Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Začátek schůze v 10 hod. 55 min. dopol.

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: Buříval, dr. inž. Botto, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Anděl, dr. Gažík.

213 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: náměstek min. předsedy Stříbrný; ministři inž. Bečka, dr. Beneš, dr. Dolanský, dr. Franke, Habrman, dr. Hodža, Malypetr, dr. Markovič, inž. Novák, Srba, Šrámek, Udržal.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška a dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 323. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem pp. posl. Alb. Chalupovi, Ulrichovi a Al. Křížovi pro neodkladné záležitosti.

Nemocí omluvili se pp. posl. J. Černý (soc. dem.), dr. Dérer a Ertl.

Lékařské vysvědčení předložil p. posl. J. Bečko.

Došly některé spisy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Naléhavá interpelace posl. Buriana, Kreibicha, Hakena a soudr. vládě o řádění policie proti pražskému dělnictvu.

Dotazy:

posl. R. Bergmanna, Maška, Zavřela a druhů ministru zemědělství ve věci subvenční akce,

posl. Koška a druhů ministru nár. obrany o snižování katolického náboženství a zřízení církve katolické při t. zv. osvětových přednáškách ve vojsku.

Předseda: Výboru imunitnímu přikazuji žádost okresního soudu v Jihlavě ze dne 7. února 1925, č. T 130/25, za vydání posl. Blažka k trestnímu stíhání pro přestupek proti bezpečnosti cti ve smyslu § 491 tr. zák. a čl. V zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z roku 1863 (č. 582 im.).

Přejdeme k pořadu schůze, k jeho odst. 1, jímž je:

Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. Tayerle.

Posl. Tayerle: Slavná sněmovno! Události posledních týdnů vzrušily naši veřejnost, a to docela pochopitelně. Pohříchu musíme konstatovati, že teprve poslední týdny mimořádného vzestupu vyvolaly také energičtější ohlas i na místech, kde především bylo potřebí věnovati jim pozornost. Vítáme proto prohlášení, které jménem vlády učinil zde včera pan náměstek ministerského předsedy, ale myslím, že rychlejší zákroky byly by bývaly na místě. Odborové a družstevní organisace již v září minulého roku upozorňovaly na situaci, která nastala na trzích zboží. Již tehdy byl konstatován vzestup nejdůležitějších potravin, zejména mouky žitné o 14%, pšeničné dokonce o 18%, brambor o 94% a i jiných předmětů. I když snad některé předměty denní spotřeby klesly ve své ceně, přece jenom průměr ukazoval na vzestup a potvrzovaly to i úřední zprávy statistického úřadu státního. Co jsme žádali tehdy? Tehdy bylo žádáno mezi jiným snížení cel a poplatků na dovážené předměty, zejména předměty denní spotřeby, bezodkladné zrušení povolovacího řízení, dočasný zákaz vývozu ječmene a chmele, snížení dopravních sazeb na potraviny a bezohledné stíhání a trestání lichvy a bursovní spekulace a jiných nezdravých zjevů soukromého podnikání. Také žádána podpora snížení úrokové míry.

Nechci přezírati, že vláda věnovala pozornost určitým těmto zjevům a že se snažila jim předcházeti, ale přece jen tím tempem - nemohu se ubrániti tomu dojmu - a energií, jakou by právě věci, odehrávající se na trhu zboží, zasluhovaly. Nestačí, jestliže vysvětlíme si zjev, který tehdy na podzim bylo nutno konstatovati, totiž zjev stoupající drahoty, jenom opožděním žní nebo omezenou plochou osevu. Bylo zřejmo, že tu jde již také o důsledky mezinárodní spekulace a mezinárodních poměrů, proti nimž ovšem snad nemůžeme a nemáme také dosti prostředků k obraně, ale přece jen nemůžeme státi se založenýma rukama a dívati se klidně na vývoj poměrů. Vždyť vidíme, že se do té doby, kdy odborové a družstvení organisace ukazovaly na neblahý stav v našem hospodářství, poměry ještě dále zhoršily a podstatně změnily.

Nechci unavovati zde číslicemi. Jsou ostatně každému známy, kdo vydržuje sám svoji domácnost. Víte dobře, že 1 kg mouky 00 stál 3.60 Kč a že dnes stojí 4·60 Kč. V jednotlivých případech je i dražší. To je vzestup o celou korunu, která při spotřebě v naší domácnosti padá jistě na váhu, zejména když v téže domácnosti nedá se hovořiti právě se zřetelem k daným hospodářským poměrům o zvýšení mezd a platů. Velkonákupní ceny 44 předmětů běžné spotřeby vykazují úhrnný vzestup za minulý rok z 39.701 Kč na 43.433 Kč, to je o 3732 Kč více, čili o 9·4%. To je skutečný vzestup. Lhostejno, zda některé předměty v tomto seřazení snad dokonce klesly, což je možno konstatovati pouze u jednotlivých, většinou stouply, a to značně. Průměr tedy ukazuje, že 44 předmětů denní spotřeby stouplo o 9.4%!

Jak stouply zejména předměty nejnutnější spotřeby, o tom jen několik málo čísel. Ostatně i sám pan náměstek ministerského předsedy tu konstatoval tento vzestup. Není tedy potřebí jíti do podrobností. Stačí upozorniti, že na př. káva obilná, žitná z 210 Kč stoupla v minulém roce na 370, to jest o 76% v okrouhlé číslici. Káva ječná stoupla z 240 Kč na 470 Kč, to je o 95%, mouka žitná z 210 na 305 Kč, to je o 45%, mouka pšeničná z 270 na 340 Kč, to je o 25%, a brambory ze 36 na 56 Kč, které ke konci roku opět klesly proti ceně, kterou jsem dříve uváděl, ale přes to zaznamenávají vzestup 58%.

Dámy a pánové! Z tohoto sestavení jest zřejmo, že právě předměty lidové výživy stouply v cenách a že také i předměty ostatní, byť ne tou měrou, stoupaly. Nutno z toho dovozovati, že bylo nejvýš nutno, aby zakročeno bylo včas. Mimořádné poměry vyžadují včas mimořádných opatření. Je nutno počítati s tím, v tom shodujeme se všichni, ať stojíme napravo či nalevo či uprostřed, že morálka obyvatelstva je podlomena pětiletou válkou a že stopy této nešťastné morálky spatřujeme právě v těch kruzích, které zásobují obyvatelstvo a bohužel nespokojují se často se ziskem, který jim přinášel slušnou výživu před válkou, nýbrž chtějí rychle bohatnouti.

Ale těmto zjevům je nutno předcházeti. Ve vládním prohlášení čteme slova jistě velmi sympatická, zejména o tom, že zakročeno bylo proti zdražení piva. Podporovali jsme a podporujeme toto zakročování. Vítáme je. Ale cítili jsme určitý nedostatek, který je nutno konstatovati docela zřejmě a jasně, že totiž před zakročením proti zdražení piva bylo nutno zakročiti proti zdražení ječmene a chmele, neboť právě to, co odehrávalo se na trhu chmele, vyvolávalo všeobecný úžas a pozornost. Jestliže ceny chmele stouply ze 3000 až na 9000 Kč, tedy musíme tu viděti něco nezdravého. To nelze odůvodniti ani ztrátami soukromého obchodu, se kterými musí počítati a které musí snad vynahražovati a honorovati v dobré konjunktuře. Ale nesmíme zapomínati, že právě zde na trhu chmele odehrávaly se zjevy, které potom znemožnily, aby zakročení proti zdražení piva setkalo se také s plným účinkem. Není možná zakročovati pouze proti zdražení hotového tovaru, nýbrž ale je nutno zakročovati též proti zdražování surovin a polotovarů. V té příčině ovšem je potřebí si uvědomiti obtížnou situaci, ve které je náš hospodářský život poválečný. Ale, jak jsem řekl, mimořádné poměry vyžadují mimořádných opatření. Jestliže dnes poukazuje se na to, že mezinárodní spekulace obchodní vyvolává stav, proti kterému jsme bezmocni, pak, prosím, nezavíráme oči před tím faktem, ale právě proto je nutno pamatovati včas, abychom tomuto nebezpečí, které nám hrozí z ciziny, přece jen určitými opatřeními čelili.

Již v Egyptě, jak je známo z bible, pamatováno bylo v dobách bohatých na léta hubená. Soudím, že i ten podnět, který již minulého roku byl dán odborovými a družstevními organisacemi k zajištění zásob obilních a mouky, měl býti dříve zužitkován. Vítám proto prohlášení pana náměstka vlády, jestliže konstatuje, že k tomu cíli také učiněna budou pro příště opatření. Je to nezbytně nutné, neboť jestliže činíme opatření v jiných směrech, jestliže na příklad dáváme k zajištění tisíc neb dva tisíce vagonů ledku 20 mil. Kč ze státního rozpočtu Ústřední Jednotě hospodářských společenstev a společnosti "Techod", pak soudím, že je stejně potřebí, aby také byla učiněna opatření k zajištění obilí, k zajištění předmětů nezbytné výživy. Peníze, které k tomuto cíli vláda, resp. stát věnuje, budou velmi dobře zužitkovány. My však nesmíme, vážená sněmovno, zapomínati na rozdílný vzestup velkonákupních a maloprodejních cen. Jestliže jsem tu konstatoval - nechci číslicemi zbytečně zdržovati - že velkonákupní ceny v jednotlivých předmětech tak značně stouply, pak musíme si býti vědomi toho, že právě v drobném prodeji tyto ceny stouply poměrně ještě více, že zde je zejména úrodné pole pro lichvu a že zde je potřebí, aby bezohledně proti ní bylo zakročováno. Proto je dlužno jen podepsati vládní prohlášení v tomto smyslu, že vláda je odhodlána na tomto poli skutečně k rozhodným a rázným krokům.

Vidíme, že soutěž svobodného obchodu úplně selhala, neboť i tato soutěž potřebuje určité veřejné morálky. Není-li této morálky, pak zásada svobodného obchodu sama o sobě nestačí, neboť právě naopak tento svobodný obchod zvrhá se ve svobodnou lichvu, ve svobodné moderní lupičství. Nerad užívám silných slov, ale nelze opravdu to, co se velmi často děje na našich trzích, jinak pojmenovati.

Mnohdy se dokazuje, že bursy na př. jsou požehnáním obchodu, že bursy přispívají k tomu, aby vyrovnávaly poptávku s nabídkou, aby zajišťovaly pevnost tržní a tím do jisté míry i spolupůsobily k rozumnému vývoji cen a zajišťovaly také spotřebu dostatečnou nabídkou. Ale jak se vlastně ve skutečnosti věci odehrávají? Není přece tajností, že se na bursách prodává zboží, které ani kupující neviděl, že se na bursách v jeden den prodává zboží třikrát, čtyřikrát za sebou. Celým tím systémem se nepůsobí ke snižování cen, nýbrž ke zvyšování, k výdělku lidí, kteří se při tom docela pohodlně přiživují, aniž by jakýmkoliv způsobem k získání těchto hodnot spolupůsobili. Konsument a dělník, resp. úředník, odnášejí jen důsledky tohoto bursovního hospodářství. Tak velmi často vidíme, že prostě to, co mezinárodní lichváři dělají ve velkém, velmi často naši domácí lichváři dělají v malém. Je proto svrchovaný čas, aby toto bursovní obchodování podrobeno bylo náležité kontrole a veřejnému nestrannému dozoru.

Chci jen na doklad toho, co se odehrává nejen u obchodu potravinami, nýbrž i u obchodu materiáliemi a surovinami průmyslovými, ukázati na malý příklad.

Všem nám jde dnes o to, aby nešťastný nedostatek bytů byl odstraněn. Stát věnuje miliardy peněz k tomu účelu, ale přes to musíme konstatovati, že nejen bytová lichva, nýbrž zejména nedostatek bytů, který ji umožňuje, stále je značný. Všechna podpůrná opatření státu musejí selhati, nebude-li zabráněno neoprávněnému vzestupu cen stavebních materiálií. Již v září upozorňováno bylo odborovými organisacemi, že ceny cihel stouply na 1000 kusech o 50 Kč. Poslední dobou stoupla cena cementu na 1 q znovu o 3 Kč, z 27 na 30 Kč. Pánové, jaký důvod byl k tomuto zvýšení ceny, zejména u cementu? Snížena byla uhelná daň, sníženy byly dopravní sazby, snížena byla mzda dělníků. Ani v jediném případě nelze mluviti zde o zvýšení výrobních nákladů, tím méně o poklesu výkonnosti pracovních sil. Přes to musíme konstatovati nový vzestup stavebního materiálu. Nebylo by potřebí, aby zde právě rázně a co nejrychleji uskutečněn byl požadavek, který byl kladen, po revisi výrobních nákladů, po revisi cen u předmětů nezbytné spotřeby, k nimž zvláště stavební materiálie dlužno přece počítati? A nyní se oznamuje další zdražení stavebního dříví o 15 až 20%.

Slavné sněmovně, nebo jistě většině jejich členů, není tajno, jak značné jsou stavební náklady, jak těžce podniká se každá stavba, ať družstevní nebo v obecním podniku anebo konečně i soukromá. Tu se ovšem musíme tázati, jaký důvod je k tomu, že ve státě, který nechá přímo hníti mnohé lesy, poněvadž nemohou býti zpracovány, ani ošetřeny, že v tomto státě, ve kterém je tolik dřeva, že je musíme za každou cenu vyvážeti, musí dojíti opět k ohlášenému tak horentnímu zdražení stavebního dříví? Zde nemůžeme najíti jiné odpovědi, nežli nesvědomitost podnikatelskou, nesvědomitost lidí, kteří se uplatňují při dřevařském obchodu. Že se spekuluje se stavebními pozemky a že je potřebí také věnovati této věci největší a nejráznější pozornost, o tom, myslím, není sporu, to jest jen doplněk k tomu, co jsem před tím řekl.

A tu se táži, kam povedou tyto poměry? Je svrchovaný čas, že vláda se rozhodla bezohledně zakročiti proti každé lichvě, ať s kterýmkoli předmětem. Vždyť stát je sám na těchto poměrech nejvíce interesován, stát byl nucen se zřetelem k stoupající drahotě přidati v prosinci zaměstnancům. Namnoze tyto přídavky nebyly ještě vyplaceny, ale snadno si spočítáme, kam se tento přídavek poděje, když si uvědomíme, že jen mouka stoupla o 1 Kč na 1 kg v posledním roce. To znamená, že čtyřčlenná rodina úřednická dávno tento přídavek spotřebovala. Důsledky těchto poměrů jsou ty, že státní zaměstnanci, zejména nižších kategorií, vyhledávají soukromá zaměstnání a ohrožují pracovní a mzdové podmínky soukromých zaměstnanců, ba velmi často vyvolávají nebo aspoň posilují přímo jejich nezaměstnanost. Co se ozývá z řad jednotlivých oborů pracovních, zejména po domácku pracujících, jako rukavičkářů, krejčí a jiných odborů, hlasy, které volají po zabránění soukromému zaměstnání státním zaměstnancům, dokazují, nejen jaká bída vládne v poměrech soukromých zaměstnanců, nýbrž i jaké jsou poměry v řadách státních zaměstnanců, kteří jsou nuceni vedle svého zaměstnání vyhledávati ještě soukromý výdělek. Tento stav jistě státní autoritě neprospívá.

Proto státní správa musí předcházeti příkladem a musí předcházeti předem. Nemohu proto v této příčině zdržeti se poznámky, i když uznáváme, že bylo nutno se zřetelem ke zvýšeným výdajům také vyhledati příjmy v novém zvýšení jízdného, tedy v přirážce 10%ní, že přece jenom nebylo potřebí, aby toto 10%ní zvýšení vztahovalo se i na lístky, které již předem byly zakoupeny. To je morálka soukromého obchodu, zadržovati totiž zásoby lacino nakoupené, aby se později draho prodaly, a této morálce, soudím, nemá státní správa ani v nejmenším vycházeti vstříc, aby vyvolávala dojem, že postupuje stejně. Je proto nutno, když již se zahajují kroky proti drahotě, aby tyto kroky také i tam, kde státní správa rozhoduje, byly učiněny.

Jestliže vládní prohlášení ukazuje také mezi jiným, že slevy na dopravě a daních, zejména na dávce uhelné, nepřišly vždycky k dobru obyvatelstva, podepisujeme, ale pak nutno právě energicky pátrati po příčinách toho. Kdo se obětoval nejvíce? Ti, kteří jsou odkázáni na pevný plat, dělníci a úředníci.

Přede dvěma lety - a nezapíráme - všichni byli jsme více méně toho názoru, že naše mzdové poměry nelze udržeti ve světové konkurenci, jestliže zároveň nebudeme schopni zabrániti u nás nezaměstnanosti. Dělnictvo ve většině podniků dobrovolně přistupovalo ke snížení mezd o 30 až 50%. V některých podnicích vypukly sice stávky, docházelo ku mzdovým sporům, ale přes to hladina mzdová poklesla poměrně o 30%. Dnes docházíme k tomu závěru, že mzdy dělníků nalézají se na úrovni, která je mnohem nižší než úroveň cenová. I podle úředních dat, která jsou spíše vyšší nežli nižší, mzda stavebního dělníka udává se na 220 Kč, mzda pomocného dělníka stavebního na 165 Kč, mzda kovodělníka na 160 až 260 Kč, mzda grafického dělníka pomocného na 200 a na 293 u vyučeného dělníka odborného. Prosím, to jsou mzdy, ze kterých si lze dobře vypočítati, zdali stačí k nákupu nezbytných potřeb dělnické rodiny.

Jaký je naproti tomu stav v jiných státech? O Německu se dnes ví, že je státem, který je na tom hospodářsky mnohem hůře než stát náš, že je státem s rozvrácenou valutou. Přes to mzda dělníků je tam vyšší než u nás. Na příklad mzda dělníků stavebních 283 až 335, kovodělníků 195 až 267, typografa 265 až 302 v těchže relacích. Vezmeme-li však Anglii, vidíme, že jsou tam placeny ještě vyšší mzdy. Mohu konstatovati, abych nezdržoval číslicemi, že zejména u stavebního pomocného dělnictva i u typografů dosahují trojnásobné výše, u kovodělníků pak výše nejméně dvojnásobné. Prosím, jaká je relace mezi mzdou u nás a cenou potravin u nás, a jaká je relace mezi mzdou a cenou potravin v Anglii? Jistě ke zjištění životní úrovně je nutno konstatovati tuto relaci. Nemůžeme jen tak beze všeho usuzovati na vyšší úroveň proto, že je tu snad dvakráte či třikráte vyšší mzda, poněvadž musíme bráti v úvahu, zdali snad nejsou dvakráte či třikráte i vyšší ceny potravin. Ale tu právě docházíme k tomu, že u nás, za naši mzdu - zase cituji úřední data - může dělník nakoupiti 10 až 13 kg mouky, v Anglii 20-31 kg, a tu, jenom aby bylo jasno a aby srovnání bylo úplnější, v Rusku pouze 3.7 až 8.7 kg. Rusko a Polsko jsou dva státy, které v tomto srovnání jsou nejnepříznivěji postaveny. Můžeme však srovnávati desolátní poměry ruské nebo polské s poměry našimi? Vždyť právě u nás trváme na konsolidaci poměrů a jsme šťastni tím, že se nám podařilo z rozvrácených poměrů válečných vyjíti s poměrně nejmenšími škodami na lidských životech a na lidském majetku. Nelze proto úroveň ruského dělníka srovnávati s úrovní dělníka našeho. Musíme proto vzíti v úvahu jen tu okolnost, která je z tohoto fakta viditelná, totiž, že anglický dělník také za svoji mzdu poměrně daleko více nakoupí, poněvadž má možnost kupovati lacinější potraviny a předměty své spotřeby. Ale tu, vážená sněmovno, počítáme se stavem normálním, počítáme se stavem plné zaměstnanosti.

Jak je tomu však v našem průmyslu dnes? Horníci pracují pouze 32 hodiny týdně ve všech revírech a jsou z toho jenom ojedinělé výjimky. Kovodělníci jsou v četných podnicích zaměstnáni pouze 32 hodin anebo nanejvýše 40 hodin týdně. Vedle toho z velkých závodů se přímo propouští. Tak na př. z Ringhofferovy továrny na Smíchově bylo propuštěno od října minulého roku na 500 dělníků a pracovní doba je obmezena na 4 až 5 dní v týdnu. To jsou poměry, kterým je nutno věnovati pozornost. Je nezbytně potřeba rychlého zakročení. Jestliže poukazuji k tomu, že i za normálních poměrů pracovních je dlužno sledovati poměr mzdy k cenám, co to dokazuje? Zkoumáme-li, kolikráte stouply naše mzdy, shledáme, že stouply zpravidla 4 až 5tinásobně, kdežto, zkoumáme-li ceny, shledáme, zvýšení 5 až 15tinásobné. Co stálo na př. vejce před válkou? 10 haléřů a dnes stojí 100 haléřů, mouka stála 30 až 40 h, dnes 3 až 4.60 Kč. Jaký je to násobek? Také musila přiznati i "Československá Republika", úřední orgán, dne 10. t. m. ve svém "Národním hospodáři", kde pojednává o daních, že daně v našich zemích historických se zvýšily desateronásobně počítaje se všemi poplatky. Průměr daní v letech 1911 až 1913 byl pouze 56.76 K, kdežto r. 1922 činí u jednoho obyvatele 633 Kč, což znamená desetinásobné zvýšení. Můžeme konstatovati, že toto zvýšení je také u dělníků a úředníků v jejich příjmech? Nikoli! Můžeme sice snad něco svésti na znehodnocení valuty, ale s touto znehodnocenou valutou počítá také dělnictvo i úřednictvo. A žádá-li dnes přídavek, ohrožuje soutěživost podniku, jak se aspoň pravidelně argumentuje. Jaká je však naše politika výrobní? Jaká může býti tato politika výrobní? O normální výkonnosti nelze dnes pochybovati, té je dosaženo, ale politikou výrobní můžeme dojíti jedině tehdy k cíli, jestliže vede ke zvýšené spotřebě, k zajištění zaměstnanosti a k vyšší životní úrovni obyvatelstva. Bohužel, tuto vyšší životní úroveň musíme považovati za ohroženu právě stavem, který drahota v poslední době vyvolala.

Je nezbytně nutno směřovati k politice hospodářské bezpečnosti, a nemůžeme-li tedy za daných hospodářských poměrů se zřetelem ke světové konkurenci a k úsilí našemu o cizí trhy dojíti k tomu, abychom zvýšili mzdy v každém případě, pak musíme věnovati všechnu pozornost tomu, aby ceny nezbytných potřeb šly dolů. Stát sice tu nerozhoduje, ale přece diriguje, napomáhá a velmi často právě svou politikou může zmírniti účinky vzestupu drahoty.

A tu bych chtěl při této příležitosti jen krátce ještě poukázati na důležitý moment obchodních smluv a naší celní politiky, zejména se zřetelem ke snahám, aby dokonce zavedena byla znovu cla zemědělská.

O povolovacím řízení nebudu hovořiti, to bylo už několikráte vytčeno, a je tu snaha, doufám, povolovací řízení úplně odstraniti. Avšak poukazuji k tomu, že je nezbytně nutno, abychom k zajištění našich poměrů hospodářských se zřetelem k politice hospodářské bezpečnosti nezapomínali, jaká politika sledována byla a je také proti nám v cizině. Chtěl bych tu upozorniti na hlas, který se objevil po projednání dodatku k obchodní smlouvě rakousko-československé v odborném časopise "Arbeit und Wirtschaft" z 15. prosince m. r., kde se píše o této smlouvě mezi jiným:

"Skutečnost, že obchodní bilance Rakouska s Československem je pasivní, však ještě nic nepraví, neboť nejprve nutno počítati s určitými chybami v obchodní statistice. Tak není pochyby, že velká část zboží, kterou ve statistice uvádíme v dovozu z Československa, opět vyvážíme, při čemž se objevuje v naší statistice jako rakouské zboží. Vídeň tvoří přes všechno úsilí československého státu ještě důležité obchodní místo československého průmyslu, který své zboží vyváží do Rakouska, aby je odtud dalším odběratelům dával prodávati rakouskými obchodníky. Ale také, nehledě k této skutečnosti, zůstane ještě dosti položek, které zdají se dokazovati, že rakouská bilance obchodní s Československem zůstane vždycky pasivní. Pomysleme jen na dovoz uhlí, který činil roku 1922 skoro 100, roku 1923 69, v prvém pololetí 1924 44 milionů zlatých rakouských korun. Pasivita tato však nemusí vyvolávati hrůzu, poněvadž je z velké části vyrovnána přílivem v naší platební bilanci. Ještě stále vládnou" - a to je velmi důležité, - "rakouské banky značnými podíly v československých bankách a v průmyslových podnicích, ještě stále plynou rakouskému meziobchodu veliké zisky z obchodů s Československem, ještě stále dodávají průvozní tarify Československa s Terstem, s Jugoslavií a zčásti i s Uhrami, značné přebytky."

V určité obměně totéž platí také o Německu. Jsme si toho vědomi, a ani s hlediska dělnického není nám lhostejno, jak se vytváří obchodní bilance Československé republiky, jaké místo zaujímá náš obchod a průmysl na trzích ciziny. Ale právě proto je nutno brániti se každému úsilí, které znamená ohrožovati náš stát vysokými cly a tím způsobovati u nás ještě drahotu, a tím ohrožovati konkurenční schopnost našeho podnikání a našeho obchodu na cizích trzích. To jsou důvody, pro které žádáme řádnou a náležitou úpravu našeho vývozu, zejména zastavení vývozu tam, kde zřejmě vede ku zdražování potravin, ovšem jenom jako dočasné opatření, což se týká také takových produktů, které u nás jsou nezbytně potřebné, jako je chmel. Dále žádáme snížení nebo odstranění cel vůbec na potraviny a předměty naší spotřeby, dále zajištění nákupu a zásob mouky zejména prostřednictvím družstev, zajištění dostatečných ploch osevných, revisi cen a kartelních ujednání, revisi výrobních nákladů, snižování úrokové míry, revisi dopravních sazeb nákladních, zrušení daně z obratu na potraviny a dávky uhelné. Mimo to, myslím, není potřebí zvláště zdůrazňovati, že je nezbytně nutno, aby potud, pokud lidé budou bez bytu, pokud nemají kam by hlavy složili, zajistiti ochranu nájemníků, zajistiti obyvatelstvo před dalším zvyšováním nájemného, zejména před neoprávněným zvyšováním.

Stát musí zasahovati do soukromého hospodářského života, jak již velmi často zasáhl. Hlavně však, oč tu jde, jest, aby zasahoval rychle, neboť i zde platí přísloví: "Kdo rychle dává, dvakrát dává."

Ke konci nechci zabíhati do polemiky s tím, co zde bylo řečeno se strany komunistického řečníka.

Chtěl bych zde však při této příležitosti přece jen upozorniti, že je potřebí, abyste si byli vědomi toho, že včasné zakročení znamená pomoc. Snad všichni pamatujete ještě neblahý případ Pelantův, který se stal před několika dny. Až do té doby jezdila auta bezohledně, jak se komu zlíbilo, ba dokonce bylo to pokládáno za pokrok a vysmíváno se těm, kteří se pozastavovali nad tím, že dvanáctileté dítě na ulici má míti více rozumu než dospělý automobilista. Až teprve tehdy, když za oběť padl život člověka, který byl všeobecně znám, veřejnost se zarazila a úřední orgány činily opatření. Není to určitým mementem také pro jiné případy? Nebylo by potřebí, abychom si uvědomili, že ne teprve tehdy, když se dělají demonstrace, ne teprve tehdy, když nepokoj propuká, je potřebí včas zakročiti a zajišťovati poměry právě před bezohledným vykořisťováním soukromé spekulace a všech těch, kteří drahotu vyvolávají anebo aspoň drahotě napomáhají.

Víme, že drahota se nerozřeší policií, to nám nemusí také ani komunistický řečník připomínati, ale také ne nadávkami policii. Konec konců policie v tomto případě tu stojí stranou; ne útoků lidu na policii nebo útoků policie na lid, nýbrž společného útoku na zdražovatele je tu potřebí, společné obrany proti těm, kteří společně nám berou chleba

Jestliže tedy komunističtí poslanci spatřují určitý prostředek proti drahotě v tom, že se takovým způsobem chovají v parlamentě a jej snižují, pak myslím, že právě toto nedůstojné chování nepadá na parlament, nýbrž padá na své původce zpět, padá na ty, kteří zde takovým způsobem vystupují.

Posl. Burian dovolil si poukázati na to, že prý poslanci sociálně-demokratičtí a poslanci socialističtí vůbec jsou spojenci kapitalismu a že z toho důvodu jejich boj proti drahotě nelze bráti vážně. Kdo však podlomil sílu dělnictva? Kdo rozrazil jeho jednotu? Kdo tím vlastně stal se spojencem kapitalistů? Vždyť právě ze zmatku, který byl vyvolán ve všech zemích mezi dělnictvem, těží především odpůrci dělnictva, ať je to dělnictvo toho kterého názoru, těží právě kapitalisté. A na koho konečně útočí poslanci komunističtí zde? Útočí především na lichváře? Nikoliv, útočí na socialistické strany, útočí na sociální demokraty, útočí na dělníky a úředníky, kteří těžce drahotu odnášejí, útočí na ně jen proto, že jsou odchylného politického názoru.

Negace našich komunistů je velmi pohodlná. Mohli bychom snadno konstatovati co s touto negací přinesli dobrého. Ale pan kol. Burian také tu mezi jiným povídal pohádku o tom, jak šli prý tři lidé na lupiče v lese. Dobře! Komunisté jsou jedním společníkem, který šel mezi těmi třemi na lupiče v lese. Ale komunisté jsou tím společníkem, který zůstal klidně před lesem státi a pokřikuje na druhé dva, že se tam odvážili s lupičem zápasiti. Taková je posice a postup našich komunistů. Positivního návrhu jsme tu neslyšeli. Přes to bych chtěl přece jenom ke konci své řeči zdůrazniti, že je potřebí, abychom nezapomínali a neomlouvali výstřelky nespokojenosti jenom tím, že snad se štve. To by nebylo správné, to je také nutno na druhou stranu říci. Je nutno pátrati, kdo dává živnou půdu ke štvaní. Odjakživa si extrémy podávaly ruce a pracovaly do rukou. Chceme-li proto pracovati a postupovati proti neodpovědné politice zleva, musíme zameziti bezohledné politice zprava.

Rozhodné a včasné zakročení vlády, i když je snad omezeno světovou hospodářskou situací ve svých prostředcích, může posíliti důvěru, které potřebuje, aby mohla říditi osudy tohoto státu. Dělnictvu pak je boj proti drahotě jenom novým dokladem, že soukromokapitalistické hospodářství je stálým nebezpečím, které pomine teprve tehdy, až společný zájem spotřebitele a výrobce v kolektivním hospodaření potlačí zájem soukromopodnikatelského zisku. A proto také prohlašuji, že, hlasujíce ve prospěch vládního prohlášení, očekáváme také, že v duchu jeho vláda učiní všechny kroky, kterých je potřebí, aby předcházela drahotě. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále p. posl. Najman.

Posl. Najman: Slavná sněmovno! Mluvil jsem 26. ledna na velké schůzi živnostnictva a obchodnictva v Plodinové burse. Na této schůzi prohlásil jsem, že tvrzení některých časopisů, hlavně časopisů koaličních, o tom, že u nás je daleko dráže než v cizině, je nesprávné, a dokazoval jsem, že ve skutečnosti ceny životních a ostatních potřeb jsou u nás daleko nižší a levnější nežli v cizině. Dokazoval jsem to také na základě zkušeností z cest, které jsem v cizině s některými kolegy podnikl. A tu orgán zástupce ministerského předsedy vyřítil se na mne a prohlašoval, že tvrzení moje není správné, že ve skutečnosti jsme nejdražším státem a že všude v okolních státech je daleko levněji.

Vážení pánové a dámy! Včera jsem žasl, když jsem slyšel prohlášení p. náměstka min. předsedy, který dokazoval nám zde ciferně, že ve skutečnosti to, co jsem prohlašoval já na schůzi v pražské Plodinové burse, bylo správné a že nesprávným je to, co jeho vlastní list, orgán jeho vlastní strany tvrdil, že totiž u nás je draho. A mně se zdá, že ve skutečnosti za to vše, co se stalo, za ten rozruch, který byl způsoben, za to, že na Václavském náměstí došlo k demolování obchodů, že na Václavském náměstí dokonce tekla krev, za to vše bychom v první řadě měli zodpovědným činiti koaliční tisk, který útočil, štval a vynalézal lichváře tam, kde tito skutečně nebyli.

Dne 31. ledna 1925 napsal jsem článek, kde jsem poukazoval na drahotu a na to, jak neodpovědným způsobem štvou určité časopisy. Bylo to "České slovo", které přinášelo ohromné články o drahotě, ve kterých dokazovalo, jaká je u nás drahota, a nejraději by bylo chtělo všechny ty živnostníky a obchodníky, kteří se zabývají prodejem potravin, věšet. Dokonce byl v tomto čísle článeček, že se prý již dávno nenosily šibenice. Tedy "České Slovo", list p. náměstka ministerského předsedy, litovalo, že se dávno nenosily šibenice. A časopis národně demokratický "Národní demokracie" psala: "Bez významu však nejsou příčiny také rázu spíše mravního, lidská hrabivost. Jinak nebylo by možno vysvětliti si zjevy, že podražily i věci, u kterých k tomu není příčiny. Jsou výrobky, které stouply až o 100%, ačkoli výrobní náklady zůstaly nezměněny."