Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. inž. Botto, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Anděl, dr. Gažík.

184 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr. Dolanský, Habrman, dr. Hodža, dr. Kállay, Malypetr, dr. Markovič, inž. Novák, Srba, Udržal.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška, dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 308. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolené udělil jsem na schůze od 19. do 25. listopadu dodatečně posl. Wittichovi: na dnešní schůzi posl. Buřívalovi a Čundrlíkovi; do 5. prosince posl. dr. Haasovi - vesměs pro neodkladná zaměstnání; na schůze v tomto týdnu posl. dr. E. Feyerfeilovi pro nemoc v rodině, dr. Lelleyovi a dr. Körmendy-Ékesovi pro neodkladná zaměstnání.

Nemocí omluvili se posl. Ertl a dr. Medinger.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Füssy.

Byly provedeny některé změny ve výborech.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců komunistické strany Československa posl. Tesku za posl. Blažka; klub poslanců "Deutsche christl.-soz. Volkspartei" posl. Schälzkyho za posl. Böhra.

Předseda: Došly některé spisy.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Dotazy:

posl. Konečného min. pošt a telegrafů o nezákonném jednání a úřadování vrchního poštmistra Formouska ve Vrbátkách na Moravě;

posl. Sladkého a druhů min. školství a nár. osvěty ve věci školské stávky ve Sloupnici u Litomyšle;

posl. dr. W. Feierfeila, Scharnagla a druhů min. školství a nár. osvěty o prováděcím nařízení k malému školskému zákonu;

posl. Kurťaka:

min. školství a nár. osvěty o Vasilovi Kevirovi, církevním učiteli v. v.,

min. vnitra o živelných škodách způsobených v obci Rakasově (v župě marmarošské).

min. pošt a telegrafů o Marii Zichorové, bývalé poštmistrové v Seredném.

Odpovědi:

min. vnitra na dotaz posl. Patzela o poměrech v politickém okrese sušickém;

min. financí:

na dotaz posl. Patzela o protizákonném jednání předsedy opavského finančního ředitelství proti německému úředníkovi,

na dotaz posl. Patzela o nesmyslném používání poplatkových předpisů,

na dotaz posl. inž. Kalliny, že stále ještě není rozhodnuto o věci Emmie a Minnie Litschauerových, bydlících v Ober-Spay, kraj St. Goar, úřední soud Boppard v Porýní;

min. pošt a telegrafů na dotaz posl. Patzela o chování moravsko-ostravského poštovního úřadu;

zást. min. školství a nár. osvěty na dotaz posl. dr. Lodgmana o ustanovení Hanuše Grimma ve státních dílnách pro dřevařský a hračkářský průmysl v Hoře Sv. Kateřiny;

min. veř. prací na dotaz posl. inž. Kalliny, že zemská politická správa v Praze protizákonně rozpisuje státní dodávky;

min. nár. obrany:

na dotaz posl. dr. Körmendy-Ékesa o nezaplatení nájomného a o škodách spôsobených v byte vojskom,

na dotaz posl. dr. Körmendy-Ékesa vo veci vojenskej služby Štefana Bártfayho;

zást. min. školstva a nár. osvety a mín. s plnou mocou pre správu Slovenska na dotaz posl. Palkovicha o prepustení učiteľky Marie Gere-ovej.

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány některé zprávy.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

4966. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Košicích ze dne 8. října 1924 za vydání k trestnímu stíhání posl. Tausika pro přečin podle § 14, č. 5 zákona na ochranu republiky, přečin utrhání na cti vládě, § 1, § 3, odst. II, č. 1 a 2 zák. čl. XLI z roku 1914, přečin utrhání na cti ca notář Šeba.

4967. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Košicích za vydání k trestnímu stíhání posl. Tausika pro přečin pomluvy podle § 1, § 3, odst. II, č. 1 a 2 zák. čl. XLI z r. 1914.

4968. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Jičíně za vydání k trestnímu stíhání posl. Knirsche pro zločin podle § 15, č. 3, §§ 1, 2 zákona na ochranu republiky.

4969. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Olomouci za vydání k trestnímu stíhání posl. Toužila pro zločin podle § 15, č. 3 zákona na ochranu republiky.

4970. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Chebu za vydání k trestnímu stíhání posl. J. Fischera pro přečin podle § 14, č. 1 a 5 zákona na ochranu republiky.

4973. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 2002), jímž se provádí § 105 ústavní listiny (zákona ze dne 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n.).

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány některé vládní návrhy.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

4955. Vládní návrh zákona o úpravě promlčecích lhůt pro některé pohledávky a závazky v poměru k cizině.

4961. Vládní návrh zákona, kterým se prodlužuje promlčecí lhůta pro nedoplatky úroků z některých lombardních zápůjček.

4977. Vládní návrh zákona o celních slevách pro dovoz strojů a přístrojů.

4978. Vládní návrh zákona, kterým se mění ustanovení § 1, bodu 4 zákona ze dne 18. března 1921, č. 117 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 21. prosince 1922, č. 406 Sb. z. a n., o zmocnění vlády k dalšímu slučování a rozlučování obcí, ku změně hranic obcí, okresů, žup a zemí, jakož i k potřebným opatřením s tím souvisejícím.

Předseda: Počátkem schůze bylo tiskem rozdáno usnesení.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

4980. Usnesení senátu o vládním návrhu zákona (tisk sen. 2006 a 2017), kterým se prodlužuje lhůta k označení elektrických podniků, jež mají býti přeměněny na podniky všeužitečné.

Předseda: Počátkem schůze byla tiskem rozdána Těsnopisecká zpráva o 300. schůzi posl. sněmovny, dále Zápisy o 299. a 301. schůzi posl. sněmovny.

Počátkem schůze byla dále tiskem rozdána publikace knihovny NSRČ. "Z cizích parlamentů", ročník V.

Počátkem schůze byly tiskem rozdány a současně výboru iniciativnímu přikázány návrhy.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

4962. Návrh posl. Toužila a soudr. na okamžité zahájení a rychlé provedení staveb, projektovaných ve státním rozpočtu na rok 1925.

4963. Návrh posl. Tesky a soudr. na vydání zákona, kterým se zakazuje libovolné zastavování a omezování provozu podniků a propouštění zaměstnanců.

4964. Návrh posl. Tesky a soudr. na úpravu podpor nezaměstnaných.

4965. Návrh posl. Toužila a soudr. na zavedení stavební povinnosti velkých podniků.

4971. Návrh posl. Patzela a druhů, aby byl zrušen výnos ze dne 28. června 1924, čís. 21.700/III E, o úpravě vyměřování podpor v nezaměstnanosti.

4976. Návrh posl. J. Kříže a soudr. na zrušení dovozních cel na poživatiny, sloužící výživě pracujících.

4972. Návrh posl. Windirsche a druhů, aby byl vydán zákon, jímž se upravuje dovoz a obchod s melivem a moukou dovezenou z ciziny,

Předseda: Výboru imunitnímu přikazuji žádosti.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Žádosti:

zem. trest. soudu v Praze ze dne 27. listopadu 1924, č. Tk IX 9029/24-2, za souhlas k trestnímu stíhání posl. Tausika pro zločin podle § 81 tr. z. se zřetelem na přečin podle § 283 tr. z. a přestupek podle § 312 tr. z. (skutkem i slovem), spáchané na Staroměstském náměstí dne 17. září 1924 (č. 546 im.),

kraj. soudu v Jihlavě ze dne 26. listopadu 1924, č. Tk XI 1439/24, za souhlas k trestnímu stíhání posl. Sedorjaka pro přečin podle § 14, č. 5 zákona na ochranu republiky, jednak pro přečin podle § 300 tr. z., resp. pro přestupky podle § 487, § 491 tr. z. a čl. V zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 2 ř. z., jichž se dopustil řečí dne 17. srpna 1924 na táboru lidu v Třebíči (č. 547 im.),

zem. trest. soudu v Praze ze dne 27. listopadu 1924, č. Tk XXXIII 9047/24 za souhlas k trestnímu stíhání posl. Toužila pro přečin podle § 15, č. 2 zákona na ochranu republiky (č. 548 im.).

Předseda: Zápisy o 300. až 302. schůzi byly ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyloženy, a poněvadž nebyly proti nim podány písemné námitky, jsou schváleny podle § 73 jed. řádu a budou podle téhož paragrafu vytištěny.

Přejdeme k pořadu schůze, a to k odst. 1, jímž jest:

Zpravodajem za výbor ústavně-právní je posl. dr. Matoušek. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Matoušek: Vážené Národní shromáždění! Zatím, co se dnes mluví o tom, jak nutno zjednodušiti administrativu, zatím co připravuje se zákon o propouštění státních zaměstnanců, justiční správa zjednodušuje řízení u soudů, vydává zákony, jimiž přizpůsobuje příslušnost soudní změněným valutovým poměrům, zjednodušuje řízení směnečné, řízení o rozvodu a rozluce tím, že je přesunuje se sborových soudů na samosoudce.

S tímto zjednodušováním justiční správa začala již roku 1921 zákonem z 1. dubna 1921, č. 161 Sb. z. a n., kteréžto zjednodušení se osvědčilo, takže bylo prodlouženo s dalšími doplňky zákonem z 8. června 1923, č. 123 Sb. z. a n.

Dnes jde o to, prodloužiti uvedené zjednodušení prakse soudní až do zákonné úpravy. Uvedenými zákony byly změněny předpisy o příslušnosti sborových a okresních soudů a o působnosti samosoudců sborových soudů I. stolice, jednak zavedena některá nová ustanovení, jejichž účelem bylo co nejvíce ulehčiti přetíženým soudům. Tak rozšířena byla pravomoc samosoudců u sborových soudů I. stolice na majetkové spory do 20.000 Kč, jakož i na ony spory o rozvod a rozluku manželství, ve kterých strany před vydáním průvodního usnesení nenavrhly, aby věc projednána byla před senátem. Vyloučeno bylo dále z pravomoci sborových soudů I. stolice rozhodování ve věcech směnečných a šekových, nepřevyšuje-li hodnota sporného předmětu 5000 Kč, ustanovení o věcech nepatrných rozšířena byla na spory do 300 Kč a hranice nepřípustnosti mimořádného dovolání zvýšena na 2000 Kč.

Pro Slovensko a Podkarpatskou Rus zavedeny byly zvláštní úlevy pro projednání sporů, zahájených ještě za platnosti starého civilního řádu soudního. Zakázána byla exekuce proti obci, ústavu ve státní správě nebo ústavu, který byl prohlášen výrokem správního úřadu za veřejný a všeužitečný, a umožněno, aby exekuce byly vykonány soudními zřízenci a úředníky soudní kanceláře.

Vláda byla mimo to zmocněna, aby nařízením mohla buď v celém státním území nebo v jednotlivých jeho částech úředníky soudní kanceláře u okresních soudů a poručenských úřadů I. stolice zmocniti k vyřizování určitých záležitostí. Konečně zrušen byl čl. IX zákona č. 161/21, jímž byly pozůstalosti v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přikázány notářům, a obnoven stav, který byl před vydáním tohoto zákona.

Podle důvodové zprávy vládního návrhu osvědčila se ustanovení zákona č. 123/23 co nejlépe, důvody pak, které zavdaly příčinu k jeho vydání, trvají prý dosud. Pokud jde o ustanovení, která hlavně byla důvodem pro časové omezení působnosti zákona, nutno zdůrazniti, že přikázání manželských sporů samosoudcům objevilo se býti účelným, strany, které mají právo navrhnouti, aby věc jinak přikázaná samosoudci projednána byla senátem, tohoto práva téměř nepoužívají. Tak v době od 1. července 1923 do 31. prosince 1923 projednáno bylo celkem 4657 manželských sporů a toliko v 80 případech učiněn návrh, aby věc byla postoupena senátu. V prvním pololetí 1924 projednáno jich bylo 3433 a návrh na projednání senátem učiněn toliko v 74 případech. Nebyl tudíž učiněn tento návrh ani ve dvou procentech celkového počtu případů. Z toho jest vidno, že strany i jejich zástupci mají k samosoudcům úplnou důvěru.

Pokud jde o spory směnečné u okresních soudů, přinesla nová úprava súčastněným stranám podle souhlasných zpráv soudů značné výhody: snazší dosažitelnost právní ochrany u okresního soudu, který stranám z místa jich pobytu nejsnáze jest přístupný, dále urychlení věcí a zmenšení nákladů sporu, aniž by okresní soudy byly touto agendou podstatně zatíženy.

Ostatní ustanovení zákona č. 123/23 již pro svou povahu nebyla určena k tomu, aby platila toliko krátkou dobu. Některá z nich (čl. VIII až X) pak pro časové omezení vůbec ani nemohla býti provedena.

Jelikož poměry, které byly důvodem k vydání zákona č. 123/23 - jak svrchu uvedeno - dosud nepominuly a ustanovení tohoto zákona v plné míře se osvědčila, navrhuje vláda, aby platnost jeho bez jakýchkoliv změn prodloužena byla až do jiné zákonné úpravy. Ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy vypracovalo prý již osnovu unifikované jurisdikční normy, která byla projednána na poradách jak českých, tak i slovenských právníků za účasti zástupců zúčastněných ministerstev; dále pracuje prý ministerstvo toto na osnově sjednoceného civilního řádu soudního, která v době nejbližší má býti předložena právní veřejnosti k posouzení. Obě tyto osnovy budou prý v dohledné době předloženy Národnímu shromáždění ku projednání, takže ustanovení zák. č. 123/23, jehož prodloužení až do jiné zákonné úpravy vládní návrh navrhuje, v poměrně krátké době nahražena budou konečnými ustanoveními nových zákonů procesních.

Z těchto důvodů výbor ústavně-právní uznal nutným prodloužiti uvedené zákony, a to až do nové zákonné úpravy, a doporučiti poslanecké sněmovně Národního shromáždění, aby z uvedených důvodů navržené prodloužení přijala jako zákon. (Výborně!)

Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá.

Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona tohoto má toliko dva paragrafy, nadpis a úvodní formuli. Jelikož nebyly podány pozměňovací návrhy, dám hlasovati o celé osnově zákona najednou. Jest snad proti tomu námitka? (Nebyla.)

Není tomu tak, budeme tedy hlasovati, jak jsem právě řekl.

Kdo souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími dvěma paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, ve znění navrženém panem zpravodajem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Čtení druhé navrhnu na pořad schůze příští.

Vyřízen je odst. 1 pořadu dnešní schůze.

Přejdeme k druhému odstavci, jímž je:

Zpravodaji jsou: za výbor soc.-politický pan posl. Malík, za výbor rozpočtový pan posl. Svoboda.

Dávám slovo prvnímu zpravodaji panu posl. Malíkovi.

Zpravodaj posl. Malík: Slavná sněmovno! Péče o válečné poškozence patří mezi první úkoly státu. My také tuto povinnost plníme a snažíme se trudný osud těch, jimž světová válka ublížila, učiniti snesitelný,. Tyto oběti světové války, jimž jednak zdraví zničeno, údy zmrzačeny, pracovní schopnost ochromena, jednak živitelé odňati, to jest pozůstalé vdovy, sirotci a předkové, jsou živými následky hrůz světové války a zasluhují plným právem všestranné pomoci.

Rozsah hrůz světové války velmi drasticky ukazuje počet válečných poškozenců. Válečných invalidů u nás, kteří se o důchod válečných poškozenců přihlásili, počítáme 264.189, válečných vdov 143.914, válečných sirotků 277.332, válečných předků 117.010, tudíž všech válečných poškozenců o důchod se přihlásivších počítáme přes 800.000. Z nich přiznán byl důchod posud 612.514 a vyplaceno za dobu od roku 1919 do 30. června 1924 na péči o válečné poškozence úhrnem 1.992,665.748 Kč, tudíž skoro plné dvě miliardy.

Je samozřejmo, že stát nemůže dávati důchod všem válečným poškozencům, zejména ne těm, kdož mají býti z čeho živi. Proto bylo nutno zákonem stanoviti hranici příjmů, do které důchod válečných poškozenců je přípustný. To stalo se zákonem ze dne 20. února 1920, čís. 142 Sb. z. a n., kterým přiznává se válečným poškozencům světové války nárok na požitky z pokladny státní, pokud roční příjem jejich není větší než 4000 Kč při činnosti hospodářsky samostatné, 8000 Kč při činnosti hospodářsky nesamostatné. Tato hranice příjmová byla zákonem ze dne 25. ledna 1922, čís. 39 Sb. z. a n., zvýšena při činnosti hospodářsky samostatné ze 4000 Kč na 6000 Kč, avšak pouze do 31. prosince 1923.

Okolnost tato, že působnost zákona ze dne 25. ledna 1922 s uvedenou vyšší hranicí příjmovou vypršela 31. prosince roku 1923, byla příčinou nového zákona, a to zákona ze dne 10. dubna 1924, čís. 79 Sb. z. a n. Tímto novým zákonem stanovena hranice příjmů vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců penízem 5000 Kč u osob samostatně činných, a penízem 10.000 Kč osob hospodářsky nesamostatných, avšak s platností do posledního prosince 1924.

Poněvadž poměry drahotní nedovolují, aby nastoupila působnost původního zákona o požitcích válečných poškozenců ze dne 20. února 1922, čís. 142 Sb. z. a n., s onou nízkou hranicí 4000 resp. 8000 Kč, je proto nutno nové ustanovení zákona o hranici příjmové válečných poškozenců, do které je přípustný nárok na požitky.

Toto nové ustanovení zákona obsahuje vládní návrh tisk 4922. Tímto vládním návrhem, který je právě předmětem jednání poslanecké sněmovny, působnost zákona ze dne 10. dubna 1924, čís. 79 Sb. z. a n., se prodlužuje do 31. prosince 1925. Jde tedy o pouhé prodloužení zákona dnes platného o další jeden rok. Podle tohoto vládního návrhu zákona zůstává tudíž ona hranice příjmová pro rok 1925 táž, jako platí dnes, to jest 5000 Kč u samostatně činných a 10.000 Kč u nesamostatně činných.

Soc.-politický výbor ve své schůzi dne 17. listopadu t. r. přistoupil na prodloužení zákona dnes platného o další 1 rok a navrhuje, aby vládní návrh zákona tak, jak je otištěn ve zprávě výboru sociálně-politického tisk 4933, byl ústavně schválen. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, za výbor rozpočtový, panu posl. Svobodovi.

Zpravodaj posl. Svoboda: Ctěné Národní shromáždění! Rozpočtový výbor zkoumal tento návrh zákona a dospěl k přesvědčení, že jeho ustanovení, jak jsou navrhována, zapadají vhodně do celkové působnosti, jíž má býti vyznačena příjmová hranice v souvislosti s ustanovením nároků pro válečné poškozence. Rozpočtový výbor dospěl k přesvědčení, že je možno dáti plný souhlas ke všem těm ustanovením tak, jak je schválil výbor soc.-politický.

Jménem rozpočtového výboru doporučuji tento návrh zákona, jak je předložen, ke schválení. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu.

Než udělím slovo zapsanému řečníkovi, navrhuji podle usnesení presidiálního řečnickou lhůtu 20 minut.

Námitek proti tomu není? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj je přijat.

Dávám slovo řečníku zapsanému na straně "contra", jímž je pan posl. Kučera.

Posl. Kučera: Vážená sněmovno! Věc válečných poškozenců nás zavazuje, abychom se neomezovali na posudek předloženého vládního návrhu, který se dotýká zúženě pouze prodloužení platnosti ustanovení o příslušné hranici příjmové. Myslím, že je celá řada otázek, které bylo třeba řešiti, a jestliže byla k tomu příležitost při podávání návrhu na prodloužení dosavadních ustanovení o hranici příjmové, mělo se tak bezpodmínečně státi. Celá řada palčivých otázek dotýká se existence válečných poškozenců a není nikoho, kdo by se vážně a upřímně staral o to, aby válečným poškozencům byly zlepšeny jejich existenční podmínky. Váleční poškozenci jsou považováni za nutné zlo, za přítěž státu. Velice nespravedlivým způsobem jsou posuzovány jejich hubené důchody, velice nespravedlivým způsobem zachází se s touto velice početnou třídou, která byla postižena válečnými útrapami, jako nikdo jiný z ostatních vrstev národa. Víme, že tento stav velice těžce doléhá na sám stát a jsme přesvědčeni, že velice těžce nesou se všechny důsledky války. Ovšem nezapomínáme poukazovati na skutečné příčiny, které zde způsobily tolik zla, abychom z toho dovodili patřičné důsledky. Jestliže buržoasie naše, která je částkou mezinárodní buržoasie, jež zuby nehty drží kapitalistické řády, neustále poukazuje na vysoká břemena, pak jsme oprávněni poukázati také na druhé straně k tomu, kdo všechno to zlo způsobuje. Dnešní kapitalistické řády jsou to, které samy v sobě mají všechno nebezpečí válečných požárů, a společnost, dokud drží tyto kapitalistické řády, musí také nésti všechny následky, které jsou s tím spojeny. Ten, kdo poškozuje existenci druhého, i podle dnes platných řádů jest povinen náhradou. Zajisté s tohoto hlediska nežádali a nežádají nikdy také váleční poškozenci ničeho, co by jim po právu nenáleželo. Zaopatření, kterého se má dostati válečným poškozencům, nemůže býti považováno za nějaký milodar nebo blahovůli, která se těmto vrstvám poskytuje. Jest plným právem válečných poškozenců, aby domáhali se náhrady toho, oč byli připraveni. Každý z válečných poškozenců měl zajisté svoji řádnou existenci a nebylo jeho vinou, že upadl do dnešního stavu bezmocného, kdy nemůže dosíci náležitého výdělku a nemůže teď náležitým způsobem postarati se nejen o sebe, ale také o svou rodinu. Jestliže kapitalistická společnost má takové řády, které rozrušují domácnosti pracujících lidí, jestliže ničí existenci, pak důsledky toho také musí nésti. Jest jen frází, mluví-li se o tom, že stát nemůže tato břemena nésti, že není zde prostředků, ze kterých by se dalo hraditi vše, co vyžaduje péče o válečné poškozence. Jsou-li tyto prostředky na všechny přípravy válečné, k neustálému vybudování militární moci a pro celou řadu věcí, se kterými se potkáváme i v dnešním státním nehospodářství, pak musí se nalézti také všechno, čeho je potřebí k úhradě důchodů válečných poškozenců, čeho je potřebí k řádné péči o tyto nešťastníky. Byli bychom tedy očekávali, že vláda předloží návrh, kterým budou nedostatky dosavadního zákona o válečných poškozencích alespoň z velké části napraveny. Nečiní se tak a je tudíž naší povinností, abychom i dnes při této příležitosti na některé z vážnějších nedostatků poukázali a přímo návrhy domáhali se oprav dosavadních zákonů.

Mluví-li se o hranici příjmové, mohu poukázati na hlasy, které říkají, že by bylo možno vůbec odstraniti hranici příjmovou. Navrhujeme pouze, aby tato hranice příjmová byla snesitelně pro válečné poškozence upravena. Také v jiných zákonech sociálně politických přihlíželi jsme k určité hranici příjmové u osob, kterým vzniká nárok na ty neb ony požitky a dávky. Není to úplně bez významu. Jsou osoby úplně bez prostředků, naproti nim jsou však osoby, které mají zaručovány určité příjmy, buď z vlastního majetku, nebo od osob třetích, které jsou právně k tomu povinovány. Je tedy nutno přihlížeti k těmto příjmům již existujícím a podle toho také vyměřovati další dávky. Jestliže již loni byla příjmová hranice snížena, znamenalo to, že celá řada válečných poškozenců bude vyloučena z nároku na důchod a pokud nebudou vyloučeni z těchto nároků, že budou jim tyto důchody podstatně snižovány. Náš návrh na zachování hranice 6000 a 12.000 Kč byl opodstatněn a průběhem doby dospěli jsme ke zkušenostem, které potvrzují oprávněnost již loňského našeho požadavku.

Zákon sám příjmovou hranici upravuje několikerým způsobem. Jinou příjmovou hranici stanoví pro osoby nesamostatně výdělečně činné, tedy pro osoby, které jsou živy ze mzdy nebo služného, jinou příjmovou hranici stanoví pro osoby samostatně výdělečně činné, tedy pro živnostníky, malorolníky, pro každého, kdo je hospodářsky samostatným. Hranice pro osoby nesamostatně výdělečně činné byla snížena na 10.000 Kč, totiž na dvojnásobný obnos příjmové hranice osob samostatných, která činí 5000 Kč. Tato příjmová hranice však není stejně stanovena pro některé jiné kategorie válečných poškozenců. Jde hned o válečné poškozence, kterým stát poskytuje určitou licenci nebo koncesi, buď na provozování trafiky nebo na jiný podobný způsob jejich obživy. U těchto válečných poškozenců hranice příjmová jde však hluboko pod příjmovou hranici, uvedenou v §u 2 zákona požitkového. Věc bude nejlépe patrna z daného příkladu.

Vezměme si trafikanta, válečného poškozence 50 %ního, který je ženat a má 1 dítko. Tomuto válečnému poškozenci náleží důchod 1530 Kč ročně. Má-li z trafiky příjem, který se rovná příjmu z důchodu, je mu nárok na tento poškozenecký důchod ještě zachováván. Příjem z trafiky v obnosu 2000 Kč má již vliv na jeho vlastní důchod válečného poškozence. Jde o přebytek 470 Kč, který se mu odpočítává od jeho vlastního důchodu, takže jeho důchod obnáší již pouze sumu 1060 Kč ročně. Má-li příjem z trafiky dvojnásobný důchodu invalidního, pak tento důchod invalidní je mu vůbec odnímán. Dvojnásobný důchod z jeho trafiky v daném případě rovna se sumě 3060 Kč. Tento obnos je u takových osob nejvýše přípustnou příjmovou hranicí. Je-li této hranice dosaženo, je invalida zbavován veškerého důchodu. Kdyby pro tyto válečné poškozence platilo měřítko §u 2, odst. 1., pak jejich příjmová hranice mohla by býti nikoli 3060 Kč, nýbrž 5000 Kč, a dle § 2, odst. 4., právem 10.000 Kč a ještě do té výše měli by nárok na důchod válečných poškozenců. Takto jsou připravováni o důchod invalidní při značně nižší hranici příjmové. V podobné situaci jsou také váleční poškozenci, kteří vedle svého důchodu požívají výslužného od státu, země, obce, nebo od jiného veřejného fondu, po případě z pensijního fondu soukromých drah. Odpočivné z jejich služebního poměru staví se sice na roveň příjmu osob, které provozují hospodářsky nesamostatnou činnost, neplatí však pro ně hranice 10.000 Kč, nýbrž pouze poloviční pense rovná invalidnímu důchodu.

Jsou tu ještě váleční poškozenci, kteří získali zaměstnání ve službách státních, nebo na jiném veřejnoprávním služebním místě. Ti všichni, mají-li peněžité a naturální požitky větší než 6000 Kč ročně, nedostávají vůbec v důsledku ustanovení §u 4, odst. 2., žádného důchodu invalidního. Výjimkou dostávají pouze poloviční důchod, jestliže je u nich zjištěna větší než 50 % neschopnost k výdělku. Srovnejme: Každý jiný válečný poškozenec, a% je v kterémkoliv jiném soukromém zaměstnání, uchovává si svůj důchod nezkrácený, pokud jeho roční příjem nepřesahuje 10.000 Kč.

Příjmová hranice, která takovýmto způsobem je u různých kategorií válečných poškozenců odstupňována, nese tudíž v sobě mnoho nespravedlivosti a je nutno, aby učiněna byla náprava. Domáháme s, aby příjmová hranice byla zvýšena na obnos 6000 korun ročně. Důvody jsou na snadě, jsou každému známy. Drahotní poměry, ve kterých žijeme, jsou veskrze neutěšené. Jestliže loňského roku vláda uváděla za důvod snižování příjmové hranice určitý pokles drahoty, pokles v indexu cen, pak nejsme v této situaci dnes. Naopak, v posledních měsících drahota neustále stoupá a stoupají indexní čísla všech předmětů denní spotřeby. Existence drobného člověka stává se stále tíživější, a jestliže to je patrno všude, tím patrnější je to také u válečných poškozenců, jejichž důchody jsou dle mírových poměrů odměřovány.

Jaké jsou ve skutečnosti důchody válečných poškozenců? Je nutno ukázati na holé cifry, poněvadž s mnohých a mnohých stran jsou válečným poškozencům tyto důchody vyčítány. Jde-li o válečného poškozence, který je klasifikován pod 20 %, není mu přiznáván důchod vůbec žádný. Jde-li však o válečné poškozence, kteří jsou neschopni alespoň 25 %, pak tento důchod válečných poškozenců pro ně znamená celou jednu korunu denně a připočítá-li se k tomu 50 % přirážka drahotní, mají tito váleční poškozenci 1 Kč 50 h denně. Jsou-li tito poškozenci ženatí a mají-li děti, přísluší jim na dítě 10 h příplatku denně a na ženu také 10 h příplatku. Ovšem, tento příplatek platí jen pro děti do 18 let stáří a také pouze pro děti, které nejsou samy výdělečně činny. Jakmile dítě samo po 14 letech pracuje a vydělává, není ani tento 10 h příplatek válečnému poškozenci přiznáván. Příplatek na ženu pak je přiznáván jen v těch případech, kdy žena není sama výdělečně činna. Je to příplatek omezený pouze na ženy, které jsou samy k práci neschopny.

Je dlužno posouditi, zdali tento haléřový příplatek má vůbec nějakou cenu. U válečných poškozenců, kteří jsou klasifikováni alespoň 35%, znamená jejich důchod denně 1·50 Kč a s drahotní přirážkou 2.55 Kč; příplatek na ženu nebo dítě znamená u nich 15 h denně. Válečným poškozencům 45% jest přiznáván denní důchod 2 Kč, s drahotním přídavkem 3 Kč a na každé dítě, eventuelně na ženu pouze 20 h denně. Válečným poškozencům 55% je přiznáván denní důchod 2·50 Kč, s drahotním přídavkem 3.75 Kč a příplatek na dítě nebo ženu 25 h denně. Válečným poškozencům aspoň 65% je přiznáván denní důchod 4 Kč, s drahotní přirážkou 6 Kč denně, na ženu nebo dítě pouze 40 h denně. Válečným poškozencům 75% je přiznáván důchod 4.66 Kč denně a s drahotní přirážkou 7 Kč denně, na ženu nebo dítě patří jim 46 h denně. Válečným poškozencům aspoň 85% přiznáván je důchod 5.33 Kč denně, s drahotní přirážkou 8 Kč denně, na ženu nebo dítě 53 h denně. Konečně válečným poškozencům alespoň 100 % je přiznáván denní důchod 6.66 Kč denně, s drahotní přirážkou 10 Kč denně, na ženu, pokud je výdělku neschopna nebo dítě výdělku neschopné 66 h denně.