Je veľmi mnoho naliehavých úkolov hospodárskych a sociálnych k vybaveniu a prial by som si, aby sme aspoň na tomto poli s našimi opozičníkmi sa sišli, aby zbytočne sa občianstvo proti sebe nerozoštvávalo.
Veď národ československý je skutočne väčšina demokratickým a heslo: "Rovnosť, voľnosť a bratstvo" tomu nasvedčuje. Tedy nie je treba, aby niektorý národ sa mal báť, že by sme chceli z neho urobiť národ druhorodý.
Aby sa pomery hospodárske v našom štáte zlepšily, k tomu je treba na všetkých stranách dobrej vôle, je treba spolupráce, svornosti a vzájomného rešpektovania.
Pokiaľ sa týka rozpočtu, keď i nás všestranne neuspokojuje, predsa ale dľa možnosti vyhovuje. Tedy budeme hlasovať pre rozpočet. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo ďálej má pán posl. Křemen.
Posl. Křemen: Slavná sněmovno, nebudu se zabývati rozpočtem po stránce povšechné, neboť učinili tak již kolegové mého klubu, dovolím si však vysloviti své názory na rozpočet státní s hlediska našich horských krajů, kde počátek kamene - konec chleba - podmiňuje tvrdou existenci lidí na půdě pracujících. Skutečným úspěchem při projednávání státního rozpočtu na r. 1925 můžeme nazvati obrat v nazírání většiny tohoto parlamentu, že vydání státní musí se říditi podle možností očekávaných příjmů. Bylo to nehospodárné dosud jednání jednotlivých politických stran, které podávaly návrhy, z jichž důsledků plynulo stálé zatěžování státní finanční správy a které nemohlo jíti do nekonečna, neboť sama skutečnost vyvolala si nutnou restrinkci, chtěli-li jsme získati důvěry doma i za hranicemi.
Cílem naším je stabilisování poměrů válkou rozháraných, neb každá vlna, která zvedne tuto hladinu, posune vývoj státu našeho několik roků zpět a pak těžko nalézti opěrný bod k vyrovnání a spravedlivému měření sil a schopností jednotlivých složek ve státním zřízení. Úkol tento za nynější vlády z valné části se nám podařil. Naše měna nabyla stálosti a podle ní již možno upraviti národohospodářské směrnice, které by vyrovnávaly dosud značné kolísání.
Tyto nevyrovnané poměry nejtíživěji doléhají na nás, horské zemědělce obilnářských a bramborářských krajů, kde povinnosti platební přesahují výrobní schopnost zemědělského obyvatelstva, která není státem v žádném směru chráněna. Důsledným prováděním pozemkové reformy padá stará výtka nepřátel, kde házeli do jednoho koše drobné zemědělce s velkostatkáři. Dnes je to otázka středního a malého zemědělce, která musí býti státem řešena a pozornost jí věnována. Průmysl neuchytí se v našich krajích na českém jihu, neboť zdražením výroby, dovozem uhlí a vysokými tarify na drahách nebude nikdo schopen konkurence. Je třeba podchytiti výrobní zdatnost zemědělského lidu a zabezpečiti jeho plodnou práci podporou a ochranou celní se strany státu. Těžce neseme, že zemědělství, které je základem tohoto státu, nemá žádné ochrany, zatím co drahota průmyslových výrobků udržuje se ve výši vysokou celní ochranou a proto žádáme podle programového prohlášení nynější vlády, aby nespravedlivý tento stav co nejrychleji byl vyrovnán. Současné bilance okresních hospodářských záložen vykazují značný úvěr poskytnutý v poslední době zemědělcům. Je to důsledek nepoměrného zatížení daňového v posledních letech na selských usedlostech a chalupách. Očekávaný státní příjem na daních na r. 1925 se nezmenšil oproti r. 1924. Tato položka zvláště je tíživá pro naše horské zemědělce, kteří se snaží vyplniti své povinnosti, platí trojnásobné daně oproti roku 1920, neboť vzestup naší valuty nebyl úměrný, prospěv značnou měrou hotovému kapitálu a gážistům, ohrozil prvovýrobu zemědělskou.
Před válkou nikdo si ani nevzpomněl, ve které třídě bonitní jsou jeho pozemky zařazeny v katastru daně pozemkové. Dnes v mnoha případech volá se po revisi, která již nebyla přes 20 let a z pozemků neplodných vzrůstem přirážek válečných, obratové daně atd. se platí ročně obnosy, za které ani sám pozemek nestojí.
Očekáváme proto s napětím berní reformy. Není správno, že přípravy k nim se tají. Žádáme zjednodušení celého bernictví, ve kterém po našem venkově nastal chaos a nikdo se v něm nevyzná. Je třeba rychlé nápravy v tomto směru.
Prakse posílání složních lístků poplatníku se neosvědčila. Skutečné případy omylů u berních úřadů zvrátily důvěru a proto žádáme nejen berní knížky, ale počátkem roku předpis daní, aby poplatník věděl, kolik má platiti. Rušení berních úřadů v menších městech a okresích se nedoporučuje a není na místě. Ničeho se tím neušetří. Práci, kterou koná berní úředník, musí konati ať je kdekoliv, a nebylo by úsporné, kdyby poplatníci celého okresu měli choditi 15 až 20 km za berním úřadem pro informace.
Dva roky čekáme na vyřízení rekursů daně obratové, osobní daně z příjmu, dávky z majetku. Stálé předpisování nových daní v 10 formách na jednu míru pole, často neúměrné a nespravedlivé, může vyvolati odpor, když není možno opravných prostředků legální cestou dosíci. Není dosud vrácen přeplatek na dávku z majetku žádnému poplatníku, ba ani výměnkáři, a proto žádáme pana ministra financí, aby žádosti, které se kupí u finančního zemského ředitelství, byly postoupeny berním správám a tyto aby je s urychlením vyřídily buď přepsáním na jiné daně nebo vrácením.
Dále dovoluji si obrátiti pozornost vlády a jmenovitě pana ministra financí a zemědělství k otázce daně obratové. Domácí výrobky zemědělské jsou na svém pochodu od zemědělce do velkoobchodu a dále až do konsumu zatěžovány nejméně 3 %, a často až 8 i 10 %. Naproti tomu zemědělské výrobky, které se k nám dovážejí z ciziny, nejsou zatíženy takovýmto břemenem daňovým, takže o tuto diferenci daňovou mohou býti lacinější. Zjev tento je přímo křiklavý a další jeho udržování by bylo přímo nepřátelským postupem proti našemu zemědělství, neboť nutno uvážiti, že naše zemědělství nepožívá žádné celní ochrany a je vysazeno úplně volné cizí konkurenci, při tom však daň obratová, která tíží domácí výrobky zemědělské ve výši 3 až 8 %, postihuje v prvé řadě naše zemědělce, poněvadž stlačuje ceny jejich zemědělských výrobků.
Naproti tomu dovoz zemědělských výrobků z ciziny není podroben dani obratové, takže tento cizí dovoz požívá vlastně dovozní premie v této diferenci daňové, kterou vydělává cizí importér.
Naše zemědělství je tudíž v takové situaci, že nejenom nemá žádné celní ochrany, nýbrž náš stát dokonce dává odměnu chudým importérům tím způsobem, že nevybírá žádné obratové daně z dovozu.
Nedovedu skutečně posouditi, zdali je to krátkozrakost naší obchodní a finanční politiky anebo snad přímo zlá vůle proti našemu zemědělství namířená, je však faktum, že tímto způsobem je poškozováno nejen naše zemědělství velice těžce, ale i náš stát přichází každoročně o několik set milionů Kč.
Záležitost ta je tím povážlivější z hlediska politického a legislativního, že Národní shromáždění vydalo zákon ze dne 21. prosince 1923, č. 268 Sb. z. a n., který ustanovuje, že daní z obratu musí býti podroben dovoz v těch případech, kde také domácí zboží je dani podrobeno, a to v té výši, aby úplně bylo vyrovnáno daňové zatížení u zboží domácího i cizího.
Jedná se tudíž o provedení platného zákona a proto žádáme, aby vláda jej provedla s největším urychlením.
U daně obratové dovoluji si poukázati ještě na další křiklavou nesrovnalost. Všichni zemědělci, malí i střední, jakož i velkostatky platí obratovou daň ze všech zemědělských výrobků, které prodávají do obchodu, a sice zemědělci do 50 ha výměry pozemkové platí tuto daň v paušále, kdežto větší zemědělci na podkladě zvláštního přiznání, vykazujícího veškeren prodej ze svých podniků. Naši malí a střední zemědělci obstarávají prodej zemědělských výrobků většinou prostřednictvím svých družstev skladištních nebo výrobních, kdežto velkostatky prodávají ve velkém přímo na burse nebo do velkoobchodu.
A tu je ten křiklavý zjev v dosavadní praxi daně obratové, že naše zemědělská družstva jsou nucena z těchto zemědělských výrobků, které prodávají za naše malé a střední zemědělce, platiti ještě jednou daň obratovou. Tento postup prohlašujeme za nesprávný, poněvadž stojíme na stanovisku, že každé družstvo je kooperace malých lidí za účelem obstarávání společného prodeje nebo nákupu a že tudíž mezi členem a družstvem není žádný obchodní obrat. Poněvadž daň obratovou zaplatili již jednou zemědělci, mají býti družstva osvobozena od daně obratové jak při prodeji, tak i při nákupu pro své členy. Vybírání této daně obratové u družstev je vlastně pokutování myšlenky družstevní, na místo abychom družstva jakožto demokratická sdružení malých lidí účinně podporovali.
Posuďte laskavě následující případ: Velkostatek prodá na burse prostřednictvím svého úředníka 10 vagonů obilí, a z toho zaplatí jen jednou daň obratovou. Naproti tomu úředník družstva, který prodá 10 vagonů obilí na burse za malozemědělce jako členy družstva, musí zaplatiti daň obratovou ještě zvláště, ačkoliv již jednou ji platí zemědělci sami, takže těchto 10 vagonů družstevního obilí je postiženo daní obratovou dvakráte, jednou platí ji zemědělci a podruhé družstvo.
Toto stíhání družstev daní obratovou dotýká se nejenom družstev zemědělských, ale i družstev dělnických a živnostenských, zkrátka celého družstevnictví a jest přímo nepochopitelným dokladem toho, jak příslušní činitelé přímo ztěžují a pokutují družstevní myšlenku v našem státě. Z toho důvodu žádáme, aby všechna družstva byla osvobozena od daně obratové jak při prodeji tak i při nákupu výrobků a zboží, pokud prodávají za své členy nebo nakupují pro své členy.
Slavná sněmovno! Vydání v tomto rozpočtu mohlo býti ještě více omezeno zrušením úřadů a přeložením úředníků do odborů, kde by konali záslužnější práce. Voláme již tři roky po zrušení ministerstev zbytečných, jako je zásobování a unifikace. Pošty zcela dobře daly by se sloučiti se železnicemi a zmenšila by se položka osobních nákladů, která je tak značná, že v příštím rozpočtu již by se jí dalo použíti na práci produktivnější a jiné prospěšnější věci. Dnes se šetří. Jest ovšem důležito uvažovati, jak a na čem se šetří a také uznati, že zásadní šetrnost v některých potřebách je vlastně nešetrností. Na zemědělství určený peníz mnohonásobně se vrátí a investice taková je velmi vděčná. Každá šetrnost v rozpočtu na tuto produktivní práci přináší záhy škodu nejen zemědělci, ale celé veřejnosti. Letošního roku poučuje nás o tom menší sklizeň chlebovin. Jen otužilá, vyzkoušená semena nepodlehla sněti sněžné, ostatní druhy daly o 75% menší sklizeň normální úrody.
Nespasila nás ani cizina, když domácí sklizeň selhala, a žito podražilo proti všem opatřením vládním.
Je proto potřebí větší položky v rozpočtu každoročně věnovati na nákup originelních semen, která by uhradila rozdíly v transportu a způsobu pěstění.
Důležitou plodinou našich horských krajů jsou brambory. I zde je potřebí široké prozíravosti. Konservativnost našich hospodářů držících se starých zásad nadělala škody veliké. Je proto potřebí, aby bylo každoročně pamatováno větším obnosem ze státní pokladny na nákup nových druhů bramborů, vzdorujících různým chorobám. Dovoluji si upozorniti na novou položku, která je vřaděna na nákup sádě bramborové, vzdorující rakovině. Toto vážné nebezpečí ohrožuje celé naše bramborářství. Tato nemoc bramborů zavlečena byla k nám dovozem bramborů z ciziny a z malých počátků rozšířila se již po severních okresech. Do dnešní doby rozšířila se nejen v okrese Šluknov, ale zavlečena byla i do okresů Hanšpach, Rumburk, Varnsdorf, Děčín, Čes. Kamenice, Bor, Nové Město, Hlučín, Mor. Ostrava a Slezská Ostrava.
Rakovina bramborů je pro zemědělství těchto a ostatních krajů škůdcem neobyčejně nebezpečným, neboť jsou jí netoliko znehodnocovány sklizně bramborové, ale jest jí i vážně ohroženo celé pěstování této důležité plodiny. Je proto nutno míti na zřeteli možnost dalšího rozšíření této choroby zameziti a úplně ji zdolati. Dovolil jsem si vzíti s sebou preparát chorobných hlíz a trsu, který si vám dovoluji ukázati. (Ukazuje preparát.) Tato choroba brambor, která se jeví z počátku jako nádor podobný květáku, sedí na bramboře, který shnije, v suché zemi ztrouchniví a nákaza tato, tato rakovina bramborů, tak nebezpečná, když dostane se do půdy, ani za 10 let nevyhyne z této půdy, neboť tato infekce trvá v půdě neustále, a kdyby se sázely brambory, zničí je až z 90 až 100% úplně. Jeví se na hlízách bramborových, ale také na stoncích bramborů, jak vidno zde (ukazuje preparát), zničí úplně celou sklizeň. Čeliti se dá pouze různým druhem bramborů, t. zv. imunních, které vzdorují této rakovině. Druhy vzdorující rakovině, t. zv. imunní, však v našem státě nemáme a musíme je nakupovati v cizině, zejména v Německu a Anglii. Tam vypěstovali již podobné druhy vzdorující rakovině, ale dovoz jich k nám a nákup jich stojí obrovské peníze. Tak 1 q bramborů imunních, dovezených k nám loňského roku z Německa, stál nás 120 Kč, kdežto 1 q domácích jedlých bramborů byl za 40 Kč a sádkových za 60 Kč. 30 q z Anglie loňského roku k nám dovezených stálo 17.000 Kč. Proto je pochopitelné, že žádný zemědělec náš sám nemůže takový náklad poskytnouti na omezení této choroby, která se k nám zavlékla, a že zde musí přispěti na pomoc stát. Preliminovaný obnos 500.000 Kč do rozpočtu nově vložený na příští rok naprosto nestačí vzhledem k rozsahu nebezpečí, které se k nám valí, a je potřebí, aby položka aspoň 2 mil. Kč věnována byla na tuto péči, na novou sadbu vzdorující těmto chorobám.
Slavná sněmovno! Fond pro opatřování umělých hnojiv, zřízený zákonem ze dne 22. prosince 1920, skončil již svoji působnost, a při likvidaci vykazují se určité přebytky, kterých má ministerstvo zemědělství použíti pro všeobecné účely výroby zemědělské a lesnické. Jest prokázáno, že při správě tohoto fondu pro umělá hnojiva byly značné obnosy ušetřeny na oblasti bramborářské. Jedná se tu o mnoho milionů korun, které fond měl vynaložiti na umělá hnojiva ve prospěch bramborářských a horských oblastí. Se zřetelem k tomu jako zástupce chudých horských okresů našeho českého jihu a Českomoravské vysočiny zdůrazňuji, aby ministerstvo zemědělství všech těchto prostředků, které byly ušetřeny při hnojařské akci bramborářské, použilo zase ve prospěch podpory a zvelebení našeho bramborářství, bramborářského průmyslu a jiných účelů zemědělských v těchto chudých oblastech.
Však nejen v kultuře rostlin bylo by potřebí přispěti, kde zemědělec-jednotlivec nestačí, ale též v kultuře půdy. Malé ukázky melioračních prací podaly důkaz, jak možno zvýšiti výnosy na půdách mokrých a studených, bohužel však státní příspěvky v obnosu 15 milionů korun čsl. nestačí krýti potřeby. V tom případě reklamují jihočeské poměry zvláštní ohledy pro kraje zemědělsky zaostalé, aby podnikům jejich byly přiznány subvence zvýšené a bez průtahu, byť by se to dálo i na úkor krajů pokročilejších, kde vlivem pokročilejší široké veřejnosti zemědělské pracuje se na melioracích již po 40 let a zmeliorováno je již přes 40% zemědělské půdy, kdežto kraje, které ne vlastní vinou, nýbrž vinou přirozených poměrů poněkud zaostaly a jsouce méně podnikavé, na to pouze platily.
Meliorační ruch na českém jihu začíná se teprve rozvíjeti. Na př. na Táborsku v provádění jsou dvě družstva: Nová Ves a Chýnov. Projekty mají hotovy: Táborsko šest družstev, Bechyňsko 2, Sedlec 1, Milevsko 4, Pacov 2, celkem 15 družstev s plochou asi 2500 ha.
Území zaměřeno a plány zadány u sedmi družstev s plochou 750 ha. Ve stadiu přípravných prací 13 družstev, takže možno pro dohlednou dobu bráti v úvahu 35 družstev na Táborsku, jichž zájmovou plochu možno odhadnouti asi na 5000 ha. A podobně je tak na Německobrodsku, Budějovicku a v dalších krajích. Je také jisto, že vlivem nepříznivých poměrů přírodních je rentabilita melioračních podniků v těchto krajích o něco menší, a že je zejména potřebí přizpůsobiti se poměrům, neboť se stává, že z důvodů menší rentability se vodním družstvům v těchto krajích i subvence odpírá, jak toho dokladem jsou družstva v Černešovicích na Bechyňsku.
Žádám velmi snažně podpory se strany státu v našem podnikání a navrhuji zřízení expositury technické kanceláře pro tyto práce v Táboře a rozšíření jich v Německém Brodě a Budějovicích. Není správno ani účelno, aby dodržována byla zásada nepřijímání nových sil do státní služby, když kraje zanedbané volají dnes po svém právu a uznání rovnocennosti.
Slavná sněmovno! V programovém prohlášení již prvního našeho ministerstva bylo výslovně prohlášeno, že stát pokládá za svou svatou povinnost světovou válkou zdecimované dobytkářství přivésti co nejdříve na předválečnou výši. Toho lze docíliti jednak akcemi všeobecně prospěšnými jako vybudováním sítě tržnic na chovný materiál plemenný, postavením obecních stájí pro plemenníky, vybudováním sítě pastvinářských družstev, podporou nákupu vynikajících plemenníků, vybudováním výzkumných ústavů zootechnických, postavením chladíren na živočišné produkty, jinými všeobecně prospěšnými akcemi dobytkářskými a jednak rozumnou a účelnou ochranou celní. Nežádáme uzavření hranic proti dovozu dobytka ze států cizích, nýbrž pouhé regulování tohoto dovozu v rámci účelných obchodních smluv, aby nezřízenou konkurencí exportních států nebylo naše dobytkářství v základech rozvracováno, nýbrž aby dovozy byl kryt skutečný u nás schodek a dovozy se nestaly předměty nezřízené spekulace. Účelné investice na rozměření a zvelebení chovu hospodářského zvířectva přinesou nepřímo státu ohromné zisky v krátké době, poněvadž odpadnou stamilionové výdaje za dovážený dobytek a výrobky živočišné. Produkce živočišná tvoří základ účelné péče státu o rozvoj zemědělství a toto zase jako prvovýroba je podkladem veškerého dalšího podnikání ve státě. Musí tudíž státní správě záležeti na tom, aby chov hospodářského zvířectva se stále stupňoval co do kvantity i co do kvality a na tyto akce národohospodářské vkládati do státního rozpočtu takové položky, jež by byly nejen úměrny významu zásobování obyvatelstva masem, mlékem a tuky, nýbrž i důstojny zemědělského stavu a zemědělského průmyslového státu. Aby markantně vynikla skromnost a pochopení zemědělců pro zabezpečení státních financí, netřeba nic jiného podotýkati, nežli že rozpočet ministerstva zemědělství participuje na celém státním rozpočtu kvotou tří procent.
Vážení, o soustavné elektrisaci s hlediska zemědělského pojednal velice podrobně a odborně kol. Jan Černý z našeho klubu a já jako zástupce okresů jihočeských a českomoravské vysočiny kladu na to zvláštní váhu, aby při udělování veřejných podpor pro provádění soustavné elektrisace na našem venkově byl brán v prvé řadě zřetel na naše chudé horské kraje. Tyto kraje jsou již v přírodních podmínkách daleko hůře situovány, takže bylo by nespravedlivé tyto rozdíly ještě dále stupňovati zanedbáváním těchto krajů při různých národohospodářských akcích, jako jest právě soustavná elektrisace našeho státu.
Podmínky pro výstavbu elektrisace v těchto horských krajích jsou také daleko obtížnější než v krajinách nížinových jak vzhledem k slabé finanční síle našich horských obcí a okresů, tak i vzhledem k terénu, vzdálenosti a rozlehlosti našich obcí a j. Žádám tudíž, aby při všech podporách, věnovaných pro potřebu soustavné elektrisace, byl v prvé řadě brán zřetel na naše horské zemědělce a horské okresy.
Jestliže již při předcházejících kapitolách jsem vyzvedal potřebu zvláštní ochrany a podpory pro naše horské okresy a pro horské zemědělství, musím si trpce stěžovati též na to, že i v oboru naší obchodní politiky jsou zájmy našeho horského zemědělství těžce zanedbávány. Projevuje se to především v tom směru, že naše produkce obilní jakož i produkce zvířecí, které představují nejdůležitější odvětví našeho horského zemědělství, nepožívají dosud náležité celní ochrany proti cizí konkurenci, která zaplavuje naše trhy a tak ubíjí naše domácí zemědělství.
Také v povolovacím řízení postupuje se přímo proti zájmům našeho horského zemědělství tím způsobem, že vývoz našich horských plodin, i když se jedná o přebytky přesahující domácí spotřebu, je zakazován anebo brzděn a tak působí se znehodnocení těchto plodin, jako je tomu u ovsa, žita, brambor, jetelového semene a j. Tento postup naší obchodní politiky poškozuje nejen zemědělství, ale i zájmy státu, poněvadž brzdí se tak rozvoj zahraničního obchodu.
Žádáme důtklivě, aby v tomto směru byla zjednána náprava úplným uvolněním vývozu těchto zemědělských plodin. Při této příležitosti poukazuji dále na to, že i při sjednávání obchodních smluv jsou zájmy právě našeho horského zemědělství rovněž těžce zanedbávány, jak o tom svědčí právě uzavřená obchodní smlouva s Rakouskem. Je známo, že z našeho českého jihu a z Českomoravské Vysočiny byl vždy prováděn vývoz různých zemědělských výrobků do Rakouska a vývoz ten bude nutný i do budoucnosti, zejména u těch výrobků, u kterých máme zpravidla značné přebytky, jako jsou brambory, oves, žito, jetelová semena a j.
Je zajímavo, že podle zpráv, které byly podány do veřejnosti o nové obchodní smlouvě s Rakouskem, nebyly získány pro vývoz těchto plodin z našeho státu do Rakouska žádné celní výhody, takže vývoz ten bude dále znesnadňován vysokou celní ochranou na straně Rakouska. Uvádím tuto okolnost jako faktický doklad o tom, že zájmy našeho horského zemědělství jsou v obchodních smlouvách zanedbávány a proto žádám důrazně, aby také v tomto směru byla zjednána do budoucnosti náprava.
Jinak své stanovisko k obchodní smlouvě s Rakouskem si vyhražujeme, jakmile smlouva ta bude předložena Národnímu shromáždění, a již nyní ohlašuji napřed, že budeme ji posuzovati velmi bedlivě a opatrně, právě s hlediska zájmů našeho horského zemědělství.
Slavná sněmovno! Přicházím dále k velice důležité otázce, o které učinil v rozpočtovém výboru prohlášení též p. ministr zemědělství, k otázce zveřejnění živelního pojišťování zemědělského.
Živelní pohromy působí každoročně domácímu zemědělství ohromné škody, které ohrožují vážně jak řádný provoz a rentabilitu zemědělských podniků, tak i přímo existenci velké vrstvy zemědělského obyvatelstva, zvláště když dosavadní pojišťovací organisace, vytvořená na podkladě výdělečném, není s to zjednati našemu zemědělství náležité ochrany a také mimořádné podpory se strany státu každoročně tomuto účelu poskytované nedostačují a nemohou trvale uspokojovati.
Zjednání nápravy může nastati jedině vybudováním zvláštní svépomocné organisace zemědělské, která bude vytvořena na podkladě zákonité úpravy a samosprávy všech pojištěnců za podpory státu. Tento dávný požadavek našich zemědělců byl uznán již jednomyslným usnesením Národního shromáždění dne 9. dubna 1920, kterým byla vyzvána vláda, aby bez dalšího odkladu přikročila k zákonnému řešení živelního pojišťování, zejména pak pojišťování proti krupobití, pádu dobytka a požáru.
Také nynější vláda přislíbila ve svém programovém prohlášení ze dne 22. října 1922 zvláštní úpravu pojišťování proti živelním pohromám s tím výslovným důrazem, aby tak zmenšeno bylo risiko zemědělského podnikání a aby zejména nabyvatelům půdy z pozemkové reformy, tedy našim malým zemědělcům byla umožněna soběstačná a samostatná existence. Pro tuto významnou akci dostalo se nám též finančního zajištění tím, že Národní shromáždění povolilo zákonem ze dne 4. července 1923 zvláštní fond obnosem 50 mil. Kč jako základ pro vybudování organisace veřejného pojišťování živelního. Kruhy zemědělské těžce nesou, že po všech těchto projevech a opatřeních našeho Národního shromáždění tato organisace stále ještě se odkládá. Letošního roku v měsíci září byl tento fond snížen o 10 mil. Kč, kteréhožto obnosu má býti použito na zmírnění škod živelních způsobených roku letošního. Opatření toto, třeba že snad bylo letošního roku nutné, nepokládám za nejúčelnější, poněvadž znamená vlastně krok dozadu. Zemědělská veřejnost očekávala, že zveřejnění živelního pojišťování, když již jest také finančně zajištěno, bude provedeno s největším urychlením, aby nebylo třeba takovýchto malých almužen, které na konec nedostačují, a chová obavu, že dokud nebude vydán zákon o veřejné organisaci pojišťovací, bude stále operováno s těmito malými a pravému účelu nevyhovujícími almužnami. Z toho důvodu žádám, aby příslušné osnovy zákonné o zveřejnění živelního pojišťování zemědělského byly předloženy Národnímu shromáždění pokud možno s největším urychlením. Kladu na to též velkou váhu, aby letošní dotace 10 mil. Kč, která byla povolena na zmírnění škod, způsobených živelními pohromami, byla použita v plném obnosu k tomuto účelu co nejúčelněji a spravedlivě mezi jednotlivé země dle skutečného zjištění těchto škod. Při této nouzové akci bylo by účelno přihlížeti k tomu, aby příslušných podpor bylo použito výhradně jen pro malé a střední zemědělce a aby podpory ty věnovány byly ve formě přídělu osiva a sadby bramborové v zájmu zvelebení polního hospodářství.
Kvitujeme s díky velké dílo provedení pozemkové reformy na českém jihu a žádáme, aby veškeré objekty zabrané, kde nebyla pozemková reforma dosud provedena, pojaty byly do přídělového plánu na rok 1925 zvláště v jihočeských okresech, kde není žádného průmyslu a lid odkázán pouze na zemědělství. Český jih byl známým tak jako Slovensko svým dočasným i trvalým vystěhovalectvím. Poměry změnily se do té míry, že vystěhovalectví položeny byly v cestu těžké překážky a důsledek toho jest zhoršení existenčních poměrů obyvatelstva, které odkázáno je skorem výhradně na výtěžek práce v zemědělství a lesnictví. Pozemková reforma odstraní z velké části bídu mezi obyvatelstvem, ale nedostačí jen její provedení, nebudou-li dány podmínky k tomu, aby na půdě z pozemkové reformy získané mohlo býti obyvatelstvo zemědělské živo. Opatření těchto podmínek musí stát věnovati největší pozornost. Protestujeme proti propouštění ze záboru jednotlivých objektů na českém jihu, pokud plně nebylo vyhověno drobnému přídělu, jakož i proti případným dohodám, a žádáme, aby také zaměření a knihovní pořádek rychlejším tempem postupoval.
Při této příležitosti dovoluji si upozorniti na neutěšené poměry našich okresních soudců a státních evidenčních geometrů. Naproti tomu budiž dbáno toho, aby tarify civilních inženýrů a advokátů byly sníženy, neboť veliké rozpětí vyvolává roztrpčenost poctivých pracovníků. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Dále pokud se týče pozemkové reformy, dovoluji si obrátiti pozornost rozhodujících činitelů, jmenovitě pana ministra zemědělství a financí k tomu, že letošního roku bylo v pozemkové reformě združstevněno přes 40 hospodářských lihovarů. Tato lihovarská družstva pozůstávají vesměs z malých a středních zemědělců, jmenovitě též noví nabyvatelé půdy berou na nich účast. Tímto združstevněním hospodářských lihovarů má se dostati širokým vrstvám našich malých a středních zemědělců v chudých horských krajinách účasti na výrobě lihové, která dosud byla privilegiem jen velkostatků, a tímto způsobem má se umožniti těmto zemědělcům získání všech těch výhod, které poskytuje hospodářské lihovarství pro povznesení a zvelebení horského zemědělství.
Tento očekávaný úspěch jest však letošního roku ohrožen tím, že ministerstvo financí při úpravě výroby na letošní období zapomnělo vůbec na tyto nové družstevní lihovary a nepostaralo se o to, aby jim byl zajištěn náležitý kontingent výrobní. Následkem toho tato družstva nemohla by letošního roku pracovati a utrpěla by tak značné hospodářské škody.
Jelikož akce pozemkové reformy je akcí vládní a jedná se o důležitý národohospodářský zájem, žádám důtklivě, aby pan ministr financí v dohodě s panem ministrem zemědělství postarali se o vytvoření zvláštní reservy výrobního oprávnění nebo-li kontingentu, ze kteréžto reservy by byly poděleny všechny nové družstevní lihovary, vzniklé při provádění pozemkové reformy.
Velmi citelně se nás dotýká šetrnost provozovaná na účet našich jihočeských oblastí, které doufaly, že v samostatném státě najdeme více porozumění nežli za starého nepřátelského režimu. Bohužel, béře se nám i to, co jsme měli již vybudované. Přeložení hospodářské akademie z Tábora zůstane vždy otevřenou ranou na našem zemědělství jižních Čech. Protestujeme co nejdůrazněji proti přeložení státní keramické školy z Bechyně a již dovídáme se o novém útoku, že má býti zrušen učitelský ústav v Soběslavi, jediný ústav v tomto kraji. Žádám proto pana ministra školství, aby nám podal zprávu, je-li pravdou, že se ministerstvo školství zabývá takovýmto plánem, který by vyvolal odpor ve všech našich okresech i městech našeho kraje.
Příprava župního zřízení vyvolává stálé obavy v naší samosprávě. Příštího roku již má vejíti v platnost, ačkoliv dosud neznáme, jak bude řešeno. Historická práva staroslavného Tábora plným právem reklamují zřízení župy v Táboře. Nechceme ani věřiti, že budoucí zřízení provedeno by bylo na úkor vžitých samosprávných celků, zrušováním slabších okresů. Je třeba uvážiti zvláštní poměry v těch krajích, postrádajících komunikace, na př. v menších okresích Mladá Vožice a Sedlec, a při takových okresech činiti výjimky, a proto doufáme, že ministerstvo vnitra dříve, nežli učiní svá rozhodnutí, uváží důkladně tyto okolnosti a vyslyší povolané zástupce těchto okresů.
Slavná sněmovno! Těžké úkoly čekají nás v otázce komunikační na našem českém jihu. Naše okresy přetíženy jsou dnes velikou položkou na úpravu a budování okresních silnic. Malá poplatní síla těchto okresů znemožňuje vyhověti potřebám těch krajů a není možno do budoucna takto řešiti komunikaci okresních silnic po našich okresích bez přispění státu a sanování v těchto věcech okresních financí.
Dále vidíme na první pohled, že stavba železnic se vyhnula našemu českému jihu a že třeba doplniti železnice v těch krajích, kde lidé a poplatníci žijí jako na ruské stepi, vzdáleni 30 km i více od nejbližší stanice.