Náš obchodnícky stav má veľký rys koncepcie a toho špekulatívneho ducha v sebe, ktorý je hlavnou vzpruhou súkromej podnikavosti. Lež práve, poneváč už prestál zkúšku na bratislavskej plodinovej burze, môžu sa pomaličky prípravy robiť na slovenskú burzu cenných papierov.
Tak, ako naša Plodinová burza nie je vo vleku Viedne, tak som pevne presvedčený, že naša efektná burza nebude ani tak, ako je pražská. Keď SHS. zdrží 4 burzy cenných papierov, tak naša republika nutne potrebuje rozhodne dve. Ináč nemôžeme na Slovensku mobilizovať naše kapitály, ináč hatíme a zťažujeme vývin hospodárskeho slovenského vývoja, lebo pražská burza je úplne, poťažne o slovenských pomeroch, neinformovaná.
Naše školstvo na osvetovom poli už pracuje na všetkých odvetviach či hospodárskych, či v povolaní inteligencie veľkým širokým nezadržateľným postupom, ako umožňuje vyvíjať sa našej, nám Slovákom vrodenej, inteligencie. Čo bude z toho Slováka, ktorý vedel podstúpiť sútaž v Amerike so synom z najkultúrnejších národov, keď postaví sa na podklad zásady moderného princípu demokracie práce. Škola ovšem má podať národu poznatky, úcty ku výrobným vrstvám a preniknutie i hospodárskeho života duševnými vložkami, lepšie rečeno škola musí pomôct zduchovnieť hmotu, vychovať národ k hospodárskej moralite a zodpovednosti. Tu nech mi bude dovolené vzpomenúť nezbytnosť novej učňovskej školy v Bratislave.
Naša finančná politika musí nám umožniť vybudovať našu hospodársku pohotovosť, lebo nemecká súťaž po riešení reparačného problému bude ťažká, ale nie je vstave zastaviť náš vývin. Nemecko musí pracovať pod druhými nepriaznivejšími podmienkami než pred vojnou. Dostatočné financovanie výroby narazí na ohromné ťažkosti. Predbežne sú v Nemecku mzdy nižšie, lež akonáhle započne provoz v továrniach, tak možno tam očakávať ohromné mzdové spory.
Hlavnou ale našou oporou v tomto boji bude kvalitatívna práca. Už dnes v mnohých odvetviach značka "Made in Czechoslovakia" vyvodí, výrobky nášho textilného priemyslu stoja na vyššom stupni, v priemysle vkusu sme mimo Francie nedostižiteľní.
Jedným z hlavných našich medzníkov do budúcnosti musí byť parita medzi výrobou zemedelskou a výrobou priemyslovou, lebo obe sú rovnako dôležitým národohospodárským činiteľom. Toto vzťahuje sa hlavne na Slovensko.
My vidíme, že kde táto rovnováha hlavných produktívnych síl je narušená, ako na pr. v Anglii, ktorá je čisto priemyselná, že tam panujú ťažké sociálné pomery, čo aj hlavne na veľkom počte nezamestnaných síl v Británii vidíme.
Hľadať jedinú príčinu drahoty v zemedelskej výrobe je kardinálny omyl. Nemožno hľadieť jedine so strany konsumentskej na otázky hospodárske.
Já čakám obživenie hospodárskej iniciatívy a súkromnej podujímavosti aj od župnej reformy, ktorá uvoľní tak mnoho energie, otvorí ventíl do verejnosti mnohým skrytým hospodárskym talentom, verejnou kontrolou umožní zlepšiť administráciu. Ovšem sám život dodá korektivum terajšej župnej samospráve, keď pristrihne ju svojím potrebám. Čím viac presvedčený je človek o tom a vidí, že Slovensko je veľkého hospodárskeho života schopná zem a čím viac si ovšem upovedomí, že všetky hospodárske potencie republiky musia tvoriť na vonok jednu mohutnú jednotku, ktorú by dualizmus a partikularizmus znememožnil a tým náš celoštátny hospodársky organizmus zoslabil, tým viac ovšem musí každý zaujať rozhodné stanovisko oproti nehybnému, ztrnulému centralizmu, ktorý vývin hatí a nechce koncedovať nič účelnému centripetálnemu regionalizmu. Len týmto, len paritou a homogenitou a dôverou v Slovensko bude možné syntézou práce pozdvihnuť blahobyt, ktorý uľahčí riešenie mnohých hmotných otázok a tým aj pomeru Čechov a Slovákov, ktorá pozostáva hlavne z otázky chlebovej. Áno, hlavne chlebovej. A mne, ako bývalému vládnemu referentovi železníc a pošt, tedy očitému svedkovi heroického nezapomenuteľného postupu českých železničiarov a poštárov, padne ťažko úplné soznanie sociálnych pomerov Slovenska so strany niektorých centrálnych úradov v Prahe, ktoré stále vysielajú ešte podriadených úradníkov, sluhov (Slyšte!), výpomocných síl obojeho pohlavia z historických zemí na Slovensko vzdor tomu, že u nás takýchto ľudí, v najväčšej biede sa nachádzajúcich, je nadostač. (Tak jest!) Tak potom sa u malého človeka kompromituje nám všetkým svätá idea československá, a ja proti takovému pokračovaniu tu verejne protestujem! (Tak jest! Zcela správne!)
Ku koncu myslím, že každý občan ČSR. vidí a upovedomil si, že Slovensko nemožno v ničom bagatelizovať, ba ono donáša do spoločnej čsl. domácnosti veľké hmotné a mravné hodnoty.
Slováka nevyhýčkala príroda ako obyvateľa žírnych rovín, každé sústo chleba jej musí v ťažkom struggle of life vymôcť. Len choďte pozrieť tie studené vysoké planiny Zborova, Laborcu, kde nepočetné hroby válečné naplňujú dušu unylou elégiou a dáte mi to za pravdu.
Ale táto drsná príroda zachovala s ním úzky kontakt, dáva obsah jeho vnútornej bytnosti, a tak slovenský človek nenie z tých, ktorí, byvše duševne vykoľajovaní, blúdia bez opory, bez rázu svetom. Večný boj s prírodou je vedúcim motívom jeho života.
V tejto ťažkej borbe tradícia nevštepovala do jeho duše fatalizmus jeho východných súsedov, ale vytvorila šľachetnú ambíciu, smysel pre pokrok, bez toho, aby bola zhasila ten idealistický lúč, ktorý sa v jeho živote v tradícii viery svojich predkov zračí. Tie večné prúdy duševných, mravných síl slovenského národa, ktoré od tisícročia od plenu Tatárov a Turkov ho posiaľ udržali, budú stále v jeho duši nezadržateľne tiecť a zabezpečia mu jeho budúcnosť.
Preto neobávajte sa investovať na Slovensko, je to investícia produktívna. Je ona istá, lebo nikdy na cimburách Tatier nebude druhá než československá zástava viať a slovenský národ pôjde nezadržateľně tou cestou, ktorú mu logika svetových dejín v jeho kultúrnej missii určila.
Pozorovatelia vidia, že hlavná vzpruha budúceho blahobytu Slovenska - pozemková reforma - predovšetkým umožní, aby sa na základe národohospodára Sayho Les lois des debouchées stalo Slovensko hlavným trhom českých zemí. Prevedenie pozemkovej reformy stavia slovenský ľud na prah nového života. Ona je ovšem i z najvyšších duščových zreteľov nutná. Nikdy by nebola Francia vydržala ten ohromný nápor nepriateľských síl, keby ten malý človek Francie nebol bojoval za svoju hrudu. Len takto sa on stáva najštabilnejšou složkou štátu, len takto bude možné úplne uceliť dušu Slovenska. Toho Slovenska, ktoré je pre českú psychu složkou nenahraditeľnou aj z najvyššieho ideového stanoviska, lebo ono donáša do spoločnej domácnosti ten nekľud slovenskej duše, ktorá vybičuje túto na tie navyššie výkonnosti, ono donáša tú túhu duše, ktorá ženie síce ruského brodjaka do siných ďalekostí, ale borí sa aj v žeravej snahe za šťastím, blahom, s najväčšími problémami človečenstva. Slovenský národ tvorí ohromný rezervár tvoriacej sily slovanskej duše uprostred viac-menej už opotrebovaných národov centrálnej Europy. Bohatá citovosť, sviežosť konceptívna sila a stav duševného kvasu Slováka, je nenahraditeľné aktívum českej duše. Vnútorný duševný život Slováka je hlboký, je nevyzpytateľný, on hlboko korení na slovenskej pôde, za ktorou sa sožiera v žeravej túhe v ďalekej cudzine.
I naša finančná hospodárska politika musí umožniť, aby sa stal verným strážcom veľkého mystéria slovenskej pôdy. Čierna zem Slovenska, zmočená slzami naších matiek, posiata mohylami naších otcov, buditeľov, je symbol Slovenska, a Slovensko musí sa stať v bratrskej spolupráci s veľkým českým národom, nádejou republiky. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo má dále pí. posl. Purkyňová.
Posl. Purkyňová: Vážená sněmovno! Hlavním úkolem státu v oboru péče sociálně-zdravotní je: vybudovati ve státě takové podmínky života, aby nemohly nastati abnormální poruchy klidného chodu a klidného vývoje života. Je přirozeno, že stát může v ohledu zdravotní péče vykonávati pouze taková zařízení a plniti takové úkoly, jež není s to plniti jedinec anebo menší jednotka společenská, protože k tomu nemá ani dosti hospodářských prostředků, ani dosti autority.
Činnost ministerstva zdravotnictví v oboru zdravotní péče mohli bychom rozděliti na několik hlavních částí. Předně, ministerstvo má povinnost zařizovati všecko to, co znamená překážet vzniku chorob, tedy t. zv. opatření preventivní. Dále má za úkol bojovati proti epidemiím. Dalším úkolem je ochrana proti t. zv. sociálním nemocem. Má budovati vědecké zdravotní ústavy. Má podporovati tělesnou výchovu, jakož i podporovati jedince, pokud jsou sociálně slabí a potřebují zvláštní ochrany. Jsou tedy úkoly, jež má naše ministerstvo zdravotnictví, neobyčejně velké a těžké. Ale uvážíme-li, že stát vlastně je pojem imaginární a že znamená společnost žijící v určitých zemských hranicích, pak jsme to vlastně my všichni, kteří jsme nositeli těchto velkých úkolů, a bez toho, aby jedinci ve společnosti národa pochopili svoje úkoly ve prospěch svého vlastního zdraví, nemůže žádné zařízení státu prosperovati.
K preventivním opatřením patří zajisté všecko, co směřuje k tomu, aby příští pokolení, tedy naše děti byly pokud možno zdrávy. Naše eugenika je však dosud v plénkách. My nemáme dosud tak vychovaného občanstva, aby si bylo vědomo, jak musí pěstovati své zdraví, chce-li býti skutečně zakladatelem rodin a chce-li býti otci a matkami příštího zdravého pokolení. Vědomosti našich mužů a žen v tomto ohledu jsou opravdu minimální Žádali jsme kdysi, když se jednalo o zákon o rozluce a obřadnostech smlouvy manželské, aby byla zavedena zákonem lékařská prohlídka snoubenců před sňatkem. Nedočkali jsme se toho. Zdá se, že podle nálady, která panuje, se toho ani nedočkáme, ačkoliv věc tato má ohromnou důležitost a jistě je zde ve hře osud a zdraví tisíců dětí, které se mají naroditi.
Co se týče pojištění mateřství, máme konečně v našem zákoně sociálním o jistou vrstvu postaráno. Víme, že bude rozšířeno novým pojištěním samostatně výdělečných a konečně i do jisté míry také zavedením zdravotního pojištění úřednictva státního. Avšak jedna věc, která také znamená neobyčejně mnoho, totiž péče o matku a dítě v našem státě, je neobyčejně zanedbávána, a divíme se tomu tím více, když naše ministerstvo zdravotnictví v jiných oborech takové nádherné věci a nádherná zařízení dosud provedlo. Myslím zde naše babictví. Je to k neuvěření, že v historických zemích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nemáme vůbec ani kursu ani školy babické. V Olomouci byla zrušena škola babická nepochopitelným způsobem. Na Slovensku byl zřízen jakýs takýs kurs tříměsíční, a to je všecko, co dosud naše ministerstvo zdravotnictví pro výchovu těchto eminentně důležitých činitelů pro pomoc matkám při porodu dosud učinilo. Víme, že právě babictví hraje neobyčejnou roli proto, poněvadž se babičkám svěřují životy matek a novorozených dětí, a hlavně v krajích, kde jsou lékaři velmi vzdáleni, kde pomoc lékařská není při ruce, tyto porodní babičky často asistují ve velmi těžkých případech porodních, nejsouce k tomu ani dosti připraveny. Trváme na tom, aby byla vybudována řádná, dvouletá škola babická, při které by byly zřízeny také internáty, poněvadž jsme přesvědčeni, že jen v těch internátech naučí se pomocnice při porodu hygienicky žíti. Aby se naučily hygienicky žíti a dovedly tomu také učiti jiné, má neobyčejnou důležitost v celém našem porodnictví. Doufáme, že konečně, poněvadž neustále slyšíme, že naše ministerstvo zdravotnictví pracuje na osnovách škol babických, po 4, 5 letech dočkáme se věci jistě hodně dokonalé a že, objeví-li se v nejbližším čase tento návrh na našich stolech, dočkáme se uskutečnění věcí, ze kterých budeme míti radost. Je jisto, že musí býti postaráno o hospodářskou stránku babictví a že musí býti babičky ustanovovány v okresích tak, jak jsme to kdysi navrhovaly, poněvadž není možno, aby jako dnes, celé kraje zejména horské, byly bez těchto pomocnic při porodu a aby ženy byly odkázány na pomoc sousedky a podobně, jako se to děje dnes.
Jsem také zvědava, zdali má ministerstvo zdravotnictví vykonáno statistické šetření, má-li všechno tak připraveno, aby, jakmile návrh zákona přijde na naše stoly, mohl býti co nejdříve řešen, poněvadž je jisto, že musí zde býti statistické šetření o tom, kolik je potřebí pomocnic vzhledem k úmrtnosti a úbytku dosavadnímu a vzhledem k tomu, jaký počet dětí se u nás rodí.
Co se týče ochrany kojenců, ministerstvo zdravotnictví velmi účinně podporuje všechny instituce, které chrání dítě a matku, podporuje zařizování nesčíslných poraden, kterých máme dnes velmi mnoho v Čechách a které znenáhla začínají se také šířiti i na Moravě i na Slovensku; pokud vím, máme poraden pro matky a kojence přes 600.
Na Slovensku podle zákonů uherských nepatří péče o dítě, jako u nás, obcím, nýbrž patří státu, a stát tam pečuje asi o 50.000 dětí. Na Moravě máme jeden velký nedostatek, a to ten, že tam nemáme vůbec ústavu pro kojence. Nemáme tam ani takového ústavu, jako je náš nalezinec, a následkem toho poměry nemanželských dětí jsou tam strašlivé. Podle zpráv, které z Moravy dostáváme, úmrtnost nemanželských dětí na Moravě je 40 %ní a v některých krajích, ve kterých je zvykem umisťovati nemanželské děti u pěstounek, dokonce je tato úmrtnost 100%ní. Tedy, co se týče ústavu pro kojence a matky, je jistě nejvýše záhodno, aby na Moravě byl v nejbližší době zařízen. (Výborně!) Připomínám, že matky po sedmi dnech tam v Brně musí opouštěti porodnici a nemají se kam s dětmi uchýliti, ne jako je tomu u nás, kde náš nalezinec o tyto kojence pečuje, a když je matka nemůže převzíti, dává je do rodiny, platí na ně do 6 roků, kdy po případě podle zákona potom béře si péči o dítě na starost obec. Není-li ústavu pro nemanželské matky a děti, nemůžete se diviti, že se tam množí vraždy nemluvňat, které nemůže ani zákon stíhati, poněvadž takové dítě je vlastně vražděno nedostatkem péče.
Pokud se tělesné výchovy týče, naše ministerstvo věnuje velmi pěknou péči všem sportovním a tělocvičným spolkům, které pečují o zdárný tělesný vývoj a výcvik našeho dorostu. Připomínám, že by také náš Sokol, který tak ohromné služby, i co se týče tělesné výchovy našeho dorostu, i co se týče pěstování charakteru, našemu národu prokázal, měl snad jíti také trošku s duchem času, pokud se týče pěstování sportu, poněvadž pěstování sportu nemá dosud u nás toho pochopení, jak by svým významem pro tělesnou a po případě i mravní výchovu našeho dorostu zasloužilo. Nezapomeňme, že pravý sportovník náš, mladý člověk, především nesmí holdovati alkoholu; to už má neobyčejný význam i po stránce tělesné i po stránce mravní.
Naše ministerstvo se podjalo také jednoho velmi pěkného úkolu, že vyvolává v život tak zvané sociálně-zdravotní ústavy. Těchto sociálně-zdravotních ústavů máme již 17 ve velkých obcích českých a moravských, takže v těchto sociálně-zdravotních ústavech se soustřeďuje práce svazků veřejných a spolků soukromých, tedy určitá centralisace a systemisace práce, která je velmi záhodna.
Pokud se týče boje proti epidemiím, musím zde veřejně konstatovat, že odborníci-hygienikové našeho ministerstva zdravotnictví vykonali v tom ohledu v určitých částech naší republiky pravé zázraky.
Jisté kraje Slovenska a Podkarpatská Rus byly v pravém slova smyslu zamořeny stabilní nákazou skvrnivky a neštovic. Bylo to ohromné číslo lidí, kteří byli zachváceni těmito nemocemi, avšak účelným a důmyslným zařízením hygienickým byla epidemie tato omezena na nejmenší míru. Když za rok 1921 a 1922 dovedlo účelné hygienické zařízení sraziti nákazu skvrnivky ze 3319 případů na 366 a 4529 případů neštovic na 36, jistě je zde vidno, co to znamená, když se zakročuje a když působí činitelé, kteří rozumějí své věci a dovedou vlastním důmyslem čeliti něčemu tak strašnému, jako jsou tyto dvě zhoubné epidemie. Byly to hlavně naše autokolony, které tam tehdáž působily, zdravotní vlaky, které k tomu účelu byly zařízeny, zvláštní barákové nemocnice atd.
Naše Slovensko může býti jistě s námi spokojeno, pokud se týče zdravotní péče, která mu byla věnována. Náš stát má dnes na Slovensku 4 velké nemocnice, které se stále rozšiřují a zdokonalují, a víme, že dnes je na Slovensku pouze péče o choromyslné dosud nevyvinuta.
(Posl. dr. Blaho: Nemáme ani jedného ústavu pro choromyslných!) Ano, není postaráno na Slovensku dostatečně o choromyslné, a pokud vím, je jediná nemocnice v Košicích asi o 18 lůžkách naprosto nedostatečná, ale, pokud jsem informována, zřizuje se v Košicích ústav pro choromyslné při krásné a velké nemocnici, která je vybudována a pomýšlí se ještě na další opatření.
Řekla jsem, že Slováci mohou býti s námi spokojeni, co se týče opatření zdravotních, poněvadž se na Slovensku mnoho udělalo, a udělalo se i mnoho, co se týče epidemických nemocí, zabránění jim a vymýcení jich z určitých krajů, i co se týče vybudování nemocnic. Nesmíme zapomínati, že to všechno najednou nejde a že stát nemá těch prostředků, aby mohl všechny své ideály splniti. Ale je jisto, že v kulturním a zdravotním ohledu jsme Slovensko neobyčejně povznesli. Opravdu se divím, jak je to vůbec možno, že se Slováci mohou jinak na nás dívati než na své bratry, kteří mají jedinou touhu, aby všechno to, co Slováci po tisíce let zakoušeli v naprostém zotročení maďarském, bylo na Slovensku odčiněno a aby v každém ohledu byli Slováci povzneseni aspoň na ten stupeň kultury, na jakém jsme my.
Tak zvané sociální nemoci, tuberkulosa, nemoci pohlavní a alkoholismus těší se jistě velké péči našeho ministerstva, ale přece jenom zařízení, která zde stávají, nejsou dosud dostatečná.
Máme již spoustu dispensářů, poraden, máme dvě krásná sanatoria, máme několik pavilonů pro tuberkulosní při nemocnicích. Vydáváme populární brožurky, pořádáme celé cykly přednášek o těchto nemocích, ale máme takový stav na příklad na Ostravsku, tedy v kraji čistě průmyslovém, kde zvláště zuří tuberkulosa, že máme tam všeho všudy pouze 12 lůžek v ostravské nemocnici. Ideálem našich lékařů je, aby při každé veřejné nemocnici byly vybudovány pavilony pro tuberkulosní.
Přáli bychom si, aby naše republika měla tolik finančních prostředků, aby proti tomuto strašlivému moru, u nás tak hrozně řádícímu, mohla účinně působiti vybudováním těchto pavilonů a vším opatřením preventivním proti vzniknutí těchto nemocí.
Pokud se týče alkoholismu: Alkoholismus jest u nás chorobou sociální nejvíce zanedbávanou. Nevím, jestli proti alkoholismu vůbec jsme dosud začali systematicky a důmyslně pracovati. Alkoholismem zamořeny jsou nejvíce některé kraje slovácké a potom hlavně Podkarpatská Rus. Účinky alkoholismu vidíme také na hospodářském stavu těchto částí naší říše. Všecka hospodářská bída, která tam panuje, pramení vlastně z alkoholismu, z neschopnosti lidí alkoholismu propadlých a neschopných v plné síle, v plné své tvořivosti konati určitou práci. My jsme šli ve své péči o zamezení alkoholismu na Slovensku tak daleko, že jsme výčepy, které tam stávaly, dvakrát tolik rozmnožili. Tedy dvakrát takový počet výčepů je dnes na Slovensku, než byl před převratem. To je naše péče o to, aby alkoholismus na Slovensku a v Podkarpatské Rusi se pokud možno omezil.
Máme zprávy živnostenských inspektorů, podle kterých zdatnost živnostníků na Slovensku je minimální, velmi malá následkem toho, že je tam lid propadlý alkoholismu. Je tak malá, že ministerstvo soc. péče, resp. referát ministerstva soc. péče na Slovensku sám, vysílá učedníky slovenské k nám do Čech na vyučenou. Bylo by záhodno, aby ministerstvo soc. péče také pečovalo o to, aby tito vyučení řemeslníci po určitých zkušenostech vraceli se na Slovensko a tam obrozovali, povznášeli hlavně živnostenský stav, a nezůstávali u nás v Čechách, jako se to děje dosud. Když totiž sem nějaký slovenský učedník přijde, vyučí se a hledí se usaditi zde a nevrací se na Slovensko zpět.
Mluvím-li o učednících, vzpomínám, že nemáme ve svém zákoně dosud upravenou dobu učňovskou, takže na Slovensku se stává, že některý učedník učí se 1/2 roku a dostane za vyučenou, některý učí se 5 let a teprve potom dostane za vyučenou. Tedy co se toho týče, myslím, že doba učební nemůže býti tak docela klidně svěřována společenstvům jako dosud.
Alkoholismus je choroba, která přináší státu ohromné škody. Dovedeme vypočítati, kolik nám nese daň z kořalky a z lihu, ale nedovedeme vypočítati, kolik blázinců, nemocnic (Tak jest!), trestnic musíme pro tyto ubohé alkoholismu propadlé lidi vydržovati. Nedovedeme si vypočítati, co za hospodářskou ztrátu je v menší ochablé produktivnosti alkoholiků, jak značně výroba a její výše se zmenšuje tím, že není zde plné výkonnosti lidí.
Mezi nemoci, jichž zamezení je také v moci státu, patří ty, které jsou způsobovány určitou prací. Víme, že následkem živnostenské inspekce, následkem toho, že odborní technikové pečují o všechna opatření k ochraně zdraví a proti úrazu našeho dělnictva průmyslových a jiných závodů, dosáhli jsme skutečně neobyčejného sražení chorob z povolání a rovněž počet úrazů. Ale dosud víme tolik, že všechna technická opatření, která jsou zde, i ta nejdůmyslnější selhávají, jestliže se nedovede dělník sám chrániti, jestliže nedovede uposlechnouti příkazu, který jest mu dán, je-li neopatrný. Vidíme, že jenom živnostenským inspektorům, tedy ze živnosti a průmyslu, bylo hlášeno v posledních letech 36.975 případů úrazů, ze kterých bylo 271 smrtelných. Jest zajímavo, jaké byly příčiny těchto úrazů při těch dokonalých technických opatřeních, která dnes máme. Uvidíte ze zpráv našich živnostenských inspektorů, že tam hraje velkou roli neuvědomělost a neopatrnost dělnictva. Máme závody, které pořádají zvláštní přednášky pro své učedníky a dělníky, ve kterých se přímo navazuje z teorie na praksi. Kdybychom, hlavně v chemických továrnách, kde již vdechováním plynu a často dotykem s určitými látkami povstávají určité choroby, zavedli přednášky, ve kterých by živým slovem bylo dělnictvo poučováno, jak se má vyvarovati úrazu a nemoci, mělo by to jistě větší účinek, než nějaký rozkaz nebo nějaký ten tištěný příkaz, který dělník dostane do ruky.
Jsme přesvědčeni, že k zřízení instituce lékařů továrních musí dojíti hlavně pro továrny t. zv. chemické, poněvadž živnostenský inspektor dovede učiniti ochranná opatření, ale nerozezná nemoc na člověku, jak to dovede na prvý pohled, často ještě dříve, než nemoc vypukla plnou silou, lékař.
Pokud se týče úrazového pojištění, zmíním se o něčem, o čem by mělo býti uvažováno. V úrazovém zákoně máme nařízení, že jakmile je v určitém závodě motor, musí býti veškeré dělnictvo v tomto závodě pojištěno proti úrazu. Tak se stalo na př., že závod, který má 40 dělnic, pořídil k 15 šicím strojům motor, který byl umístěn v úplně oddělené světnici, ale přesto všech 40 dělnic musilo býti pojištěno proti úrazu. Následkem toho se zvýšil výrobní náklad podnikatele takovou měrou, že podnikatel motor odstranil, přirozeně na škodu dělnic a na škodu výroby samé.
Ke čtvrté části, pokud se týče závodů, musím připomenouti ještě, že máme u nás skutečně vzorné závody průmyslové, které pečují o své dělnictvo způsobem vzorným. Máme průmyslové závody, které mají vlastní nemocnici závodní, mají hříště tenisové, footbalové, mají trainingové síně, mají síně pro matky a kojence, pořádají zvláštní kursy na př. šití v jednom takovém závodě chodí 250 dělnic do kursu a večer se jim ještě podává čaj na zotavenou - máme závody, které rozdělily dělníkům 50 ha půdy, tedy zkrátka závody vzorné. Ale nesmíme zapomenouti, že tuto péči sociálně-zdravotní, která zvyšuje výrobní náklad toho kterého závodu, může si dovoliti jen ústav, který výborně prosperuje. Jest zde, jak vidíme, spiat zájem podnikatele s dělnictvem, souvislost jednoho s druhým. V národě, kde jako u nás je tolik sociálního cítění, je jisto, že evolučním pochodem dospějeme co nejdříve k vyrovnání všech protiv, které zde jsou. Každá revoluce, každé násilné porušení vývoje, znamená vlastně oddálení vyrovnávacího momentu. Pokud se týče mně, nevěřím, že by naši páni bolševici byli schopni si počínati takovým způsobem, že by hleděli získati vítězství a zrealisování svým ideám něj jakým vražděním a loupením a že by prostě věřili, jako by bylo možno přetvořiti společnost, což jest přece naším účelem a úkolem, tím způsobem, že by z jedněch udělali otroky a z druhých pány, větší, než jak jest to ve společnosti, která se vyvíjí normálním způsobem. Naši páni bolševici dovedou vražditi, dovedou bodati, dovedou znehodnocovati člověka, dovedou mu strašlivým způsobem ubližovati, ale dosud, jako včera pan posl. Tausik, pouze pusou. Doufejme že tyto jeho rány nezasáhnou tak bolestně, jak on si představoval, poněvadž byly namířeny na člověka, který je tak vysoko povznesen nad panem posl. Tausikem, že ho střely z jeho úst nedosáhnou.
Co se týče vědecké práce našeho ministerstva zdravotnictví, uvádím zde pouze sociálně-zdravotní ústav, který jest vybudován a ve kterém jistě bude pěstován více výzkum chorob z povolání, kterýžto obor je u nás dosud velmi zanedbáván. A mluvím-li o určitých vědeckých ústavech, dovolte mi, abych se zmínila o jednom oboru naší mediciny, který není s to získati nikde útulku a pravého porozumění. Myslím na naši plastickou chirurgii. Máme u nás výborného odborníka dr. Buriana, který pěstuje tuto plastickou chirurgii a vykonal v tom směru úžasnou, obdivuhodnou práci. Nesmíme zapomínati, že tato plastická chirurgie nejen ve válce něco znamená, ale i v našem obyčejném běhu života. Máme celou řadu lidí, kteří jsou zraněni výbuchy v továrnách, dílnách, takovým způsobem, že jsou naprosto zohyzděni, že jest jim vyražena celá část obličeje a pod. Také nemocí, různými chorobami nebo vrozenými zrůdnostmi jest některý člověk tak strašlivým způsobem zohaven, že budí pohled na něho hrůzu, čímž jeho duševní deprese jest taková, že nemůže pracovati, jak by bylo záhodno. Když vrátíte tomu člověku možnost žíti, znamená to skutečně neobyčejné štěstí pro něho.
Nejen naše ministerstvo zdravotnictví by tomu mělo věnovati větší péči než dosud, ale také ministerstvo národní obrany. Vždyť jedná se o lidi, kteří jsou anebo budou zraněni ve válce, a není možno teprve ve válce vychovávati lidi anebo vypěstovati určitou vědu nebo určité takové plasticko-chirurgické umění, jakého je zde potřebí.
Dosud naše plastická chirurgie našla útulek u Červeného kříže, kde má dva pokoje, ve kterých provádějí se obdivuhodné operace, ale ještě celá řada, sta lidí čekají na pomoc, které se nemohou dočkati pro omezený počet lůžek a pro nedostatečnou podporu finanční.
Co se týče veřejných nemocnic, máme v celé republice 174 nemocnic o 26.715 lůžkách.
Jak jsem již řekla, ideálem všech hygieniků jest, aby tyto nemocnice byly tak vybudovány, aby byly opravdu naprosto účelné a vyhovovaly v každém směru. Především jest třeba zaříditi pavilony pro tuberkulosní, pro luetiky a oddělení porodní. Pro Prahu toužíme po tom, aby slíbené vybudování Vinohradské nemocnice pokračovalo co možno rychlým tempem. Myslím, že je přáním všech našich lékařů, aby byla vybudována nová nemocnice na levém břehu Vltavy asi o 500 lůžkách. Přáli bychom si také, aby byl splněn ideál ředitele nalezince, který žádá, aby náš zemský výbor zřídil t. zv. dům práce pro nemanželské matky. Máme totiž spoustu nemanželských matek, které by rády si vzaly své dítě k sobě a rády by o ně pečovaly, ale nemají domova, kam by se uchýlily, nemají prostě té možnosti v našich bytových poměrech, ani možnosti, aby se se svým dítětem obživily. Tedy vybudovati dům, ve kterém by matky, když nemají kam se uchýliti se svými dětmi, nalezly domov a obživu, je jistě ideálem nás všech.
Pokud se týče nemocnice ostravské, o které jsem loni široce mluvila, konstatuji, že se na desolátních poměrech ostravských nezměnilo dosud ničeho, že však máme již závazný slib ministerstva zdravotnictví, že co nejdříve začne se stavěti velká moderní nemocnice na Ostravsku.
Přestávám na několika těchto ukázkách naší zdravotní péče a dovolte mi, abych zabočila na pole sociální péče a omezila se také na několik málo poznámek k oboru, který mi je zvláště, jako živnostenské inspektorce, blízký.
Máme totiž na př. určité ustanovení zákona o 8hodinné době pracovní, které je třeba jak v zájmu dělnictva, tak v zájmu výroby, aby bylo změněno. Týká se práce žen po 2. hod. odpolední v sobotu. Jak víte, náš zákon zapovídá ženám po 2. hod. odpolední v sobotu pracovati. Účelem zákonodárce bylo, aby tyto ženy měly možnost nakoupiti, ukliditi a podobně. Ale máme ženy v práci výrobní někdy tak zaklíněné, že není možno, aby bez nich vůbec se pracovalo, takže nejen práce pro ženy, nýbrž celá práce v určitých závodech musí býti přerušena následkem tohoto pasu v našem zákoně. Tím se stává, že celá doba 48 hodin pracovních nemůže býti plnou měrou vyčerpána, poněvadž továrník nebo majitel závodu nemůže prodloužiti 8hodinnou denní práci pro odpor dělníků, kteří bydlí po případě daleko a nechtějí 8hodinovou denní dobu překročovati.
Ještě horší je to při dvojí směně. Když využitkujete při dvojí směně celé doby pracovní od 5 hod. ráno do 10 hodin večer, nemůžete, počítáte-li přestávky zákonem stanovené, dosíci, aby mohla býti ve 2 hod. odpoledne v sobotu celá práce zastavena. Tím se stává, poněvadž se tak díti musí, že celá polovina dělníků přichází o celý pracovní den, a přirozeně, že to není vhod ani dělníkovi, ani výrobci. Mimo to účel zákonodárce je zde při dvojí směně naprosto splněn, poněvadž ženy, které pracují ve směnách, mají buď každé dopoledne nebo každé odpoledne volno.
Konečně dovolte ještě jedno. Naše ministerstvo, resp. naše vláda, zasahuje velmi silnou rukou do úpravy poměrů jednotlivých stavů, zasahuje do stanovení dělnických mezd, upravuje platy nejen svého, ale také veřejného úřednictva a zřízenectva. Naše vláda postarala se hned při počátku svého bytí o nápravu všech desolátních poměrů, které byly mezi naším učitelstvem, upravila učitelské platy, ale na jednu kategorii našeho učitelstva, na naše vychovatelky mládeže v předškolním věku, úplně zapomněla. Je k neuvěření, že dnes ještě učitelky našich mateřských škol nemají urovnány poměry hospodářské a že žijí v pravé bídě.
Jsem přesvědčena, že ani žebrák nežije tak strašně, jako učitelky našich mateřských škol. Máme spoustu učitelek, které nemají většího platu, než 100 Kč měsíčně. Myslím, že žádný žebrák nemůže žíti, jestliže si nevyžebrá více než 100 Kč měsíčně. Je proto třeba, aby těmto tisícům vychovatelkám naší mládeže, které mají velký význam v našem národě, bylo pomoženo. K tomu je třeba, aby ministerstvo soc. péče a ministerstvo školství se konečně dohodla, do čí kompetence spadá obor mateřského školství. Je neuvěřitelno, že tento kompetentní spor se vleče již po pět let. To je skutečně hanbou naší vlády, že nedovede takovou věc rozřešiti rychle, jedná-li se o osud a život tolika duchovních pracovnic. Dnes máme usnesení ministerské rady, aby ministerstvo školství předložilo osnovu zákona o úpravě poměrů mateřských učitelek. Doufáme, že teď to půjde rychlejším tempem, aby těmto strádajícím ženám bylo konečně pomoženo.
Chci skončiti jednou věcí: Mluvím-li o zdravotní a sociální péči státu, nemohu zapomenouti vytknouti naší vládě jedno, že ona vůči všem ženám v republice, ale hlavně vůči ženám se školským vzděláním, vůči našim úřednicím, se chová neprávně, nespravedlivě a protiústavně. Jestliže mě ujišťuje jistý sekční šéf, že existuje usnesení ministerské rady, podle kterého do konceptní služby nebudou přijímány ženy, tedy to nazývám usnesením naprosto protiústavním a neprávním. Jak může ministerská rada sama porušovati ústavní zákon, je naprosto nevysvětlitelno. Nechci se šířiti o ženské otázce, bylo by naprosto zbytečné vysvětlovati vám, že žena má dnes právo na život v plném obsahu, že žena má právo pěstovati svou duši a využitkovati své práce ve svůj vlastní prospěch. Chci říci jen tolik, že přece není možno, aby naši hlavní činitelé ve státě byli tak slepí, tak krátkozrací, aby neviděli jedno, že dnes je nemožno ať kterémukoliv občanu, ať kterémukoliv stavu určovati cesty životní, omezovati je a určovati povolání výlučně jen pro něho. Jak můžete dělati ze všeobecných zákonů, ze všeobecných práv výminky pro ženy? Jakým právem? Je nejvýš na čase, abyste se konečně naučili respektovati také duši ženy a její práva (Výborně!). Máte strach o matky a rodiny. Já vás ujišťuji, že žádná pracující žena dosud své rodiny a svých dětí nezanedbala. Co ničí rodiny, co ničí naši instituci rodinnou, je náš nešťastný rozlukový zákon a úžasně pokleslá naše morálka. (Výborně!) Hleďte, aby muž i žena věděli, jaké jsou jejich povinnosti v rodině, aby podle toho poměr mezi mužem a ženou se povznesl a zachráníte rodinu mnohem více, než tím, když budete brániti ženě v práci výdělečné. Řekněte, oč vlastně zápasíme? Je to právo na lenost, na blahobyt, na zahálku, na poživačnost? Nikoli. My zápasíme o práci, o právo na práci, ideál vysoký a krásný a vy nás podrážíte, vy nám v tom překážíte. Věřte, není žádných hrází na světě, které by byly dosti silný, aby je nestrhla moc našeho práva a spravedlnosti, které se pro sebe domáháme.
Končím poukazem na to, že o zdraví morální i o zdraví tělesné musí se každý jedinec starati sám.
Není správné, jestliže spoléháme na stát anebo na některou jinou jednotku do té míry, abychom myslili, že je povinna o nás pečovati od narození až do smrti. Jen v samostatnosti a v zdravém těle a zdravé duši, v samostatném tvoření je síla jedince, ale v tom je také záruka a síla celé naší republiky. (Výborně! Potlesk.).