme, že vlna pozvolného úbytku porodů, u některých ovšem značně světovou válkou prohloubená, jest jim téměř všem v posledních desítiletích společná. Tak na př. v Německu klesá porodnost z 386 v období let 1881-1890 na průměr 235 v letech 1919-1924. Údaje ze zemí německých bezprostředně s námi sousedících - z Pruska, Bavorska a Saska svědčí, že porodnost klesla tu přes válečnou nejnižší mez v r. 1917 na průměr 239 resp. 252 a 209 v letech poválečných. V Maďarsku snížena na 299 z předválečných 370. Jediná čísla polská, publikovaná za léta 1920 až 1922 toliko z území Pomořan a Pozňanska, ukazují průměr 332, rumunský průměr za léta 1919 až 1922 je 329. Poměry v západních státech jsou ještě nepříznivější, ačkoliv není tu nápadného rozdílu mezi obdobím předválečným a poválečným, a to proto, poněvadž natalita byla tu již před válkou značně nižší, než u nás.

Z fakta všeobecného poklesu porodnosti evropské, jevícího se též u zámořských civilisovaných národů západoevropské kultury, možno ovšem usuzovati, že běží o zjev společný všem kulturním národům, snad nezadržitelný do určitého stupně, při čemž konkrétním problémem pro nás nanejméně jest, aby československý stát a jeho obyvatelstvo nepostupovaly v tom směru snad rychleji, než jiné státy a národy evropské.

S toho hlediska tudíž třeba posuzovati klesající natalitu československou a také různé její příčiny, obdobné namnoze příčinám snížené porodnosti i jiných kulturních národů.

České země bývaly mezi rakouskými co do výšky přirozeného vzrůstu v letech padesátých minulého století a ještě počátkem let osmdesátých na místě prvním, protože německé kraje zemí alpských měly přirozený vzrůst zhola nedostatečný a v Haliči a Bukovině vysoká úmrtnost vyrovnávala vysoká čísla porodová.

Od polovice let sedmdesátých minulého století, kdy byla v Čechách nejvyšší porodnost (394 živě narozených dětí na 10.000 obyv.), počíná pokles porodů, který rapidně se stupňoval od počátku 20. století. Podle statistických vyšetření vědeckých středem tohoto úbytku, který šířil se na všecky strany, stala se v Čechách Praha se sousedními okresy, kde od počátku 20. století až do války plodnost klesla o 29 %. Kolem tohoto středu seskupují se pak jednotlivé okresy v pásma, v nichž postupně se vzdáleností od Prahy úbytek porodů zmenšuje se až ku hranicím zemským. V tom směru jeví se Praha střediskem, kde vzniklo novomalthusské hnutí, které proniká s tohoto středu na venkov český, jenž je jím tím více zasažen, čím je Praze komunikačně blíže, a tím více od něho chráněn, čím přístup ku Praze je nesnadnější. Vedle toho největší poklesnutí plodnosti nalézáme na Liberecku, Jablonecku a Rumbursku a v okresích nejprůmyslovějších a nejhustěji zalidněných. Kolem nich opět tvoří se kruhy s ubývajícím počtem porodů.

V Čechách snížil se počet živě narozených dětí z 275 v r. 1911 na 250 na 10.000 obyvatel v r. 1914. V témž období klesla porodnost na Moravě z 302 na 283. Markantním způsobem projevil se ovšem populační důsledek světové války, kdy v Čechách r. 1915 klesá počet živě narozených dětí na 10.000 obyv. na 182, na Moravě na 208, a dosahuje minima pouze 110 dětí r. 1918 v Čechách a 135 dětí v témže roce na Moravě. Stoupl sice v Čechách po válce počet porodů na 231 v r. 1920, ale klesá v r. 1923 na 275 a na 211 v r. 1924. Na Moravě pak stoupá roku 1920 na 262, ale klesá v r. 1922 a 1923 na 258 a 252. (V celé republice Československé klesá porodnost trvale od r. 1921 do 1924 s 292 na 258,) Klesající úmrtností, jež rovná se téměř úmrtnosti v sousedních státech německých - v Prusku, Sasku, Bavorsku značně pak je menší než v Rakousku a Maďarsku (v Čechách od r. 1919 do 1924 se 178, 175, 158, 159 na 139 a na Moravě za touž dobu se 179, 177, 164, 167 na 140) sice úbytek porodnosti se nahražuje, ale jen částečně a dočasně.

Populační poměry Slovenska jsou poněkud odlišné od poměrů v zemích českých, ale vývoj od posledních desetiletí jest tu opět zcela analogický. Poměrné číslice natality i úmrtnosti jsou vyšší než v zemích českých, ale pozorujeme stejnou tendenci sestupnou v natalitě i úmrtnosti, s rozdílem, že základní číslice jsou vyšší. Celková konfigurace našeho státu potvrzuje tu pro Evropu všeobecně platné pravidlo, že čím více postupujeme směrem od západu k východu (neb od severozápadu k jihovýchodu), tím větší je plodnost i úmrtnost.

Až do nedávna byly okresy ve velkoměstech nejmenší porodnost vykazující zpravidla okresy nejzámožnější a okresy stále ještě s větší porodností čtvrtěmi dělnickými. V poslední době však právě v těchto okresech dělnických úbytek porodů byl největší, t. j. i široké vrstvy obyvatelstva městského i venkovského napodobují příklady, jež jim po mnoho desetiletí dávaly vrstvy zámožné a středostavovské. Na př. v Praze na začátku let devadesátých stupnice porodnosti byla od Prahy I. až VIII. ke Karlínu, Smíchovu, Kr. Vinohradům, Žižkovu. V poslední době klesla tu porodnost průměrně o polovinu, přirozeně ovšem s největším absolutním úbytkem ve čtvrtích, které mívaly největší porodnost.

Tomu, kdo otázkou populační jen poněkud se obíral, nemohlo ujíti organisované úsilí, jímž od let již brání se na př. Francie úbytku, resp. stagnaci svého obyvatelstva, nebo aktivní odezva ve veřejnosti, která v zemích anglosaských a v Německu provází poplašné číslice o úbytku porodů v těchto zemích. Právě v posledním zasedání jednalo se o věci na sněmu pruském. Vidím-li tento zájem o zdroje populační síly u velmocenských států, oč více pozornosti musíme na tyto otázky soustřediti my, u nichž absolutní úbytky tím citelněji zasahují populační stav.

Příčiny úbytku porodů, jež po stránce zdravotní, sociologické a statistické v jednotlivých krajích republiky třeba ještě studovati a podle možnosti hodnotiti, nejsou ve své podstatě neznámy nepředpojatým pozorovatelům. Doklady toho máme v odborných spisech, ve veřejném tisku i ve výsledku předběžných šetření, která konána byla v určitých okrscích správních.

Vedle částečného účinku degenerativních chorob, zvláště pohlavních (podle pokusného sčítání, které r. 1921 bylo provedeno ministerstvem veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, možno odhadovati, že ročně onemocní venericky v Československé republice na 60.000 lidí), rozhodující příčinou zmenšeného počtu porodů jest úmyslné obmezování plodnosti, jehož důvody ovšem mohou býti různé. Uvádí se tu mezi jiným souvislost tohoto zjevu s opuštěním mírných životních nároků, prostých mravů, omezených požitků a silného náboženského cítění, které se vzpíralo myšlence jiného omezování početí, leda pohlavní čistotou. Neblahý vliv mělo i soustřeďování obyvatelstva ve velkých městech, která, jak dříve dovezeno, stala se středisky novomalthusství. K tomu přistoupila drahota a tíseň bytová, jež i v životě rodinném učinila leckde otázku početnosti potomstva předmětem výdajových úvah, nehledíc ani na neochotu mnoha pronajimatelů bytů vůči rodinám s četnými dětmi. Snaze předejíti početné rodině prostředky mechanickými nebo chemickými přicházel pak vstříc obrovský rozmach fabrikace i rozprodeje preventivních prostředků inseráty, cestujícími, drobnými obchodníky, holiči a pod., a kde přes to došlo k početí, rozmohlo se vypuzování plodů provozované netoliko porodními pomocnicemi za malý peníz s velkým životním nebezpečím pro těhotnou ženu, hrozící se čtvrtého nebo pátého dítěte, nýbrž druhdy též bohužel i některými lékaři za velké peníze s dokonalejšími technickými pomůckami pro vdanou příslušnici bohatších vrstev. V určitém správním obvodu republiky zjištěno, že odehnání plodu, o němž se dříve obecně mluvilo jako o vraždě nenarozených, začalo se považovati v rodinách za dovolené, zvláště od té doby, kdy v Národním shromáždění podán byl návrh na beztrestné přerušení těhotenství a zdálo se, že bude uzákoněn. Tento návrh měl na obyvatelstvo nejen v určitém směru znemravňující vliv, nýbrž i vliv na vzestup potratů. Svým podílem přispělo tu jistě i další šíření výdělkové činnosti žen a nepopíratelny, ač nepřiozený, odklon některých vrstev moderních žen od mateřství.

Bylo by možno uvésti celou řadu příčin depopulace, jež kolují v literatuře pod jménem různých theorií (theorie blahobytová, theorie o vystupňování individualismu, o náboženské skepsi, o významu hospodářských poměrů atd.), ale co uvedeno, postačí, aby bylo ukazatelem důležitosti celé otázky také u nás.

Z naznačeného je patrno, že běží o problém dotýkající se poměrů mravních, sociálních, hospodářských, zdravotních i života jednotlivcova, a podle toho též nápravné prostředky u nás proti zjevu depopulačnímu mohou projevovati účinnost jenom částečně, poněvadž ke kořenům rozmanitých příčin bez řádné a svědomité přípravy jest se těžko přiblížiti. Tak na základě šetření, která byla konána v určitých okrscích správních, navrhují úřady některá konkretní opatření, která ostatně i cizinou jsou doporučována.

Především je to nutnost intensivní mravní výchovy dospívajících obou pohlaví pro rodinný život, po stránce sociální pak podpora rodin s četnými dětmi a cílevědomá o zlepšení bytových a výdělkových poměrů, okolnosti to, jež vláda nepouští se zřetele. V boji proti sociálním chorobám, nepříznivě na stavu populace se odrážejícím, pokračovati bude státní správa zdravotní zejména v potírání pohlavních chorob, kde opět otázka mravní výchovy vystupuje do popředí. Je patrno, že z arsenálu zbraní proti depopulaci není možno vypouštěti ani prostředků repressivního rázu; v tom směru navrhuje se úřady zejména zákaz inserce porodních pomocnic a odborných lékařů ženských, kde je podezření souvislosti se řemeslným vyháněním plodu. Pak ovšem bylo by též potřebí zevrubné kontroly podezřelé takové klientely. Tu zajisté přicházejí v úvah u i přísné tresty proti porodním pomocnicím a lékařům pro řemeslné vyhánění plodu. Pro kontrolu a zajištění existence porodních pomocnic doporučovalo by se regulovati počet porodních pomocnic v určitém okrsku - rayonování - po případě i ustanovovati porodní pomocnice u obcí s určitými fixními platy. Konečně často upozorňují úřady na možnost zákazu prodeje antikoncepčních prostředků a na možnost censury pseudozdravotnické literatury. (Různé výkřiky.)

Předseda (zvoní): Žádám o klid.

Ministr Šrámek (pokračuje): Státní správa jest si vědoma, že nestačí hlásati nutnost sňatků a státní význam plodných manželství, nýbrž že je také třeba bdíti nad zdravím dětí národa. To činí státní správa v prvé řadě programovou podporou lékařských zdravotních poraden pro matky a děti, jež jsou uznanými institucemi v boji proti kojenecké a dětské úmrtnosti. K péči této řadí se dále podpora jeslí, útulků pro matky a děti, dětských domovů a jiných sociálně zdravotních institucí, jako jsou prázdninové osady, ozdravovny, dětská hříště a koupaliště, jichž podporou umožňuje se zejména rodinám se značnějším počtem dětí jich výchova a zdravotní zotavení a utužení. Péče tato opírati se musí o vydatnou součinnost veřejných i soukromých korporací, jež ve shodě se správou státní prodchnuty jsou tužbou po národu tělesně i mravně zdravém. Důležitým krokem k organisaci a prohloubení těchto snah bylo by jistě zřízení vzorného celostátního ústavu pro péči zdravotní o matky a děti, jenž s ústavy podobnými jednotlivých zemí byl by vědecky odbornou oporou sítě sociálně zdravotních institucí pro ochranu mládeže. Podobným účelům aspoň z části sloužil by i proponovaný "Dům zdraví" pro podkarpatský lid. Jiná úloha připadne tu svého času Americkým Červeným křížem u nás založeným poradnám "Našim dětem", jichž převzetí do domácí správy za přispění ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, jak možno po zkušenosti déle než tříleté konstatovati, potkalo se s úplným zdarem. Péče o zařízení tato a o jich další vývoj jest uznávanou povinností státní správy zdravotní, kterou v mezích svých prostředků plní a již i do budoucna bude vykonávati. Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy snaží se plniti dle finančních sil po stránce zdravotní výchovy lidu a podpory sociálně zdravotních zařízení na povznesení populace nebo čelících proti depopulaci národně svůj tolik významný úkol. Pokud běží o další hlavně zákonodárné a správní prostředky odjinud doporučované a našimi úřady navrhované po výzvě z Národního shromáždění urychlí a rozšíří pokud jen možná dosaváde ode dvou let konané práce přípravné, aby možná náprava byla inaugurována. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přerušuji jednání o tomto odstavci pořadu.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)

Námitek není.

Přikročíme k odstavci dalšímu, jímž je:

Zpravodajem výboru živnostenského je p. posl. Netolický, výboru zahraničního p. posl. Hrušovský.

Mají páni zpravodajové nějaké korektury?

Zpravodaj posl. Netolický: Nikoliv.

Zpravodaj posl. Hrušovský: Nie.

Předseda: Není tomu tak. Budeme hlasovati.

Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Sněmovna je schopna se usnášeti.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona toho tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Přerušuji projednávání pořadu dnešní schůze.

Než ukončím schůzi, jest nám hlasováním rozhodnouti, zda a kdy jest zahájiti rozpravu o interpelaci označené za naléhavou, která rozdána byla ve 363. schůzi posl. sněmovny dne 22. září 1925.

Jest to naléhavá interpelace posl. Tauba a druhů vládě, že I. dávkový řád ze dne 18. června 1925 byl vydán protizákonně (tisk 5328).

Žádám za přečtení záhlaví a petitu.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Tážeme se vlády:

Jak ospravedlní toto zřejmé pohrdání parlamentem?

Předseda: Pan navrhovatel posl. Taub navrhuje, aby se rozprava o této interpelaci zahájila hned.

Kdo tedy souhlasí, aby této za naléhavou označené interpelaci přiznána byla rozprava podle §§ 69, 65 a 68 jedn. řádu, a aby rozprava tato dle návrhu podatelů zahájila se ihned, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Tím rozprava této interpelaci přiznána nebyla.

Dovolené na dnešní schůzi udělil jsem posl. Hlinkovi, A. Chalupovi, Rosolové-Chleborádové pro neodkladné záležitosti; posl. Kleinovi pro odjezd do ciziny.

Chorobou omluvil se posl. Špaček.

Ukončím schůzi a podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala v úterý dne 29. září 1925 v 11 hodin dopol. s

1. Rozprava o vládním prohlášení ve věcech školských.

2. Zpráva výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností a výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 5315), kterým se předkládá Národnímu shromáždění Druhá dodatková úmluva ze dne 27. července 1925 mezi republikou Československou a republikou Rakouskou k obchodní dohodě ze dne 4. května 1921 (tisk 5330).

3. Zpráva výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností a výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 5158), kterým se předkládá Národnímu shromáždění Prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Polskou, sjednaná ve Varšavě dne 7. dubna 1925 (tisk 5331).

4. Zpráva výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností a výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 5213), kterým se předkládá Národnímu shromáždění obchodní a plavební úmluva mezi republikou Československou a Švédskem, sjednaná a podepsaná ve Stockholmu dne 18. dubna 1925 (tisk 5332).

5. Zpráva výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností a výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 5314), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k dodatečnému schválení prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Tureckou, sjednaná v Praze dne 6. srpna 1925 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 19. srpna 1925, č. 180 Sb. z. a n. (tisk 5334).

6. Zpráva výboru zemědělského a rozpočtového k vládnímu návrhu (tisk 5322) zákona o státní pomoci při živelních pohromách 1925 a o opatřeních k zamezení škod při živelních pohromách v budoucnosti (tisk 5333).

7. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě za souhlas s trest. stíháním posl. Skotka pro přestupek podle §u 27, odst. 1 zák. čl. XIV z r. 1914 (tisk 5104).

8. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Košicích za souhlas s trest. stíháním posl. Kurťaka pro přečin urážky na cti podle §u 2, č. 1 zák. čl. XLI z r. 1914 vůči Ivanu Mondičovi z Hustu (tisk 5250).

9. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Košicích za souhlas s trest. stíháním posl. Kreibicha pro přečin podle §u 18, č. 2 zákona na ochranu republiky, přečin pomluvy finančního ministra podle §u 1, 3/II - 1, 2 zák. čl. XLI z r. 1914, přečin pomluvy bývalého župana a ministra dr. Mičury, pro přečin rušení obecného míru podle §u 14, č. 1 zákona na ochranu republiky (tisk 5186).

10. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Č. Lípě za souhlas s trest. stíháním posl. Krause pro přečin podle §u 14, č. 1 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n. (tisk 5249).

11. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Chebu za souhlas s trest. stíháním posl. dr. Hanreicha pro přečin podle §u 14, č. 1 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., pro přečin podle §u 14, č. 5 a přečin podle §u 15, č. 2 téhož zákona (tisk 5251).

12. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě za souhlas s trest. stíháním posl. dr. Kubiše pro přečin urážky na cti podle §u 2 zák. čl. XLI z r. 1914 vůči dr. Josefu Krupecovi, prafotáru v Žilině (tisk 5248).

13. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Košicích za souhlas s trest. stíháním posl. dr. Gátiho pro přečin podle §u 15, č. 1 a 3 zákona č. 50/23, pro přečin urážky na cti důstojnického sboru československé armády podle §§ 2, 4, odst. 2 a 8, č. 3 zák. čl. XLI z r. 1914, pro přečin podle §u 18, č. 3 zákona na ochranu republiky a pro přečin podle §u 15, č. 3 citovaného zákona (tisk 5031).

14. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu v Něm. Brodě za souhlas s trest. stíháním posl. dr. Mazance pro přestupek podle §u 20, odst. 2 zákona na ochranu republiky (tisk 5287).

15. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Liberci za souhlas s trest. stíháním posl. dr. Lehnerta pro přečin podle §u 14, č. 1 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n. (tisk 5253).

16. Zpráva výboru imunitného o žiadosti hlav. štát. zástupitelstva v Košiciach za súhlas k trest. stíhaniu posl. Tausika pre prečin podľa §u 14, č. 3, §u 15, č. 2 a §u 18, č. 1 zákona na ochranu republiky, a pre prečin podľa §§ 2 a 4, odst. II zák. čl. XLI z r. 1914 (tisk 5097).

17. Návrh posl. Zeminové a Slavíčka na zřízení 24členného výboru inkompatibilitního a jeho volbu.

Jsou snad nějaké námitky proti tomuto mému návrhu? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj je přijat.

Končím schůzi.