Začátek schůze ve 2 hod. 55 min. odpol.
Přítomni:
Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.
Zapisovatelé: Špaček, Taub.
177 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: náměstek min. předsedy Stříbrný; ministři dr. Dolanský, dr. Franke, Habrman, dr. Hodža, Malypetr, inž. Novák, Srba, Šrámek, Udržal; za ministerstvo vnitra odb. přednosta dr. Bobek.
Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce Nebuška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 331. schůzi poslanecké sněmovny.
Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem posl. Petrovickému, Davidovi a Moudrému; na 19., 20. a 21. tohoto měsíce posl. Chlebounové - vesměs pro neodkladné záležitosti.
Nemocí omluvili se na tento týden posl. dr. Srdínko, Dubický a Tomik.
Lékařské vysvědčení předložili posl. Darula a Maxian.
Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám, aby byly sděleny.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Do výboru imunitního vyslal klub poslanců čsl. soc.-demokratické strany dělnické posl. Astra za posl. Modráčka, klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Beutela za posl. Jokla.
Předseda: Byly podány některé dotazy.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Dotazy:
posl. Hrušovského a druhů ministru financí ve věci majitelky prodejny tabáku v Košicích Kateřiny Jakabové, příslušné do obce Forró v Maďarsku, a ve věci majitelky prodejny tabákové Ováry Imrichové v Košicích,
posl. Sauera ministrovi soc. péče, že válečné vdově Anně Vöthové v Bratrušově nebyl vyplácen vdovský důchod,
posl. Patzela:
ministrovi vnitra o neoprávněném předpisu vojenské taxy,
předsedovi vlády a ministrovi financí, aby město Bor u České Lípy bylo zařazeno do vyšší třídy místních přídavků.
Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány některé interpelace.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
5066. Interpelace:
I. posl. Pohla, Uhla, Jokla a druhů min. národní obrany o chování vojenských lékařů,
II. posl. Siváka a spol. min. vnútra o bezpríkladnom terore četníckej stanice v Novákoch na Slovensku,
III. posl. Anděla, Horáka, Pastyříka a druhů min. financí o dalším rušení berních úřadů,
IV. posl. Darulu a súdr. min. zemedelstva, verejných prác a s plnou mocou pre Slovensko ohľadom biedy živelnou pohromou postihnutých občanov na Žitnom ostrove v okolí Čilizu,
V. posl Darulu a súdr. min. financií ohľadom vyplatenia alebo urovnania sporu obce Malá Porúbka v župe podtatranskej, kde zabraná pôda dosiaľ nahradená nebola,
VI. posl. inž. Kalliny a druhů min. pošt a telegrafů o svévolném propouštění a překládání do výslužby poštovních úředníků a zaměstnanců,
VII. posl. dr. Czecha, Hackenberga, dr. Haase a druhů vládě, aby byla prohlášena amnestie,
VIII. posl. dr. Luschky a druhů min. nár. obrany o zaopatřovacích požitcích bývalých rakousko-uherských vojenských gážistů z povolání československé státní příslušnosti,
IX. posl. Füssyho a spol. min. financií o zdanení tých pozemkov poblíž rieky Ipľa, ktoré ležia v území maďarského štátu,
X. posl. Palkovicha a súdr. min. financií o liknavom vybavovaní odvolaní vo veciach daňových a dávky z majetku,
XI. posl. dr. Lelleyho a súdr. min. vnútra, zemedelstva a školstva a národnej osvety o poškodení cirkevného majetku obce Imeľ,
XII. posl. Palkovicha a súdr. min. školstva a nár. osvety o udajnom prejave menovaného pána ministra pred deputáciou "Všeobecného spolku maďarských učiteľov",
XIII. posl. Patzela a druhů vládě o náhradě škody obětem vojenských přehmatů,
XIV. posl. dr. Hanreicha, Böhra, dr. Kafky, Stenzla a druhů min. pro zásobování lidu, že nedbá předpisů jazykového zákona,
XV. posl. Palkovicha a súdr. min. školstva a nár. osvety o odstránení protizákonných pomerov, zavládnuvších v štátnej ľudovej škole v Šale n. Váhom.
Předseda: Zápisy o 328. a 329. schůzi byly ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyloženy, a poněvadž nebyly proti nim podány písemné námitky, jsou schváleny podle §u 73 jedn. řádu a budou podle téhož paragrafu vytištěny.
Přejdeme k pořadu schůze, a to k 1. odstavci, jímž je:
1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 5008) zákona, jímž se s prozatímní platností upravují některá ustanovení obecního zřízení v Podkarpatské Rusi (tisk 5070).
Zpravodajem je p. posl. dr. Patejdl, jemuž dávám slovo.
Zpravodaj posl. dr. Patejdl: Slavná sněmovno! Potřeba nové úpravy právních poměrů obcí v Podkarpatské Rusi byla pociťována od té doby, kdy toto samosprávné území stalo se dle mírové smlouvy St.-Germainské z 10. září 1919 na základě dobrovolného připojení nedílnou součástí Československé republiky. Vládním nařízením ze dne 7. srpna 1922, č. 216 Sb. z. a n., byla rozšířena na Podkarpatskou Rus působnost zákona č. 329/1921, tak zvaná finanční novela obecní. Vládním nařízením ze dne 7. srpna 1923, č. 171 Sb. z. a n., byla provedena prozatímní úprava obecního zřízení v Podkarpatské Rusi.
Působnost tohoto nařízení, pokud se opírá o § 3, odst. 8 ústavní listiny, byla brána v pochybnost.
To vedlo vládu k tomu, že rozhodla se právní poměry obecní v Podkarpatské Rusi prozatímně, do vydání zákona sněmem Podkarpatské Rusi, upraviti zákonem.
Osnova zákona znamená vlastně rozšíření platnosti zákona ze dne 13. července 1922, č. 243 Sb. z. a n., o prozatímní úpravě obecního zřízení na Slovensku též na Podkarpatskou Rus. Úchylky od znění zákona č. 243/1922 jsou provedeny potud, pokud toho vyžadují rozdíly místních poměrů proti Slovensku.
Rozšíření platnosti zákona č. 243/1922 na Podkarpatskou Rus odůvodněno jest tím, že obecní zřízení na Slovensku dle citovaného zákona se osvědčuje.
Výbor ústavně-právní zkoumal osnovu zákona i po stránce účelnosti i se stanoviska ústavy vzhledem k zvláštnímu ústavně-právnímu postavení Podkarpatské Rusi.
K otázce účelnosti zaujal výbor stanovisko kladné. K otázce druhé připojuje se výbor k stanovisku vládní osnovy, totiž:
Dle § 3, odst. 4 ústavní listiny jest sněm Podkarpatské Rusi příslušný usnášeti se také o zákonech místní správy. Nemůže býti tedy pochybnosti o tom, že definitivní zákonná úprava obecního zřízení jest věcí sněmu Podkarpatské Rusi.
V daném případě navrhuje se jen úprava s platností prozatímní, až do vydání zákona sněmem Podkarpatské Rusi. Taková úprava nedotýká se práv sněmu, který nejsa dosud ustaven, nemůže je vykonávati.
Výbor při podrobném projednávání opravil tiskovou chybu v § 1, odst. 6, předposlední řádek, kde vynechána byla při citaci §u cifra 1, takže správně má zníti "(§ 11 vládního nařízení atd.)".
Jinak nepřičinil výbor nijakých změn ani dodatků a navrhuje:
Slavná poslanecká sněmovno račiž po této tiskové opravě přijati vládní návrh zákona beze změny. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu.
Sděluji, že za ministerstvo vnitra dostavil se k jednání o tomto odstavci pořadu p. odb. přednosta dr. Bobek.
Ke slovu jest přihlášen p. posl. dr. Gáti.
Než mu udělím slovo, navrhuji podle usnesení presidiálního řečnickou lhůtu 20minutovou. (Námitek nebylo.)
Námitek proti tomu není. Lhůta je přijata.
Dávám slovo p. posl. dr. Gátimu.
Posl. dr. Gáti: Dámy a pánové! Dne 16. března bylo výročí voleb do Národního shromáždění v Podkarpatské Rusi. U příležitosti tohoto výročí musím jménem komunistické strany a mých voličů a tudíž jménem pracujícího lidu Podkarpatské Rusi přibíti toto: Podle mírové smlouvy st.-germainské a ústavního zákona připojil se lid v Podkarpatské Rusi svobodnou vůlí k republice Československé; svobodnou vůlí, avšak nikoli bez podmínek. Československá republika převzala k Podkarpatské Rusi závazky a závazky tyto garantovány byly kapitalistickými velmocemi, načež Národní shromáždění československé pojalo je do ústavního zákona.
My, zvolení zástupcové Podkarpatské Rusi, kteří zastupujeme vůli většiny lidu, ihned po svém zvolení podali jsme interpelaci vládě, ve které dožadovali jsme se plnění těchto závazků podle stávajících právních norem. Žádali jsme uplatnění autonomie. Autonomie tato neznamená, že bychom se vzdali svého práva sebeurčovacího, nýbrž ona jest předpokladem a základem uplatňování sebeurčovacího práva lidu trpícího v Podkarpatské Rusi.
Mezi republikou Československou a lidem Podkarpatské Rusi stává bilaterální smlouva, jejíž plnění neb odklad není jednostranným právem vlády. Lid Podkarpatské Rusi připojil se k Československé republice pouze za cenu uskutečnění punktací smlouvy st.-germainské, a dnes v šestém výročí existence republiky a v prvém výročí našich poslaneckých voleb konstatuje, že vláda byla námi, poslanci zvolenými většinou lidu, vyzvána k plnění svých závazků, avšak na naši důkladnou a nepopíratelnou interpelaci nedala meritorní odpovědi ani za rok.
Provedením voleb uskutečnila vláda pouze to nejbezcennější právo z práv autonomních, ježto parlamentní zastoupení má dnes také země, která není autonomní a nepřipojila se dobrovolně.
Vláda již od šesti let svým neudržitelným koloniálním a imperialistickým systémem páše křivdu za křivdou v Podkarpatské Rusi, na to však volby poslanecké daly ráznou odpověď, že šedesát procent voličů autonomní země hlasovalo pro stranu komunistickou a úhrnem osmdesát procent pro strany oposiční, kdežto k disposici koaličních stran byla celá vláda a celý úřední aparát.
Od jednoho roku se poměry jen zhoršily a vláda ani po jednom roku nerespektovala vůle lidu, ba naopak přizvukuje, že lid Podkarpatské Rusi nebude zralý ku provozování práv dotud, dokud vůle vlády nenabude většiny v Podkarpatské Rusi. Jednání toto diametrálně se protiví zájmům Podkarpatské Rusi. Tato vůle vlády vždy více a více odcizuje lid od vlády a jejích stran a postupně bude se tato vzdálenost stále zvětšovati.
Pročež nutno si předložiti otázku: Napíše-li vláda své hříchy na účet strany komunistické a oposice a je-li dnes s to utlačovati vůli lidu v Podkarpatské Rusi pouze úřední byrokracií a četnickým bodlem, tedy československý stát nikdy nesplní svých závazků.
Nutno se tázati: Jak dlouho lze odkládati uskutečnění našich práv a zdali je smlouva závazná pouze pro jednu smluvní stranu?
Lid v Podkarpatské Rusi mými ústy slavnostně prohlašuje, jestliže vzhledem k uplatnění jeho práv nedostane se mu naprosto uspokojivé odpovědi do tří měsíců, že vyvodí z toho důsledky a uplatňovati bude své sebeurčovací právo volně a ve formě, která jedině vyhovuje pracujícímu lidu. Ve jménu své strany však prohlašuji, že III. Internacionála a její veškeré sekce, a tudíž v prvé řadě proletariát český, německý a slovenský, poskytne plnou měrou pomocné ruky k tomu, aby převážně proletářský lid v Podkarpatské Rusi byl definitivně osvobozen od kolonisačního a kapitalistického útisku.
Přicházím teď ke kritice předloženého návrhu obecního zákona.
Důvodová zpráva návrhu doslovně dovolává se toho, že "podle § 3, odst. 4 ústavní listiny je sněm Podkarpatské Rusi příslušný usnášeti se také o zákonech místní správy. Nemůže tedy býti pochybnosti o tom, že definitivní zákonná úprava obecního zřízení jest věcí sněmu Podkarpatské Rusi".
Doznání toto je hlasem špatného svědomí, avšak jedině doznání ještě nestačí; stačí odvolati se na podrobné vývody naší interpelace o autonomii Podkarpatské Rusi, aby se dokázalo, že tento návrh zákona příčí se ústavní listině, je neplatným a nezákonným právě tak, jako bylo nezákonným poslední ministerské nařízení čís. 171 z r. 1923, jehož nezákonnost nezjistili jsme my komunisti, nýbrž minulého roku nejvyšší správní soud rozsudkem.
Ve věcech vyhrazených sejmu Podkarpatské Rusi není Národní shromáždění oprávněno ani k usnášení zákonů dočasných, ježto dotud, dokud se sejm nemůže usnášeti, zůstávají v platnosti staré uherské zákony doplněné ústavními zákony.
Konstatuji i to, že zákonný článek XXII z r. 1886 jest liberálnější a také účelnější než předložený návrh zákona, ježto poskytuje více práv vesnickým a městským zastupitelským sborům, jedině volební právo v něm pojaté jest reakcionářštější, avšak v tomto ohledu naprosto dostatečným způsobem doplňuje jej základní zákon čís. 75 z roku 1919.
Mnoho pomlouvané maďarské zákonodárství neznalo falsifikaci vůle autonomních sborů a tudíž sborů zastupitelských zákaznými právy státních notářů a oktrojováním bezpáteřných odborníků od vlády závislých. Za pojmy tyto můžeme děkovati demokracii. Na čem se obec neb město v zastupitelství usneslo, to bylo usnesením, které bylo lze napadnouti pouze odvoláním. Podle tohoto návrhu zákona jest obyvatelstvo dětskou hračkou v rukou státních úředníků, župana a nadřízených vrchností, meritorní práva jsou vesměs v rukou ústředních úřadů a zvolené zastupitelské sbory jsou pouze loutky s nepatrným oborem působnosti.
Tento nezákonný návrh zákona tudíž ne že by přinesl lidu blíže práva autonomní, ale zničí ještě práva z desetiletí předchozích a činí úřednický absolutismus institucí.
Podle uherského zákona starého a podle práva platného jsou nejen města Užhorod a Mukačevo městy se zřízeným magistrátem, ale také Beregszasz, Hust a Velký Sevljuš, mimo to byly v Podkarpatské Rusi také krásné velkoobce: Tiszaújlak, Tjačovo atd., jež by za krátkou dobu vývoje mohly se státi městy. Vedle toho byly malé obce s notáry. Připomínám, že za starých dob nerozkazovali obcím notáři od obce nezávislí, nýbrž notáři od obce závislí zprostředkovali mezi obcí a vyššími úřady a naopak.
Tento návrh zákona uznává pouze Užhorod a Mukačevo za města se zřízeným magistrátem, a to s oborem působnosti důkladně okleštěným, avšak již v Beregszaszu definitivně ustanovuje velkoobecní degradaci a podřizuje obec tuto naprosto dozorčímu úřadu, kterým jest hlavnoslúžnovský úřad. A hlavní služní jsou také hodni tohoto povolání, ježto bývalý hlavní služný v Beregszaszu Kosler defraudoval ohromné sumy; samozřejmě jest ještě dnes na svobodě, a dnešní hlavní služný ryze maďarského města Beregszaszu jest ukrajinský žid Szobolsky, jenž byl zajisté pro své zásluhy přeložen po krvavých událostech ze Svaljavy do Beregszaszu. Je naprosto komickým, že § 4 předloženého návrhu zákona uplatňuje § 30 nařízení čís. 171/1923, jež bylo již správním soudem uznáno za nezákonné, podle kterého Beregszaszu na vesnici degradovaném milostně povoluje, aby se mohlo jmenovati městem.
Tento návrh zákona jest aplikováním zákona čís. 243 z roku 1922 o slovenských městech na Podkarpatskou Rus. Avšak ne proto jsou v ústavní listině zajištěna pro Podkarpatskou Rus autonomní práva, aby vláda města v Podkarpatské Rusi alespoň takovými právy poctila, jako města slovenská, naopak, tento návrh zákona poskytuje Podkarpatské Rusi ještě méně práv, než kolik se dostalo Slovensku. Tak podle § 1, čís. 4 odpadá § 21 slovenského zákona, podle kterého jednotlivé velké obce, jež byly městy se zřízeným magistrátem, mohou vládním nařízením zmocněny býti, aby některé věci, které byly až dosud městy na základě § 22 zákonného článku XXII z roku 1886 spravovány, byly jimi spravovány i na příště a že práva tato mohou býti udělena také jiným takovým velkoobcím, jež vykazují ráz města.
Znamená to tolik, že, kdežto na Slovensku jest dána možnost vývoje obcí, které si spravují své věci tržniční, jarmareční, stavební, zdravotnické, živnostenské a čeledního soudnictví, dotud v Podkarpatské Rusi až do doby, dokud nebude zvolen sejm, a tudíž podle intencí vlády do doby nedozírné, nebudou míti velkoobce možnost vývoje ve města a není ani městům dána možnost dalšího vývoje. Sám tento fakt nám vysvětluje, že v intencích vlády a vládních stran na celé čáře jest kulturní a hospodářské odbourání Podkarpatské Rusi.
Dříve než bych šel dále v rozboru tohoto návrhu zákona, musím se zmíniti o tom, že v Podkarpatské Rusi byly až do obecních voleb v září 1923 ve městech vládou jmenované výbory, ve vesnicích však zavládla naprostá anarchie. Členy vyjmenovaných sborů byli čeští úředníci, čeští obchodníci a místní bezpáteřná individua, požívající naprostého opovržení občanstva. Lid se zaťatými pěstmi pohlížel na toto turecké hospodaření pod vedením vládních komisařů, avšak nic proti tomu nemohl podniknouti, ježto vůle lidu jest ve správě a režimu Podkarpatské Rusi neznámou veličinou.
Současně s volbami do obcí postarala se vláda také o to, aby zastupitelské sbory nebyly s to svá práva provozovati. Proto neponechala v platnosti starý, liberálnější maďarský zákon, proto nerozšířila platnost českého obecního zákona na Podkarpatskou Rus, ba nerozšířila na ni ani zákon slovenský, nýbrž připravila přímo pro nás neslýchaně nestoudné vládní nařízení, věhlasné to nařízení z roku 1923, čís. 171, proti němuž jsem já, jakožto člen městského zastupitelstva, již v první schůzi výboru protestoval a proti němuž později, kdy se mé předpovědi splnily, předložila vládě protest také většina zastupitelského sboru, aby pozbylo platnosti a zastupitelský sbor vyzval k tomu také města Mukačevo, Košice a Bratislavu. (Výkřiky posl. Sedorjaka.)
Vše to by nebylo pomohlo, ježto znamenalo to pouze projev vůle lidu. Pomohlo však to, že strany města Mukačeva, jež omrzelo již pasovství notářských úřadů a znalců projevené ve volbách výborových, podaly stížnost ke správnímu soudu, jenž rozhodl rozsudkem, že vládní nařízení z r. 1923, č. 171, příčí se ústavní listině, že vláda ani přes citované tam paragrafy nebyla oprávněna vydati toto nařízení a tudíž celé vládní nařízení je neplatné.
Rozsudek správního soudu roztříštil jako puma toto vládní nařízení. Tento pohlavek byl těžký a tudíž i vláda by mohla nyní dovoditi z toho důsledky.
Vláda může býti na základě ústavního zákona pohnána k odpovědnosti. V jiných zemích podávají demise i vlády měšťácké demokracie a jsou poháněny k odpovědnosti, vydají-li nezákonná nařízení. Pouze v republice Československé jest možno, že každý soukromník, jenž poruší zákony, dostane se před soud, avšak vláda ani v nejmenším si nevšímá takových malicherností a učiní nanejvýš to, že protiústavní nařízení uplatní ve formě zákona. Důsledkem této korekce jest také tento návrh zákona.
Slavnostně protestuji proti odhlasování tohoto návrhu zákona, ježto předně československé zákonodárství nemá k tomu ani práva, a za druhé, ježto chce uzákoniti takovou bezzákonnost, která byla nejvyšším správním soudem odsouzena. Protestuji proti tomu tím spíše, ježto návrh tento ponechává v platnosti §§ 14 až 25 a 30 až 31 nařízení z r. 1923, č. 171, uznané nejvyšším správním soudem za nezákonné, a tudíž kodifikuje nezákonnost rozsudkem zjištěnou.
Podle tohoto návrhu zákona zůstávají městské zastupitelské sbory i nadále otroky státních notářských úřadů, vládních kreatur postrádajících jakéhokoliv odborného vzdělání a tak zvaných dozorčích úředníků, a osm jmenovaných členů může při dvaačtyřiceti zvolených členech překaziti uplatnění vůle obyvatelstva, a byla-li by oposice ve většině, uloží župan notářskému úřadu, aby uplatňoval své právo na veto. Tento návrh zákona pochází ze stejného pramene, jako nezákonné nařízení čís. 171, avšak jest ještě úzkoprsejším, nežli slovenský zákon z r. 1922, čís. 243, poněvadž právě §§ 21, 22, 24 atd., vynechané v § 1, čís. 4, vylučují z vývoje větší obce Podkarpatské Rusi.
My, obyvatelé Podkarpatské Rusi, dostali jsme se z deště pod okap a naše obce a města i nadále nebudou schopné další ozdravovací práce a vývoje, ač rozpuštěný zastupitelsky výbor v Užhorodě a nezákonně působící zastupitelský výbor v Mukačevě dokázaly, že zvolené výbory měst jsou schopny užívati svých práv, a proto přes tisíceré překážky jsou s to, aby povznesly veřejné věci a záležitosti měst.
Stačí nám znáti rozpočty, abychom to mohli konstatovati. Obě města věnovala asi čtvrt milionu korun vážným sociálním zařízením, chudobincům, podpoře opuštěných dítek, výchově dětí, na učebnice, knihovny, na podporu nezaměstnaných atd. Obě města usnesla se na zařízení vodovodu a kanalisace, avšak vládní úřady dosud ještě neposkytly jim možnosti, aby se této elementární potřebě mohlo vyhověti. Město Užhorod zamýšlelo zříditi velkolepé, veřejné jatky, avšak panu županu se věc nelíbila, takže toto mnohamilionové podnikání nemohlo se z důvodů formálních realisovati, ač městské zastupitelstvo věc projednalo, koncesi udělilo a domluvilo se se skupinou kapitalistů.
Elektrické podniky měst Podkarpatské Rusi jsou v rukou Slovenské všeobecné úvěrní banky. Naše strana a většina zastupitelstev chtěla smlouvy zrušiti a elektrické závody dáti do správy měst, avšak banka tato má ve vysokých kruzích mocné zastance, takže na př. v Mukačevě uplatnila se vůle banky jen na nátlak shora.
Roční nájemné za vojenské kasárny v Mukačevě částkou Kč 44.780 město nemůže na vojenském eráru vymoci, divadlo bylo na nátlak shora dáno do pronájmu socialistům-legionářům, kruh obchodníků dostal také na vyšší nátlak pronájem starého gymnasia, avšak obchodníci vyklidili místnost odborových organisací dělníků.
Všude lze pociťovati dvojloketní poručenství vyšších úřadů, které nevšímají si vůle obyvatelstva a terorisují odpíráním státního občanství a obecní příslušností. A všude tam jest také dozorčími úřady trpěná, ba chráněná korupce; náměstek guvernéra Rozsypal postavil v čelo židovské náboženské obce vládního komisaře, kterého pro jeho špinavé činy pak uvěznilo státní zastupitelstvo. Tato událost samozřejmě neotřásla postavením Rozsypalovým, vždyť v Podkarpatské Rusi není úřední odpovědnosti a vláda nedbá příliš mínění obyvatelstva.
Jak velká korupce zavládla ve veřejnosti Podkarpatské Rusi, proti které bojují pouze zvolení a neodvislí členové autonomních orgánů, v prvé řadě komunisté, toho nejjasnějším důkazem jsou policejní peněžní pokuty v Užhorodě, které z větší části náleží chudobinskému fondu města. Dlouhá léta odváděla policie tyto peněžní pokuty, které mizely v rukou střídavších se policejních kapitánů, a když k iniciativě naší strany nařídilo město vyšetřování v této věci, zmizely také ještě spisy, peníze však byly nepoctivými úředníky již dávno propity a se ženskými prohýřeny. Akta této věci se týkající samozřejmě leží zaprášená u civilní správy a pachatelé sedí v klidu, ježto korupce jest z vysokého místa chráněna a hlavní slúžný-defraudant nebude uvězněn, nýbrž pouze hladovějící komunističtí dělníci a drobní zlodějové.
Typickou osobností jest vysoký hodnostář v Podkarpatské Rusi a dozorčí vrchnost městského zastupitelského sboru v Užhorodě župan Jan Zseltvay, jenž rozpustil sebevědomý výbor v Užlhorodě proto, že si tento chtěl na tohoto velikého pána posvítiti.
Jan Zseltvay jest prototypem rusínského bezpáteřného renegáta, jenž sloužil již veškerým vládám a za veškerých vládních ér. Za maďarských dob vydával se za velkého maďarského džentryho, byl honvédským důstojníkem, pak archivářem v Jágru v Maďarsku. Za éry Karolyho změnil se na republikána, dostal se do Podkarpatské Rusi k vládnímu komisaři Štefánu do Mukačeva, kde jej zastihla maďarská komuna. Štefán stal se lidovým komisařem rusínským a Zseltvay jako přesvědčený komunista sloužil proletářské diktatuře a podle sdělení posl. Kaminského vzkázal z Mukačeva svému mladšímu bratru, knězi v Užhorodě, jenž s československým státem vyjednával, že, až vtrhne s rudým vojskem do Užhorodu, dá pověsiti všechny, kteří zaprodali Čechům Podkarpatskou Rus. Nepřišel však do Užhorodu s rudým vojskem, nýbrž pouze sám ve svátečním obleku a ani nedal pověsiti nikoho, ba naopak nabídl své služby československé vládě a brzy stal se vládním komisařem města Užhorodu.
Jako takový jednou sel s deputací pokloniti se francouzskému generálu Hennoque a, ježto byl opilý, upadl. Při jiné příležitosti zase cestoval s deputací do Prahy v zájmu městských záležitostí, a ač započítal městu na cestovní výlohy Kč 5000, pil po několik dní v Praze v hotelu "Štěpán" a přes pět dní byl tak opilý, že nebyl s to jíti vůbec do nějakého úřadu. Jako vládní komisař dal si na stěhovací zálohu poukázati od rady užhorodské Kč 4000, kteréhož poukazu županát neschválil, a tudíž dle usnesení rady městské musel by částku tuto vrátiti městské pokladně. Avšak tento výtečný župan neučinil toho přes opětovnou výzvu ani dodnes. Stejně dal si poukázati dne 4. června 1922 Kč 3900, jakožto zálohu na plat od města, kteráž částka měla mu býti sražena z platu měsíce příštího. Kvitanci likvidoval na místo účtárny vládní komisař Zseltvay sám. Mnoho měsíců i roků uplynulo od této doby a z obnosu 3900 Kč srazil "dozorčí úřad", t. j. p. Zseltvay, dosud pouze 600 Kč, ostatní peníze si ponechal.
Tyto nekorektnosti přiměly Armina Gyözö, komunistického člena výboru v Užhorodě, k tomu, že několikrát interpeloval a požadoval disciplinární šetření a trestní řízení proti županu. Výbor se na této věci také usnesl a požadoval zpět peníze města. "Dozorčí úřad" odpovídal nejdříve hrubým humoristickým článkem v novinách, zapíral i přiznával se, pak ve vzteku se rozhodl, že žalovati nebude, ježto by to bylo nebezpečné, avšak pomstí se a rozpustí zastupitelský sbor, jenž se opováží vyzývati župana ku vrácení peněz. (Slyšte!)
Dne 17. září 1924 vskutku rozpustil župan Zseltvay vážně pracující užhorodský výbor, a to pod záminkou, že "v zákonité lhůtě učiní zákonitá opatření k vypsání nových voleb".
Tyto nové volby dosud vypsány nebyly, ježto zákonitá lhůta pro ně ještě ani v dnešním návrhu zákona není stanovena, avšak toto župan nemusí věděti.
Zajímavé jsou důvody, na které může býti hrdým zastupitelský sbor v Užhorodě, avšak za něž styděti se může pan župan. Ejhle, ukázka z nich:
"Při přiznávání obecní příslušnosti opakovaly se případy, že městské zastupitelstvo udělovalo i jednotlivcům domovské právo proti zákonu."
Tu se župan mýlí; zastupitelský sbor nejen liberálně a nepoliticky řešil otázky domovské příslušnosti, ale také navrhl vládě, aby byl vypracován nový zákon o státní příslušnosti a domovském právu, což však není chybou, nýbrž ctností.
Župan vytýká dále výboru, že "při volbách úředníků byly zpravidla přijímány návrhy komunistů".
Na to jsme hrdi vzhledem k tomu, že z padesáti členů jest pouze osm komunistů ve výboru. Podle župana jest tedy hříchem, jestliže naše návrhy přijímala většina různých stran.
Dále píše župan: "Notářskému úřadu dostalo se výsměchu a úřad tento jest solí v očích veškerých členů zastupitelstva. Podávaly se resoluční návrhy, aby notářský úřad byl zrušen."
Nehledě k tomu, že representativní hlavní notář neumí si zjednati autority ani u vlastní ženy, která mu nabila na veřejném místě na baru, jest tento bod obžaloby praktickou kritikou také předloženého návrhu zákona.
Jest konečně zajímavý jeho poukaz na jistou osobní urážku:
"Nařízení nadřízených úřadů" - t. j. pana Zseltvayho - "jsou předmětem výsměchu a o úřednících úřadu nadřízených mluví se urážlivě."
Bod tento vztahuje se k tomu, že výbor požadoval od župana zpět městské peníze.
A takové je toto hanebné rozpouštěcí nařízení od počátku do konce. Jest charakteristickým, že proti rozhodnutí tomuto protestovaly u guvernéra také veškeré vládní strany a ozvaly se také v listech.
Bývalý starosta, sedriální soudce, vyjadřuje se takto:
"Zastupitelský sbor byl naprosto práce schopný a uvedené důvody nejsou vůbec objektivní . . . Za to nikdo nemůže, že župan, jenž representuje vyšší úřady, nebyl s to zjednati si pro sebe respektu, jenž by náležel úřadu jím zastávanému."
Starosta ten jest členem strany agrární.
Podpředseda strany sociálně demokratické vyjádřil se v novinách takto:
"Důvody jsou při nejmenším naivní. Práce schopnějšího výboru nemohu si v Užhorodě představiti. Co se týče věcí práva domovského, byl to právě úřad notářský, jenž nám chtěl naoktroyovati nezákonnosti."
Strana národních socialistů se vyjádřila takto:
"Rozpuštění učiněné županem jest bezdůvodné a jeho odůvodnění jest pobuřující."
Ejhle kritika o prvním županu v Podkarpatské Rusi, a to kritika nikoli strany komunistické. Takoví lidé spravují u nás záležitosti veřejné a pro špinavé soukromé věci takového člověka musil býti zastupitelský sbor jím rozpuštěn, což může napříště učiniti také podle tohoto zákona.
Podle tvrzení soukromníků byl náměstek guvernéra Rozsypal ustrašen tímto rozhodnutím; ve svém vyjádření, uveřejněném v "Russínskoi Magyar Hirlap" ze dne 21. září 1924 omlouvá se takto: "Do městských věcí jsem se sám nikdy nemíchal a jich vyřizování jsem svěřil naprosto panu županovi."
To znamená tolik, že župana odsuzuje; avšak župan jest i dnes ještě ve svém úřadě. Kdo však nese tedy odpovědnost za takové věci v Podkarpatské Rusi?
Župan Zseltvay pomstil se tedy komunistům, již mu ukládali, aby peníze vrátil. Důsledkem této msty je také to, že, ač výbor ještě počátkem roku 1924 odhlasoval stavební pozemek a 30.000 Kč podpory pro stavbu dělnického domu, což bylo také do rozpočtu na rok 1924 pojato a také odhlasováno, rozpočet byl schválen županem ještě tehdy, kdy se na nás nehněval, - nyní po jednom roku pan Zseltvay nechce povoliti, aby byly vydány peníze a stavební pozemek, jež byly pro dělnický dům odhlasovány, ježto on usnesení neschválil. Takového osobníčkářského úřadování máme právě dost.
Jen ještě jedno chci uvésti k tomu, aby další úřadování pana župana stalo se nemožným, ježto jest nemyslitelno, aby se zesměšňoval ministr sám tím, že by takového vyššího úředníka nechal v místě.
Rozhodnutím čís. 6667-I ai 24 pozbavil župan Zseltvay Edmunda Ernesta Frieda, buržoustského obchodníka, členství v daňové odvolací komisi. Odůvodnění obsahuje následující stať:
"Členstva musil býti zbaven, ježto ťSpolečenský kroužek v UžhoroděŤ odepřel mu přijetí mezi své členy z důvodu, že má několik nevyřízených záležitostí. Kroužek tento zamítl již jednu dřívější nabídku Arnošta Frieda."
Poznamenávám-li, že Společenský kroužek v Užhorodě jest kasinem maďarských pánů a že pro členství v daňové komisi jest panu Zseltvaymu směrodatnou čest tohoto kasina, ježto bere za zlé nevyřízené věci, poněvadž snad Fried nebyl rytířským mužem a nepřijal souboje, ba pokládá za přitěžující okolnost, že kasino již dříve nechtělo Friedovi přiznati své členství, podal jsem tím úplnou podobenku pana župana Zseltvayho a naprosto věrně vylíčil jsem systém, jenž jest panem "rytířským" kasinovým županem trpěn.
Dokud budou takoví lidé prováděti své pašovství v Podkarpatské Rusi, jako jest Zseltvay, župan v Užhorodě, Toupalík v Mukačevě, o nichž v trestním sporu v Gorondě jistý četnický důstojník vypověděl, že telefonoval jim, aby zatčení vesničtí proletáři byli propuštěni na svobodu, župan však dal rozkaz, aby zatkl ještě více lidí, dále jaký jest také hlavní slúžný Kossler, jenž defrauduje, a všichni tito jsou dozorčími vrchnostmi, dotud škoda bude usnášeti se na takových zákonech, jako jest i návrh tento.
Lid Podkarpatské Rusi, jenž dnes ve výročí voleb hladoví a jest než práce, po úžasných trestních sporech ve Svaljavě a v Gorondě, nedbaje bezmocného guvernéra, prohlašuje, že československý stát nesplnil svých závazků, že vláda vydává nezákonná nařízení, korupce bují, lid nemá půdy, lesů a pastvin, ba chudému lidu jest přímo pozemkovou reformou bráněno, aby se mu dostalo půdy, korupce a byrokracie jest nesnesitelná, školy jsou špatné, úřady jsou služebníky vládních stran, na lid střílejí z rumunských hranic Rumuni, uvnitř hranic však čeští četníci, invalidi jsou zbavováni svých rent, lidé svého domovského práva, náboženství používá vláda ke vzájemnému štvaní a pod daňovým břemenem trpí lid až do krajnosti. Lid Podkarpatské Rusi jest již do nejzazší krajnosti nespokojen a protestuje proti udržování dnešního systému a proti tvoření zákonů, jaký je právě dnešní. Ubohý lid Podkarpatské Rusi čeká jen na světovou revoluci, která mu jedině může přinésti zlepšení a řešení jeho poměrů.
Pozměňovacích návrhů nepodávám, ježto zákon tento nemůže býti v tomto Národním shromáždění projednáván. Návrh zákona odmítám. (Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Pana posl. dr. Gátiho volám k pořádku pro jeho výrok "neslýchaně nestoudné vládní nařízení".
Ke slovu není již nikdo přihlášen, debata jest skončena.
Závěrečné slovo dávám zpravodaji p. posl. dr. Patejdlovi.
Zpravodaj posl. dr. Patejdl: Slavná sněmovno! Pan posl. dr. Gáti vyslovil zde některé názory, pokud se týče státoprávního postavení Podkarpatské Rusi. Zejména mluvil o tom, že poměr Podkarpatské Rusi k Československé republice byl stvořen na základě bilaterální, t. j. oboustranné smlouvy Podkarpatské Rusi. Z toho pak dovozuje právo sebeurčení Podkarpatské Rusi asi v tom smyslu, jak bylo také zdůrazňováno ve známé národnostní resoluci. Tento názor je mylný. Ukázal jsem, že připojení Podkarpatské Rusi stalo se v důsledku svobodného rozhodnutí národa Podkarpatské Rusi. Toto dobrovolné připojení je však jen důvodem, který vedl potom k úpravě státotvorného postavení. Ale státoprávní postavení Podkarpatské Rusi k Československé republice jest upraveno smlouvou mezi Československou republikou a mezi mocnostmi, které tehdy se zúčastnily světové konference následkem světové války. V důsledku toho nelze se dovolávati nějaké bilaterálnosti, nýbrž poměr Podkarpatské Rusi je definitivně ústavně-právně řešen, a jest jen v určitém směru přípustna možnost určité kontroly Společností národů. Podkarpatská Rus má totiž zaručenu autonomii v určitých otázkách, tedy, jak známo, autonomii v otázkách církevních, jazykových, školských a v otázkách místní správy. Pokud by šlo o porušení této autonomie, jistě se nepopírá právo dozoru se strany Společnosti národů.
Druhá věc, pokud zde byla zmíněna, týká se námitek p. kol. dr. Gátiho, že byla prohlášena za města se zvláštním statutem pouze města Užhorod a Mukačevo, ale nikoli Beregszasz. Pan dr. Gáti dovolává se dřívější prakse z doby, kdy byla Podkarpatská Rus ještě součástí uherského království.
Vážené shromáždění! Důvody, pro které tenkráte tato města požívala zvláštního výjimečného postavení a byla městy se zvláštním statutem, byly důvody politické, čistě se stanoviska politiky maďarské, neboť, jak známo, ve městech na Podkarpatské Rusi - a byl to zejména Beregszaz - byl soustředěn velkou převahou živel maďarský, a tu přirozeně zvláštní úprava těchto měst byla v zájmu tehdejší vládní soustavy.
Jinak chci však ukázati na to, že je vůbec úmyslem a tendencí politiky vládní omeziti jakékoli výjimečné postavení jednotlivých obcí a že tedy tato tendence je vlastně jenom správná, poněvadž odpovídá základním požadavkům demokracie, aby totiž v Československé republice nebylo činěno rozdílů mezi obcemi prvního a druhého řádu, nýbrž aby obce vůbec byly po stránce právní bez rozdílu, zdali jsou velké nebo malé, zdali jsou to města nebo ne, postaveny na roveň. Tolik o této věci.
A nyní ještě bych se chtěl dotknouti námitky p. kol. dr. Gátiho, který chtěl dovozovati, že politika vládní a specielně tato osnova sleduje kulturní a hospodářské odbourání Podkarpatské Rusi. Myslím, vážené shromáždění, že toto tvrzení mohu nazvati nesprávným. Proč? Poněvadž ten, kdo zná historii Podkarpatské Rusi, ví tolik, že tam název "gens fidelissima Ruthenorum", nejvěrnější národ rusínský pocházel od Maďarů, kteří tento národ udržovali v naprosté tmě a nedali mu prostě možnosti vzdělání, takže tento lid byl naprosto neuvědomělý a docela takovou automatickou složkou hlasovací, která pomáhala k mandátům rozmanitým maďarským magnátům. Naopak mohu konstatovati, že od doby, kdy Podkarpatská Rus byla připojena k Československé republice, vykonaly se tam zejména po stránce kulturní veliké věci. Byla to Československá republika, která zavedla tam dalekosáhlé školství a i po této stránce kulturní jsou jisté ohromné rozdíly proti dobám dřívějším. Je historické faktum, že za doby vlády maďarské tento slovanský národ byl udržován kulturně ve tmě a že československá politika směřuje k tomu, aby tento slovanský národ kulturně stále stoupal výš a výše.
Nechci tím říci, že je zde všechno přivedeno k naprosté dokonalosti, že všecky školy jsou v nejlepším pořádku po stránce materielní i technické, ale myslím, že jistě i p. kol. dr. Gáti uzná, že po stránce kulturní politice vládní nedá se celkem nic vytýkati.
Pokud se týče kulturních výtek, týkajících se naší administrativy, to se vymyká jaksi z mého posouzení. Jsem toho názoru, že v takových případech má možnost každý občan a zvláště poslanec, když vidí určité porušení zákona, učiniti v tom smyslu případné kroky zákonné a že tedy v tomto případě je těžko se o tom vyslovovati, zejména když materiál není po ruce. Jsem toho názoru a chci tvrditi, že úřednictvo, které funguje na Podkarpatské Rusi, ve své většině přece má tendenci, aby této zemi přispělo a pomohlo, aby se dopracovala vyššího stupně vzdělanosti a aby autonomie, kterou nesporně tato země má, stala se skutkem.
Chci říci, že hlavním úmyslem a jistě správnou politikou je ta, která sleduje účel, aby těm, kteří byli kulturně nejvíce pronásledováni a nejvíce utrpěli - a to byli právě Rusíni - se pomohlo, aby se kulturně povznesli na stupeň, na jakém jsou druhé národnosti, zejména maďarská menšina.
Zdá se mi tedy, že, pokud tyto námitky byly vzneseny proti předložené osnově zákona, nemohou v daném případě ji zvrátiti, a doporučuji proto, aby osnova tak, jak jsem ji doporučil, byla slavnou sněmovnou přijata. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Konstatuji, že sněmovna je způsobilá se usnášeti.
Osnova zákona projednávaného má čtyři paragrafy, nadpis a úvodní formuli. Pozměňovací návrhy podány nebyly, dám tedy hlasovati o celé osnově zákona najednou.
Námitek proti tomuto způsobu hlasování není? (Námitek nebylo.)
Není jich. Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími čtyřmi paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, ve znění navrženém panem zpravodajem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém.
Čtení druhé navrhnu na pořad schůze příští.
Tím vyřízen je odst. 1 pořadu. Vyřídíme ještě odstavec druhý, jímž je: