Zpravodaj posl. dr. Hnídek: Slavná sněmovno! Vláda byla zmocněna zákonem č. 40 Sb. z. a n. z r. 1923, aby mohla měniti obvody politických a slúžnovských okresů soudních, zastupitelských a silničních okresů, obvodů finančních a školských okresů, obvodů jiných státních úřadů vůbec, obvodů zdravotních a notářských a obvodů místních a školních obcí a to tak, aby nebylo třeba zvláštního zákona a zvláštního nařízení. Tohoto zmocnění bylo třeba proto, poněvadž podle mírových smluv byly hranice našeho státu určovány teprve zvláštní delimitační komisí, jejížto práce vyžadovala dlouhého času.
Toto zmocnění vlády měniti hranice úřadů svrchu připomenutých trvalo do konce r. 1924. Vláda měla za to, že stačí úplně tato lhůta, aby mohly býti hranice okresů svrchu připomenutých řádně upraveny. Myslela totiž, že delimitační komise bude hotova se svými pracemi, ale delimitační komise nebyla v této lhůtě hotova s pracemi, nýbrž práce její protáhly se až do nynější doby, kdy teprve v poslední době byly konečně upraveny hranice na straně československo-rumunské. Poněvadž však objevila se potřeba, aby na základě upravení hranic znova byly zároveň upravovány také hranice okresů, úřadů a zastupitelstev svrchu připomenutých, jest třeba jen, aby toto zmocnění vlády bylo prodlouženo.
Práce, které bude vyžadovati toto ohraničení a upravení okresů na základě rozhodnutí delimitační komise, bude vyžadovati dlouhé doby. Bude potřebí dlouhých a obtížných přípravných prací a tyto ztěží budou hotovy asi do konce roku 1926. Poněvadž potom na základě těchto přípravných prací bude nutno, aby vláda přikročila k úpravě hranic okresů svrchu připomenutých, bude třeba, aby vláda měla zmocnění upravovati hranice těchto okresů aspoň do 31. prosince 1927. Z tohoto důvodu ústavně-právní výbor předkládá slavné sněmovně své usnesení, podle něhož přistoupil ústavně-právní výbor k usnesení senátu k návrhu zákona, jímž se vláda zmocňuje, aby v územích pohraničních prováděla změny obvodů.
Ústavně-právní výbor posl. sněmovny přijal usnesení senátu beze změny a doporučuje, aby také slavná sněmovna návrh zákona přijala ve znění tak, jak byl přijat ústavně-právním výborem. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Předem sděluji, že za ministerstvo financí při jednání o tomto odstavci dnešního pořadu přítomen jest pan měřičský rada inž. Bednář.
Ke slovu jest přihlášen pan posl. Kreibich. Než mu udělím slovo, navrhuji podle usnesení presidiálního řečnickou lhůtu 15 minut. (Námitek nebylo.)
Námitek proti tomu není, návrh můj je přijat.
Dávám slovo panu posl. Kreibichovi.
Posl. Kreibich [německy]: Jménem klubu komunistických poslanců mám k vládnímu návrhu uvésti toto:
"Předložený vládní návrh patří mezi zmocňovací zákony, které jsou u vlády tak velice oblíbeny, poněvadž jí umožňují vyřizovati důležité otázky libovolně a bez účasti ústavně povolaných sborů. Tyto zmocňovací zákony jsou již vybudovány v soustavu a proto má i tento návrh zásadní a symptomatický význam. Jelikož bojujeme proti této soustavě, musíme ovšem potírati i tento návrh.
U tohoto návrhu jde o provádění změn hranic rozličných správních obvodů, a to výlučně v okresích ležících na státních hranicích. Tyto okresy jsou především obydleny příslušníky národních menšin a tak jako u dřívějšího zmocnění ke změnám okresních a obecních hranic vůbec, stane se i zde provádění tohoto zákona prostředkem národnostního boje proti menšinám. Pozorujeme tento šovinistický rys ve veškeré státní správě, při čemž budiž jen poukázáno na zákon o restrikci úředníků a na jeho provádění jako na nejnovější případ provozovaného šovinistického hromadného pronásledování národních menšin ve velkém slohu. Tento šovinismus úzce souvisí s hospodářskou a politickou reakcí ve veškeré vnitřní a vnější politice, již musíme především potírati. Hospodářská politika vládní koalice směřuje k postupnému ovládnutí hospodářského života velkým kapitálem, především finančním kapitálem. Konsolidace hospodářských poměrů, stále ohlašovaná, směřuje především k tomu, aby zisky kapitalistů byly zvýšeny a živobytí pracujících vrstev sníženo. V berních věcech se dělají ústupky kapitalistům, avšak zatížení dělníků, drobných sedláků a městského středního stavu stoupá. Od dělníků se nyní velmi bezohledně vymáhá daň z příjmu za uplynulá léta a vláda si prostě nevšímá rozhořčení dělníků všech vrstev pro toto pronásledování; za to se darují kapitalistům miliony jako daňové odpisy. Drahota nejnutnějších předmětů potřeby se stává trvalým zjevem, vláda nečinně přihlíží k lichvě a s celým svým aparátem se staví ve všech sociálních a hospodářských bojích na stranu kapitalistů a proti dělníkům. Ve všech mzdových bojích postupuje státní ozbrojená moc co nejsurověji proti dělníkům a brzy nebude stávky bez vražd dělníků četníky.
Tato zpátečnická hospodářská politika má nyní býti korunována zavedením agrárních cel. Místo aby se zrušila soustava průmyslových ochranných cel, má býti doplněna a zdokonalena agrárními cly. Vnitřní trh má býti úplně vydán na pospas kapitalistům a velkoagrárníkům, aby mohli neomezeně a monopolisticky vykořisťovati zástupy proletářských, maloměšťanských a malozemědělských spotřebitelů.
Celní otázka jest také známkou zpátečnické zahraniční politiky naší vládní soustavy. Místo, aby se roztržení velkého hospodářského území, někdejšího odbytiště našeho průmyslu napravilo zrušením celní soustavy a zrušením závor brzdících volný hospodářský styk, vstupuje naše zahraniční politika na cestu pokračujícího uzavření, isolace. Tato politika ochranných cel byla již před světovou válkou původem rozporů a napětí mezi státy, byla podstatnou součástkou imperialismu, jenž vedl přímo ke světové válce. Právě německý imperialismus se vyznačoval soustavou ochranných cel a jeho methodám se stále přibližuje naše vládní soustava. Není divu, stává-li se veškerá zahraniční politika naší vlády stále zpátečničtější a útočnější.
Spolek s arcizpátečnickou polskou vládní soustavou a poslední usnesení Malé Dohody ukazují jasně a zřetelně, že páně Benešova politika jest spojením anglo-americké hromadné politiky proti sovětovému svazu s francouzskou politikou strnulého lpění na všech nejkrajnějších nemožnostech versailleských tak zvaných mírových smluv. Pan Beneš se v posledních týdnech vyvinul úplně v četníka protiruské a protiněmecké politické soustavy v Evropě. Jeho ctižádostí jest nyní, aby byl v čele boje proti komunistickému hnutí a proti sebeurčovacímu právu národů. Při tom se neostýchá neslýchaně se míchati do vnitřních věcí jiných států a národů. Nemá slova proti do nebe volajícímu zuření krvavé bestie bílého teroru v Bulharsku, nemá slova proti vražedné organisaci Cankovovy vlády, která tropí své neplechy v Bělehradě, Vídni a v Praze; za to však chce vynutiti od rakouské vlády omezení politického asylu pro oběti bílého teroru v Maďarsku, v Polsku a v balkánských státech. A kdežto v souhlase s dohodovými kapitalisty s uctivostí jedná se zpátečnickou vládou Hindenburgovou jako s vládou silné ruky proti německé dělnické třídě, vměšuje se neslýchaným způsobem, bijícím v tvář zásadu národního sebeurčení, do otázky připojení Rakouska k Německu, do otázky, která je pravlastní věcí obyvatelstva německého a rakouského. Tomu se nesmíme diviti u vlády, která, opírajíc se o surové násilí, krutě olupuje národní menšiny ve vlastním státě o právo sebeurčení.
Taková vláda zpátečnictví ve vnitřní a vnější politice byla by nemožnou, kdyby ji nepodporovaly socialistické vládní strany. Tuto podporu lze nejlépe viděti v otázce celní. Obě socialistické vládní strany souhlasily s přijetím agrárních cel do programu koaliční vlády. Socialisté ihned kapitulovali před celními požadavky agrárníků, sociální demokraté vedou proti nim zdánlivý boj ohlížejíce se na náladu svých proletářských přívrženců nepřátelskou agrárním clům, a z obavy před volbami. Obě strany schvalují vládu teroru a pronásledování, jež má zlomiti odpor dělníků proti hospodářskému a politickému zpátečnictví. V této situaci volá komunistická strana samotna zástupy do boje a jménem své strany, jménem revolučního, třídně uvědomělého proletariátu všech národů tohoto státu ohlašujeme této vládě nejostřejší, nesmiřitelný, revoluční boj. (Souhlas komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, debata je skončena.
Závěrečné slovo dávám p. zpravodaji.
Zpravodaj posl. dr. Hnídek: Vzdávám se slova, pane předsedo.
Předseda (zvoní): Pan zpravodaj se vzdává doslovu.
Budeme tedy hlasovati. Prosím paní i pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Sněmovna je schopna se usnášeti.
Osnova zákona tohoto má 2 paragrafy, nadpis a úvodní formuli. Pozměňovací návrhy podány nebyly, dám tedy hlasovati o celé osnově zákona najednou. (Námitek nebylo.)
Námitka proti tomuto způsobu hlasování vznesena nebyla.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 2 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí ve znění navrženém p. zpravodajem, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém, a to ve znění souhlasném s předchozím usnesením senátu.
Čtení druhé navrhnu na pořad schůze příští.
Tím vyřízen je odst. 1 pořadu dnešní schůze.
Přerušuji projednávání pořadu, a poněvadž z důvodů formálních je nutno konati dnes ještě jednu schůzi, navrhuji, aby se příští schůze konala za 5 minut, t. j. ve 4 hod. 35 min. s
pořadem:
Nevyřízené odstavce pořadu 342. schůze.
Jsou snad proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.)
Není tomu tak, návrh můj je přijat.
Končím schůzi. Prosím však pány, aby neodcházeli.
(Konec schůze ve 4 hod. 30 min. odpol.)