My dnes vidíme, že se všech stran a ode všech stavů se ozývají stále stížnosti na přílišné a nesnesitelné zatěžování veškerého poplatnictva, které již takřka klesá pod tíhou veřejných dávek a daní. Vidíme, že vláda přehlíží tyto oprávněné stesky, přes to, že učinila již celou řadu slavnostních prohlášení a posledně v nedávno projednávané drahotní debatě znovu prohlásila, že nebudou zavedeny nové daně ani nenastane zvýšení daní dnes vybíraných, nýbrž naopak bude přikročeno k postupnému odbourávání a snižování daňového břemene. Vidíme však, že přichází dnes s nemalým zatížením novým. Proti tomuto postupu vlády je nutno co nejostřeji protestovati a poukázati na neudržitelnost tohoto systému. Vidíme, že vláda se nesnaží zaváděti nějaký účelný berní systém, a vidíme, že dnešní daňová soustava je naprosto nepraktická a úplně porušena válečný, a popřevratovým zákonodárstvím. Veškeré dosavadní daňové zákony byly na rychlo ne dosti promyšleně propracovány a, i když připustíme tu možnost, že odpovídaly snad válečným poměrům nebo prvním dobám popřevratovým, vidíme, že pro dnešní poměry jsou naprosto nesnesitelny a že na základě jich se přichází někdy až k absurdnostem. Mnohé dosti příznivé daňové předpisy byly zrušeny a nahrazeny novými, zahrocenými ostře proti poplatnictvu, a to zejména proti našim zemědělcům. Je to zejména císařské nařízení ze dne 16. března 1917, čís. 124 ř. z., pojednávající o odpisu daně pozemkové při živelních pohromách, o placení daní přímých. Předpisy o odpisu daně pozemkové při živelních pohromách jsou tak kruté, že není poplatnictvu možno dosíci daňové slevy, přes to že každý majitel půdy je povinen na slevy tyto přispívati 2% čistého katastrálního výnosu ročně.
O příkrosti těch předpisů svědčí to, že na příklad roku 1917 bylo zaplaceno na dvouprocentních příspěvcích 1,327.167·46 Kč, kdežto na odpisy na daň pozemkovou z důvodů živelních pohrom odepsáno bylo toliko 46·56 Kč, roku 1920 bylo zaplaceno 1,880.223·78 Kč, odepsáno 576.57 Kč, roku 1921 zaplaceno 1,807.799·88 Kč, odepsáno 1.714·65 Kč.
Z toho je zřejmo, že přes to, že obnosy tímto způsobem vybrané mají sloužiti výhradně k uhrazení odpisu daně pozemkové následkem živelních pohrom, se tak neděje. Je naprosto nemožno a nemyslitelno, aby na zemědělství byla uvalována soustavná břemena, která sice mají sloužiti jako náhrada za způsobenou nezaviněnou škodu živelními pohromami, a aby stát prostě tyto obnosy ve prospěch státní pokladny zrekviroval a poškozeným nic nedal.
Podobně má se to i s placením přímých daní. Poplatník je nucen platiti podle posledního platebního rozkazu tak dlouho, pokud nedostane předpis nový, i kdyby jeho finanční poměry sebe více v jeho neprospěch se změnily. Dostane pouze složenku, znějící na určitý obnos s poukazem, aby do 14 dnů zaplatil, aniž by věděl zač, proč, za jakou dobu atd. Zde ukládá se poplatníkovi povinnost, ale odepírá se mu jakékoli právo obrany, právo rekursu, neboť proti složence je rekurs naprosto nemožný a nepřípustný a proti předpisu samotnému, proti kterému má právo rekursní, rekurovati nemůže, poněvadž mu výměr není vydán. To jest stav přímo bezprávní a v právním státě naprosto nemožný a neudržitelný.
Stává se velmi často, že berní správy nepředpisovaly daně po celou řadu let a nyní jsou exekučně vymáhány za všechna minulá léta najednou, což v mnohých případech dohání poplatnictvo a zejména střední stavy na pokraj zoufalství a často až k sebevraždám. Nad tím je nutno opravdu se pozastaviti a ptáti se, zda je ještě možno daně zvyšovati nebo nové daně zaváděti.
Neudržitelnost těchto poměrů v některých případech uznala i finanční správa a také různými výnosy z důvodů národohospodářských poskytla podstatné výhody při vyměřování daní přímých a jich placení. Při tom však, a to neprávem, zapomíná se na jiný zdroj příjmů státních, t. j. poplatky, a to hlavně z právních jednání, listin, spisů, úředních výkonů, poplatků pozůstalostních, daně z obohacení a pod., které samy o sobě znamenají vzhledem k současné hospodářské krisi a výši velmi citelné zatížení každého jednotlivce, ve spojení pak s jinými dávkami, jako na př. s dávkou na majetku a přírůstku na majetku, a dávkou přírůstku hodnoty nemovitosti, namnoze i konfiskaci majetku, insolvenci poplatníkovou a hospodářskou jeho ruinu. Nikdo neuvažuje o tom, že je to i přímá škoda pro stát, a to újmou na vyměřených poplatcích i ostatních daních přímých. Stále častěji se množí případy, že na příklad pozůstalosti československého poplatnictva se projednávají v cizině, a to nejen z důvodů, o kterých jsem se zmínil, nebo z důvodů valutárních, nýbrž i se zřetelem na osobní výši poplatků v cizině placených. Že toto stanovisko není pouhým všeobecným steskem, tomu nasvědčuje tento zajímavý případ. V obci Nové Cerekvi postoupili manželé František a Kateřina Cimburkovi domek čp. 38 Václavovi a Josefě Pražákovým tamtéž za trhovou cenu 2.000 Kč s povinností výměnku pro manžele Čeňka a Marii Cimburkovy. Podotýkám mimochodem, že tito jsou starší 75 let. Manželé Pražákovi zavázali se smlouvou zaplatiti veškeré poplatky z tohoto právního jednání, státní dávku z majetku a z přírůstku na majetku a státní dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti. A nyní tuto smlouvu podávaly si různé finanční úřady z ruky do ruky, a to jednak finanční ředitelství v Táboře, které po krátké době přišlo ještě s dodatečným platebním rozkazem, finanční úřad v Pelhřimově, inspektorát pro zemskou dávku a jiné úřady, které vyměřily z této trhové ceny na různých poplatcích a dávkách 26.250 Kč 10 h. Všechna odvolání, podaná proti tomuto rozhodnutí, jsou do dnešní doby nevyřízena a úplně marna.
A nyní vidíme, že k těmto úžasným poplatkům přichází vláda s novým návrhem, aby zatěžovala znovu jinými různými a nota bene naprosto neznámými dávkami naše poplatnictvo. Místo co mělo by se pracovati na reformě nepřímých daní a jich snižování, předkládá dnes vláda nové návrhy na několikanásobné zvýšení poplatků, ač sama, jak jsem již pravil, několikráte oficielně prohlásila, že nová břemena poplatnictvu ukládána nebudou. Toto nové zatížení nebude činiti, jak se odhaduje, 120 milionů korun ročně, ale jak jsem přesvědčen, jistě několikráte tolik. Je opravdu velice těžko dnes říci, co u nás již několikráte není zdaněno. Je přímo neuvěřitelno, že dnes, kdy slyšíme tyto všeobecné stesky do nesnesitelného daňového zatížení, kdy slyšíme, že nesmějí býti zaváděny nové daně a dávky, poněvadž to hospodářský náš život nesnese, když slyšíme stále o odbourávání daní, že dnes může vláda s novými takovými návrhy přijíti do této slavné sněmovny. Zavádění těchto nových poplatkových břemen je tím křiklavější, že oba dva zákony, které projednáváme, a zvláště zákon o dávkách za úřední úkony ve věcech správních, jsou podány opravdu ledabyle, čiší z nich, řekl bych, přímo bagatelisování, ba přímo pohrdání nejen občanstvem, ale i touto slavnou sněmovnou. Žádá se na nás, abychom podepsali směnku in bianco, a směnku nejhoršího druhu. Vláda neuznala za dobré ani slovem zmíniti se o tom, co považuje za úřední výkony ve věcech-správních. Je tedy možno vybírati poplatky i za úkony, které úřad sám zavinil svými omyly nebo přehmaty. Občan neprávem stíhaný bude musiti platiti za to, že se musí brániti proti takovýmto přehmatům. A co nejhoršího, zákon dává možnost ukládati a žádati tyto poplatky ve výši libovolné, ničím neomezené a občan může býti nucen platiti je napřed. Dokud nezaplatí, nedostane se ani k obraně proti úřednímu přehmatu, a nebude-li moci zaplatiti, nedostane se k tomu vůbec. To je fakt v ústavním státě naprosto nemožný, žádá se na nás věc, pro kterou musíme ztratiti poslední špetku vážnosti v očích občanstva, když povolíme dávky, nevědouce vlastně z čeho, neznajíce výši a neznajíce ani nejnižších, ani nejvyšších sazeb. Může býti něco horšího pro stát, než když vláda sama podkopává takto vážnost zákonodárného sboru, žádajíc na něm, aby podepsal a potvrdil, že není ani schopen, ani oprávněn posouditi, co vláda smí občanstvu ukládati? Tento zákon je dobrý snad k tomu, aby umožnil nejhorší šikanování občanstva, které podle mého bude úplně bezbranné i proti nejneoprávněnějšímu postupu úředníkovu.
A k tomu ke všemu není ze zákona jasno ani, komu budou tyto poplatky v některých případech patřiti. Praví se v něm, že až do zavedení zřízení župního budou je vybírati také úřady okresní i zemské, tedy samospráva. Ale ani slova o tom, zda tyto poplatky budou patřiti jim nebo státu. Výmluva vlády, že bylo třeba jednati rychle vzhledem na úpravu úřednických platů, je naprosto nicotná. Ani cestou, kterou navrhuje, nebude míti příjem z poplatků hned a bude musiti hraditi tuto potřebu zatím z jiných pramenů. Tak jako nyní může a musí vypracovati podrobnosti v nařízení podle tohoto zákona, mohla počkati s jejich předložením sněmovně. Dodatečné předložení hotových nařízení nemá naprosto žádného smyslu.
Jednomu však naprosto není možno rozuměti. Jak je možno, že koaliční strany v této slavné sněmovně zastoupené, které zastupují tak zvané střední stavy a které přece musí znáti pravý stav našeho poplatnictva, mohou k přijetí tohoto zákona dáti svého souhlasu?
Kdo četl v poslední době časopisy republikánské strany malozemědělského lidu, ve kterých bylo tolik stížností a tolik stesků proti daňovému zatížení, kdo četl všechny ty resoluce, uveřejněné v těchto časopisech, v nichž příslušníci téže strany protestují proti enormnímu daňovému zatížení, nemůže ani uvěřiti, že mohla by republikánská strana odhodlati se pro tyto předlohy hlasovati.
Ale, bohužel, vidíme, že tomu bude tak a že za chvíli budeme svědky té dvojí politiky, kterou strana tato provádí. Na jedné straně ve všech svých časopisech, na všech svých schůzích, ve všech přijatých resolucích útočí proti neudržitelnosti nynějšího daňového systému, ohražuje se s velkou emfasí proti novým daním, obviňuje z tohoto zatížení kde koho a za chvíli uvidíme, jak všecky ruce příslušníků této strany pro toto nové zatížení našeho poplatnictva se zvednou a budou hlasovati. A v tom právě jest ta neupřímnost politiky republikánské strany, která něco jiného dělá zde ve sněmovně a něco jiného hlásá venku. To není politika, která by mohla prospěti lidu, to, co se děje zde s této strany, jest politická demagogie, která v první řadě na republikánské straně se musí vymstíti.
Táži se, kdo dokáže všechny ty daně, všechny ty poplatky, všechna ta břemena s těmi nejrůznějšími sociálními zatíženími, která jsou na lid uvalena, zaplatiti? Zdá se mi, že příliš mnoho si béřete na odpovědnost. A tu nemohu než ještě v poslední chvíli apelovati na vás, abyste uvážili zrale u vědomí všech důsledků, které z této předlohy pro poplatnictvo naše vyplývají, a odepřeli dáti souhlas k novému zatížení, kterého poplatnictvo naše již nadále nesnese, jak jistě i mnozí z vás jste pevně o tom přesvědčeni.
Já budu hlasovati proti předloze. (Potlesk poslanců slovenské ľudové strany.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má p. posl. Tománek.
Posl. Tománek: Slávna snemovňa! Od prvoti, ako noha naša prekročila prah tohoto parlamentu, hlásame a hlásať neprestaneme: Vladári, odstráňte pijavicu z tela pracujúceho ľudu a daňové ťarchy rovnako medzi všetkými rozdeľte, lebo pri dnešnom vašom daňovom systéme pracujúci ľud, menovite roľníctvo, je v republike ako nákova, ktorú ustavične bije a bije ťažké kladivo nasýtených síce, ale vždy hladných finančníkov a exekútorov.
Slávna snemovňa! Keď židovský národ vždy hlbšie a hlbšie upadal, keď faraóni, zákonníci a cudzinci židovský národ do záhuby doviedli, boh poslal ako výstražného kárateľa židov sv. Jána. Bol to dľa Izaiáša proroka hlas volajúceho na púšti, bol to ako hlas svedomia židovského národa. Veľké bohatstvá, znemravnelosť, duševná hniloba židovských pánov zapríčinila tento úpadok, zapríčinila porobu, zapríčinila neresti rozpadávajúceho sa štátu a národa židovského. Dlho to trvalo, že my môžeme povedať dnes, že tieto slová, zo sv. písma vzaté, celkom dobre a pekne možno uviesť i na dnešné smutné časy. Dnešné vedúce vládné strany celkom tak ako tí bohatí židia, ako tí faraóni a zákonníci, upadli do takého stavu, ktorý veru bože nemožno pomenovať ani riadnym, ani normálnym. Naši ministri, pán Švehla, Beneš, Udržal, Hodža, Markovič celkom tak si počínajú, ako kedysi si počínali tí židovskí faraóni. Namyslení sú a pánovičatí. Dnešný chudobný ľud pod vládou takou veľmi mnoho trpí, má veľké škody, lebo to je už u nás pravda, že títo ľudia záujmom chudobného ľudu neporozumejú, poneváč nepoznali ideály a túžby tohoto ľudu. Hovoril som práve teraz, že dlho to trvalo, kým sme mohli počuť v tejto snemovni aspoň jedinkú objektívnu mienku, jedinké objektívné slovo o osudoch dane platiacich občanov. Hoci ten vládny program, ktorý tu svoju objektívnu mienku o osude dane platiacich občanov vypovedal, hoci jeho hlas bol hlasom volajúceho na púšti, hoci ten vládny poslanec proti svojej mienke odhlasoval dane a oklamal ľud, hoci hovoril jeho hlas pre terajšiu vládu, predsa musím takéto osvedčenie tohoto vládneho poslanca pochváliť. Veru, veru až zaplesá srdce v človeku, keď počuje, že sa našiel aspoň jeden jediný spravedlivý poslanec, medzi vládnymi poslanci, ktorý o osude dane platiacich občanov svoju mienku objektívne povedal. (Posl. Hlinka: Kto to bol?) Bol to poslanec z českej lidovej strany, veľactení kolegovia, ktorý po čas generálnej debaty o rozpočte povedal, aby rozpočet na r. 1925 bol zrobený na základe najväčšej sporivosti a žiadal menovite v prvom rade, aby sa prikročilo už raz ku zrušeniu daní zbytočných, rôznych poplatkov, lebo však i tak je ľud zaťažený natoľko daniami, že už i fyzicky nevládze platiť. Bol to tento poslanec lidovej strany, ktorý prízvukoval, aby v prvom rade boly zrušené vládné prirážky k základným daniam príjmovým, aby bola zrušená daň zo spotreby potravín, alebo aspoň z tých potravín, ktoré človek užije.
Slávna snemovňa! Rozhodne uhádnul ten vládny poslanec cestu i spôsob, ktorou a ktorým by sa daly tie veľké dane a nesnesiteľné bremená odstrániť. Uhádnul, že cestou najväčšej sporivosti. My stojíme tiež na tomto stanovisku a toto naše stanovisko je správné. To vysvitá i z toho, že s tohoto miesta protestujeme proti predloženému návrhu zákona. Ba len povážte, slávna snemovňa! Predložili ste návrh zákona, ktorým zvyšujete poplatky kolkové - povedzme pod c) s 1 Kč až na 3 Kč. To je zvýšenie až o 300 %. Predválečný poplatok pri tejto korune bol 50 h. Pri c) poplatok predválečný činil 72 hal. a teraz ho zvyšujete na 8 Kč, totiž o 800 %.
V § 5: pred válkou, poneváč nebolo zapotreba overovať listiny, neplatilo sa nič; teraz vyniesli ste k tomu zákon a platilo sa 1 Kč. Teraz poplatok z tejto koruny zvyšujete na 5 Kč, tedy o 500%.
Slávny snem! To sú strašné ťarchy, strašné bremená, keď povážíme, že skutočne náš poplatník je veľmi daňami všakovými, rôznymi zaťažený. Uvážte, že na Slovensku na príklad sú také krikľavé pády, že by ste toho neuverili. Mám od našich stúpencov listy, z ktorých jeden dovolím si vám prečítať ako doklad toho, ako vaši finančníci zachádzajú s našimi poplatníky, Slováky.
V obci Dojči jednej vdove, ktorá má domček a tri honky pôdy, vyrubili dôchodkovú daň 7800 Kč. Podesená tak veľkou sumou hľadala ľudí, ktorí by jej napísali apeláciu, aby nemusela takúto daň platiť. Poradili jej, aby išla na finančné riaditeľstvo a povedala tam veci tak, ako sa majú, že jej tam poradia a že tam na základe spravedlnosti pravdepodobne túto hroznú daň jej snížia. Keď tam prišla a všetko vypovedala, bolo jej rečené: "Tetičko, podajte riadnu apeláciu a vyčkajte času, kedy sa vaša apelácia vybaví." Podala apeláciu a výsledok bol, že k 7800 Kč bolo jej vyrubené ešte 10.000 Kč, tedy celkom 17.800 Kč. Jej manžel totiž, ktorý bol učiteľom, dostal zadržaný plat. Činilo to viac tisíc Kč. Tak z tohoto platu musí zaplatiť ešte 10.000 Kč.
Tvrdím, veľactený snem, že za takýchto pomerov je veľmi ťažko žiť. Tvrdím to, čo tvrdil vládny poslanec, ktorý navrhoval, aby sa takéto zbytočné dane odbúravaly cestou všeobecnej sporivosti. Preto dovolím si ad oculos demonstrandum, poukázať na niektoré veci, kde by sa mohlo sporiť, kde by sa malo sporiť, ale nesporí sa. Máme na príklad 6 zbytočných ministerstiev. Ministerstvo pošt a telegrafov, ministerstvo železníc, ministerstvo zdravotníctva, ministerstvo soc. pečlivosti, ministerstvo unifikácie, ministerstvo zásobovania ľudu. Tieto ministerstvá, slávny snem, sú celkom zbytočné. U týchto ministerstiev daly by sa usporiť veľké miliony a takéto zákony mohly by byť negligované a mohly by byť niektoré dane, na príklad daň z obratu, zrušené. Ministerstvo pošt a telegrafov a ministerstvo železníc, ako viete, patrí do oboru pôsobnosti ministerstva obchodu. V tomto ministerstve mohly by fungovať tieto ministerstvá ako jednoduché oddelenia, ktoré by mohly byť spravované polovičným personálom, ministri nemuseli by brať plat, ani by nemuseli brať plat všelijakí sekční šéfovia, všelijakí rôzni radovia a inšpektori. Ministerstvo zdravotníctva a soc. pečlivosti patrí do oboru ministerstva vnútra. Ministerstvo ver. prác patrí do všelijakých iných ministerstiev, ktoré vydávajú stavbu atď. A skutočne už ad absurdum ste to doviedli, že na príklad u ministerstva ver. prác nedišponuje jednotlivými budovami, jednotlivými objekty minister alebo vyšší úrad, ale dišponuje nimi ministerstvo ver. prác. I s tými najmenšími a najmizernejšími malichernosťmi nemožno obrátiť sa na patričného ministra, ktorý stavbu vydá, ale i s tými najmenšími vecmi musíte sa obrátiť na ministerstvo verejných prác. Ztratí-li sa kľuč od klozetu, nesmie sa kúpiť, musí sa patričný úrad a patričná vrchnosť obrátiť na ministerstvo verejných prác. Prosím, aká je tu byrokracia, aké zdržovanie rozumného hospodárstva.
Máme ešte dve celkom zbytočné ministerstvá. Na pr. ministerstvo zásobovania. O tom hovorili mnohí rečníci. V tomto ministerstve veľmi dobre sa darilo a viedlo tým pánom, ktorí v ňom boli. Tí veru nikdy netrpeli núdze a vtedy, keď slovenský národ hladoval, keď slovenský národ postrádal bieleho pečiva, tí páni v ministerstve mali vždy čo oblizovať, knedlíčky a bobečky, tým nikdy na ničom nechybelo. Tu je treba sporiť. Keby to ministerstvo bolo zlikvidované a rozpustené, mali byste pekné miliony, a nemuseli by ste prichádzať s takými zákony, ktoré ožobračujú ešte viac dnešné daňujúce poplatníctvo.
Máte, slávna snemovňa, ešte jedno ministerstvo, o ktorom každý z vás je úplne presvedčený, a musí byť presvedčený, že je celkom zbytočné. Je to ministerstvo unifikácie. Každý z vás vie, že toto ministerstvo je úplne zbytočné. Ono bolo potrebné len jednotlivým Čechoslovákom, aby sa mohli dostať do ministerského kresla, na pr. takému slovenskému Verbőczymu-Fajnorovi, alebo tehdajšiemu pravotárskemu adjunktovi Markovičovi. Tým bolo zapotreba tohoto ministerstva unifikácie. Tu sporte, veľactená snemovňa, a usporíte miliony a nebudete museť s takými zákony prichádzať. Zároveň môžete zrušiť aj iné nepotrebné dane, na pr. daň z obratu.
Keď sa má sporiť, a keď chcete ušetriť poplatníctvo, nuž áno, sporte, tu máte príležitosť sporiť.
Tiež by sa mohlo sporiť na príklad pri štátnych automobiloch. Toľko ich behá, ako šarkanov, div človeka nesrazia na ceste. Každý taký automobil zhltne ročne asi 200.000 Kč. Prosím pekne, keď za starého Maďarska, v bývalej uhorskej krajine, šiel štátny úradník na cesty, sadnul si na vlak, alebo na vozík, na kočiar a šiel na úradné cesty, odbavil svoju povinnosť a bol rešpektovaný ako štátny funkcionár. Keď ale bol "von Haus aus" majetný, zapriahol do vlastnej štvorky, šiel na úradnú cestu, odbyl si svoju úradnú povinnosť a bol rešpektovaný nielen ako štátny funkcionár, ale zároveň ako gavalier. (Posl. Stivín: Éljen Magyarország!) Áno, ten sporil, ale vy venujete veľké miliony na všelijaké reprezentácie, keď dnes dávate lauter za rok súdcom všelijaké plášte, četníkom čapice, vojakom šable, a pánom županom, ktorí predtým nemali dobrých nohavíc, dávate autá, aby reprezentoval na vonok a aby tá misera contribuens plebs videla, že tam ide štátny funkcionár. A myslíte, že ten náš ľud, tá misera contribuens plebs, rešpektuje tých županov? Nerešpektuje; ten náš ľud veľmi dobre vie, kto boli tí páni župani, ktorí dnes na auťákoch behajú. On dobre vie, že tí páni župani predtým nemali ani dobrých nohavíc.
Ďalej mohlo by sa usporiť veľa milionov pri konzulátoch a veľvyslanectvách v cudzích štátoch. Na tie musí nás ľud hrdlačiť; ako mi prídeme k tomu, aby náš ľud za zbytočné hostiny, ktoré taký vyslanec niekde v Egypte dáva tým Černochom, Indiánom a neviem akým Zulukafrom, dane platil? Keď sa má sporiť, nech sa sporí tu, nech sa takéto zbytočné konzuláty a veľvyslanectvá zrušia a budete mať peňazí hojnosť a nemusíte ožobračovať dane platiace občianstvo.
Ešte pri jednej veci by ste mohli veľmi ušetriť u tých konzulátov a veľvyslanectiev, pri tak zvanom pasovnom. Viem, že sú tam celé hejná úradníkov, ktorí sotva vedia meno podpísať a berú zo štátnej pokladnice pekné peniaze, za ktoré sa pekne rúče hýri vo viedeňských nočných brlohoch. Tu sporte, tu vymetajte a budete mať peňazí dosť!
Ďalšie miliony by ste mohli usporiť na Slovensku, na tých nešťastných dietách exponovaných Čechov. (Posl. Stivín: Kongrua!) O tom sme už veľa písali a hovorili a myslím, zbytočné bude o tom hovoriť.
Slávna snemovňa! Poneváč je nad slnko jasnejšie, že sa za terajšej vlády veľmi zle gazduje, bolo by zapotreba, aby takíto zlí gazdovia, zlí hospodári, odišli s týchto miest, ktoré zaujímajú a aby prepustili tieto miesta gazdom a hospodárom schopnejším, takým, ktorí budú vedieť de facto hospodáriť, lebo vedzme, že vy ste to, ktorí ohrožujete záujmy i existenciu tohoto štátu, lebo i týmto zákonom uvaľujete na toto poplatníctvo väčšie ťarchy, než je v stave sniesť.
Návrh zákona menom našej strany odmietam a neprijímam. (Potlesk slovenských ľudových poslanců.)
Předseda (zvoní): Rozprava je skončena. Závěrečné slovo dávám panu zpravodaji posl. R. Chalupovi.
Zpravodaj posl. R. Chalupa: Slavná sněmovno! Úkol můj je značně ulehčen. Páni kolegové, kteří se zabývali předlohou, myslím, že užili této příležitosti k docela jiné věci. Vybíjely se zde názory politické a nikoli názory, které by se mohly uplatniti přímo na předloze projednávané. Dále se zdá, že při této předloze zopakovali jsme si také trochu rozpočtovou debatu, a všecko, co bylo dříve při rozpočtové debatě uvedeno, zde znovu bylo přivedeno k platnosti.
Mohu konstatovati, že jen velmi málo konkrétních námětů ku předloze bylo předneseno. Pan kol. Dietl hovořil o tom, že mají býti také postiženy remunerace úředníků. To není pravda, poněvadž § 20, který by se mohl na toto ustanovení vztahovati, byl vůbec vypuštěn, není vůbec v platnosti.
Pan kol. Rychtera má obrovský strach ze zvýšení; prý zde běží o břemeno, které dnes snad je vyličováno jako břemeno nepatrné, 40 mil., ale ve skutečnosti že běží o velké břemeno nové. To je veliký omyl. Znovu zdůrazňuji to, co jsem řekl v důvodové zprávě, že tu běží o pevné poplatky kolkové, které jsou zahrnuty v částce 130 mil. Kč a tato částka je zjištěna přesně z průměru tříletého výnosu. V této částce 130 mil. nejsou ovšem jen pevné poplatky, tam jsou také poplatky soudní, a to je značná část, jsou tam také poplatky skálové, kvitanční a zejména poplatky, které jsou k placení přímo, ale které pro nepatrnost svou jsou placeny pravidelně v kolcích. Tedy částka, která z těchto 130 mil. vypadá na pevné poplatky, je velmi nepatrná a také zvýšení bude asi nepatrné. Celkem výnos, který je počítán na 40 mil., myslím, že je spíše nadceněn, než skutečně doceněn.
Pan kol. Tománek uváděl, že zde běží o zvýšení až 300násobné. Mohu říci, že tu běží o další zvýšení nové, někde až 500násobné. Zvýšení to přichází poněkud pozdě, je to jakási reserva důchodů státních. Když jsme r. 1922 zvýšili poplatky soudní, byli jsme také oprávněni k tomu, abychom zvýšili tyto pevné poplatky, ale tyto zvýšeny nebyly. Byly zvýšeny r. 1916, ne ovšem všechny o 100 %. Ale to neodpovídá dnešním poměrům, a proto přichází-li dnes v době potřeby vláda s požadavkem, aby tyto poplatky se zvýšily, pak myslím, že je na dobré cestě. Já bych rád slyšel od pánů, kteří předlohu kritisovali nebo alespoň snažili se kritisovati, aby nám pověděli, kde je skutečně nějaký nový důchod, kterého bychom mohli použíti? Může zde býti názor, že by to snad mohly býti přímé daně. Já jsem již poukázal na to, že zatížení přímými daněmi je dnes velice citelné a že není možno v tom směru dále jíti. Rovněž to nemohou býti daně spotřební. Měli jsme tedy zaváděti cukerní daň, jak to bylo navrhováno? Říká se, že je to nové břemeno, ale zdá se, že toto břemeno je daleko snesitelnější nežli daň přímá, nebo daň spotřební, kterou je každý postižen, poněvadž tento poplatek je placen za dvou příznivých okolností, jednak zde běží o úkon státní správy a stát má nárok na určité odškodnění, jednak tu také jde o určitou výhodu pro stranu, a tím také do jisté míry tento poplatek stává se omluvitelným.
Pan kol. Rychtera má strach o rovnováhu ve státním rozpočtu. I my máme obavu o rovnováhu ve státním rozpočtu, a já jsem si dovolil zdůrazniti s tohoto místa v rozpočtové debatě, kde je vlastně klíč té okolnosti, že není možno dosáhnouti rovnováhy v rozpočtu, totiž, že je to všeobecná drahota, kterou je postižen stejně jednotlivec jako stát a že tam je nutno hledati základ celého tohoto systému. Jestliže drahota nepoleví, nepoleví ani výše státních nákladů, nemohou býti sníženy platy státních zaměstnanců. Konstatuji, že při této příležitosti nikdo z pánů řečníků neměl odvahy říci, že toto maličké, co se dnes dává státnímu zaměstnanectvu, by nemělo býti nějakým způsobem uhraženo.
Pan kol. Rychtera šel hodně daleko a s jeho stanoviska je to docela vysvětlitelné. On má strach, že v Československé republice, zejména v sociálně-politickém zákonodárství, jdeme příliš rychle kupředu, že předstihujeme jaksi ostatní státy, že žijeme nad své poměry. Ale není většího omylu než to, jestliže se myslí, že právě vrstvy, které zastupuje p. kol. Rychtera, jsou skutečně ty, které to platí. Ať se podívá p. kol. Rychtera do rozpočtových cifer, které nám zde uváděl, co se zaplatí na daních přímých a co na daních nepřímých. Je to pouhá 1/6 daní přímých proti šestkráte větší cifře daní nepřímých. To vše zaplatí především vrstvy nemajetné, nehledě k tomu, že daně přímé, jakmile jsou zavedeny systémem, mohou se státi režijní položkou a jako režijní položka se mohou klidně převalovati na konsumenty. Nakonec vše zaplatí právě ten, kdo se nemůže brániti a kdo sám pro sebe ničeho nevyrábí a ničeho neprodává. Po této stránce myslím, že starost p. kol. Rychtery není zcela odůvodněna. My víme, když se dnes v sociálně-politickém zákonodárství pracuje, že to není jen příkazem sociální spravedlnosti, ale že na to mají nárok nejvíce pracující vrstvy, poněvadž jsou nejpoplatnějším elementem v tomto státě.
Zdá se, že p. kol. Rychtera chtěl i při této příležitosti odbýti ještě jiné věci. On totiž mluvil proti příští předloze, která dnes projednávána snad nebude, o dávkách za správní úkony. V této věci snad nemám povinnosti, abych. polemisoval.
Jinak, poněvadž ani pozměňovací návrhy ani resoluce nedošly, mohu s dobrým svědomím předlohu tak, jak byla upravena rozpočtovým a ústavně-právním výborem, slavnému Národnímu shromáždění doporučiti ke schválení. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Závěrečné slovo dávám druhému zpravodaji, p. posl. dr. Matouškovi.
Zpravodaj posl. dr. Matoušek: Vážené Národní shromáždění! Proti předloze, o které jednáme, vzneseny byly námitky, které se v podstatě netýkají textu samého. Všeobecně naříkáno bylo na vysoké daně, na přetížení výrobních vrstev a že tato předloha přinese veliké zatížení, jmenovitě výrobním vrstvám.
Je s podivem, že právě zástupci výrobních vrstev stěžují si na dávky, které nezatěžují výrobu, nýbrž pouze toho, kdo žádá určitého úkonu na státní správě. Tedy nejsou to dávky, nejsou to poplatky, jež by zatěžovaly výrobní vrstvy, nýbrž rozšiřuje se toto zatížení na nejširší vrstvy obyvatelstva. Tu zdá se mi, že není logické, aby ten, kdo chce chrániti výrobní a poplatné vrstvy, na tento způsob zatěžování si stěžoval. Ovšem na druhé straně musím zdůrazniti, že v tomto případě je mravní povinností, abychom dodrželi slovo, které jsme dali při tom, když jsme odhlasovávali ty nepatrné přídavky státním zaměstnancům. Tenkráte ti, kdo pro ně hlasovali, myslím, že všichni hlasovali pro zlepšení zlých poměrů státních zaměstnanců a hlasovali také pro důvodovou zprávu, kde bylo docela otevřeně řečeno, že chceme tyto výdaje krýti právě poplatky kolkovými. Pravím, že mravním závazkem pro ty, kteří hlasovali pro výdaj, je, že musí také hlasovati pro krytí, jmenovitě když v zákoně bylo přesně toto krytí označeno.
Naříká se na daně. Víme dobře, že výrobní vrstvy jsou přetíženy daněmi, jenomže my z toho neděláme demagogii, nýbrž hledíme, pokud koalice se týče, napraviti stávající poměry.
Koalice odhlasovala zákon, kdyby daně zatěžovaly poplatníka tak, že by jeho výdělečná schopnost byla úplně ničena, že v takovém případě, když zákon striktně žádá zaplacení daní, finanční správa mu je po případě sníží, po případě může úplně odepsati. Tedy nesmí se jen naříkati, ale nutno hledati také prostředky. Mimo to připravuje se zákonná úprava daňová, která bude všeobecně hleděti tam, kde zatížení je značné, je snížiti. Ovšem nesmíme zapomenouti, že nesmíme skočiti do tmy, nýbrž při úpravě daňové hleděti k tomu, aby finanční rovnováha, na kterou se ostatně příslušní řečníci odvolávali, nebyla porušena.
Poněvadž jinak vlastně jmenovitě z ústavněprávního hlediska nebyly proti předloze podány námitky a také ne pozměňovací návrhy, nemohu jinak než přes všechny přednesené zde námitky trvati na svém návrhu, aby předložená osnova zákona byla schválena tak, jak byla předložena Národnímu shromáždění jménem ústavně-právního výboru. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Budeme hlasovati.
Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Sněmovna je způsobilá se usnášeti.
Osnova zákona tohoto má 27 paragrafů, nadpis a úvodní formuli. Pozměňovací návrh učiněn nebyl. Míním tedy dáti hlasovati o celé osnově najednou.
Jsou proti tomuto způsobu hlasování námitky? (Nebyly.)
Námitky proti tomuto způsobu hlasování vzneseny nebyly.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, t. j. s jejími 27 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, ve znění, navrženém oběma pány zpravodaji, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové.
Čtení druhé navrhnu na pořad schůze příští.
Přerušuji jednání o pořadu schůze.
Než schůzi ukončím, je nám ještě hlasováním rozhodnouti, zda a kdy je zahájiti rozpravu o interpelacích, označených za naléhavé, které byly rozdány tiskem ve 330. schůzi posl. sněmovny dne 16. března t. r.
Jest to především naléhavá interpelace posl. Warmbrunna, Bubníka a druhů ministru vnitra o zneužívání policejní moci k účelům stranicko-politickým, zvláště k špiclování (špehování) komunistické strany (tisk 5068).
Žádám za přečtení záhlaví a petitu.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):