Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda: Nikoliv.

Budeme hlasovati.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou uvedeného zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém, a to ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.

Vyřízen je odstavec třetí pořadu dnešní schůze.

Měli bychom přikročiti k odst. 4 pořadu:

Protože však věc není ještě ve výboru projednána a zpráva nebyla rozdána tiskem, odložil bych, nebude-li proti tomu námitek, tuto věc a přikročil bych k odst. 5 pořadu. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Přikročím tedy k odst. 5, jímž je:

Zpravodajem je pan posl. Mach, který je však nepřítomen a omluven, a vyzývám tedy pana místopředsedu imunitního výboru, p. posl. Konečného, aby převzal referát a dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Konečný: Slavná sněmovno! Hlavní státní zastupitelství v Bratislavě žádá za vydání posl. Tománka k trestnímu stíhání pro přečin pomluvy tiskem podle §u 1 a § 3, bod 2 zák. čl. XLI z roku 1914.

Imunitní výbor pojednav o této žádosti usnesl se navrhnouti, aby posl. Tománek k trestnímu stíhání vydán byl.

Předseda (zvoní): Ke slovu jsou přihlášeni pp. posl. dr. Haas a dr. Kubiš.

Uděluji slovo prvnímu řečníku, p. posl. dr. Haasovi.

Posl. dr. Haas (německy): Slavná sněmovno! V posledních měsících zneužilo se imunitních věcí, aby se před veřejností předstírala činnost sněmovny. Když již koalice byla se svou učeností v koncích, když parlamentní činnost uvázla nebo lépe řečeno byla na zcípnutí, vyhrabalo se několik imunitních věcí, které mají tak krásný název "imunitky" a byly dány na denní pořad, aby vůbec bylo lze sněmovnu svolati. Tato prakse musila s jakousi přirozenou nutností způsobiti přímo trestnou nevážnost v posuzování imunitních případů. Kdežto ve sněmovnách všech ostatních států všechny strany hájí imunitu zvolených zástupců lidu jako nedotknutelnou vymoženost, vybojovanou mezi demokracií a autokratickou byrokracií, v Československé republice všeobecné mizení smyslu pro demokracii úplně zničilo také zájem všech koaličních stran pro zachování imunity zvolených zástupců lidu. Ihned konstatuji, že hájením imunity nerozumíme nikterak, že každý čin poslancův má býti pokládán za chráněný imunitou. Naopak, chceme-li posuzovati jednotlivé případy, vždy a všude musíme vycházeti z toho, že musíme trvati na pojmu imunity, jak odpovídá duchu demokratických ústav; výklad imunity v tom smyslu, že každý čin, každý výrok poslancův má býti chráněn imunitou, byl by nedemokratický a znamenal by, že se poslanec jako osoba, nikoliv jako representant určité funkce, vyvyšuje nad celou masu ostatních občanů. Bylo by to nedemokratické zvrácení pojmu imunity. Při posuzování každého jednotlivého imunitního případu musí se naopak vycházeti vždy z důvodu, z něhož povstalo zřízení imunity zástupců lidu; výhradně musí rozhodovati důvod, který platí ve všech konstitučních a republikánských ústavách. Všechny tyto ústavy se úmyslně vyhnuly taxativnímu vypočítání případů, chráněných imunitou, resp. které imunitou chráněny býti nemají. Touto úmyslnou, zdánlivou neurčitostí chtěla ústava, pokud jde o interpelaci, odkázati poslaneckou sněmovnu a senát k důvodu, úmyslu, který všem ústavám při budování imunity tanul na mysli; a účelem tohoto zřízení jest: chrániti poslance jako představitele demokracie, demokraticky organisované legislativy proti moci autokratické byrokracie, jako představitelky autokraticky organisovaného soudnictví a administrativy. Tímto způsobem se má projevovati v každém konstitučním nebo republikánském státním útvaru převaha demokratického živlu nad živlem autokratickým.

Ústava Československé republiky přijala zařízení imunity způsobem, jak jsem jej zde vylíčil. Avšak jako tak v mnoha jiných případech, také v tomto případě, formě, dané ústavou, koaliční prakse dala obsah, který z formy činí pouhou formalitu. Stále ještě máme formalitu projednávání ve výboru a v plné schůzi. Avšak tato prakse jest dokladem ohromného rozporu s duchem, účelem a smyslem imunity.

Na dnešním pořadu jsou dva případy, které toto obvinění, připouštím, poněkud surové, dokazují. Jest to případ, o němž právě pan předseda imunitního výboru referoval s rychlostí přímo zarážející. (Posl. Beutel [německy]: A při tom nikdo nic neslyší!) A nebylo také co slyšeti. Jest to případ tisk 4708 poslance Tománka a případ posl. dr. Jos. Kaminského tisk 4956. Jeden jest příslušníkem oposice, druhý příslušníkem, a to zvláště věrným příslušníkem, koalice. Při jednom se praví: "Poněvadž dr. Kubiš jako zpravodaj spisy přes vyzvání nevrátil, pan Tománek se vydává." Proč, nevíme. Říká se jen, že jde o urážku spáchanou tiskem. Zároveň jde o urážku spáchanou tiskem v imunitním případu pana posl. dr. Kaminského (tisk 4956). Zde se praví: "Imunitní výbor navrhuje nevydati jej, poněvadž v uvedených částech spatřuje politickou kritiku související s vykonáváním poslaneckého mandátu." Čtyři řádky. Ani slova o tom, co řekl, co bylo vytištěno. Tento muž jest totiž tělem i duší příslušníkem koalice, který všechny ostatní strany, které nepřísluší ke koalici, chce rozpustiti; proto nemusí poslanecká sněmovna věděti, jaká urážka na cti byla spáchána, koalici postačí stručná zpráva, aby nebyl vydán. Druhý muž, posl. Tománek, nepatří ke koalici; také ho tehdy ještě, když byla vytištěna výborová zpráva, dne 13. června 1924, nebylo ani tak příliš třeba - ostatně se k tomu ještě vrátím - dnes jest jiná situace; proto bylo tehdy doporučeno, aby posl. Tománek byl vydán, aniž bylo poslanecké sněmovně řečeno proč, bez jediné zmínky, co vlastně spáchal, nýbrž jedině s odůvodněním, že pan posl. dr. Kubiš neodevzdal spisů včas. Netrestá se posl. dr. Kubiš jako pachatel, ačkoliv pachatelem byl, lze-li zde vůbec mluviti o nějakém pachatelství, nýbrž trestá se jeho klubovní kolega. Jest to aspoň výchova v solidaritě v klubu, jest zde trestán jeden za druhého. (Výkřiky na levici.) K oběma případům jsem se hlásil proto o slovo, poněvadž to, co se zde páše, jest tak zarážející: V obou případech nečiní se ani slovem zmínka o tom, čeho se páni dopustili. Avšak "luďák" jest vydán, příslušník koalice nikoliv. To není ovšem ani parodie, nýbrž fraška, jest to hanobení myšlenky imunity. (Výkřiky na levici.) Svého času zabývali jsme se již tímto zjevem, k němuž opět dnes došlo v případě posl. Tománka, o prohlásili jsme: Jest nemožné, aby byl vydán poslanec a při tom se sněmovně vůbec neposkytla možnost, aby posoudila, jde-li zde o případ, který jest chráněn imunitou podle celého účelu principu imunity. Právě naše strana jest v posuzování urážek na cti, spáchaných poslanci, jistě velmi přísná. Přece však musíme věděti, jde-li zde skutečně o případ, který není chráněn imunitou, který není v nejužší souvislosti s vykonáváním mandátu. Tenkráte, zvláště na kritiku ve vídeňském časopise "Arbeiter-Zeitung", jste prohlásili, že nemůžete přece nechati promlčeti urážky na cti proto, že vlastní klubovní kolega obstruuje, nepředkládaje spisů. Nuže, dámy a pánové, tato výmluva přec dnes neplatí! Neboť onen proslavený zákon o přerušení promlčení platí již od června 1924 a netřeba se tedy obávati, že se trestný čin promlčí, nebude-li včas učiněno usnesení, aby pachatel byl vydán. Tedy s touto námitkou jsme úplně hotovi. A zmiňuji se zde, že sám pan posl. Dyk, který si se zvláštní přísností vyjíždí na poslance oposice, ve svém časopise napsal o praksi, která se zde zavádí, takto: "V dějinách parlamentarismu je to ojedinělý případ." Avšak přes to, že jest to ojedinělý případ, jest pan posl. Dyk toho mínění, že při způsobu, jak se chovají oposiční poslanci, jest přes to nezbytně třeba, aby se z tohoto v celých dějinách parlamentarismu ojedinělého případu, v československém parlamentarismu, který se beztoho již dosti vyznamenal, učinila ještě také stálá prakse. Když jsem se však hlásil ke slovu, dověděl jsem se, že posl. Tománek výjimečně dnes vydán býti nemá, nýbrž, že věc má býti vrácena výboru. Člověk by si tedy mohl mysliti, že se zde připravuje nějaký obrat. Avšak jsem tak skeptickým, že to popírám, naopak domnívám se, že se od 13. června 1924 do 12. března 1925 poněkud změnil vítr a že se proto to, co se tehdy proti straně pana posl. Tománka hájilo s takovou prudkostí, dnes již proti téže straně s touže prudkostí hájiti nechce. Nechce se již učiniti usnesení, aby byl vydán, avšak nechce se také učiniti usnesení opačné, poněvadž se neví, zda snad nebude pozítří této strany nutně třeba. Situace a s tím také povětří, láska a záští se poněkud od 13. června, ode dne, kdy byla zpráva vytištěna, změnily. Tedy tato změna, totiž zpráva, že pravděpodobně bude vyhověno návrhu posl. dr. Kubiše, aby věc byla vrácena výboru, nemůže zmírniti naší kritiky o praksi imunitních případů, naopak jest s to, aby tuto kritiku ještě zostřila. Neboť zde nejde naprosto o to, obrátiti a říci: "Jsme na špatné cestě", nýbrž jde o to, aby se zcela zřetelně a každému srozumitelně povědělo, k čemu se zneužívá imunitní prakse, a říci: "Zde se měří dvojím loktem. Jedním houževnatým oposičním poslancům a druhým houževnatým vládním poslancům a těm, kteří jsou snad na cestě vystoupiti z oposice anebo provozovati tak zvanou blahovolnou oposici."

Posl. dr. Kaminský nemá býti podle zprávy imunitního výboru vydán, poněvadž to, co řekl - co řekl, nevíme, neví to ani celá poslanecká sněmovna a nemůže to také věděti - není urážkou na cti, která by nesouvisela s politikou. Zajímalo mě, co vlastně pan posl. dr. Kaminský řekl, co bylo tak mírné, že není vydán. Chtěl jsem se dověděti, které urážky na cti souvisí s politickým životem, a mohu vám nyní říci, že pan posl. dr. Kaminský napsal ve svém časopisu proti dr. Juliovi Braščajkovi, že dr. Julius Braščajko jest dobrodruh, který podvádí válečné invalidy, na útraty válečných invalidů jezdí do Prahy a nic za to nedělá a peněz, které dostane od válečných invalidů, zneužívá k tomu, aby v Praze štval proti jiným stranám. Nuže, pánové, říci někomu, že je dobrodruh, darebák a podvodník, zda to náleží k politické činnosti a zvláště k politické činnosti, která jest tak samozřejmá, že výbor o tom nepronese ani slova, ponechávám vašemu posudku. Rozhodně to však svědčí o zvláštní praksi imunitního výboru. Z případu Tománkova, zvláště však z jeho nynějšího obratu, jenž mi byl oznámen a o němž ještě uslyšíte, lze vyvoditi pravidlo, jímž se řídí imunitní výbor: "Kdo je hodný, totiž se stanoviska koalice, nebo o němž se ví, že bude ve velmi krátké době hodný, ten se nevydá. Kdo však hodný není nebo o němž nelze se domnívati, že ho lze politickým obchodem napraviti, ten se vydá." Takto se tedy jedná a především usnáší o imunitě; u nás usnesení neslouží jako v jiných parlamentech na světě k tomu, aby hájila panství demokracie nad autokracií ve státě, nýbrž k tomu, aby právě panující straně poskytla možnost, vydávati jednotlivým poslancům vysvědčení o řádném chování. Jestliže tedy poslanec vydán není, dostal vysvědčení, že jest hodný, že koalice jest s ním spokojena. Dámy a pánové! K této praksi bylo již jednou nutno chopiti se slova a přibíti ji před veřejností na pranýř a dosíci aspoň, aby poslanci, kteří tyto "imunitky" pokládají za materiál k vyplnění denního pořadu, konečně procitli a řekli si: "S imunitou v tomto státě, právě tak jako v každém jiném, souvisí velký kus demokracie", a aby těchto "imunitek" nepřehlíželi a neposuzovali jich jako vítaného prostředku, aby se parlamentní mašinerie dostala poněkud do chodu. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má p. posl. dr. Kubiš.

Posl. dr. Kubiš: Slávna snemovňa! Prítomná zpráva imunitného výboru vzťahuje sa na jedon z tých prípadov, v ktorých záležitosti bez toho, že by boly konkrétne pojednávané v imunitnom výbore, jednoducho boly odkázané s tým, aby patriční poslanci boli vydaní.

Vec sa má následovne: Svojho času prítomný p. miestopredseda imunitného výboru mňa požiadal, aby som podal zprávu o spisoch mne pridelených behom 8 dní. Imunitný výbor zasedal. Na ten čas som sa riadne omluvil, toto však nebolo do povahy vzaté a napriek tomu imunitný výbor poťažne predseda všetky spisy mne odobral a každého poslanca bez toho, že by bolo jednané o jeho veci, či je vinný, či sa vidí potrestanie patričného poslanca či nie, vydal.

I tento prípad sa vzťahuje na podobnú vec. Tu v krátkosti chcem podotknúť, že imunitný výbor u nás nie je inším, ako kuchyňou na vydávanie opozičných poslancov. (Tak je!) Imunitný výbor v konkrétnych homogénnych prípadoch jedná opačne. Zásada je prijatá, že v prípade urážky na cti sa nemá debatovať o veci, tvorí-li ten delikt urážku či nie, ale keď sa nejedná o politikum, že patričný poslanec má byť vydaný. Tejto zásady sa pridržiavajú opoziční členovia imunitného výboru, ale túto samú zásadu nedodržiavajú členovia koaliční.

Ako už pán predrečník kol. dr. Haas vzpomenul, tiež sa jedná vo dvoch prípadoch o urážku na cti, a to posl. dr. Kaminského. Tento prináleží ku strane koaličnej a urazil na cti drzými slovami Vološína a dr.

Braščajku, a pán referent koaličnej strany navrhol nevydať ho, kdežto v opačnom prípade, keď sa takáto záležitosť pojednáva so strany opozičného poslanca, sám opozičný poslanec v imunitnom výbore navrhuje patričného poslanca vydať.

Stal sa zajímavý prípad, myslím asi pred 4 alebo 5 mesiacmi, kde jedon člen koaličnej strany imunitného výboru hlasoval podľa svojho svedomia a navrhoval opozičného poslanca nevydať. A vtedy vyskočil naňho kol. Modráček a povedal, že je to narušenie imuničnej "piatky". Prosím úctive toto berieme tak, že to je črezvyčajka, a to nie je imunitný výbor, kde tam sa jedná podľa toho, či kto prináleží ku koalícii, a či zastupuje stranu opozičnú.

Ja myslím, že sám zpravodaj uzná za správné, že v danom prípade, kde sa jedná o kol. Tománka (tisk 4708), sa tu prekotne jednalo bez toho, že by sa bol imunitný výbor s meritumom veci zaoberal a podávam návrh s mojej strany, aby žiadosť hlavného štátneho zastupiteľstva v Bratislave za vydanie k trestnému stíhaniu posl. Tománka pre prečin pomluvy tlačou podľa § 1 a § 3, bod 2. zák. čl. XLI z r. 1914, zpät bola pridelená imunitnému výboru, aby sa s vecou v merite zaoberal, lebo nie je možné trpieť, aby napriek tomu, že členom imunitného výboru, ktorí nemohli pojednávať túto záležitosť súc omluvení, svevoľne bola táto vyrvaná z rúk, ale za to, keď sa jednalo o rad opozičných poslancov, jednoducho imunitný výbor navrhol dotyčných poslancov vydať.

Dovoľujem si s tohoto miesta poznamenať, že by som si prial, aby v imunitnom výbore bez ohľadu na politické strany, bez ohľadu, či niekto náleží ku koalícii alebo opozícii, bolo jednané správne s každým jednotlivcom. Je to vec veľkého dosahu, kde sa jedná o šikanovanie jednotlivých poslancov, by tam všemohúca imunitná "piatka" rozhodovala o tom, má-li byť poslanec vydaný alebo nie.

Odporúčam to pozornosti pána zpravodaja ako miestopredsedu imunitného výboru, aby sa držal tej zásady, že v imunitnom výbore neslobodno sa dívať na to, jestli kto náleží k tej či onej politickej strane, ale že je nutno sa dívať na záležitosť samú. Doporučujem slávnej snemovni, aby návrh môj, ktorý sa týka vrátenia výboru, bol schválený. (Souhlas poslanců slovenské ľudové strany.)

Předseda (zvoní): Žádám o přečtení návrhu.

Zástupce sněmovního tajemníka dr. Mikyška (čte):

Návrh posl. dr. Kubiše a soudr.:

Dolupodpísaný navrhuje, aby záležitosť táto k novému pojednávaniu imunitnému výboru zpät predložená bola.

Předseda: Ke slovu není dále nikdo přihlášen, závěrečné slovo má pan zpravodaj.

Zpravodaj posl. Konečný: Slavná sněmovno! Dovolte mně, abych s tohoto místa prohlásil toto:

Není správné tvrzení pana kol. dr. Haase, že imunitní výbor, projednávaje imunitní věci, vydává k trestnímu stíhání toliko poslance oposiční, kdežto poslance vládní nevydává. Když jsem, slavná sněmovno, jedenkráte o těchto záležitostech mluvil, prohlásil jsem a statisticky s tohoto místa dokázal, že jsou stejně vydáváni k trestnímu stíhání jak poslanci vládních stran, tak i stran oposičních. Pan dr. Haas je členem imunitního výboru a ví, že velmi často, právě se strany oposice, když se jedná o věci urážky na cti, páni oposiční poslanci navrhují vždycky, aby poslanci, pokud jsou to jejich kolegové z různých oposičních stran, k trestnímu stíhání vydáváni nebyli. (Posl. dr. Haas [německy]: Ode mně jste to ještě neslyšel, pane kolego!) Ano, od vás jsem to slyšel, že jste z každé urážky vždycky dělal urážku politickou. (Posl. dr. Haas [německy]: Myslíte se!) Uváděl jste, že je to polemika politická atd., aby proto vydáni nebyli.

Případ kol. Tománka sběhl se následovně: Poslanecká sněmovna byla požádána již 22. června 1923, aby tuto záležitost projednala. Tato imunitní věc byla přidělena referentu, který celý rok nepodal zprávu o této věci. A proto imunitní výbor, když nemohl dostati zprávy od referentů, kteří je úmyslně nechávali ležeti doma, aby věci byly promlčeny a aby tak jejich kolegové nemohli býti za to činěni odpovědnými, usnesl se, chtěje zabrániti tomuto nešvaru, vyzvati všechny referenty, aby do 14 dnů podali zprávy imunitnímu výboru. Když se tak nestalo a referenti nevyhověli, vyžádal si imunitní výbor opisy spisů od ministerstva spravedlnosti a o těch věcech bylo referováno podle opisů, které nám ministerstvo spravedlnosti dalo k disposici. Ve spisech těchto nebyly ovšem, pokud se jednalo o tiskové věci, přiloženy originály novin, nýbrž pouhé výtažky. Tedy imunitní výbor se tehdy usnesl v případech urážky osobní cti říditi se zásadou, že se pravidelně poslanec ať oposiční nebo vládní vydává k trestnímu stíhání.

Jelikož však z originálů spisů, které se mně dostaly později do rukou, bylo zřejmo, že tato urážka na cti není toho druhu, aby poslanec za ni musil býti vydán k trestnímu stíhání, že je to pouze politická polemika, proto se přizpůsobuji návrhu pana kol. dr. Kubiše, aby tato záležitost byla vrácena imunitnímu výboru k novému projednání. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím pány i paní poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Pan posl. dr. Kubiš navrhuje, aby zpráva byla vrácena imunitnímu výboru, kterémužto návrhu se přizpůsobuje také pan zpravodaj. Dám tedy hlasovati o tomto návrhu.

Kdo s návrhem pana posl. dr. Kubiše na vrácení záležitosti této imunitnímu výboru souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím návrh pana posl. dr. Kubiše na vrácení věci výboru je přijata vyřízen je odst. 5 pořadu dnešní schůze.

Přejdeme k odst. 6, jímž je:

Zpravodajem je pan posl. dr. Kubiš, jemuž dávám slovo.

Zpravodaj posl. dr. Kubiš: Slávna snemovňa! Hlavné štátne zastupiteľstvo v Košiciach žiada pripisom zo dňa 18. júna 1924 8417/1924 vydať posl. Onderču k trestnému stíhaniu pre prečin urážky na cti, ktorej sa menovaný poslanec mal dopustiť na dr. Duchoňovi, verejnom notárovi v Prešove, uvádzajúc o ňom v časopise "Slovenská Pravda" toto nemecké príslovie: Hlavná vec je šťastie a načo ku tomu ešte i rozum, - no a o charaktere ani nehovoriac.

Z článku vysvitá, že posl. Onderčo dotýka sa politického charakteru súkromného žalobníka, tvrdiac o ňom, že pre verejnonotársky úrad zavesil svoje politické zásady na klinec.

Preto imunitný výbor navrhuje odmietnúť tú žiadosť štátneho zastupiteľstva, aby posl. Onderčo vydaný bol k trestnému stihaniu.

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme hlasovati.

Pan zpravodaj podle usnesení výborového navrhuje, aby posl. sněmovna nesvolila k trestnímu stíhání posl. Onderča.

Kdo s návrhem tím souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna usnesla se nesvoliti k trestnímu stíhání posl. Onderča a vyřízen jest odst. 6 pořadu dnešní schůze.

Přejdeme k odst. 7, jímž je:

Zpravodajem je pan posl. Rouček, jemuž dávám slovo.

Zpravodaj posl. Rouček: Slavná sněmovno! Krajský soud v Olomouci žádá za vydání k trestnímu stíhání posl. dr. Brunara pro přečin podle § 14 zákona na ochranu republiky. Tohoto přečinu prý se posl. dr. Brunar dopustil na schůzi konané dne 10. dubna 1924 v Olomouci, na které mluvil o vnitřní a zahraniční politice republiky Československé.

Imunitní výbor poslanecké sněmovny prozkoumal podrobně řeč posl. dr. Brunara a dospěl k přesvědčení, že týž ve své řeči ani v nejmenším nepřekročil mezí přípustné kritiky poslanecké a že se tudíž přečinu kladeného mu za vinu nedopustil. Navrhuje proto imunitní výbor poslanecké sněmovně, aby posl. dr. Brunar k trestnímu stíhání vydán nebyl.

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata tedy odpadá. Budeme hlasovati.

Pan zpravodaj v souhlase s usnesením výboru imunitního navrhuje, aby poslanecká sněmovna nesvolila k trestnímu stíhání posl. dr. Brunara.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna usnesla se nesvoliti k trestnímu stíhání posl. dr. Brunara.

Vyřízen je odst. 7 a přejdeme k odst. 8, jímž je:

Zpravodajem je pan posl. Moudrý, jemuž dávám slovo.

Zpravodaj posl. Moudrý: Slavná sněmovno! Naznačeného trestního činu dopustil se posl. Mondok podle obžalovacího spisu tím, že na táboru lidu v Jasině, pořádaném stranou komunistickou, rozšiřoval nepravdivou zprávu o válečném konfliktu mezi Německem a Francií, do něhož bude prý i náš stát stržen, a že vyzýval příslušníky československé armády, aby v tom případě nestříleli "protiv germánských bratov".

Imunitní výbor pojednal o této věci a navrhuje, aby posl. Mondok vydán nebyl, poněvadž projev svůj neučinil před příslušníky naší branné moci, nýbrž na politickém táboru lidu, a poněvadž imunitní výbor posuzuje jej jako politickou kombinaci, která se velmi často na schůzích podobného druhu vyslovuje a která svou bezpodstatností nemohla vůbec míti vlivu ve směru žalobou naznačeném.

Předseda: Zahajuji debatu. Ke slovu je přihlášen pan posl. Rouček, jemuž dávám slovo.

Posl. Rouček: Slavná sněmovno! Před krátkou chvílí bylo si zde ústy dvou oposičních řečníků trpce stěžováno do dosavadní praxe imunitního výboru. Já jako oposiční poslanec ujímám se slova, abych v případě docela jiném hájil na tomto místě práva imunitního výboru proti dosavadní soudní, byrokratické praxi. Jde o věc velmi významnou, a já prosím přítomné kolegy, aby této věci věnovali laskavě svoji zvýšenou pozornost.

Podle § 24 zákona z r. 1920 čís. 121 - jde tedy o ústavní zákon - mohou býti poslanci naši stíháni trestně jen tenkráte, byli-li vydáni Národním shromážděním. Podkladem trestního řízení, vyšetřování a také podkladem celého obžalovacího spisu jest rozhodnutí parlamentu, které bylo učiněno podle zprávy imunitního výboru.

Vážená sněmovno, v poslední době byl vydán posl. Tausik v určité trestní záležitosti a sborový soud v Košicích zahájil proti němu trestní řízení právě v těchto dnech, 11. března. Obhájci posl. Tausika konstatovali hned na počátku líčení, že státní zastupitelstvo v Košicích překročilo svoji kompetenci, poněvadž posl. Tausik jest stíhán a žalován i pro takové delikty, pro které sněmovnou vůbec vydán nebyl. (Slyšte!) Obhájci posl. Tausika, a to posl. dr. Gáti a dr. Bleha konstatovali a dokázali přinesenými doklady, že posl. Tausik byl sněmovnou vydán na př. v druhé záležitosti pro § 4 zák. čl. XL z r. 1914, pro pouhý přečin, ale zatím posl. Tausik - a to jest velmi zajímavé - jest žalován pro § 4, odst. 1, pro § 5 a § 6 téhož zákona, tedy pro zločin.

V druhém případě posl. Tausik byl vydán pro § 2, odst. 2 a pro § 3, odst. 1 zák. čl. XL z roku 1914; jest však před sborovým soudem v Košicích žalován pro zločin podle § 2, odst. 5 a pro § 3 zák. čl. XL z roku 1914.

V další záležitosti posl. Tausik byl vydán pro § 11, čís. 2 zákona na ochranu republiky a § 40 zákona na ochranu republiky, dále pro §§ 2, 3, II, 1, 2, § 8, č. 2 zák. čl. XLI z r. 1914. Jest však žalován pro § 11, čís. 1, 2 zákona na ochranu republiky, § 2, 4, § 8 č. 2. II. Jest úplně jasné, že v tomto případě byl státním zastupitelstvím v Košicích porušen ústavní zákon a také imunitní právo. Obhájci posl. Tausika proto žádali, aby trestní řízení bylo přerušeno v tom směru a aby byly projednávány pouze ty paragrafy, které určila poslanecká sněmovna, když posl. Tausika vydávala. Ale soud, jehož presidentem jest dr. Lačko, bývalý maďarský soudce, který v době maďarské bolševické vlády byl 6 týdnů uvězněn, sešel se ke krátké poradě a po této návrh obou obhájců resolutně zamítl s odůvodněním, že prý kvalifikace činů trestních jest vnitřní záležitostí samého soudu a že záleží jen na tom, jestli skutková povaha odpovídá vydání dotyčného poslance. Obhájci ohlásili ihned zmateční stížnost, ale přesto se v trestním řízení proti posl. Tausikovi pokračuje, a může se stát - a to jest velice závažné - že posl. Tausik může býti odsouzen i v těch trestních věcech, pro které poslaneckou sněmovnou vůbec k trestnímu stíhání vydán nebyl. (Výkřiky posl. Skaláka.)

Slavná sněmovno! Takto ty věci prováděti přece jen nejde, i když se jedná o poslance oposičního, i když se jedná o poslance neoblíbeného, a proto jest nutno - my jsme v tom případě již podnikli určité kroky - aby předsednictvo Národního shromáždění zakročilo ihned za tím účelem, aby do celé záležitosti vneseno bylo jasno, aby bylo informováno o této věci ministerstvo spravedlnosti a aby také poslanecké sněmovně zpráva ministerstva spravedlnosti byla podána. (Souhlas komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Debata je skončena.

Dávám závěrečné slovo zpravodaji, panu posl. Moudrému.

Zpravodaj posl. Moudrý: Velectěná sněmovno! K případu, který se zde neprojednává, ale který sem vnesl předešlý řečník, chci oznámiti jen toto: Jak mně předsednictvo sněmovny sdělilo, byla po intervenci dvou komunistických kolegů ihned učiněna opatření, a to předsedou sněmovny, aby věc byla rychle vyšetřena. Předseda sněmovny žádal, aby náprava byla učiněna, jestliže se zde stal nějaký přestupek, neboť je toho názoru, že imunita poslance musí býti v každém případě naprosto chráněna. To bych řekl k této věci. A teď bych si dovolil ještě říci několik poznámek k praksi v imunitním výboru a k těm skutečnostem, které jsme v imunitním výboru zjistili. Skutečně se zjistilo, že v imunitním výboru bylo protestováno proti tomu, jak se namnoze postupuje proti poslancům se strany státního zastupitelství. Staly se takové případy, že byla podána žaloba na poslance na základě pouhé novinářské zprávy. Nebylo ani svědectví intervenujícího komisaře, ani svědectví přítomných, ani nijakých svědků, kteří by byli svědčili v této věci. Stačila pouze vystřižená zpráva nějakého referenta v novinách. Tyto případy byly konstatovány. Imunitní výbor o těch věcech pojednal a podal nyní opět protest předsednictví sněmovny, které v poslední schůzi imunitního výboru naň odpovědělo, takže členové výboru imunitního tuto odpověď mohli vzíti na vědomí.

Myslím, že mohu prohlásiti jménem imunitního výboru, že podle prakse, jak jsem ji tam doposud pozoroval, imunitní výbor v žádném případě nemůže svoliti, aby ústavní zákony byly porušovány. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Pan zpravodaj v souhlase s usnesením výboru imunitního navrhuje, aby poslanecká sněmovna nesvolila k trestnímu stíhání posl. Mondoka.

Kdo s návrhem tím souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna usnesla se nesvoliti k trestnímu stíhání posl. Mondoka.

Přerušuji projednávání pořadu, ale sděluji, že bude nutno svolati schůzi druhou v krátké lhůtě za tím účelem, aby se mohly přikázati některé předlohy výborům.

Sděluji před ukončením prvé schůze, že tiskem byl rozdán vládní návrh:

5067. Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové.

Na dnešní schůzi udělil jsem dovolené posl. Ulrichovi, Jašovi a J. Bečkovi; na dnešní a zítřejší schůzi posl. Machovi vesměs pro neodkladné záležitosti.

Nemocí omluvil se posl. Němec.

Ukončuji schůzi a navrhuji, aby se příští schůze konala dnes za 5 minut, t. j. ve 3 hod. 5 min. odpol. s

Nevyřízené odstavce 9 a 10 pořadu 328. schůze.

Není námitek proti mému návrhu? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj je přijat.

Žádám pány poslance, aby neodcházeli, aby bylo možno hned na počátku druhé schůze hlasovati.

Prohlašuji schůzi za skončenou.