Účiny za rok 1924 za prvé pololetí byly předloženy sněmovně a jsou velmi zajímavé. Výdaje podle rozpočtu měly býti 8.497 mil. Kč. Ve skutečnosti jsou výdaje pouze 6.875 mil. Kč, tedy ve výdajích v prvém pololetí roku 1924 jest výsledek příznivější o 1.622 mil. Kč. Příjmy v prvém pololetí roku 1924 podle rozpočtu měly činiti 8.195 mil. Kč, ve skutečnosti jsou pouze 6.959 mil. Kč; tedy výsledek byl nepříznivější v příjmech o 1.236 mil. Kč. Protože však ve výdajích byl výsledek příznivější o 1.622 mil. Kč, byl celkový výsledek státního hospodářství ve skutečnosti v prvém pololetí roku 1924 proti rozpočtu příznivější o 386 mil. Kč.
Tu se tážeme, co to bylo v příjmech v prvém pololetí roku 1924, co selhalo, co nedošlo. Byly to snad daně? Nikoliv. Příjem ministerstva financí byl příznivější proti rozpočtu. Výsledek za ten první rok byl o 132 milionů Kč v ministerstvu financí příznivější. Ale železnice nedaly výnos, jaký rozpočet očekával. Za prvé pololetí železnice státní vynesly méně proti rozpočtu o 1.047 mil. Kč. Je potřebí vysvětlení k tomuto deficitu, který se objevil u železnic. Předně v prvém pololetí jsou výsledky u mnohých státních podniků vždycky menší - a u železnic zvláště - teprve letní a podzimní doprava nahrazuje to, co selhalo v prvním pololetí. Z dosažených výsledků za prvé pololetí r. 1924 nelze souditi na výsledek příjmů, které budou pro celý rok.
Přepravní příjmy za prvé pololetí r. 1924 vykazují proti druhému pololetí výsledek slabý. Ve druhém pololetí budou přepravní příjmy daleko vyšší, jak se to již ukázalo za měsíc červenec a září. Dále přeprava zboží, přeprava produktů zemědělských, obilí, bramborů, řepy, zvýšená přeprava uhlí atd., přivede větší příjmy do druhého pololetí železnic. Přepravní příjmy státní správy železniční doznávají značného snížení, v důsledku ustanovení zákona z r. 1923, podle kterého přepravní daň byla snížena o 50%, a celá připadá státní finanční správě, čímž státní správa železniční přichází pro rok 1924 o cely preliminovaný příjem 350 mil. Kč. Dále vykazují železnice zmenšený příjem na přepravních příjmech v důsledku provedené deklasifikace zboží, resp. snížení tarifů, jichž efekt jeví se ve snížených příjmech ve výši celkem asi 400 mil. Kč. Další snížení příjmů státní správy železniční se jeví v důsledku omezení výkonů v dílnách a u odborů pro dozor a udržování dráhy za práce, konané na účet zásobního fondu, mimořádných a investičních fondů, jichž výši lze očekávati do konce r. 1924 asi 84 mil. Kč.
S úbytkem těchto příjmů nutno při porovnávání výsledků s preliminovaným rozpočtem počítati.
Podle získaných zkušeností lze již nyní vysloviti naději, že - nepočítáme-li s faktickým úbytkem příjmů v důsledku zmíněné ztráty z příjmů z titulu přepravní daně a deklasifikace zboží - preliminovaných příjmů bude nejen dosaženo, nýbrž lze očekávati, že u přepravních příjmů dosaženy budou poněkud příznivější výsledky, než rozpočet očekával.
Výsledek daní za první pololetí r. 1924 v hlavních složkách je tento: Osobní daň vynesla více o 64 mil. Kč. Na tom hlavně participuje daň z příjmu, která vynesla více o 27 mil. Kč, a daň výdělková podniků veřejně účtujících 48 mil. Kč. Celkem přímé daně vynesly o 109 mil. Kč více, než se očekávalo. V tom je však také výnos ´roků z prodlení, exekucí a pokut, které místo očekávaných 28 mil. Kč vynesly 64 mil. Kč, tedy o 36 mil. Kč více. Cla vynesla více, než se očekávalo, o 140 mil. Kč za prvé pololetí 1924. Spotřební daně však vynesly méně o 167 mil. Kč, na čemž participuje hlavně dávka z uhlí, která vynesla místo očekávaných 300 mil. Kč méně o 141 mil. Kč. Všechny veřejné dávky úhrnem vynesly proti rozpočtu více o 141 mil. Kč.
A nyní, slavná sněmovno, je velmi lákavé přihlédnouti k výsledku státního hospodářství za celé pětiletí od r. 1919 až do konce r. 1923. Je to prvé pětiletí našeho státu. Přihlédněme k číslům, jak jsme rozpočet sestavovali a jaký byl skutečný výsledek státního hospodářství za celých těchto 5 roků.
My jsme rozpočetli státní výdaje na těch 5 roků na 82.817 mil. Kč. Výsledek byl ve skutečnosti pouze 74.083 mil. Kč. Příjmy rozpočetli jsme na 5 let na 69.131 mil. Kč, výsledek příjmů byl 72.800 mil. Kč, tedy mnohem příznivější proti rozpočtu.
Celkový obrázek hospodářství státního za těch 5 let je tento: Výdaje za 5 roků proti rozpočtu byly menší o 8.734 mil. Kč. Příjmy za těch 5 let proti rozpočtu byly větší o 3.669 mil. Kč. Rozpočtový schodek za těch 5 let určili jsme na 13.686 mil. Kč, ve skutečnosti byl schodek v hospodářství řádném a mimořádném pouze 1.283 mil. Kč. Tedy rozpočtový schodek za těch 5 let se zmenšil o 12.403 mil. Kč.
Kromě toho činili jsme také v tomto pětiletí investice a rozpočet investic až do r. 1923 byl 9.3144 mil. Kč, ve skutečnosti však dali jsme na investice pouze 4.599 mil. Kč, tedy nevydali jsme podle rozpočtu 4.715 mil. Kč.
To jsou zajisté ohromné částky, které se sešly v korunách československých do státní pokladny. Na rozpočet se tedy sešlo celkem 73 miliardy Kč za 5 roků.
Kromě toho zaplaceno bylo až do této chvíle na dávce majetku 4 1/4 miliardy Kč. Kromě toho platí poplatnictvo přirážky zemské, okresní, obecní, školní a veškeré dávky a poplatky sociální. Přehlédneme-li tedy tyto ohromné částky, které státní pokladna našeho státu za 5 roků skutečně inkasovala z řádných a mimořádných příjmů, nehledě k výpůjčkám, přehlédneme-li dále velké obnosy, které poplatnictvo platí pro samosprávné svazky a na dávce z majetku, vidíme z toho, ze tu je ohromná finanční síla našeho státu a proto naše rozpočtové hospodářství je tak příznivé.
Já bych z toho odvodil ještě jedno přání. Rozpočtové hospodářství vykazuje vždy úsporu, pokud výdaj byl obsažen v rozpočtu, a my se proto musíme snažiti, abychom veškerá vydání, pokud se dají na rok předvídati, zahrnuli do rámce rozpočtu, poněvadž pak se hospodaří i v těchto výdajích přesněji, bezpečněji a šetrněji než všude tam, kde jde o položky, které do rozpočtu nebyly zařaděny a pro které byl sdělán samostatný zákon se samostatnou úhradou, která obyčejně zní "finančními operacemi opatřiti příslušnou úhradu".
Tím jsem jaksi podal přehled o číslech státního hospodářství za minulá léta a přejdu nyní k celkové bilanci naší ve všech složkách státní správy.
Na prvém místě chci se zmíniti o naší politice kulturní. V kulturní politice vykonali jsme velký krok kupředu. V rozpočtovém výboru vylíčil jsem jako referent o rozpočtu ministerstva školství a nár. osvěty v celkových rysech stav našeho školství a osvěty a zabýval jsem se hlavně školstvím v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Budiž mi dovoleno zde v poslanecké sněmovně uvésti několik čísel o utěšeném rozkvětu školství slovenského a v Podkarpatské Rusi.
Komenského universita v Bratislavě se rozvíjí co do počtu posluchačů. Má tři fakulty, kde studuje 648 právníků, 202 medici a 79 filosofů. Mezi nimi je 69 cizinců. Kromě toho studují Slováci v Brně i v Praze nejen na universitách, nýbrž i na ostatních vysokých školách našich.
Středních škol státních máme na Slovensku 46, z toho jsou 3 německé a 8 maďarských. Úhrnem máme na Slovensku 46 středních škol, s učitelskými ústavy 56 státních středních škol a s nestátními ústavy dohromady 69. Studentů na středních školách slovenských bylo dne 30. června 1924 celkem na československých ústavech 13.107, na německých středních školách na Slovensku 1230, na maďarských 3483 a na ruských školách středních 126.
Velmi utěšený je rozvoj národního školství na Slovensku. Bylo tam r. 1924 3730 lidových škol, to jest škol obecných, ve kterých bylo 427.820 dítek. Občanských škol na Slovensku bylo 111 a bylo na nich 31.953 žáků. Učitelů bylo na lidových školách na Slovensku 6086, na občanských školách 1075.
Také Podkarpatská Rus má i střední školství i zdravě vyvíjející se školství národní. Středních škol je tam celkem 11, 7 karpatoruských, 1 československá a 3 maďarské. Žáků na středních školách v Podkarpatské Rusi je 1649 Karpatorusů, 114 Čechoslováků, 566 Maďarů. Školství obecné v Podkarpatské Rusi čítalo 456 obecných škol a žactva bylo 72.484. Občanské školy, tedy měšťanky, měly v Podkarpatské Rusi celkem 3039 žáků a působilo na nich 154 učitelů. Na obecných školách v Podkarpatské Rusi působilo 11.405 učitelů.
To jsou zajisté čísla velmi uspokojivá, ale pravím: Jsme v rozvoji školství slovenského a podkarpatoruského, tedy jsou to čísla počáteční, která se budou zvětšovati, aby základy lidového vzdělání na obecných a občanských školách na Slovensku i Podkarpatské Rusi se co nejlépe šířily.
Nesmím při této zprávě o školství a osvětě nezmíniti se o lidovýchově. Tu jsou čísla, která musí potěšiti každého, kdo se zajímá o vzdělání širokých vrstev lidových. Veřejných knihoven bylo zřízeno do konce roku 1923 celkem 8492. Ze všech obcí, které jsou v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, mělo již 74 % obcí své obecní knihovny. Z toho je 6046 českých a 2446 německých obecních knihoven. Počet stálých čtenářů stoupl od roku 1921 do roku 1923 na 564.000. Z toho bylo 377.000 českých a 186.000 německých čtenářů. Počet vypůjčených svazků dostoupil číslice 8,451.000. Celkový příjem veřejných knihoven byl 10,653.000 Kč, české knihovny měly příjmů 7, 91.000 Kč, německé knihovny 2,862.000 Kč. Na Slovensku položen byl roku 1923 za pomoci státní základ veřejných knihoven obecních v 28 kulturních střediscích slovenských. Na Podkarpatské Rusi zavedena byla soustava putovních knihoven. V obou těchto zemích nebylo dosud možno z důvodů věcných rozvinouti plně působnost zákona o veřejných knihovnách obecních.
Při této kapitole o školách a národní osvětě není možno nezmíniti se o potřebě provedení té části programu nynější vládní koalice, která se dotýká úpravy poměrů mezi státem a náboženskými společnostmi. Je třeba začíti s řešením celého komplexu otázek sem spadajících, z nichž k řešení, jak se zdá, je zralou otázka svátečních dnů a používání kostelů. Přirozeno, že po úpravě těchto dvou záležitostí bude nutno pokračovati v přípravách k dalšímu řešení celého problému. Cílem všeho pak musí býti dosažení klidu v otázkách jednotlivých církví, a proto řešení musí míti za základ vzájemnou toleranci a respektování názoru spoluobčana.
Vedle kultury, soudím, že prvou věcí je starati se o obranu státu. Otázka obrany státu je předmětem veřejné diskuse a je potěšitelno, že ze všech diskusí vyznívá snaha, co nejlépe zabezpečiti ochranu státu, a ochota, hájiti politickou samostatnost a republikánskou formu ústavy až do poslední kapky krve. Svoboda národa je spiata se svobodou státního území, a nebyli bychom ničím pro svět, leda opovrženým zmetkem, kdybychom nebyli odhodláni pro uhájení státního území dáti jmění i krev. Kdo by říkal dříve to či ono a pak že půjde bojovati, je hoden největšího opovržení. Zde platí, ohrožena-li vlast a svoboda státu, postaviti se a bez výhrady bojovati. Ve vybudování obrany státu dospěli jsme od rakouské tříleté služby přes dvouletou službu presenční k presenční službě 18ti měsíců. Rozpočet jsme snížili od roku 1923 z 2775 milionů na 1815 milionů, pro rok 1925 tedy více než o jednu třetinu ve dvou letech. Neváhám říci, že na této linii restrinkce jsme došli krajní hranice, a vedle toho musíme uvážiti, zda bezpečnost státu za nynějších poměrů je dostatečně opatřena.
V ohledu vnitřní správy je patrno, že pracujeme na všech stranách k pořádku a právnímu řádu. Nastupuje uklidnění ve všech vrstvách občanských, extrémní snahy jsou opouštěny a občanstvo dává důvěru stranám státotvorným, jak to dokazují výsledky voleb v některých obcích a městech, provedených v poslední době. Ba u nás v republice je potěšitelným zjevem, kterým se lišíme od okolních, i velikých států evropských, že náš parlament pracuje již 5 roků, zatím co v mnoha státech dvakrát i třikrát za tu dobu politicky se volilo. Proto jest se diviti, jak mohou při každé malé disharmonii, které se rozumějí samy sebou v pětičlenné koalici, vznikati hned pověsti o krisi vlády, o krisi parlamentu a pod. Nebylo a není krisí, protože všechny koalované strany mají na mysli blaho státu a blaho republiky, a jsou-li nějaké neshody, týkají se pouze cest a metod, jak postupovati k dosažení blaha a spokojenosti občanstva. A o tuto snahu koalice, pracovati pro stát, pro pořádek a bezpečnost, pro právní řád a klid ve státě, rozbijí se, roztříští se směšné pokusy o jakékoli rušení této snahy, pokusy o kladení jakýchkoli překážek. Kdo má oči k vidění a uši k slyšení, pozoruje, že celá Evropa, celý svět pracuje ke konsolidaci, ke klidu; a problém konsolidace Evropy nezní: zda vpravo či vlevo, nýbrž: ať vpravo, ať vlevo, ale vždy pro klid a pořádek, aby po tolika utrpeních a neštěstích rodin, obcí, národů nastala perioda klidného života a blahodárné práce! (Výborně!)
Při poradách o vyřešení otázek státních zaměstnanců došlo se k místu, kde bylo potřebí rozhodnouti se mezi cestou delší, kterou by se došlo k úplnému přepracování požitkové soustavy, nebo cestou kratší, kterou se dojde k vyřešení aktuálních naléhavých potřeb a otázek. Soudím, že první cestou není možno se dáti, protože by to znamenalo čekati na provedení župního zřízení, čekati na reformu a zjednodušení administrativy, čekati na vypracování nové pragmatiky atd. Tyto předpoklady nejsou dány a při urychleném provedení nového požitkového systému nadělaly by se opětně chyby, které by na různých místech ukřivdily. Soudím proto, že správně by se měla voliti k odstranění naléhavých, tísnivých poměrů gážistů cesta druhá, kratší, kterou ihned se vyhoví staropensistům, která dovolí vyjíti vstříc v otázce vysokoškolské, v otázce místních přídavků, v otázce přídavků slovenských a splniti některé otázky vojenských gážistů. Hledá se nyní úhrada k tomuto prozatímnímu, abych to tak nazval, malému řešení otázky státně-zaměstnanecké, pro kterou je potřebí nalézti úhradu okrouhle penízem asi půl miliardy Kč. Podmínkou však tohoto malého řešení, podmínkou sine qua non, je restrinkce počtu státních zaměstnanců, kterou je potřebí v několika málo letech provésti počtem okrouhle asi 120.000 státních zaměstnanců, z čehož tangenta pro r. 1925 by činila asi 40 až 50.000. Mělo totiž Rakousko r. 1913 celkem 331.000 všech státních zaměstnanců podle rozpočtu a ve skutečnosti i se zaměstnanci drah 403.000, kdežto my jich máme podle předběžných výsledků šetření k 1. červenci 1924 celkem 342.000 Podle populační kvoty asi 47%, připadající podle stavu 31. prosince 1912 z předlitavského obyvatelstva na Československou republiku, připadalo by na naši republiku 189.000 zaměstnanců. Připustíme-li na zkrácení pracovní doby vysoký výměr 15% více a pak na obory, které máme v samostatném státě nové, rovněž vysoký výměr dalších 5%, měl by býti počet všech státních zaměstnanců u nás asi 225.000. Máme jich však o 120.000 více. Pragmatikálních úředníků i s čekateli mělo Rakousko roku 1913 okrouhle 91.000. My jich máme podle stavu z 1. července 1924 89.000, ač bychom jich měli míti, podle populační kvoty 47%, pouze 40.000. A připočteme-li 15% na zkrácení pracovní doby a dalších 5% na obory nové, dostaneme přijatelný počet našich pragmatikálních úředníků číslem 48.000. Máme jich tedy okrouhle o 41.000 více.
Tento stav, slavná sněmovno, stát nevydrží. Musí ihned započíti restrinkce. Jiného vyhnutí není. Redukci počtu státních zaměstnanců jinde již provedli, my ji musíme zahájiti. V době, co bychom počali prováděti restrinkci, bude míti státní zaměstnanectvo požitky podle malé provisorní úpravy, která bude v platnosti od 1. ledna 1925, doufám, bez ohledu na to, bude-li usnesena v prosinci nebo až po Novém roce. Během další doby budou vytvořeny předpoklady k vypracování nového požitkového systému na základě reformy administrativy, na základě provedeného župního zřízení, nové pragmatiky a všech ostatních směrodatných vztahů. Za tu dobu náš státní rozpočet bude ještě více zkonsolidován a najde se řádná úhrada pro náležité požitky potřebného počtu státních zaměstnanců. Cílem celého plánu v otázce gážistů musí býti dobrá státní administrativa v každém směru vykonávaná potřebným počtem státních zaměstnanců hmotně uspokojených, jinými slovy plná důvěra státních zaměstnanců ke státu a plná důvěra státu ke státním zaměstnancům. Jen tak dospějeme ke stabilisaci a konsolidaci v otázce gážistů. Podkladem stabilisace pak musí býti jen potřebný počet státních zaměstnanců.
Při té příležitosti, slavná sněmovno, považuji za svou povinnost, jako rozpočtový zpravodaj vysloviti jménem parlamentu dík všem těm z veškerého úřednictva a zřízenectva, kteří plní svědomitě převzaté povinnosti státního úředníka nebo státního zřízence v dobách pro ustavující se stát tak předůležitých a za okolností často velmi obtížných přes to faktum, že odměna státu za tyto věrné služby dosud nebyla dostatečnou. Leč toto se blíží ke konci a jak staropensisté, tak aktivní státní zaměstnanci již dojdou zlepšení hmotných poměrů, protože proniklo přesvědčení, že co stát dává v mezích svých finančních možností na splnění oprávněných požadavků svému úřednictvu a zřízenectvu - sobě dává!
Bilance naší zákonodárné činnosti v tomto roce je velice bohatá a užitečná.
Rysem jarního zasedání byla snaha po zavedení pořádku do našeho veřejného, státního života. O tom svědčí zákonná opatření na prospěch neporušitelnosti státních úředníků i poslanců a o odpovědnosti tisku.
Rysem zářijového zasedání byla snaha po zavedení pořádku do našeho hospodářského života. Zákonným opatřením urovnali jsme definitivně hospodářskou zkázu, kterou válka a léta poválečná způsobily v našich různých podnicích, ústavech finančních a podnicích družstevních. Tím získali jsme pevnou základnu pro další soukromé i veřejné hospodářské podnikání a účinky usnesených zákonů budou blahodárně působiti na celý náš hospodářský život. A vrcholem parlamentní činnosti je práce rozpočtová, kterou každoročně podnikáme a včas zakončujeme. Tak celé naše sněmování béře na sebe ráz soustavnosti. Nepracujeme v parlamentě již namátkou, co komu napadne, nýbrž pracujeme soustavně a podle plánu. V našem parlamentním životě ustoupilo nervosní tápání systematické práci k provedení programu nynější vlády.
Vede se také veřejná diskuse o potřebě volební reformy. Přistoupí-li se k ní, jeden znak musí míti: proti atomisaci politické. Musí býti čeleno rozkladnému prvku v naší povaze. Není žádným uměním, udělati z jedné strany politické strany dvě nebo tři, ale umění jest, vytvořiti z několika stran jednu stranu. Tento vývoj koncentrační potřebuje stát i parlament, a proto každá oprava, bude-li jaká podniknuta, musí napomáhati koncentraci a ztěžovati politickou atomisaci. Výsledky posledních voleb klasického národa v politice, národa anglického, ukazují, jak v politice a státním životě nespokojili se Angličané ani systémem tří stran a vrátili se znovu k soustavě stran dvou.
V přípravě reformy daňové vneseny byly v poslední době některé nové otázky a hledí se uplatniti některá hlediska dosud neprojednávaná, takže skoncování porad se poněkud oddálí, a není možno dnes říci, zda reforma bude včas k lednu 1925 provedena. To však přece možno s jistotou očekávati, že příštím rokem nová reforma daňová vstoupí v platnost. Základním rysem reformy daňové musí býti dostatečná pružnost, možná přizpůsobivost daňového systému konkretním podmínkám výroby, které se stále mění. Zkostnatělá soustava berní bez náležité pružnosti nemůže se přizpůsobovati měnící se poplatní schopnosti občanstva, vyplývající z prosperity té či oné produkce. Tato pružnost daňové soustavy zajistí také úměrnost daňového zatížení výrobním podmínkám jakékoli produkce.
Slavná sněmovno! S velikým zadostiučiněním a radostně po uplynutí opět celého roku od té doby, kdy jsem s této tribuny podával zprávu o celkové naší politické a hospodářské situaci, vyzdvihuji fakt, že podařilo se skoncovati definitivně stabilisaci naší měny, a není si třeba přáti více, než aby se všeobecně stala známou tato základna veškerého hospodářského podnikání a veškeré podnikatelské kalkulace a aby celá veřejnost přehlédla celou tu dobu od odloučení naší koruny od bývalé koruny rakouské a uherské a aby si zopakovala všechny ty katastrofální pády, které postihly korunu rakouskou, korunu uherskou i marku německou a polskou, nehledě k ruskému rublu. Je třeba, aby veřejnost také si vzpomněla na útoky cizí nepřátelské spekulace, směřující k podvrácení naší československé koruny, a aby z vítězného překonání všech těchto nebezpečí v okolní záplavě měnové derouty, v tomto moři valutárních katastrof, čerpala důvěru ve správnost cest, kterými v politice finanční a valutové jsme se dali. Klidně může uléhati pracovitý a pilný občan československý a klidně, pln důvěry může ráno vstávati ke své práci. Stát náš má ten pevný bod, kterého je třeba pro hospodářskou jistotu a veškeré podnikání, a bodem tím je stabilisovaná československá koruna.
Na této linii finanční politiky setrváme, protože jest jediná bezpečnou pro dobu přítomnou a pro dobu budoucí.
Přicházím k naší obchodní bilanci, k obchodu zahraničnímu. Za dobu, od kdy se vede statistika, od počátku r. 1920 až do srpna r. 1924, byla naše bilance zahraničního obchodu aktivní 17.376 milionů. Je velmi zajímavé pozorovati, že je to skoro přibližné číslo, které stát si vypůjčil doma od svých občanů na své výdaje.
Vzpomeneme-li, že jsme prožili ohromnou krisi domácí - v r. 1923 byl vrchol - a že tuto krisi jsme prožívali za současné veliké krise v okolních státech, pak výsledek uvedený svědčí o naprosté vnitřní síle finanční našeho hospodářského života, který odkázán sám na sebe bez cizí pomoci provedl vlastní silou takový kolosální proces ozdravovací.
V politice obchodních smluv pokračuje náš stát k upevnění vztahů hospodářských ke státům blízkým i vzdáleným. V přítomné době jedná se o smlouvu s Rakouskem, pak má následovati jednání s Maďarskem a Polskem. Bohužel, nemají obchodní a hospodářské poměry v poválečné Evropě dosud přesných určitých kontur a neposkytují záruk stability a není proto naší vinou, že nemůžeme uzavírati dosud dlouhodobých smluv, nýbrž spokojiti se musíme se smlouvami na časové periody kratší. Při tom však musíme sledovati cíl, aby uzavírané obchodní smlouvy vyhovovaly základnímu rázu naší produkce, který jest zemědělsko-průmyslový, a tento smíšený charakter výrobní činnosti našeho státu musí nalézti výraz, musí býti rovnocenně vyjádřen a musí býti směrodatným v uzavíraných obchodních smlouvách. Není žádným zahanbením přiznati se k pochybením, ke kterým na úkor naší státní pokladny a na úkor poloviny občanstva tohoto státu došlo proto, že v minulých letech se přehlížel význam jedné části naší produkce, a výsledkem poznaného pochybení musí býti náprava v naší politice obchodně smluvní.
Zemědělství naše vzpamatovalo se z ran, které mu zasadila válka, ale stupně intensity naší produkce předválečné není dosud všude dosaženo. Bude třeba dále investovati, abychom dosáhli soběstačnosti i v cereáliích. Aby tyto investice mohly býti podnikány, třeba garancie prosperity, záruky výnosnosti, která spočívá v zajištění našeho zemědělství v uzavřených obchodních smlouvách, o čemž jsem se již dříve zmínil. Kromě toho veškerou snahu při produkci zemědělské musíme věnovati zlepšování kvality našich produktů, kde mnoho úkolů čeká naše pokusnictví a šlechtitelství.
V politice dopravní plníme podle svých sil, co od nás očekává Evropa, jako od státu uloženého v srdci Evropy. Pro celou Evropu jsme v ohledu dopravním důležitým článkem obchodním a kojíme se nadějí, že v tomto ohledu potřebám Evropy v mezinárodní dopravě poštovní i železniční plně vyhovujeme. Od převratu jsme opatřili 475 nových lokomotiv, takže jich máme na státních drahách 4400, opatřili jsme nových okrouhle 2206 osobních, poštovních a služebních vozů, takže jich máme nyní 11.000 a opatřili jsme nových 35.000 vozů nákladních, takže jich máme nyní okrouhle 114.000. Stavíme na četných místech druhé a třetí koleje, upravujeme trati pro zvýšený provoz, zřizujeme výhybiště, rozšiřujeme stanice, výtopny, dílny, doplňujeme stavby na spodku i na svršku železničním a připravujeme další investice železniční, mezi jiným elektrifikaci drah v okruhu hlavního města státu.
V politice sociální učinili jsme veliký krok ku předu. Ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlášen je zákon o pojištění dělnickém pro případ nemoci, invalidity a stáří a pracuje se o podobném zákoně ve prospěch osob samostatně výdělečně činných. Uzákoněním starobního a invalidního pojištění dělnictva je provedeno pojištění všech risik, kterými dělnická práce je zatížena. Máme u nás pojištění dělníků pro případ úrazu, nemoci, stáří i nezaměstnanosti a máme zákon o osmihodinné době pracovní. Nesmíme si však slavná sněmovno, zatajovati, že provádění těchto sociálních opatření bude vyžadovati značného nákladu peněžitého, který zdraží výrobu. Naše výroba měla po jistou dobu usnadněnou situaci katastrofálními poměry v Německu. Leč konstelace Evropy se mění podstatně také prováděním Dawesova plánu, kterým se v Německu finalisuje perioda nemohoucnosti výrobní a hospodářské poměry staví se tam na nový pevný základ. My jako vždy a všude vítáme každý krok k pořádku, rekonstrukci a konsolidaci Evropy, vítáme i toto, a s faktem tím ovšem musíme počítati. Naší výrobě přibývá veliký konkurent a před námi je nový problém, jak stačiti této konkurenci při těch těžkých podmínkách, jakými naše výroba je zatížena. K tomu zhoršuje se nebo ztěžuje problém ten pro nás tím faktem, že v Německu mlčky byla zavedena místo osmihodinové doby pracovní doba desetihodinná. Cílem tedy jest udržeti si možnost konkurence, aby naše továrny a naše závody nemusely býti zavřeny a dělnictvo propuštěno. Vše musíme učiniti, všichni bez rozdílu, aby se tak nestalo.
Nezaměstnanost dělnictva v našem státě velmi potěšitelně klesla. V lednu r. 1924 měli jsme ještě 56.000 nezaměstnaných podporovaných přímo státem a 29.000 nezaměstnaných podporovaných prostřednictvím závodů. V říjnu r. 1924 máme nezaměstnaných podporovaných státem pouze 7.794 osob, a podporovaných prostřednictvím podniků 16.928. Zvláště Slovensko nemá nezaměstnaných. V říjnu tohoto roku na celém Slovensku bylo státem podporovaných pouze 1455 osob, tedy číslo, které normálně vždycky bude přicházeti. Na Podkarpatské Rusi nezaměstnaných podporováno v říjnu 313 osob. Je na čase, abychom si tuto zaměstnanost dělnictva udrželi, neboť od 15. prosince 1918 až do 30. června 1924 zaplatil přímo stát nezaměstnaným 1 miliardu 129 milionů podpory. Nezaměstnanost je také jeden z těch zákonů, na kterých jasně se dá dokázati, jak nestranně my zákon provádíme vzhledem k národnostem. Předložil jsem pánům členům slavné sněmovny ve své zprávě mapu, ve které je stav nezaměstnaných z ledna tohoto roku, kde právě je viděti, že největší procento nezaměstnaných je v krajích, které nejsou obývány českým a slovenským obyvatelstvem.
Rovněž velké číslo věnovali jsme na sociální péči v položce válečných poškozenců. Od roku 1919 až do 30. června 1924 bylo vyplaceno na péči o válečné poškozence v úhrnné částce 1 miliarda 992 milionů. Odtud, můžeme pochopiti, kam se podějí ty veliké obnosy, které mimo rozpočet jsme vydali a které proto jsme si musili vypůjčovati.
Nemalá položka dále je ta, která byla věnována na stavební ruch. Celkový stav podpory podle zákona o stavebním ruchu od roku 1919 až do 1924 je - podle stavu ze dne 30. září 1924 - tento: Záruka byla převzata na hypotekární zápůjčky v celkové sumě 2 miliardy 227 milionů. Roční zatížení rozpočtu anuitami z těchto zápůjček činí okrouhle 143 milionů. Dále je příspěvek zúročení a úmor na 25 let povolen z celkového stavebního nákladu 384 miliony. Z toho vzniklo zatížení rozpočtu ročně 14 milionů korun, tedy zatížení rozpočtu z titulu stavebního ruchu činí ročně 157 milionů. Toto zatížení bude trvati nejkratší dobu 32 let, ale některé položky 51 let. Snížení této položky nastane teprve po 33 letech. Tedy i zde je viděti, že stát náš učinil pro odstranění bytové nouze nejvíce ze všech státu evropských a jeho starost o byty jeví se v těchto číslech, která jsem uvedl.
Slavná sněmovno! Uzavírám svou zprávu a po těch aktivech, která jsem uvedl, nesmím zamlčeti také pasiva, která tu jsou. Pasivem je předně částečná bytová krise, která úplně dosud nebyla rozřešena. Pasivem je ohromné daňové napětí, které spočívá na veškerém občanstvu a jehož důsledek je drahota, která stále se pociťuje. Dalším pasivem je naše nerozřešená otázka gážistická. A čtvrtým pasivem je nerozřešená otázka parity mezi ochranou výroby průmyslové a výroby zemědělské.
Mohu tedy uzavříti svoji zprávu takto: Rozpočet na rok 1925 má tyto dobré stránky: Je menší než byly rozpočty předešlé, je zbaven položek, kterých nebylo v rozpočtu třeba, rozpočtem tím se zmenšuje daňové napětí, rozpočet sestaven je podle účinů z roku 1923 a 1924, rozpočet obsahuje důsledky všech finančních zákonů, které jsme usnesli v zasedání zářijovém, rozpočet vykazuje zase menší deficit, a rozpočet má opatření na splácení a amortisaci státního dluhu. Bilance všech složek státní politiky se lepší. V některých směrech je přímo radostná a vzbuzuje podiv celé Evropy. Mohu proto slavné sněmovně s dobrým svědomím doporučiti finanční zákon se státním rozpočtem ke schválení a navrhuji, aby slavná sněmovna se usnesla po provedené generální debatě vzíti elaborát rozpočtového výboru o státním rozpočtu na rok 1925 za podklad debaty podrobné. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu povšechnou.
Sděluji, že k jednání o tomto odstavci pořadu schůze dostavili se za ministerstvo financí odb. přednostové dr. Vlasák a Groš, min. radové dr. Janík, Kalus, Kafka a dr. Štorkán.
Zapsáni jsou dosud v řečnické listině na straně "proti" pp. posl. dr. Czech, Křepek, inž. Jung, Bubník, S. Mayer, Anděl; na straně "pro" pp. posl. dr. Nosek, dr. Lodgman, dr. Matoušek, Jaša, dr. Gagatko, Dubický, Hudec, dr. Meissner, Moudrý, Nejezchleba-Marcha, dr. Dérer a dr. Patejdl.